Část 3. Poslední dny
3.1 Význam Posledních dnů
V důsledku zločinu pádu se tři velká požehnání, která Bůh udělil našim prvním předkům, nenaplnila na základě Boží lásky a Principu, ale neprincipovým způsobem pod vlivem satana.
Dějiny lidstva jsou od té doby dějinami Boží prozřetelnosti obnovení. Navzdory zlému začátku se musí svět pod svrchovaností satana jednoho dne proměnit ve svět, kde vládne dobro a kde se v centru s Bohem naplní tři velká požehnání. V době této přeměny přichází Mesiáš. Právě Poslední dny jsou obdobím, kdy se zlý svět pod satanskou nadvládou přemění na ideální svět pod Boží vládou. Peklo na zemi se přemění v Nebeské království na zemi. Proto to nebudou dny strachu, ve kterých by měl být celý svět zničen pohromami, jak věří mnozí křesťané. Ve skutečnosti to budou dny radosti, kdy se vroucí naděje lidstva, touha všech věků, naplní.
Od pádu člověka se Bůh už několikrát pokusil dovršit svoji prozřetelnost, aby ukončil hříšný svět a obnovil původní dobrý svět. (Viz kapitola Základ 1) Ani v jednom případě však lidé nenaplnili svůj díl zodpovědnosti a tím Boží vůli úplně zmařili. Proto se dispenzace Posledních dnů několikrát opakovala. Hlubší studium Bible to může potvrdit.
3.1.1 Noemova doba byla dobou Posledních dnů
Bůh řekl Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ (Gn 6,13) To naznačuje, že Noemova doba byla dobou Posledních dnů. Bůh chtěl zničit zkažený, zlý svět, kterému od pádu člověka vládl satan. Chtěl potopou jednou provždy očistit hříšné dějiny, které podle Bible trvaly tisíc šest set let. Na konci tohoto období chtěl Bůh pozvednout Noemovu rodinu, která uctívala jen jeho, a na základě její víry vzkřísit svět Boží svrchovanosti. Proto můžeme Noemovu dobu považovat za Poslední dny. (Viz kapitola Základ 2) Když však Noemův druhorozený syn Chám spáchal hříšný skutek, kterým znovu potvrdil pád, nemohla Noemova rodina, zastupující celé lidstvo, naplnit svůj díl zodpovědnosti a Boží vůle byla zmařena. (Gn 9,22)
3.1.2 Ježíšova doba byla dobou Posledních dnů
Bůh předurčil splnění své vůle; proto je cíl prozřetelnosti obnovení neměnný a bude zcela jistě naplněn. (Viz kapitola Předurčení 1) Když se tedy prozřetelnost obnovení prostřednictvím Noema neuskutečnila, povolal Bůh další proroky, aby znovu připravili základ víry. Na tomto základě poslal Ježíše, aby porazil satanskou nadvládu, která držela tento svět v otroctví, a ustanovil ideální svět v centru s Bohem. Ježíšova doba tedy byla také dobou Posledních dnů. Proto Ježíš řekl, že přišel, aby přinesl soud, (J 5,22) a Malachiáš o jeho příchodu prorokoval: Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm...nezůstane po nich kořen ani větev. (Mal 4,1)
Ježíš přišel obnovit původní, ideální svět. Když v něj však izraelský národ neuvěřil, lidský díl zodpovědnosti zůstal nenaplněn. Znamenalo to, že se doba pro naplnění Boží vůle musela prodloužit až do Druhého příchodu Krista.
3.1.3 Doba Druhého příchodu Krista je dobou Posledních dnů
Když nevíra vyvoleného národa přiměla Ježíše jít cestou kříže, mohl uskutečnit pouze duchovní spasení. Ježíš se tedy musí vrátit a naplnit cíl prozřetelnosti obnovení jak duchovně, tak fyzicky a obnovit Nebeské království na zemi. (Viz kapitola Mesiáš 1.4) Doba Druhého příchodu Krista je proto také dobou Posledních dnů. Z tohoto důvodu Ježíš řekl: „Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka,“ (L 17,26) a předpověděl, že při jeho návratu propuknou mnohé přírodní pohromy. (Mt 24,7-29)
3.2 Biblické verše popisující znamení Posledních dnů
Mnozí křesťané věří, že v Posledních dnech dojde k přírodním katastrofám a drastickým změnám, které si dnešní člověk neumí ani představit, jak o tom doslova píše Bible. Kdyby však chápali dějiny lidstva jako dějiny Boží prozřetelnosti, kterými se obnovuje svět do původního stavu, jejž Bůh zamýšlel při stvoření, pak by věděli, že znamení Posledních dnů, prorokovaná v Bibli, se neuskuteční doslovně. Prostudujme tedy, co ve skutečnosti proroctví týkající se Posledních dnů symbolizují.
3.2.1 Zničení nebe a země a vytvoření nového nebe a nové země
Je napsáno, že v Noemově době se Bůh rozhodl zničit zemi. (Gn 6,13) Noemova doba byla dobou Posledních dnů, a přesto svět nebyl zničen. Země je věčná, jak naznačují následující verše: „Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá,“ (Kaz 1,4) „...svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.“ (Ž 78,69) Země byla stvořena jako partner v pozici objektu vůči Bohu. Bůh, partner v pozici subjektu, je věčný; podobně by také země, partner v pozici objektu, měla být věčná. Všemocný Bůh by se nikdy nespokojil s tím, kdyby stvořil svět tak křehký, že by mohl kvůli satanovi zaniknout.
Jaký je tedy význam proroctví o zničení země v Posledních dnech? Například: V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2 P 3,12-13) A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly... — Zj 21,1; viz Iz 66,22 Zničit národ znamená svrhnout jeho vládu, zatímco vybudovat nový národ znamená ustanovit novou vládu. Podobně proroctví, že nebe a země budou zničeny, znamená, že nadvláda satana bude svržena. Vytvořit nové nebe a novou zemi znamená obnovit nebe a zemi pod Boží vládou, kterou založí Kristus.
3.2.2 Nebe a země souzeny ohněm
Jaký význam má proroctví, že v Posledních dnech „...se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem“? (2 Pt 3,12) Malachiáš, který prorokoval Ježíšův příchod, mluvil o dni soudu ohněm. (Mal 4,1) Ježíš přišel na svět, aby tento soud přinesl, jak sám řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu.“ (J 9,39; také J 5,22) Řekl také: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi.“ (L 12,49) „Oheň“ zde představuje způsob soudu, kvůli kterému Ježíš přišel. Neexistuje však žádný záznam, že by Ježíš ve své době soudil svět skutečným ohněm. Verše, které se týkají ohně, tedy musí být symbolické. Je napsáno: „Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův...?“ (Jr 23,29) Proto soud ohněm představuje soud Božím Slovem.
Podívejme se na některé biblické příklady, které hovoří o soudu Slovem: „Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.“ (J 12,48) „A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘,“ (2 Te 2,8) tj. svým slovem. Kromě toho: „Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.“ (Iz 11,4) „...kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ (J 5,24) Z toho vyplývá, že soud ohněm, který přinesl Ježíš, je soud Slovem.
Z jakého důvodu Ježíš soudí Slovem? Lidé jsou stvořeni skrze Slovo. (J 1,3) Podle Božího ideálu stvoření měli první předkové lidstva naplnit účel Slova tím, že Slovo sami ztělesní. První předkové však Boží Slovo nezachovali a padli; účel Slova tedy nenaplnili. Od té doby se Bůh snaží naplnit účel Slova tak, že padlé lidi znovustvoří skrze Slovo. To je prozřetelnost obnovení založená na pravdě, Slově, jak je zjeveno v Písmech. Je psáno: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (J 1,14) Ježíš Slovo úplně ztělesnil. Vrátí se jako měřítko pro soud Slovem a bude soudit, do jaké míry lidstvo naplnilo účel Slova. V této souvislosti soud pomáhá dosáhnout cíle obnovení, kterým je naplnit účel Slova.
V průběhu prozřetelnosti proto musí být Slovo stanoveno jako měřítko, jehož prostřednictvím se může uskutečnit soud. Ježíš si naříkal: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!“ (L 12,49) Jako ztělesnění Slova (J 1,14) cítil zármutek nad tím, že izraelský národ nepřijal životodárná slova, která hlásal.
3.2.3 Mrtví budou vstávat z hrobů
V Bibli je napsáno, že v Posledních dnech budou mrtví vstávat ze svých hrobů: Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve... (1 Te 4,16) Význam tohoto proroctví můžeme pochopit, podíváme-li se na podobnou událost, kdy v době Ježíšovy smrti vstávali mrtví ze svých hrobů: ...hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,52-53) Tento verš neznamená, že rozložená těla svatých skutečně vstala z hrobů. (Viz kapitola Vzkříšení 2.3) Kdyby svatí věku Starého zákona opravdu vstali z hrobů ve svých fyzických tělech a zjevili se mnoha lidem v Jeruzalémě, zajisté by lidem svědčili o Ježíšovi, protože by už věděli, že je Mesiášem. Kdo z obyvatel Jeruzaléma by nevěřil v ukřižovaného Ježíše, kdyby uslyšel takové svědectví? A navíc, kdyby svatí skutečně vstali z hrobů v těle, pak by jejich skutky byly jistě zaznamenány v Bibli. Žádný takový záznam tam však nenajdeme.
Co tedy znamená, když se v Písmu říká, že těla svatých vstala ze svých hrobů? Tento záznam byl pořízen lidmi, kteří viděli, jak byli duchové zemřelých svatých duchovně vzkříšeni a objevili se na zemi. (Viz kapitola Vzkříšení 2.3) Je to velmi podobné situaci, kdy se Mojžíš a Eliáš, jako duchové, krátce zjevili Ježíšovi na hoře Proměnění. (Mt 17,3)
Co symbolizuje „hrob“? Říše duchů formy, oblast duchovního světa, kde přebývají duchové svatých Starého zákona, se při pohledu z ráje, což je říše duchovního světa, kterou otevřel Ježíš, jeví jako temné místo. Proto je přirovnávána k hrobu. Duchové svatých žili v této nízké oblasti duchovního světa před tím, než se zjevili duchovně otevřeným věřícím lidem na zemi.
3.2.4 Lidé žijící na zemi budou uchváceni vzhůru, aby se setkali s Pánem v povětří
...potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vstříc Pánu do povětří. (1 Te 4,17) „Povětří“ zmíněné v tomto verši se nevztahuje na oblohu nad námi. V Bibli je „země“ často symbolem pro padlý svět pod nadvládou zlé moci, zatímco „nebe“ je symbolem pro bezhříšný svět dobré vlády. Všudypřítomný Bůh zajisté přebývá všude na zemi, a přece se modlíme: „Otče náš, jenž jsi v nebesích.“ (Mt 6,9) I když se Ježíš narodil na zemi, říkáme o něm, že je „ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka“. (J 3,13) Setkání s Pánem v povětří tedy znamená, že svatí přijmou Pána ve světě dobré vlády, až se Kristus vrátí, obnoví Nebeské království na zemi a porazí království satana.
3.2.5 Slunce se zatmí, měsíc ztratí svou zář a hvězdy budou padat z nebe
Ježíš řekl, že v Posledních dnech „...se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe...“. (Mt 24,29) Jak máme tomuto verši rozumět? Je napsáno, že Josef, jedenáctý z dvanácti Jákobových synů, měl sen: Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: „Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?“ (Gn 37,9-10) Když se později Josef stal správcem Egypta, jeho rodiče i bratři se před ním poklonili, jak předpovídal sen. V jeho snu slunce a měsíc symbolizovaly rodiče, zatímco hvězdy symbolizovaly jejich děti.
Jak bude později vysvětleno, Ježíš a Duch svatý jsou Pravými rodiči, kteří přišli dát lidstvu znovuzrození místo Adama a Evy. (Viz kapitola Kristologie 4) Proto v uvedeném proroctví z Matouše slunce a měsíc představují Ježíše a Ducha svatého, zatímco hvězdy představují oddané věřící, kteří jsou jejich dětmi. Na jiném místě je Ježíš přirovnáván k pravému světlu, protože přišel jako vtělení Slova a vyzařoval světlo pravdy. (J 1,9; 14) Sluneční světlo zde znamená světlo Ježíšových slov a měsíční světlo znamená světlo Ducha svatého, který přišel jako Duch pravdy. (J 16,13) Výrok, že slunce se zatmí a měsíc ztratí svou zář, znamená, že svoji zář ztratí Slovo Nového zákona, které přinesli Ježíš a Duch svatý.
Jak může vůbec Slovo zjevené v Novém zákoně ztratit svoji zář? Slovo Starého zákona bylo zastíněno ve chvíli, kdy přišli Ježíš a Duch svatý a dali nám Slovo Nového zákona, které Slovo Starého zákona naplnilo. (2 K 3,7-11) Podobně když se Kristus vrátí a přinese novou pravdu, (Viz kapitola Poslední dny 5.1) aby naplnil Slovo Nového zákona a vytvořil nové nebe a novou zemi, (Zj 21,1) Slovo, které nám dal při Prvním příchodu, ztratí svoji zář. Je tedy řečeno, že Slovo ztratí svoji zář, protože s příchodem nového věku skončí období poslání staré pravdy.
Proroctví, že hvězdy budou padat z nebe znamená, že v Posledních dnech udělá mnoho věrných křesťanů chybný krok a ztratí Boží milost. V Ježíšově době toužili všichni vůdcové židovského národa po příchodu Mesiáše, ale když Ježíše jako Mesiáše nerozpoznali a postavili se proti němu, propadli zkáze. Podobně křesťané, kteří dychtivě očekávají návrat Ježíše, se mohou dopustit při jeho skutečném návratu stejného omylu a padnout. (Viz kapitola Druhý příchod 2.2)
Ježíš se ptal: „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (L 18,8) Při jiné příležitosti prohlásil, že zbožným věřícím řekne: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Mt 7,23) Ježíš takto varoval křesťany, kteří budou žít v Posledních dnech, protože předvídal, že v něj při jeho Druhém příchodu zřejmě neuvěří a prohřeší se proti němu.