Část 1. Předurčení Boží vůle
Dříve než se budeme zabývat předurčením Boží vůle, podívejme se na to, co je ve skutečnosti Boží vůlí.
Připomeňme si: kvůli pádu člověka Bůh nemohl naplnit svůj účel stvoření. Proto Boží vůlí v prozřetelnosti obnovení padlých lidí je stále naplnit účel stvoření. V tomto smyslu je tedy Boží vůlí dovršit obnovení.
Dále bychom měli vědět, že Bůh předurčuje svoji vůli dříve, než začne pracovat na jejím naplnění. Při stvoření lidí stanovil, že lidé mají dosáhnout účelu stvoření. Když Bůh kvůli pádu nemohl svoji vůli naplnit, rozhodl se, že ji naplní znovu prostřednictvím prozřetelnosti obnovení, a od té doby pracuje na jejím dovršení.
Bůh musí předurčit svoji vůli a naplnit ji pouze dobrými prostředky, ne zlými. Bůh je Původcem dobra. Proto je účel jeho stvoření dobrý; podobně také účel prozřetelnosti obnovení a jeho vůle naplnit tento účel jsou dobré. Z tohoto důvodu Bůh nezamýšlí nic, co by bránilo nebo odporovalo naplnění účelu stvoření. Určitě by nemohl předurčit pád člověka ani hříchy, pro něž jsou padlí lidé hodni odsouzení. Nemohl by předurčit ani takovou událost, jakou je zničení univerza. Kdyby všechno zlo bylo nevyhnutelným výsledkem Božího předurčení, pak by Bůh nemohl být Původcem dobra.
Kromě toho, kdyby Bůh tyto špatné výsledky předurčil, nevyjádřil by nad nimi lítost, jako to učinil například nad zkažeností padlých lidí (Gn 6,6) nebo nad králem Saulem, který ztratil víru. (1 S 15,11) Tyto verše ukazují, že zlo není výsledkem Božího předurčení, ale naopak výsledkem selhání lidí, kteří nesplnili svoji zodpovědnost a místo toho se spojili se satanem.
Do jaké míry Bůh předurčuje svoji vůli – konečné naplnění účelu stvoření?
Bůh je absolutní, jedinečné, věčné a neměnné Bytí; proto musí být účel jeho stvoření také absolutní, jedinečný, věčný a neměnný. Podobně jeho vůle v prozřetelnosti obnovení, jejímž cílem je naplnit účel stvoření, musí být také absolutní, jedinečná a neměnná. Z toho vyplývá, že předurčení Boží vůle – podle níž bude účel stvoření jednoho dne naplněn – musí být také absolutní, jak je napsáno: „Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním.“ (Iz 46,11) Protože Bůh předurčuje svoji vůli absolutně, pak jestliže ji vyvolený člověk nenaplní, musí Bůh ve své prozřetelnosti pokračovat, i kdyby měl vyvolit jiného člověka, který tuto vůli naplní.
Bůh například chtěl, aby se účel jeho stvoření naplnil prostřednictvím Adama. Přestože k tomu nedošlo, zůstalo Boží předurčení jeho vůle v prozřetelnosti absolutní. Proto Bůh poslal Ježíše jako druhého Adama a svoji vůli se pokusil naplnit jeho prostřednictvím. Když ani Ježíš nemohl kvůli nevíře židovského národa (Viz kapitola Mesiáš 1.2) Boží vůli naplnit úplně, přislíbil, že se vrátí a zcela jistě ji naplní. (Mt 16,27)
Podobně bylo Boží vůlí vytvořit základ pro Mesiáše na rodinné úrovni pomocí dispenzace založené na Kainovi a Ábelovi. Když Kain zabil Ábela a Boží vůle se nenaplnila, pokusil se ji Bůh znovu naplnit prostřednictvím Noemovy rodiny. Když ani Noemova rodina Boží vůli nenaplnila, vybral Bůh Abrahama jako dalšího nástupce a pracoval jeho prostřednictvím.
Stejný princip platí pro poslání jednotlivce: Bůh se snažil napravit selhání Ábela, který nenaplnil Boží vůli, a na jeho místo vybral Šéta. (Gn 4,25) Bůh se znovu snažil naplnit svoji vůli, kterou zanechal Mojžíš nenaplněnou, a na jeho místo vybral Jozuu. (Joz 1,5) Když Jidáš Iškariotský zradil Ježíše a tak Boží vůli zmařil, pokusil se Bůh podruhé naplnit svoji vůli a na Jidášovo místo zvolil Matěje. (Sk 1,24-25)