Část 1. Prozřetelnost obnovení v Adamově rodině
Přestože pád byl výsledkem selhání lidí, Bůh cítí zodpovědnost za spasení padlého lidstva. (Viz kapitola Poslední dny 2.1) Proto okamžitě zahájil svoji prozřetelnost pro obnovení padlých lidí a Adamovu rodinu vedl k tomu, aby položila základ pro Mesiáše.
Kvůli svému pokrevnímu spříznění se satanem se Adam nacházel v pozici uprostřed a byl spojen jak s Bohem, tak se satanem. (Viz kapitola Obnovení 1.1) Pokud má být padlý člověk nacházející se v pozici uprostřed očištěn, přejít na Boží stranu a vytvořit základ pro Mesiáše, musí splnit podmínku odškodnění. Aby se tedy prozřetelnost obnovení v Adamově rodině mohla naplnit, měli členové této rodiny položit určité podmínky odškodnění, aby obnovili základ víry a substanciální základ. Ty měly vytvořit základ pro Mesiáše a Mesiáš by tak mohl přijít do Adamovy rodiny.
1.1 Základ víry
Aby padlí lidé odškodněním obnovili základ víry, musí stanovit určitý objekt pro naplnění podmínky. Adam kvůli své nevíře ztratil Boží Slovo, které dostal, aby mohl naplnit podmínku nezbytnou pro vytvoření základu víry. Klesl na úroveň, ve které již nemohl dostat Boží Slovo přímo. Aby tedy mohl obnovit základ víry, musel svědomitě a způsobem přijatelným pro Boha obětovat nějaký objekt pro naplnění podmínky, který by nahradil Boží Slovo. V Adamově rodině to byl obětní dar.
Pro obnovení základu víry musí existovat také centrální postava. Očekávali bychom, že touto centrální postavou bude v Adamově rodině samotný Adam. Dále bychom mohli předpokládat, že Adam přinese oběť, a skutečnost, zda tuto oběť přinese přijatelným způsobem, by rozhodla o úspěchu či neúspěchu při vytváření základu víry.
Přesto v Bibli neexistuje žádný záznam o tom, že by Adam přinesl nějakou oběť. Místo něho vykonali oběť jeho synové Kain a Ábel. Proč tomu tak bylo?
Podle Principu stvoření byli lidé stvořeni, aby sloužili jen jednomu pánovi. (Mt 6,24) V souladu s Principem Bůh nemůže vést svoji prozřetelnost s někým, kdo slouží dvěma pánům. Kdyby měl Bůh přijmout Adama a jeho oběť, satan by využil svého pokrevního spojení s Adamem jako podmínky, na jejímž základě by si na Adama a jeho oběť mohl činit nárok. V takovém případě by se Adam ocitl v situaci, která neodpovídá Principu, a musel by sloužit dvěma pánům: Bohu i satanovi. Protože Bůh nemohl vést takovou neprincipovou prozřetelnost, rozhodl se symbolicky rozdělit Adama, ztělesňujícího jak dobro, tak i zlo, do dvou bytostí, z nichž jedna měla představovat dobro a druhá zlo – opatření v souladu s Principem. Z tohoto důvodu dal Bůh Adamovi dva syny představující dobro a zlo a postavil je do pozic, v nichž měl každý z nich vztah jen s jedním pánem, Bohem nebo satanem. Poté co je Bůh takto rozdělil, požádal oba syny, aby každý z nich přinesl oběť.
Oba, Kain i Ábel, byli syny Adama. Který z nich měl představovat dobro a mít vztah s Bohem a který měl představovat zlo a spolupracovat se satanem?
Jak Kain, tak i Ábel byli plody Evina pádu; proto o jejich relativních pozicích rozhodl průběh pádu. Evin pád se odehrál ve dvou odlišných, nezákonných milostných vztazích. Prvním byl duchovní pád způsobený její láskou k archandělovi. Druhým byl fyzický pád způsobený její láskou k Adamovi.
Oba tyto vztahy byly zajisté padlými akty lásky. Přesto druhý akt lásky více odpovídal Principu a byl snadněji odpustitelný než první. Motivem Evina prvního padlého aktu lásky byla její přehnaná touha užívat toho, k čemu ještě nedozrála, a mít oči otevřené jako Bůh. (Gn 3,5) Tato touha ji vedla k vytvoření vztahu neprincipové sexuální lásky s archandělem. Motivem Evina druhého padlého aktu byla naproti tomu její upřímná touha vrátit se zpět do Boží náruče poté, co si uvědomila, že její první padlý akt lásky byl nezákonný. Tato touha ji vedla k vytvoření vztahu s Adamem, podle Principu jejím budoucím partnerem, přestože Bůh tento vztah ještě nepovolil. (Viz kapitola Pád 2.2)
Oba, Kain i Ábel, byli plody Eviny nezákonné lásky. Bůh je rozlišil na základě dvou Eviných nedovolených aktů lásky a podle toho je pak postavil do protichůdných pozic. Jinými slovy, protože Kain byl prvním plodem Eviny lásky, symbolizoval Evin první padlý akt lásky s archandělem a byl vybrán, aby představoval zlo. Byl tedy v pozici, ve které měl vztah se satanem. Protože Ábel byl druhým plodem Eviny lásky, symbolizoval Evin druhý padlý akt lásky s Adamem a byl vybrán, aby představoval dobro. Byl tedy v pozici, ve které měl vztah s Bohem.
Pokud jde o satana, ten se zmocnil vlády nad stvořením, které Bůh stvořil skrze Princip, a vytvořil neprincipový svět, který má jen vnější formu univerza plánovaného Bohem. V původním principovém světě chtěl Bůh vychovat nejstaršího syna tak, aby mohl zdědit právo prvorozeného. Proto měl satan silnější spojení se starším synem než s mladším. Vzhledem k tomu, že si už činil nárok na univerzum, soupeřil s Bohem o staršího syna Kaina, který měl pro satana větší hodnotu. Protože satan měl silné spojení s Kainem, Bůh se rozhodl pracovat prostřednictvím Ábela.
Bible potvrzuje rozdíl mezi prvorozeným a druhorozeným synem. Bůh například řekl Kainovi: „Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích…“ (Gn 4,7) Z těchto slov můžeme pochopit, že Kain měl základ pro vztah se satanem.
Když měli Izraelité odejít z Egypta, pobil Bůh všechno prvorozené v Egyptě, dokonce i všechno prvorozené z dobytka, (Ex 12,29) protože Egypťané jako satanovi poddaní stáli v pozici Kaina. Když se Izraelité vraceli do země Kanaán, mohli jen levité, kteří byli v pozici mladšího syna Ábela, nést archu úmluvy. (Nu 1,50-53; Dt 31,25)
Je psáno, že Bůh miloval druhého syna Jákoba a nenáviděl prvního syna Ezaua, dokonce ještě když byli v matčině lůně. (Ř 9,11-13) Do pozice Kaina nebo Ábela byli postaveni pouze podle toho, kdo se narodil jako první. Když Jákob žehnal svým dvěma vnukům, Efrajimovi a Manasesovi, zkřížil ruce a pravou ruku položil na hlavu Efrajima, druhého syna v pozici Ábela, aby mu dal první a větší požehnání. (Gn 48,14)
Podle tohoto principu postavil Bůh Kaina a Ábela do pozic, v nichž měl každý z nich vztah jen s jedním pánem, a tak měli přinést oběti. (Gn 4,3-5)
Když Kain a Ábel své oběti přinesli, „…shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a jeho obětní dar neshlédl“. (Gn 4,4-5) Proč Bůh Ábelovu oběť přijal a Kainovu odmítl? Bůh přijal Ábelovu oběť, protože Ábel měl k Bohu správný vztah a oběť vykonal způsobem přijatelným pro Boha. (Žd 11,4) V Adamově rodině tak úspěšně vytvořil základ víry. Je tedy příkladem toho, že kterýkoli padlý člověk může vykonat oběť přijatelnou Bohem, pokud naplní nezbytné podmínky.
Bůh neodmítl Kainovu oběť proto, že by ho nenáviděl. Kain však stál v pozici, v níž měl vztah se satanem, což dávalo satanovi právo činit si nárok na jeho oběť, a proto Bůh nemohl Kainovu oběť přijmout, dokud Kain nepoloží nějakou podmínku, která by umožnila přijetí oběti. Kainův příklad nám ukazuje, že člověk, který je spojený se satanem, se může vrátit na Boží stranu jedině tehdy, položí-li požadovanou podmínku odškodnění.
Jakou podmínku odškodnění měl Kain položit? Měl položit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy.
1.2 Substanciální základ
Kdyby Kain naplnil podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, Bůh by jeho oběť s radostí přijal. V Adamově rodině by tak byl položen substanciální základ. Jakým způsobem měl Kain položit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy?
První předkové lidstva padli, když podlehli archandělovi a získali od něho padlou povahu. Má-li člověk odstranit padlou povahu, musí v souladu s Principem obnovení odškodněním položit podmínku odškodnění, a to tak, že projde kurzem, jímž obrátí proces, ve kterém lidé původně padlou povahu nabyli.
Archanděl padl, protože nemiloval Adama; přesněji řečeno, záviděl Adamovi, který dostával od Boha více lásky než on sám. To bylo příčinou prvního hlavního znaku padlé povahy: neschopnosti dívat se z Božího pohledu. Aby Kain, který stál v pozici archanděla, odstranil tento znak padlé povahy, měl se na Ábela, který stál v pozici Adama, dívat Božím pohledem a milovat ho.
Archanděl padl, protože neuznával Adama jako Božího prostředníka a nepřijímal od něho Boží lásku; přesněji řečeno, usiloval o získání Adamovy pozice. To se stalo příčinou druhého hlavního znaku padlé povahy: opuštění vlastní pozice. Aby Kain, stojící v pozici archanděla, odstranil tento znak padlé povahy, měl přijmout Boží lásku prostřednictvím Ábela, který stál v pozici Adama, a uznávat ho jako Božího prostředníka. Tímto způsobem si měl Kain zachovat vlastní pozici.
Archanděl padl, když chtěl získat vládu nad Evou a Adamem, kteří byli jeho zákonitými pány. Tak vznikl třetí hlavní znak padlé povahy: převrácení pořádku vlády. Aby Kain, který stál v pozici archanděla, odstranil tento znak padlé povahy, měl se poslušně podřídit Ábelovi, stojícímu v pozici Adama. Kain měl napravit pořádek vlády tím, že by přijal Ábelovu vládu.
Bůh řekl Adamovi, aby nejedl ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Adam měl předat Boží vůli Evě, která ji zase měla předat archandělovi, a tak by rozmnožili dobro. Místo toho archanděl předal Evě svoji zlou vůli, že jíst ovoce je dovoleno. Eva zase předala tuto zlou vůli Adamovi a přivedla ho k pádu. Tak vznikl čtvrtý hlavní znak padlé povahy: rozmnožování zla. Aby Kain, stojící v pozici archanděla, odstranil tento znak padlé povahy, měl se snažit pochopit úmysly Ábela, stojícího blíže k Bohu, a učit se od něho Boží vůli. Takto měl Kain vytvořit základ pro rozmnožování dobra.
V lidském životě najdeme mnoho příkladů, které odpovídají situaci Kaina a Ábela.
Podíváme-li se na sebe, zjistíme, že ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasíme se zákonem Božím. (Ř 7,22) Naše mysl je v pozici Ábela, zatímco naše tělo, které slouží zákonu hříchu, (Ř 7,25) je v pozici Kaina. Dobrými lidmi se můžeme stát pouze tehdy, když bude naše tělo poslušně následovat mysl, která nás vede k dobru. Naše tělo se však příliš často bouří proti příkazům mysli a tím opakuje Kainovu vraždu Ábela. Tak v nás roste zlo. Proto náboženský život vyžaduje, abychom naše tělo podřídili příkazům vyšší mysli, podobně jako se Kain měl podřídit Ábelovi a následovat ho.
Stejný princip můžeme vidět také v tradici přinášení obětí. Protože jsme padli do pozice nejúskočnějších ze všech, (Jr 17,9) stojí věci ve stvoření vůči nám v pozici Ábela. Když je tedy obětujeme, můžeme přijít k Bohu. Jiným příkladem může být všeobecná snaha najít dobré vůdce a spravedlivé přátele, která vychází z naší upřímné touhy přijít k Bohu prostřednictvím postavy Ábela, jenž je k Bohu blíž. Když se s ní sjednotíme, můžeme také přijít blíž k Bohu.
Křesťanská víra nás učí, abychom byli mírní a pokorní. Budeme-li takto žít, můžeme se setkat se svojí postavou Ábela a zajistit si cestu k Bohu. Na každé úrovni společenských vztahů – počínaje vztahy mezi jednotlivci, přes vztahy na úrovni rodiny, společenství, společnosti, národa a světa – nacházíme vždy jednu stranu v pozici Ábela a druhou v pozici Kaina. Má-li se společnost na všech úrovních obnovit do stavu původně plánovaného Bohem, měli by lidé v pozici Kaina respektovat a poslouchat ty, kteří jsou v pozici Ábela. Ježíš přišel na tento svět jako postava v pozici Ábela, které by se mělo celé lidstvo podřídit a následovat ji. Z tohoto důvodu Ježíš prohlásil: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6)
Kdyby se Kain Ábelovi podvolil a naplnil tak v Adamově rodině podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, společně by vytvořili substanciální základ. Spolu se základem víry, který byl už položen, by tak Adamova rodina vytvořila základ pro Mesiáše. Pak by k nim přišel Mesiáš a obnovil by původní základ čtyř pozic. Kain místo toho Ábela zabil. Touto vraždou zopakoval archandělův hřích. To znamená, že zopakoval stejný proces, který způsobil vznik hlavních znaků padlé povahy. Adamova rodina tedy nedokázala položit substanciální základ. V důsledku toho se Boží prozřetelnost obnovení prostřednictvím Adamovy rodiny nemohla naplnit.
1.3 Základ pro Mesiáše v Adamově rodině
Základ pro Mesiáše vytvoříme tím, že nejprve odškodněním obnovíme základ víry a poté vytvoříme substanciální základ. Základ víry obnovíme tím, že přijatelným způsobem vykonáme symbolickou oběť, a substanciální základ vytvoříme tím, že přijatelným způsobem vykonáme substanciální oběť. Prostudujme význam a účel symbolické a substanciální oběti.
Tři velká požehnání, která jsou Božím účelem stvoření, měla být naplněna poté, co by Adam s Evou zdokonalili svůj individuální charakter a stali se manželem a manželkou. Měli dát život dobrým dětem, vytvořit dobrou rodinu a vládnout fyzickému světu. Kvůli pádu však byla tři velká požehnání ztracena. Jejich obnovení od nás vyžaduje, abychom šli opačnou cestou. Nejdříve musíme vytvořit základ víry vykonáním symbolické oběti a tak naplnit podmínku odškodnění pro obnovení všech věcí a podmínku odškodnění pro symbolické obnovení lidí. Dále musíme vytvořit substanciální základ vykonáním substanciální oběti a tak naplnit podmínku odškodnění pro obnovení nejprve dětí a pak rodičů. Tímto způsobem vytvoříme základ pro Mesiáše. O významu a účelu přinášení symbolické oběti můžeme přemýšlet ze dvou hledisek.
Za prvé, jak jsme už vysvětlili, (Viz kapitola Pád 4.1) satan získal vládu nad fyzickým světem, protože ovládl lidi, kteří jsou zákonitými vládci tohoto světa. Proto je psáno: „…veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.“ (Ř 8,22) Prvním účelem přinášení symbolických obětí ze všech věcí je tedy umožnit všem věcem, aby se mohly stát pro Boha skutečnými partnery v pozici objektu na úrovni symbolu. To splňuje podmínku odškodnění pro obnovení fyzického světa do jeho původního vztahu s Bohem.
Za druhé, protože lidé padli do pozice nižší, než ve které se nacházejí věci ve stvoření, (Jr 17,9) mohou přijít k Bohu pouze prostřednictvím všech věcí. Vyplývá to z Principu stvoření, který vyžaduje, aby člověk přišel k Bohu prostřednictvím toho, co je k Bohu blíže. Druhým účelem přinášení symbolických obětí je tedy naplnit podmínku odškodnění pro symbolické obnovení lidí.
Substanciální oběť je naproti tomu obětí vnitřní. V souladu s řádem stvoření, podle kterého stvořil Bůh nejprve všechny věci a pak lidi, může být vnitřní oběť pro obnovení lidí vykonána pouze na základě přijatelné symbolické oběti. Poté co vykonáním symbolické oběti naplníme podmínku odškodnění jak pro obnovení všech věcí, tak pro symbolické obnovení lidí, musíme přinést substanciální oběť, která naplní podmínku odškodnění pro úplné obnovení lidí.
Vykonat substanciální oběť znamená naplnit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy. Tato podmínka je nezbytná pro skutečné obnovení lidí. Substanciální oběť vykoná člověk v pozici Kaina, když ctí člověka v pozici Ábela a povýší ho nad sebe podobně jako oběť. Tak oba naplní podmínku odškodnění, aby mohli být obnoveni jako dobré děti. Substanciální oběť můžeme zároveň pokládat za podmínku odškodnění pro obnovení rodičů. Substanciální oběť tak může naplnit očekávání Boha. Jak můžeme chápat podmínku odškodnění pro obnovení rodičů?
Při vytváření základu pro Mesiáše v Adamově rodině to byl Adam, kdo měl vytvořit základ víry vykonáním symbolické oběti. Jak už však bylo vysvětleno, Adam nemohl oběť vykonat, protože kdyby se o to pokusil, jeho dva páni, Bůh a satan, by o tuto oběť bojovali – vznikla by tak neprincipová situace. Navíc existuje ještě jeden důvod, proč Adam nemohl oběť vykonat, a to z pohledu citu a srdce.
Padlý Adam byl hříšníkem, který způsobil Božímu Srdci bolest a žal, jež pak trvaly tisíce let. Nebyl hoden, aby ho Bůh miloval a přímo s ním pracoval při rozvíjení prozřetelnosti obnovení. Proto Bůh vyvolil místo Adama jeho druhého syna Ábela a požádal ho, aby vykonal symbolickou oběť. Ábel naplnil podmínku odškodnění pro obnovení všech věcí a pro symbolické obnovení lidí. Kdyby Kain a Ábel vykonáním přijatelné substanciální oběti naplnili podmínku odškodnění pro obnovení dětí, měl by i jejich otec Adam podíl na úspěšném vytvoření tohoto substanciálního základu. Adamova rodina by tak vytvořila základ pro Mesiáše.
Před vykonáním substanciální oběti musí být pro tuto oběť zvolena centrální postava. Bůh požádal Ábela o vykonání symbolické oběti ze dvou důvodů: za prvé, aby Ábel místo Adama vytvořil základ víry; za druhé, aby se kvalifikoval jako centrální postava pro vykonání substanciální oběti.
Podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy měl naplnit Kain, a kdyby uspěl, znamenalo by to, že tuto podmínku naplnila celá Adamova rodina.
Jak je to možné? Můžeme to přirovnat k situaci prvních předků lidstva, kteří by Bohu pomohli naplnit celou jeho vůli, kdyby poslechli Boží Slovo. Můžeme to také přirovnat k situaci židovského národa v Ježíšově době, kdy židovský národ mohl Ježíšovi pomoci uskutečnit jeho vůli přinést lidstvu úplné spasení, kdyby v něho uvěřil. Kdyby se Kain podřídil Ábelovi a naplnil tak podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, znamenalo by to, že by oba Adamovi potomci společně položili podmínku odškodnění.
Kain i Ábel byli potomky Adama, ztělesňujícího jak dobro, tak zlo. Kdyby naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a vyprostili se tak ze satanových pout, mohl by se pak i jejich otec Adam oddělit od satana a stát na vytvořeném substanciálním základě. Tak by základ pro Mesiáše vytvořila celá Adamova rodina. Stručně řečeno, kdyby Kain a Ábel úspěšně vykonali symbolickou a substanciální oběť, byla by naplněna podmínka odškodnění pro obnovení rodičů.
Když Ábel přinesl svoji oběť způsobem přijatelným pro Boha, naplnil tak podmínku odškodnění pro obnovení Adamova základu víry a pevně si zajistil pozici centrální postavy pro vykonání substanciální oběti. Když však Kain Ábela zavraždil, zopakoval tak pád, při kterém archanděl duchovně zavraždil Evu. Kain s Ábelem pochopitelně nepoložili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, ani nevykonali substanciální oběť. Proto nemohl být vytvořen ani substanciální základ, ani základ pro Mesiáše. Boží prozřetelnost obnovení v Adamově rodině se tedy nenaplnila.
1.4 Poučení z událostí v Adamově rodině
Z neúspěchu Boží prozřetelnosti obnovení v Adamově rodině se můžeme poučit, že Bůh předurčuje naplnění své vůle podmínečně a že naprosto respektuje lidský díl zodpovědnosti. Od dob stvoření je Bohem předurčeno, že se jeho vůle může uskutečnit pouze tehdy, když Bůh i člověk naplní svůj díl zodpovědnosti. Bůh nemohl poučit Kaina ani Ábela o tom, jak oběť správně vykonat, protože bylo jejich dílem zodpovědnosti, aby Kain přinesl svoji oběť s Ábelovou pomocí.
Za druhé, poté co Kain zabil Ábela, začal Bůh novou kapitolu své prozřetelnosti a na Ábelovo místo povolal Šéta. Z toho je zřejmé, že Bůh naplnění své vůle předurčuje absolutně, zatímco osudy jednotlivých lidí předurčuje podmínečně. Bůh předurčil, že Ábel uspěje jako centrální postava při pokládání substanciální oběti, jestliže naplní svůj díl zodpovědnosti. Když tedy Ábel svoji zodpovědnost nenaplnil, vyvolil Bůh na jeho místo Šéta a dále usiloval o naplnění své vůle, která je předurčena absolutně.
Za třetí, Bůh nás prostřednictvím Kainovy a Ábelovy oběti učí, že padlí lidé musí neustále hledat člověka typu Ábela. Budeme-li takového člověka ctít, poslouchat a následovat, můžeme naplnit Boží vůli, dokonce i když ne zcela chápeme všechny její aspekty.
Prozřetelnost, o jejíž naplnění Bůh usiloval prostřednictvím Adamovy rodiny, se kvůli nevíře lidí stále znovu opakovala. Kurz stanovený v Adamově rodině proto zůstává kurzem odškodnění, kterým musí projít každý z nás. Prozřetelnost obnovení v Adamově rodině nám poskytuje mnoho cenných poučení pro naši vlastní cestu víry.