Část 2. Prozřetelnost obnovení v Noemově rodině
Kain zabil Ábela a tím zabránil završení prozřetelnosti obnovení v Adamově rodině. Bůh však předurčil naplnění účelu stvoření absolutně a jeho vůle se nijak nezměnila. Proto na základě Ábelova oddaného srdce, které Ábel prokázal vůči nebi, vyvolil Bůh na jeho místo Šéta. (Gn 4,25) Mezi Šétovými potomky vyvolil Noemovu rodinu, aby tak nahradil Adamovu rodinu a otevřel novou kapitolu své prozřetelnosti.
Je psáno, že Bůh soudil svět potopou: „I řekl Bůh Noemu: ‚Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.‘“ (Gn 6,13) Z toho můžeme usoudit, že Noemova doba byla dobou Posledních dnů. Bůh si přál, aby po soudu potopou mohl na základě položeném Noemovou rodinou poslat Mesiáše a jeho prostřednictvím naplnit účel stvoření. Noemova rodina tedy byla zodpovědná za naplnění podmínky odškodnění pro obnovení základu víry a poté podmínky odškodnění pro obnovení substanciálního základu. Členové Noemovy rodiny měli odškodněním obnovit základ pro Mesiáše, který Adamova rodina nedokázala vytvořit.
2.1 Základ víry
2.1.1 Centrální postava pro základ víry
V prozřetelnosti obnovení prostřednictvím Noemovy rodiny byl centrální postavou pro obnovení základu víry Noe. Deset generací nebo tisíc šest set biblických let po Adamovi povolal Bůh Noema, aby jeho prostřednictvím naplnil svoji vůli, kterou chtěl uskutečnit už prostřednictvím Adama. Proto dal Noemu své požehnání: „ploďte a množte se“, (Gn 9,7) podobně jako předtím udělil tři velká požehnání Adamovi. (Gn 1,28) Z tohoto pohledu můžeme Noema považovat za druhého předka lidstva.
Noe byl povolán v době, kdy byla země plná násilí. (Gn 6,11) Sto dvacet let pracoval v naprosté poslušnosti vůči Božím příkazům, aby na hoře postavil archu, přičemž musel snášet všemožný výsměch a pohrdání. Na základě podmínky víry, kterou položila Noemova rodina, pak mohl Bůh seslat soud potopou. V tomto smyslu byl Noe prvním otcem víry. I když většinou považujeme za otce víry Abrahama, ve skutečnosti měla tato čest patřit Noemu. Jak uvidíme později, poslání otce víry se kvůli hříšnému skutku Noemova syna Cháma přeneslo z Noema na Abrahama.
Vysvětlili jsme, že v případě Adama měl být Adam centrální postavou pro obnovení základu víry, ale sám oběť přinést nemohl. Noe byl v odlišné situaci. Bůh ho povolal na základě Ábelova oddaného a věrného srdce, s nímž Ábel přinesl přijatelnou symbolickou oběť. Pokud sledujeme Noemovu rodovou linii, Noe byl potomkem Šéta, který byl vyvolen, aby nahradil Ábela. Kromě toho byl Noe v očích Boha spravedlivým člověkem. (Gn 6,9) Z těchto důvodů byl oprávněn přinést Bohu symbolickou oběť, kterou představovala stavba archy.
2.1.2 Objekt pro naplnění podmínky pro obnovení základu víry
Objektem pro naplnění podmínky, kterou měl Noe obnovit základ víry, byla archa. Archa v sobě skrývala mnoho symbolických významů. Dříve než se mohl Noe postavit do pozice Adama jako druhý předek lidstva, musel položit podmínku odškodnění pro obnovení kosmu, který kvůli Adamovu pádu připadl satanovi. Proto objekt pro naplnění této podmínky měl symbolizovat nové univerzum a Noe ho měl obětovat způsobem přijatelným pro Boha. V Noemově případě byla tímto objektem archa.
Archa měla tři paluby a symbolizovala kosmos, který byl stvořen ve třech stupních období růstu. Osm členů Noemovy rodiny, kteří vstoupili do archy, představovalo osm členů Adamovy rodiny, kteří byli napadeni satanem a měli být odškodněním obnoveni. Archa tedy symbolizovala kosmos; Noe, její pán, symbolizoval Boha; členové jeho rodiny symbolizovali lidstvo a zvířata v arše symbolizovala celý fyzický svět.
Po dokončení archy soudil Bůh svět čtyřicetidenní potopou. Jaký měla tato potopa význam? Podle Principu stvoření měli lidé sloužit jen jednomu pánovi. Protože se lidstvo plné zkázy a zhýralosti nacházelo v otroctví satana, musel by Bůh přijmout pozici druhého pána, aby se s lidmi mohl spojit. To by však bylo proti Principu. Bůh tedy seslal soud potopou, aby zničil hříšné lidstvo a pozvedl rodinu, která měla mít vztah pouze s ním.
Proč Bůh zvolil pro potopu období čtyřiceti dnů? Význam čtyřicetidenního období můžeme pochopit, pokud známe význam čísel čtyři a deset. Číslo deset symbolizuje jednotu. (Viz kapitola Období 2.4) Deset generací po Adamovi povolal Bůh Noema, aby odškodněním obnovil vůli, kterou nemohl naplnit prostřednictvím Adama. Ustanovením období odškodnění založeného na čísle deset zamýšlel znovu sjednotit dispenzaci se svojí vůlí. Protože cílem obnovení je vytvořit základ čtyř pozic, snažil se navíc vychovávat každou z těchto deseti generací tím, že pro ni ustanovil období odškodnění pro obnovení čísla čtyři. Celkem tedy bylo období od Adama po Noema obdobím odškodnění pro obnovení čísla čtyřicet. Kvůli zkaženosti lidí té doby však bylo toto období odškodnění založené na čísle čtyřicet znesvěceno satanem. V dispenzaci s Noemovou archou se tedy Bůh znovu pokusil vytvořit základ čtyř pozic. Proto ustanovil období čtyřicetidenního soudu potopou jako období odškodnění pro obnovení čísla čtyřicet, které bylo znesvěceno, když předchozí období připadlo satanovi. Naplněním tohoto číselného období odškodnění chtěl Bůh obnovit základ víry.
Číslo čtyřicet se tak stalo charakteristickým pro dispenzace pro oddělení satana, jež jsou nezbytné při obnovování základu víry. Existuje mnoho příkladů, které to potvrzují: čtyřicetidenní potopa v Noemově době; čtyři sta let od Noema po Abrahama; čtyři sta let otroctví Izraelitů v Egyptě; dva Mojžíšovy čtyřicetidenní půsty; čtyřicet dnů výzvěd v Kanaán; čtyřicet let putování Izraelitů v poušti; čtyřicetiletá období panování králů Saula, Davida a Šalomouna; čtyřicetidenní Eliášův půst; Jonášovo proroctví, že Ninive bude za čtyřicet dní zničeno; Ježíšův čtyřicetidenní půst a modlitba v poušti a čtyřicetidenní období od Ježíšova vzkříšení po jeho nanebevstoupení.
V Bibli čteme, že po čtyřiceti dnech dešťů vypustil Noe z archy krkavce a holubici. (Gn 8,6-7) Vysvětleme si, jak to předznamenalo budoucí situace v prozřetelnosti, protože je napsáno: „Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil svá tajemství prorokům, svým služebníkům.“ (Am 3,7) Noe naplnil podmínku odškodnění pro obnovení kosmu, když vystavěl archu a prošel čtyřicetidenním soudem potopou.
Potopa odpovídá období chaosu před stvořením univerza, kdy „…nad vodami vznášel se duch Boží“. (Gn 1,2) Proto skutky, které Bůh konal v souvislosti s archou na konci čtyřicetidenního období, symbolizovaly celý průběh dějin od Božího stvoření nebe a země.
Co věštila situace, kdy Noe vypustil krkavce, který pak kroužil kolem, a dokud vody neustoupily, hledal místo, kde by se usadil?
Věštila, že satan bude hledat podmínku, na jejímž základě by mohl napadnout Noemovu rodinu, podobně jako krátce po stvoření lidí usiloval o Evinu lásku a jako se uvelebil ve dveřích a čekal na příležitost, aby mohl napadnout oběti Kaina a Ábela. (Gn 4,7)
Co věštila situace, kdy Noe třikrát vypustil holubici?
I když je v Bibli napsáno, že Noe vypustil holubici, aby zjistil, jestli už vody opadly, vypuštění holubice v sobě skrývá ještě další význam. Noe jistě mohl vyhlédnout otvorem, kterým holubici vypustil, aby sám zjistil, jaká je situace. Vypuštění holubice však mělo hlubší význam spojený s tajemnou Boží vůlí.
Sedm dní poté, co Bůh prostřednictvím Noema vyhlásil soud potopou, se strhl lijavec. (Gn 7,10) Po čtyřiceti dnech byla poprvé vypuštěna holubice. Létala kolem, ale pak se vrátila zpět, protože nenašla žádné místo, kde by se mohla usadit, a Noe ji vzal zpátky do archy. (Gn 8,9)
Když byla holubice vypuštěna poprvé, představovala prvního Adama. Bůh stvořil Adama s nadějí, že jeho ideál stvoření, po němž už od počátku toužil, se uskuteční v Adamovi, který se stane dokonalým ztělesněním Božího ideálu na zemi. Kvůli Adamovu pádu však Bůh nemohl tento ideál na zemi uskutečnit. Musel tedy svůj ideál na určitou dobu zemi odejmout a jeho naplnění odložit na pozdější dobu.
Za sedm dní vypustil Noe holubici podruhé. Vody stále ještě neustoupily a holubice se znovu vrátila. Tentokrát však nesla v zobáčku olivový lístek, což naznačovalo, že příště už by mohla najít místo, na kterém se může usadit. (Gn 8,10-11)
Když byla holubice vypuštěna podruhé, symbolizovala Ježíše, druhého Adama, jehož příchod bude druhým Božím pokusem o dokonalé ztělesnění Božího ideálu na zemi. Tyto situace předznamenaly, že pokud vyvolený národ neuvěří v Ježíše v době jeho příchodu, nebude mít Ježíš, „kde by hlavu složil“, (L 9,58) a nebude moci plně uskutečnit Boží vůli na zemi. Za těchto okolností bude muset jít cestou kříže, vrátit se do Boží náruče a zanechá po sobě příslib Druhého příchodu.
Holubice se vrátila do archy, protože vody ještě neustoupily. Můžeme tedy usoudit, že kdyby více Židů Ježíše věrně následovalo, našel by mezi nimi bezpečné místo. Nebyl by ukřižován a dále by budoval Nebeské království na zemi.
Po uplynutí dalších sedmi dnů vypustil Noe holubici potřetí. Holubice se tentokrát do archy nevrátila, protože země už byla suchá. (Gn 8,12)
Když byla holubice vypuštěna potřetí, symbolizovala Krista při Druhém příchodu, který má přijít jako třetí Adam. Tato situace naznačila, že až se Kristus vrátí, určitě uskuteční Boží ideál stvoření, který už zemi nebude nikdy odňat. Poté co se holubice nevrátila, vystoupil nakonec z archy i Noe a kráčel po zemi, která byla očištěna od hříchu a stvořena znovu. Tato situace předznamenala, že až se na základě úsilí třetího Adama uskuteční ideál stvoření na zemi, nový Jeruzalém sestoupí z nebe a Bůh bude přebývat mezi lidmi. (Zj 21,1-3)
Předzvěsti obsažené v tomto příběhu bychom si měli objasnit z pohledu principu, který jsme už dříve uvedli: Boží prozřetelnost obnovení se může prodloužit, jestliže osoba pověřená určitým úkolem v prozřetelnosti nenaplní svou zodpovědnost. (Viz kapitola Předurčení 2) Protože Adam ztratil víru a svoji zodpovědnost nesplnil, musel přijít Ježíš jako druhý Adam. Dále kdyby židovský národ v Ježíše neuvěřil a nesplnil tedy svoji zodpovědnost, bude se muset Kristus určitě vrátit jako třetí Adam.
Podobně jako stvoření nebe a země trvalo sedm dní, tak také sedmidenní intervaly, v nichž byla holubice vypouštěna, naznačují, že obnovení nebe a země vyžaduje určité časové období v prozřetelnosti.
2.2 Substanciální základ
Když Noe naplnil dispenzaci s archou a tak vykonal symbolickou oběť způsobem přijatelným pro Boha, úspěšně odškodněním obnovil základ víry. Takto položil jak podmínku odškodnění pro obnovení všech věcí, tak podmínku odškodnění pro symbolické obnovení lidí. Na tomto základě pak měli Noemovi synové Šém a Chám stát v pozicích Kaina a Ábela. Kdyby úspěšně vykonali substanciální oběť a naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, vytvořili by substanciální základ.
Aby Noemova rodina vykonala substanciální oběť způsobem přijatelným pro Boha, měl druhý Noemův syn Chám obnovit pozici druhého Adamova syna Ábela. Chám se měl stát centrální postavou pro vykonání substanciální oběti, podobně jako byl Ábel ve své rodině centrální postavou pro vykonání substanciální oběti. V Adamově rodině symbolickou oběť úspěšně vykonal namísto Adama Ábel a tak odškodněním obnovil základ víry a kvalifikoval se jako centrální postava pro vykonání substanciální oběti. V případě Noemovy rodiny to byl Noe, a ne Chám, kdo vykonal symbolickou oběť. Aby se tedy Chám mohl postavit do pozice Ábela, který úspěšně vykonal symbolickou oběť, měl se v srdci nerozlučně spojit se svým otcem Noem.
Podívejme se, jakým způsobem se Bůh snažil Chámovi pomoci spojit se s Noem v srdci.
Bible vypráví, že když Chám uviděl svého otce ležet nahého ve stanu, zastyděl se za něj a pohoršil se nad ním. Stejné pocity vzbudil ve svých bratrech Šémovi a Jefetovi. Oba bratři, ovlivněni Chámem, se za nahotu svého otce zastyděli a odvrátili tvář, aby ho nespatřili. Pozpátku vstoupili do stanu a pláštěm zakryli otcovo tělo. Tento skutek byl tak velkým hříchem, že Noe pokáral Cháma a proklel Chámova syna, že se stane otrokem svých bratrů. (Gn 9,20-25)
Proč vedl Bůh dispenzaci tímto způsobem? Proč bylo tak velkým hříchem pocítit stud za nahotu?
Abychom na tyto otázky odpověděli, připomeňme si nejdříve, co je podstatou hříchu. (Viz kapitola Pád 4.5) Satan nemůže projevit svoji sílu – nemůže dokonce ani existovat a konat – pokud nejprve nezíská partnera v pozici objektu, se kterým může vytvořit společnou bázi a vstoupit s ním do vzájemného vztahu dávání a přijímání. Kdykoli člověk vytvoří podmínku, na jejímž základě ho satan může napadnout, znamená to, že sám umožnil, aby se stal partnerem v pozici objektu vůči satanovi, čímž mu dává sílu konat. Tak vzniká hřích.
Podívejme se dále, proč Bůh zkoušel Cháma tím, že ho nechal spatřit Noemovu nahotu. Vysvětlili jsme si, že archa symbolizuje celý kosmos a že události, které se odehrály bezprostředně po ukončení dispenzace s archou, představují události, které se uskutečnily krátce po stvoření kosmu. Proto se Noemova pozice těsně po potopě velice podobala pozici Adama po stvoření nebe a země.
Adam a Eva si byli před pádem blízcí v srdci a nevinně upřímní vůči sobě navzájem i vůči Bohu; jak je psáno, byli nazí, ale nestyděli se. (Gn 2,25) Avšak po svém pádu se za svoji nahotu zastyděli. Zakryli si spodní část těla fíkovými listy a z obavy, aby je Bůh nespatřil, se ukryli mezi stromy v zahradě. (Gn 3,7-8) Tento stud byl projevem jejich vnitřního stavu, do kterého se dostali, když svými pohlavními orgány spáchali hřích a vytvořili pokrevní vztah se satanem. Když si zakryli spodní část těla a ukryli se, vyjádřili tak svoje provinilé svědomí, kvůli kterému se styděli předstoupit před Boha.
Noe, který prostřednictvím čtyřicetidenního soudu potopou zpřetrhal svazky se satanem, měl zaujmout pozici, ve které se Adam nacházel krátce po stvoření univerza. Bůh od členů Noemovy rodiny očekával, že když uvidí Noemovu nahotu, nepocítí žádný stud a ani je nenapadne zakrývat jeho tělo. Bůh se chtěl radovat z nevinnosti Noemovy rodiny a tak znovu ve svém srdci prožívat radost, kterou cítil, když se díval na nevinnost Adama a Evy před pádem. Aby se mohla naplnit tato jeho hluboká touha, nechal Noema ležet ve stanu nahého. Kdyby byl Chám ve svém srdci spojený s Noem, vážil si ho v srdci tak jako Bůh a díval se na něho stejně jako Bůh, pak by při pohledu na nahotu svého otce neměl mít žádný pocit hanby. Chám by tak v Noemově rodině naplnil podmínku odškodnění pro obnovení nevinnosti Adama a Evy před pádem.
Nyní tedy chápeme, že když Noemovi synové pocítili stud nad nahotou svého otce a zakryli jeho tělo, jako by potvrdili, že podobně jako Adamova rodina po pádu vytvořili hanebný příbuzenský svazek se satanem a nebyli tedy hodni předstoupit před Boha. Satan, podobně jako krkavec vznášející se nad vodami, hledal podmínku, aby mohl napadnout Noemovu rodinu. Zaútočil na ni tím, že přijal Noemovy syny za své partnery v pozici objektu, když ve skutečnosti potvrdili, že patří do jeho linie.
Když se Chám zastyděl za nahotu svého otce a snažil se ji zakrýt, vytvořil podmínku, na jejímž základě ho satan napadl; proto se jeho pocity a jednání staly hříchem. Chám tedy nemohl odškodněním obnovit pozici Ábela, ve které měl vykonat substanciální oběť. Protože nevytvořil substanciální základ, skončila prozřetelnost obnovení v Noemově rodině selháním.
Je pocit studu při pohledu na nahotu vždy hříchem? Ne. Noemův případ byl výjimečný. Noe, stojící v pozici Adama, měl za úkol odstranit všechny podmínky, na jejichž základě byl Adam vystaven satanovým útokům. Kdyby Noemova rodina prokázala, že necítí stud nad Noemovou nahotou, a ani by se ji nepokusila zakrýt, naplnila by tak podmínku odškodnění a obnovila pozici Adamovy rodiny v její původní nevinnosti před vytvořením pokrevního příbuzenství se satanem. Proto měla tuto podmínku odškodnění naplnit pouze Noemova rodina.
2.3 Poučení z událostí v Noemově rodině
Pro někoho je těžko pochopitelné, že Noe mohl vytrvale stavět archu na hoře více než sto dvacet let a přitom po celou dobu snášet ostrou kritiku a výsměch. Chám dobře věděl, že rodina byla zachráněna díky úsilí jeho otce. Vzhledem k této skutečnosti měl mít ke svému otci takovou úctu, že by překonal své pohoršení nad jeho nahotou a měl by pro ni pochopení. Chám však místo toho, aby důvěřoval Noemovi, který byl ospravedlněn nebem, Noema kritizoval ze svého sobeckého pohledu a svým jednáním projevil nelibost. Kvůli neúctě, kterou projevil, zmařil dlouholeté Boží úsilí naplnit prozřetelnost prostřednictvím Noemovy rodiny. Také my musíme být pokorní, poslušní a trpěliví, abychom mohli kráčet po naší cestě do nebe.
Prozřetelnost v Noemově rodině nás dále učí, že Bůh předurčuje naplnění své vůle podmínečně a že respektuje díl zodpovědnosti člověka. Bůh našel Noemovu rodinu po šestnácti stech letech příprav. Vedl Noema po dobu sto dvaceti let při stavbě archy a pozvedl jeho rodinu za cenu, že při potopě obětoval ostatní lidi. Přestože Bůh Noemovu rodinu v prozřetelnosti miloval, když se Chám dopustil zdánlivě malé chyby a umožnil satanovi tuto rodinu poskvrnit, byla celá Boží vůle v centru s Noemovou rodinou zmařena.
Nakonec nás prozřetelnost prostřednictvím Noemovy rodiny učí, že Bůh předurčuje lidi podmínečně. Přestože se tak dlouho a vytrvale snažil najít Noema a pozvednout ho jako otce víry, když Noemova rodina nedokázala naplnit svoji zodpovědnost, Bůh, i když byl plný lítosti, neváhal Noema opustit a vyvolit na jeho místo Abrahama.