Část 2. Prozřetelnost vzkříšení
2.1 Jak Bůh uskutečňuje své dílo vzkříšení?
Vzkříšení je proces, kterým se padlý člověk obnovuje do původního stavu, jejž stanovil Bůh. Prozřetelnost vzkříšení tedy znamená prozřetelnost obnovení. Protože prozřetelnost obnovení je Božím dílem znovustvoření, je vzkříšení také procesem znovustvoření. Prozřetelnost vzkříšení se tedy uskutečňuje v souladu s Principem stvoření následujícím způsobem.
Za prvé, v dějinách prozřetelnosti vzkříšení se mnozí z těch, kteří byli pověřeni určitým posláním, snažili s největší upřímností a vírou naplnit vůli nebe. Třebaže svoji zodpovědnost ne zcela naplnili, díky své oddanosti rozšířili základ, na kterém mohly následující generace vytvořit vztah srdce s Bohem. Tento základ nazýváme výhody doby v prozřetelnosti obnovení. Výhody doby se úměrně zvětšovaly se základem srdce, který před námi pokládali proroci, mudrcové a spravedliví lidé. Proto se vzkříšení uskutečňuje na základě výhod příslušné doby.
Za druhé, podle Principu stvoření bylo Boží zodpovědností stvořit lidi a dát jim své Slovo, zatímco dílem zodpovědnosti člověka bylo dosáhnout dokonalosti vírou v toto Slovo a životem podle něj. Podobně v prozřetelnosti vzkříšení je Boží zodpovědností dát nám své Slovo a vedení a naší zodpovědností je věřit a žít podle nich, abychom prozřetelnost naplnili.
Za třetí, podle Principu stvoření může duchovní já člověka růst k dokonalosti pouze prostřednictvím fyzického já. Podobně i v prozřetelnosti vzkříšení může být duchovní já člověka vzkříšeno pouze během jeho pozemského života.
Za čtvrté, podle Principu stvoření má člověk dosáhnout dokonalosti tím, že projde třemi stupni období růstu po sobě následujícími. Proto má být také prozřetelnost vzkříšení padlých lidí dovršena ve třech stupních následujících po sobě, jež se projevují jako tři věky v prozřetelnosti obnovení.
2.2 Prozřetelnost vzkříšení lidí žijících na zemi
2.2.1 Prozřetelnost pokládání základu pro vzkříšení
Bůh začal svoji prozřetelnost vzkříšení padlého lidstva v Adamově rodině. Tato prozřetelnost se však prodloužila, protože lidé, kteří byli pověřeni naplněním Boží vůle, nesplnili svoji zodpovědnost. O dva tisíce biblických let později vybral Bůh Abrahama, aby se stal otcem víry, a jeho prostřednictvím se začala Boží vůle uskutečňovat. Výsledkem dvou tisíc let od Adama po Abrahama tedy bylo vytvoření základu, na kterém mohl Bůh v následujícím období začít prozřetelnost vzkříšení. Proto můžeme období od Adama po Abrahama nazvat věkem prozřetelnosti pokládání základu pro vzkříšení.
2.2.2 Prozřetelnost vzkříšení na stupeň formování
Během dvou tisíc let od Abrahama po Ježíše pracoval Bůh na tom, aby v prozřetelnosti vzkříšení pozvedl lidi na stupeň formování. Proto můžeme toto období nazvat věkem prozřetelnosti vzkříšení na stupeň formování. Všichni lidé žijící na zemi v tomto věku mohli obdržet výhody dané doby na základě Božího díla vzkříšení na stupeň formování. V tomto věku dal Bůh lidem Starý zákon. Vírou v tento Zákon a životem podle něj mohli lidé naplnit svoji zodpovědnost a být před Bohem ospravedlněni. Proto se tato doba nazývá věkem ospravedlnění na základě skutků.
Lidé této doby, kteří v každodenním životě žili podle Zákona, byli duchovně vzkříšeni na stupeň formování a stali se duchem formy. Ti, kteří za svého života na zemi dosáhli úrovně ducha formy, vstoupili po své smrti do duchovního světa a přebývali v něm na úrovni ducha formy.
2.2.3 Prozřetelnost vzkříšení na stupeň růstu
Kvůli Ježíšovu ukřižování zůstal proces vzkříšení nedokončen a jeho dovršení bylo odloženo na dobu jeho návratu. Další dva tisíce let jsou obdobím prodloužení, během něhož Bůh vede na základě duchovního spasení prozřetelnost vzkříšení lidí na stupeň růstu. Proto můžeme toto období nazvat věkem prozřetelnosti vzkříšení na stupeň růstu. Všichni lidé, kteří žijí v tomto věku, mohou obdržet výhody doby na základě Božího díla vzkříšení na stupeň růstu. V této době mají lidé věřit Slovu Nového zákona, které jim Bůh dal, aby mohli naplnit svoji zodpovědnost v prozřetelnosti a být před Bohem ospravedlněni. Proto tuto dobu nazýváme věkem ospravedlnění vírou.
Lidé, kteří žijí v této době, mohou být během svého života na zemi duchovně vzkříšeni vírou v evangelium. Vzkříšením na stupeň růstu se mohou stát duchem života. Ti, kteří se během svého života na zemi stali duchem života, vstoupí po své smrti do ráje, což je úroveň duchů života v duchovním světě, a budou tam přebývat.
2.2.4 Prozřetelnost vzkříšení na stupeň dovršení
Doba, ve které mají být lidé vzkříšeni duchovně i fyzicky skrze navráceného Krista a dovršit prozřetelnost vzkříšení, se nazývá věkem prozřetelnosti vzkříšení na stupeň dovršení. Všichni ti, kteří budou žít v této době, mají obdržet výhody doby na základě Božího díla vzkříšení na stupeň dovršení. Kristus při Druhém příchodu přinese novou pravdu, na jejímž základě se splní přísliby Starého i Nového zákona; tuto pravdu můžeme nazvat Splněným zákonem. (Viz kapitola Poslední dny 5.1) Lidé, kteří v tuto pravdu uvěří, mají během svého života na zemi Pánovi sloužit a podílet se na jeho díle, aby tak splnili svoji zodpovědnost v prozřetelnosti a byli před Bohem ospravedlněni. Proto se tato doba nazývá věkem ospravedlnění službou.
Lidé této doby mají být vírou v Pána, službou a zasvěcením svého života jeho dílu úplně vzkříšeni jak duchovně, tak fyzicky, mají se stát božským duchem a žít v Nebeském království na zemi. Když odloží svá fyzická těla, vstoupí jako duchovní bytosti do Nebeského království v nebi, které odpovídá úrovni božských duchů v duchovním světě, a budou v něm přebývat.
2.2.5 Nebeské království a ráj
Některým křesťanům nejsou jasné pojmy Nebeské království a ráj, protože jim schází úplné pochopení Principu. Kdyby Ježíš dokončil své poslání Mesiáše na zemi, bylo by za jeho života vytvořeno Nebeské království na zemi. Až by lidé dokonalého charakteru, žijící v Nebeském království na zemi, přešli do duchovního světa jako božští duchové, bylo by vytvořeno také Nebeské království v nebi. Ale protože Ježíš zemřel na kříži, Nebeské království na zemi vytvořeno nebylo. Země nikdy nespatřila lidi, kteří dosáhli úrovně božského ducha. Žádný člověk se nikdy nestal obyvatelem Nebeského království v duchovním světě, které bylo stvořeno jako příbytek božských duchů. Proto Nebeské království v nebi zůstává prázdné a neúplné.
Proč tedy Ježíš řekl, že kdokoli v něho věří, vstoupí do Nebeského království? Původním účelem, pro který Ježíš přišel na zem, bylo vybudovat Nebeské království. Protože v něj však lidé neuvěřili, zemřel na kříži dříve, než mohl království vytvořit. Ježíš přislíbil zloději, který byl ukřižován po jeho pravici, že spolu s ním vstoupí do ráje. (L 23,43) Tento zloděj byl jediným člověkem, který nakonec v Ježíše uvěřil, zatímco všichni ostatní ho opustili.
Dokud měl Ježíš naději, že své poslání Mesiáše naplní, kázal, že lidé budou moci vejít do Nebeského království. Když ale umíral na kříži, aniž by tento účel naplnil, řekl zloději, že vstoupí pouze do ráje. Ráj označuje oblast duchovního světa pro duchovní bytosti, které vírou v Ježíše dosáhly za svého života na zemi úrovně ducha života. Ty pak přebývají v ráji a očekávají den, kdy se otevřou brány do Nebeského království.
2.2.6 Duchovní úkazy Posledních dnů
Adam a Eva padli na vrcholu stupně růstu. Dnes se lidé, kteří prošli věkem Starého a Nového zákona, obnovují prostřednictvím prozřetelnosti obnovení na vrchol stupně růstu. Poslední dny jsou dobou, kdy se lidé vrací na duchovní úroveň, které dosáhli první předkové lidstva těsně před pádem. Protože současnost je dobou Posledních dnů, je také obdobím, kdy lidé na celém světě dosahují této úrovně. Podobně jako Adam a Eva před pádem mohli přímo komunikovat s Bohem, může dnes mnoho lidí na zemi komunikovat s duchovním světem. Proroctví, že v Posledních dnech „sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny“, (Sk 2,17) můžeme vysvětlit na základě tohoto pochopení Principu.
V Posledních dnech přijme mnoho lidí zjevení: „Jsi Pán.“ Často jsou tito lidé mylně vedeni k tomu, aby uvěřili, že jsou sami Druhým příchodem Krista. Proč se odchylují od správné cesty?
Když Bůh stvořil lidi, pověřil je vládou nad univerzem. (Gn 1,28) Kvůli pádu však lidé toto požehnání nemohli naplnit. Když se padlí lidé v prozřetelnosti obnovení duchovně obnoví na vrchol stupně růstu, dosáhnou stejné úrovně srdce, na jaké se nacházeli Adam a Eva těsně před pádem. Některým lidem na tomto stupni Bůh zjevuje, že jsou „Pánem“, čímž uznává, že dosáhli úrovně zralosti, na níž dal kdysi lidem požehnání k vládě nad stvořením.
Věřící, kteří jsou na základě své oddané víry v Posledních dnech oprávněni přijmout zjevení, že jsou „Pánem“, stojí v podobné pozici jako Jan Křtitel. Jan Křtitel přišel s posláním urovnat cestu Ježíšovi. (J 1,23) Podobně tito lidé víry dostali poslání připravit cestu pro Krista při Druhém příchodu, každý ve své příslušné oblasti zodpovědnosti. Protože mají ve své oblasti působit jako představitelé Pána, Bůh jim zjevuje, že jsou Pánem.
Když nějaký člověk, který má dar duchovní komunikace, dostane zjevení, že je Pánem, měl by tento jev pochopit na základě učení Principu. Neměl by jednat nesprávně a omylem se pokládat za Krista při Druhém příchodu. Jinak se nakonec může stát antikristem. Z tohoto důvodu Bible obsahuje proroctví, že se v Posledních dnech objeví mnoho antikristů. (1 J 2,18)
Duchovní média jsou často dezorientovaná a dostávají se do vzájemných konfliktů, protože se liší úroveň duchovního světa, se kterým komunikují, a obsah zjevení, která dostávají. (1 K 15,41) Ale i když jsou duchovně vnímaví lidé ve styku se stejným duchovním světem, budou ho vnímat rozdílně, protože jejich osobní situace a pozice se liší a jejich charakter, intelekt a duchovní vnímavost jsou na různých úrovních. Tyto rozdíly mezi nimi způsobují konflikty.
Lidé, kteří se podílejí na prozřetelnosti obnovení, jsou obvykle zodpovědní jen za její určitou část. Protože se soustřeďují jen na svůj vertikální vztah s Bohem, bývají často necitliví ve vzájemných horizontálních vztazích s jinými duchovně vnímavými lidmi. Mohou mezi nimi vypuknout hádky, protože si každý z nich myslí, že Boží vůle, které slouží, je odlišná od té, které slouží ostatní. Jejich konflikty se ještě přiostří, když každý z nich obdrží zjevení, že je nejlepší. Přesto je Bůh takto povzbuzuje, aby každého z nich vybídl k maximálnímu úsilí při plnění jeho poslání v rámci vyšší prozřetelnosti. Bůh jim dává tato zjevení také proto, že jsou těmi nejvhodnějšími pro naplnění příslušného poslání.
Když se oddaní věřící duchovně otevřou a dosáhnou úrovně srdce, srovnatelné s Adamem a Evou těsně před pádem, budou navíc podrobeni stejné zkoušce, ve které Adam s Evou neuspěli. Když nebudou opatrní, mohou udělat chybu a padnout. Bez pochopení Principu je velice těžké tomuto pokušení odolat. Mnoho věřících bohužel v této zkoušce neuspělo a v jednom okamžiku tak zničili všechno, čeho za celá léta svojí oddaností a úsilím dosáhli.
Jak mohou duchovně obdaření lidé tyto problémy zvládnout? Aby Bůh uskutečnil prozřetelnost obnovení v krátkém čase, přiděluje mnoha lidem různá poslání a s každým z nich jedná zvlášť. Proto je prakticky nevyhnutelné, že mezi duchovně citlivými lidmi vznikají konflikty. V závěru dějin jim však Bůh dá novou pravdu. Ta jim pomůže pochopit, že jejich jedinečná poslání, kterými je Bůh pověřil, slouží jednomu konečnému Božímu účelu. Nová pravda je povede k tomu, aby ve vzájemné harmonii spolupracovali na naplnění vyššího účelu prozřetelnosti obnovení.
V této době by všichni duchovně obdaření lidé měli upustit od své zatvrzelé představy, že jen oni slouží Boží vůli. Měli by hledat vyšší a úplnější slova pravdy, která jim pomohou správně pochopit jejich pozici a skutečný charakter jejich poslání v prozřetelnosti. Jen tehdy budou moci překonat zmatek pramenící z dřívějších vzájemných konfliktů. Pouze takto může každý z nich dojít k cíli své individuální cesty víry a přinést její nádherné plody.
2.2.7 První vzkříšení
„První vzkříšení“, o kterém se zmiňuje Bible, popisuje okamžik, kdy se poprvé v dějinách naplní prozřetelnost obnovení. To se uskuteční skrze Krista při Druhém příchodu. Kristus očistí lidi od původního hříchu, obnoví jejich pravé, původní já a umožní jim naplnit účel stvoření.
Všichni křesťané doufají, že se budou podílet na prvním vzkříšení. Kdo se však na něm bude skutečně podílet? Budou to ti, kteří jako první uvěří v Krista při Druhém příchodu, budou mu sloužit a následovat ho. Budou mu pomáhat při plnění všech podmínek odškodnění na celosvětové úrovni a při dovršení prozřetelnosti obnovení. V tomto procesu budou prvními lidmi, jejichž původní hřích bude odstraněn, stanou se božskými duchy a naplní účel stvoření.
Dále se podívejme na význam čísla 144 000, o kterém se zmiňuje Bible. (Zj 14,1-4; 7,4)
Aby Kristus při Druhém příchodu završil prozřetelnost obnovení, musí najít určitý počet lidí, kteří odškodněním obnoví poslání všech svatých z minulosti, jimž se přes nejvyšší úsilí konat Boží vůli nepodařilo naplnit svoji zodpovědnost a kteří se stali obětí satana. Musí je najít za svého života a položit základ pro vítězství nad satanským světem. Kristus při Druhém příchodu musí najít celkem 144 000 svatých, aby naplnil tento úkol.
V průběhu Boží prozřetelnosti obnovení měl Jákob dvanáct synů, s nimiž měl obnovit rodinu. Mojžíš vedl dvanáct kmenů, když plnil poslání obnovit národ. Kdyby se každý z těchto dvanácti kmenů rozmnožil na dalších dvanáct, jejich celkový počet by byl 144. Ježíš, který přišel s posláním obnovit svět, našel dvanáct učedníků, aby odškodněním fyzicky i duchovně obnovil číslo 144. Kvůli ukřižování ho však mohl obnovit pouze duchovně. Jákob měl dvanáct synů proto, aby za svého života odškodněním obnovil vertikální kurz dvanácti generací od Noema po Jákoba, na které si činil nárok satan. (Viz kapitola Období 2.2) Podobně Kristus při Druhém příchodu musí za svého života odškodněním obnovit fyzicky i duchovně dlouhý kurz prozřetelnosti započaté Prvním příchodem Krista, který stanovil duchovní vzor 144 kmenů. Aby toho dosáhl, musí najít požadovaný počet věřících, který odpovídá číslu 144.
2.3 Prozřetelnost vzkříšení duchovních bytostí
2.3.1 Účel a způsob opětovného vzkříšení
Podle Principu stvoření vyžaduje růst lidského ducha dva druhy živin: prvky života, přijímané od Boha, a prvky vitality, které přijímá činností dávání a přijímání s fyzickým já. Duchovní já oddělená od fyzických já nemohou ani růst, ani být vzkříšena. Proto duchovní já lidí, kteří zemřeli dříve, než mohli za svého pozemského života dosáhnout dokonalosti, mohou být vzkříšena pouze tak, že se vrátí na zem a dokončí svoji nenaplněnou zodpovědnost ve spolupráci s lidmi na zemi. Když duchovní bytosti pomáhají věřícím lidem žijícím na zemi naplnit jejich poslání, mohou tak zároveň dokončit i své poslání. V tom spočívá význam veršů, které předpovídají, že v Posledních dnech přijde Pán „s desetitisíci svých svatých“. (Ju 14) Tento proces nazýváme opětovným vzkříšením.
Jak pomáhají duchovní bytosti lidem na zemi naplnit Boží vůli? Když lidé začnou vnímat duchovní bytosti prostřednictvím modlitby nebo jiných duchovních činností, duchovní bytosti k nim sestupují, vytvářejí společnou bázi s jejich duchovními já a spolupracují s nimi. Působení duchovních bytostí se projevuje různými způsoby. Například na lidi žijící na zemi sesílají duchovní oheň a dávají jim sílu léčit. Pomáhají jim dostat se do stavu vytržení a vnímat realitu duchovního světa. Dávají lidem zjevení a dar proroctví. Mohou také hluboce inspirovat lidskou duši. V těchto rozmanitých případech jednají duchovní bytosti jménem Ducha svatého a vedou lidi na zemi k naplnění Boží vůle.
2.3.2 Opětovné vzkříšení duchovních já Izraelitů a křesťanů
2.3.2.1 Opětovné vzkříšení na stupeň růstu
Duchovní já těch, kteří za svého pozemského života ve věku Starého zákona dodržovali Mojžíšův zákon a upřímně uctívali Boha, setrvávala v duchovním světě na úrovni ducha formy. Po příchodu Ježíše se všechny tyto duchovní bytosti vrátily na zem a pomáhaly věřícím na zemi uskutečňovat Boží vůli. Když tedy pomáhaly lidem dosáhnout úrovně ducha života, měly z toho stejný prospěch: také se staly duchem života a vstoupily do ráje. Tuto dispenzaci nazýváme opětovným vzkříšením na stupeň růstu.
Uveďme několik příkladů z Bible. Protože se Eliáš zjevil jako duch Ježíšovi a jeho učedníkům, (Mt 17,3) je nanejvýš jasné, že stále žije v duchovním světě. Přesto Ježíš mluvil o Janu Křtiteli, který žil na zemi, jako o Eliáši. (Mt 17,12-13) Ježíš ho nazýval Eliášem, protože z pohledu jejich společného poslání sloužilo Janovo tělo současně jako tělo Eliášovo. Eliášův duch sestoupil na Jana Křtitele a pomáhal mu naplnit poslání, které Eliáš zanechal za svého života na zemi nedokončené. To bylo opětovným vzkříšením Eliáše.
V Bibli je zaznamenáno, že když Ježíš zemřel na kříži, mnohá těla svatých vstala z hrobů. (Mt 27,52) Tento verš však neznamená, že se rozložená těla svatých navrátila do původního stavu, což by jim umožnilo vstát v těle. Naopak popisuje duchovní jev opětovného vzkříšení. Duchovní já věřících Židů sestoupila na zem z úrovně ducha formy v duchovním světě, na které do té doby žila. Vrátila se, aby pomohla věřícím, kteří žili na zemi a měli příležitost získat prospěch z vykoupení skrze kříž, uvěřit v Ježíše a dosáhnout úrovně ducha života. Tímto se navrácené duchovní bytosti také staly duchy života.
Kdyby svatí vstali v těle ze svých hrobů, jak je to doslova napsáno v Bibli, zajisté by svědčili o tom, že Ježíš je Mesiášem. Odvážil by se pak ještě někdo v Ježíše nevěřit? Kromě toho by byly jejich skutky a díla zaznamenány v Bibli, avšak není tam více než jen nejasná zpráva o tom, že svatí vstali z hrobů. Byl to pomíjivý duchovní jev, který vnímali jen ti věřící, jejichž duchovní smysly byly otevřené.
Ve srovnání s rájem, do kterého mohli lidé vstoupit na základě vykoupení skrze Ježíšovo ukřižování, byla oblast duchovního světa, ve které přebývala duchovní já lidí Starého zákona, poměrně temná a bídná; proto byla nazvána „hrobem“.
2.3.2.2 Opětovné vzkříšení na stupeň dovršení
Duchovní já lidí, kteří za svého pozemského života ve věku Nového zákona věřili v Ježíše, dosáhla úrovně ducha života a po smrti vstoupila do ráje. V čase Druhého příchodu se všechny tyto duchovní bytosti vrátí na zem, aby pomáhaly věřícím lidem uvěřit v navráceného Krista a následovat ho. Když budou pomáhat lidem na zemi dosáhnout úrovně božského ducha, získají stejný prospěch a stanou se božským duchem. Poté co svatí, žijící na zemi, odejdou do duchovního světa a vstoupí do Nebeského království v nebi, vstoupí do tohoto království také navrácené duchovní bytosti. Tato dispenzace se nazývá opětovným vzkříšením na stupeň dovršení.
V této dispenzaci nepomáhají jen duchovní bytosti lidem žijícím na zemi; také lidé na zemi pomáhají při vzkříšení duchovních bytostí.
Objasněme následující verš: A ti všichni (svatí věku Starého zákona), ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno (povolení vstoupit do Nebeského království), neboť Bůh, který zamýšlel pro nás (lidi žijící na zemi) něco lepšího (Nebeské království), nechtěl, aby dosáhli (duchovní bytosti) cíle (staly se obyvateli Nebeského království) bez nás. (Žd 11,39-40) Díky tomuto vysvětlení můžeme pochopit, že uvedený verš výstižně popisuje opětovné vzkříšení. Ukazuje, že duchovní bytosti, žijící v duchovním světě, nemohou dosáhnout dokonalosti bez spolupráce s lidmi žijícími na zemi. Kromě toho je napsáno: „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi.“ (Mt 18,18 (řecký překlad)) Tento verš nás učí, že pokud věřící lidé nejdříve na zemi nerozvážou to, co je svázáno, nemohou ani duchovní bytosti rozvázat to, co je v nich svázáno.
Protože duchovní bytosti mohou být vzkříšeny jen ve spolupráci s věřícími lidmi na zemi, k nimž sestupují, Ježíš dal klíče od Nebeského království Petrovi, jako zástupci věřících lidí na zemi, aby mohl odemknout brány tohoto království tady na zemi. (Mt 16,19)
2.3.3 Opětovné vzkříšení duchovních bytostí, které přebývají mimo ráj
Je několik skupin duchovních bytostí, které přebývají mimo ráj; pro každou z nich existuje způsob, jak dosáhnout opětovného vzkříšení. Za prvé, prostudujme opětovné vzkříšení duchovních bytostí, které za svého života věřily v jiné náboženství než křesťanství. Podobně jako dva lidé musí nejdříve vytvořit společnou bázi, aby mohli spolupracovat na dosažení společného cíle, musí i lidé žijící na zemi a duchovní bytosti nejprve vytvořit společnou bázi, aby mohli spolupracovat na dosažení cíle prozřetelnosti. Proto duchovní bytost, která se vrací na zem kvůli svému vzkříšení, hledá partnera na zemi mezi lidmi stejného náboženství, ve které věřila za svého života. Duchovní bytost sestoupí k člověku podle svého výběru a vede ho. Pomáhá-li tomuto člověku naplnit účel prozřetelnosti obnovení, oba získávají stejný prospěch.
Za druhé, prostudujme opětovné vzkříšení duchovních bytostí, které žily životem podle svědomí, i když nevěřily v žádné náboženství. Nikdo z padlých lidí neztělesňuje dokonalé dobro, neboť nikdo sám v sobě nevyřešil problém původního hříchu. Dobrou duchovní bytostí je proto bytost, která má v sobě relativně více dobra než zlá duchovní bytost. Tyto dobré duchovní bytosti sestupují k dobrým lidem na zemi a spolupracují s nimi, aby jim pomohly naplnit účel Boží prozřetelnosti obnovení. V tomto procesu získávají duchovní bytosti stejný prospěch jako lidé, kterým pomáhají.
Za třetí, prostudujme opětovné vzkříšení zlých duchovních bytostí. V Bibli čteme o „prokletých“, kteří jsou vystaveni „věčnému ohni připravenému ďáblu a jeho andělům“. (Mt 25,41) Pojem „jeho andělé“ se vztahuje na zlé duchovní bytosti, které žijí a pracují ovládané ďáblem. Duchovní stvůry, obecně známé jako přízraky, jejichž vzhled a totožnost jsou často nejasné, jsou právě těmito zlými duchovními bytostmi. Dokonce i zlé duchovní bytosti mohou získat výhody doby, když se vrátí na zem.
Činnost zlých duchovních bytostí však ne vždy přináší plody a ne vždy končí získáním prospěchu z opětovného vzkříšení. Aby zlé duchovní bytosti mohly takový prospěch získat, musí jejich činy působit na lidi žijící na zemi jako trest, který lidem pomůže položit podmínky odškodnění za jejich selhání, jimiž v minulosti zmařili Boží snahu očistit je od hříchů. Jak tedy mohou skutky zlých duchovních bytostí vyústit v soud vykonávaný jménem nebe?
Uveďme si příklad. Dejme tomu, že na zemi žije člověk, který má na základě výhod doby postoupit ze současné oblasti prospěchu do vyšší oblasti prospěchu. Tento člověk nemůže postoupit do nové oblasti prospěchu, aniž by nejprve vytvořil nějakou podmínku odškodnění pro odstranění hříchů z minulosti. V případě, že člověk postupuje z oblasti rodiny do oblasti rodu, musí zaplatit dluh za vlastní hřích i za hřích předků svého rodu. Nebe dovolí zlým duchovním bytostem, aby toho člověka trápily a tím ho potrestaly za tento hřích. Jestliže člověk dobrovolně snáší utrpení, které mu způsobují zlé duchovní bytosti, a překoná ho, úspěšně zaplatí touto podmínkou odškodnění a bude oprávněn vstoupit do vyšší oblasti prospěchu na úrovni rodu. Zlé duchovní bytosti, které ho trápily, obdrží odpovídající prospěch. Tímto způsobem prozřetelnost obnovení rozšiřuje na základě výhod doby svoji oblast prospěchu z úrovně rodiny na úroveň rodu, národa a světa. Kdykoliv má lidstvo postoupit na vyšší úroveň, musí člověk stojící v čele prozřetelnosti položit podmínku odškodnění pro odstranění hříchů, kterých se dopustil sám anebo jeho předkové.
Působení zlých duchovních bytostí může člověku žijícímu na zemi pomoci naplnit podmínky odškodnění pro očištění od jeho hříchu dvěma způsoby.
Za prvé, duchovní bytost může člověku žijícímu na zemi způsobovat potíže přímo. Za druhé, zlá duchovní bytost může sestoupit k duchovnímu já jiného člověka žijícího na zemi, který se chystá spáchat hřích podobný hříchu člověka, který má být potrestán, a prostřednictvím tohoto jiného člověka se ho snaží napadnout.
Když člověk žijící na zemi v obou případech vděčně a dobrovolně snáší utrpení způsobené činností zlé duchovní bytosti, položí podmínku odškodnění pro očištění od svého hříchu i hříchu svých předků. Tento hřích pak bude odstraněn a člověk vstoupí do vyšší oblasti prospěchu, která se stala v novém období dostupnou. Zlá duchovní bytost tedy jménem nebe soudí svými skutky člověka za jeho hřích. Proto zlá duchovní bytost získá stejný prospěch jako člověk žijící na zemi; také vstoupí do vyšší oblasti prospěchu.
2.4 Vysvětlení teorie reinkarnace z hlediska principu opětovného vzkříšení
Ve snaze naplnit celkový účel prozřetelnosti obnovení povolal Bůh mnoho lidí a každému z nich přidělil vhodné poslání. Tito lidé předávají své poslání dalším lidem podobného charakteru a v podobných situacích a tak se v průběhu celých dějin postupně naplňují všechny části tohoto poslání.
Prozřetelnost obnovení začíná jednotlivcem, rozšiřuje se na rodinu, národ a svět, až nakonec přinese obnovení celé zemi a celému nebi. Ačkoli může být poslání dané jednotlivým lidem pouze součástí většího celku, také se odvíjí podle stejného vzoru. Každé poslání začíná na úrovni jednotlivce a rozšiřuje se na úroveň rodiny, národa a světa. Vezmeme-li si příklad z Bible, vidíme, že poslání, které začalo Abrahamem na individuální a rodinné úrovni, bylo předáno Mojžíšovi na národní úroveň a Ježíšovi na celosvětovou úroveň.
Duchovní bytosti, které své poslání nenaplnili během pozemského života, se musí vrátit k lidem žijícím na zemi se stejným typem poslání, jaké měly tyto bytosti za svého života na zemi. Když nějaká duchovní bytost pomáhá člověku na zemi uskutečňovat Boží vůli, tento člověk naplňuje nejen své poslání, ale také poslání duchovní bytosti, která mu pomáhá. Proto z hlediska poslání slouží fyzické já člověka žijícího na zemi zároveň jako fyzické já duchovní bytosti. V jistém smyslu je tento člověk druhým příchodem duchovní bytosti; proto může být někdy nazýván jménem této duchovní bytosti a zdá se být její reinkarnací.
V Bibli vidíme, že Jan Křtitel měl naplnit poslání, které Eliáš zanechal za svého života na zemi nenaplněné, protože v čase svého působení získal Eliášovu pomoc. Ježíš nazval Jana „Eliášem“, protože Janovo fyzické já sloužilo současně jako tělo Eliášovo. (Viz kapitola Vzkříšení 2.3.2.1)
V Posledních dnech jsou někteří lidé na zemi pověřeni posláním na celosvětové úrovni. Musí zdědit a naplnit zodpovědnosti všech duchovních bytostí, které v minulosti zasvětily svůj život stejné oblasti. Tyto duchovní bytosti sestoupí k lidem na zemi a budou jim pomáhat, aby tak dovršili i své vlastní nedokončené dílo. Protože lidé na zemi jsou v jistém smyslu druhým příchodem duchovních bytostí, které je vedou, mohou si myslet, že jsou jejich reinkarnací. Proto se v Posledních dnech najdou lidé, kteří se prohlásí za Druhý příchod Ježíše, Maitreye Buddhy, Konfucia, olivového stromu nebo stromu života. Hinduistické a buddhistické nauky o reinkarnaci popisují tyto vnější jevy, avšak bez výhod poznání principu opětovného vzkříšení.