Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 3. Prozřetelnost obnovení pod Ježíšovým vedením

Na počátku měl Adam vládnout andělům; (1 K 6,3) kvůli jeho pádu se však lidé dostali pod vládu satana a vytvořili svět pekla. Aby se tato situace odškodněním obnovila, přišel Ježíš jako druhý Adam, který měl osobně podrobit satana a vytvořit Nebeské království. Satan, který se nechce podřídit dokonce ani Bohu, však nebude za žádnou cenu ochoten ustoupit Ježíšovi nebo věřícím lidem. Bůh cítí zodpovědnost za stvoření lidí, a proto pozvedl Jákoba a Mojžíše a jejich prostřednictvím odhalil vzorový kurz, kterým si Ježíš mohl satana podřídit. (Viz kapitola Mojžíš a Ježíš 1.1)

Jákob kráčel symbolickým kurzem podrobení satana, zatímco Mojžíš kráčel obrazným kurzem. Jejich kurzy otevřely cestu pro Ježíšův substanciální kurz. Když Ježíš kráčel kurzem obnovení Kanaán na světové úrovni, řídil se vzorem Mojžíšova kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni, ve kterém se Mojžíš snažil podrobit satana.

Bůh řekl Mojžíšovi: „Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.“ (Dt 18,18) Slovy „proroka, jako jsi ty“ měl Bůh na mysli Ježíše, který měl jít stejným kurzem, jakým šel Mojžíš. Když Ježíš řekl: „Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn,“ (J 5,19) vyjádřil tím, že Bůh ukázal prostřednictvím Mojžíše vzorový kurz a Ježíš kráčí v Mojžíšových šlépějích.

Podívejme se na prozřetelnost obnovení v centru s Ježíšem a uveďme výrazné podobnosti mezi třemi kurzy obnovení Kanaán na národní úrovni pod Mojžíšovým vedením a třemi kurzy obnovení Kanaán na světové úrovni pod Ježíšovým vedením.

3.1 První kurz obnovení Kanaán na světové úrovni

3.1.1 Základ víry

V prvním kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni byl centrální postavou pověřenou obnovením základu víry Jan Křtitel. Z jaké pozice měl Jan toto poslání naplnit?

V kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni pod Mojžíšovým vedením rozbil Mojžíš kamenné desky a dvakrát udeřil na skálu. To vytvořilo podmínku, na jejímž základě mohl satan zaútočit na Ježíšovo tělo – naplnění desek a skály – jestliže v té době židovský národ v Ježíše neuvěří.

Aby byl Ježíš této situace uchráněn, vyvolený národ, jehož posláním bylo připravit se na Ježíšův příchod, se měl sjednotit kolem chrámu, který obrazně představoval očekávaného Mesiáše. Izraelité však po celá léta opakovaně ztráceli víru a vytvářeli další podmínky pro to, aby satan mohl napadnout Ježíše. Bůh poslal proroka Eliáše, aby tyto podmínky odstranil. Eliáš se snažil oddělit satana tím, že pobil osm set padesát Baalových a Ašéřiných proroků (1 Kr 18,19) a pak vystoupil do nebe. (2 Kr 2,11) Ale protože nenaplnil celé své poslání, musel se vrátit. (Mal 4,5) Jan Křtitel byl prorokem, který měl jako Eliáš (Mt 11,14; 17,13) dovršit toto nedokončené poslání, oddělit satana a urovnat cestu Pánovi. (J 1,23)

Izraelité strádali v Egyptě čtyři sta let, aniž by měli proroka, který by je vedl. Nakonec se setkali s Mojžíšem, jediným člověkem, který je jako národ připravující se na přijetí Mesiáše mohl vést do Kanaán. Podobně během čtyřistaletého období příprav na příchod Mesiáše, které začalo v době proroka Malachiáše, (Viz kapitola Období 3.6) procházel židovský národ různými strastmi pod nadvládou pohanských národů – Persie, Řecka, Egypta, Sýrie a Říma – bez proroka, který by ho vedl. Nakonec potkal Jana Křtitele, jediného člověka, který ho mohl vést k Mesiášovi, jenž přichází obnovit Kanaán na světové úrovni.

Jan Křtitel byl podobně jako Mojžíš povolán na základě čtyřistaletého období pro oddělení satana. Mojžíš se za svého života ve faraonově paláci naučil milovat svůj národ a tradice svých otců. Podobně se také Jan Křtitel učil životu víry a poslušnosti vůči nebi a v době, kdy žil na poušti a živil se jen kobylkami a medem divokých včel, se připravoval na příchod Mesiáše. Jeho život byl tak příkladný, že mnozí lidé včetně kněží a levitů uvažovali o tom, zda není Mesiáš. (J 1,19; L 3,15) Takto Jan Křtitel úspěšně naplnil dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana a mohl položit základ víry pro první kurz obnovení Kanaán na světové úrovni.

3.1.2 Substanciální základ

Jan Křtitel stál ve stejné pozici jako Mojžíš a podobně jako on se nacházel současně v pozici rodiče i dítěte. Z pozice rodiče odškodněním obnovil základ víry. Z pozice dítěte zaujal pozici Ábela pro naplnění podmínky odškodnění pro odstranění padlé povahy. (Viz kapitola Mojžíš a Ježíš 2.1.2) Na světové úrovni vytvořil základ podobný tomu, který vytvořil Mojžíš, když po čtyřiceti letech ve faraonově paláci položil základ víry pro první kurz na národní úrovni.

Za Mojžíšových dnů si Bůh přál, aby Izraelité v průběhu první dispenzace pro začátek získali v Mojžíše důvěru, když uviděli, jak zabil egyptského dozorce. Poté měli opustit satanský svět Egypta a putovat do země Kanaán. V době Jana Křtitele však židovský národ nemusel opouštět Římskou říši a putovat do jiné země. Měl v této říši zůstat, získat si její lid a obnovit ho na Boží stranu. Bůh vedl dispenzaci pro začátek tím, že povzbuzoval židovský národ k víře v Jana pomocí zázraků doprovázejících jeho život.

V době Janova početí přinesl anděl o tomto dítěti neuvěřitelné proroctví. Když Janův otec Zachariáš proroctví neuvěřil, oněměl a řeč se mu vrátila až poté, co dítě obřezal a dal mu jméno. Na základě těchto a dalších zázraků byli Izraelité přesvědčeni, že Jan je prorokem poslaným Bohem: Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním. (L 1,65-66) Jan navíc vedl příkladný život v modlitbách a žil asketicky v poušti, kde se živil kobylkami a medem divokých včel. Široká veřejnost, a dokonce i kněží ho natolik obdivovali, že ho mnozí považovali za Mesiáše. (L 3,15; J 1,19)

Když Mojžíš ukončil čtyřicetileté období odškodnění ve faraonově paláci a zabil Egypťana, měli být Izraelité hluboce dojati jeho láskou k národu a s vírou ho následovat. Potom by mohli jít do Kanaán přímo, aniž by museli přecházet Rudé moře nebo putovat pouští, a nepotřebovali by ani kamenné desky, archu úmluvy nebo svatostánek. Podobně Židé měli v Ježíšově době věřit v Jana Křtitele, kterého Bůh pozvedl zázraky a znameními do centra jejich víry, a následovat ho. Tak by naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a položili by substanciální základ, čímž by zároveň vytvořili základ pro Mesiáše.

3.1.3 Selhání prvního kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni

Židovský národ stál na základu víry, který položil Jan Křtitel, a Jana následoval, jako by následoval Mesiáše. (J 1,19; L 3,15) Ukončil tak věk Starého zákona a byl připraven zahájit nový kurz obnovení Kanaán na světové úrovni. Jak už však bylo vysvětleno, (Viz kapitola Mesiáš 2) Jan Křtitel v sobě choval pochybnosti vůči Ježíšovi, přestože o něm svědčil. Poslal své učedníky, aby se Ježíše zeptali: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ (Mt 11,3) Jan popřel, že je Eliášem, (J 1,21) ačkoli ve skutečnosti přišel naplnit Eliášovo poslání. Tato situace nejenže uzavřela židovskému národu cestu k Ježíšovi, ale vedla dokonce k tomu, že se židovský národ proti Ježíšovi postavil.

Jan ve skutečnosti opustil pozici Ábela a židovský národ tak ztratil centrální postavu, s níž by mohl naplnit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy. To mu zabránilo vytvořit substanciální základ a základ pro Mesiáše. Proto byl první kurz obnovení Kanaán na světové úrovni ukončen. Podobně jako v Mojžíšově době byl prodloužen o druhý a pak i o třetí kurz.

3.2 Druhý kurz obnovení Kanaán na světové úrovni

3.2.1 Základ víry

3.2.1.1 Ježíš přebírá poslání Jana Křtitele

Jan Křtitel stál vůči Ježíšovi jako dokonalému Adamovi v pozici obnoveného Adama. Měl vytvořit základ pro Mesiáše a završit tak všechna nedokončená poslání centrálních postav z minulosti, které usilovaly o obnovení základu víry a substanciálního základu. Na tomto základě měl Jan předat Ježíšovi všechny plody dějin prozřetelnosti a vést židovský národ, který mu důvěřoval a následoval ho, k tomu, aby Ježíše přijal. Nakonec měl sám s vírou a oddaností Ježíše následovat.

I když to Jan Křtitel nevěděl, křest, který dal Ježíšovi u řeky Jordán, (Mt 3,16) byl ve skutečnosti obřadem, jímž Ježíšovi předal všechny své životní úspěchy dosažené při plnění Boží vůle.

Ale protože Jan Křtitel postupně začal o Ježíšovi pochybovat a nakonec i podkopávat jeho dílo, nezbývalo židovskému národu, který si Jana velice vážil, nic jiného než v Ježíše nevěřit. (Viz kapitola Mesiáš 2.2) Proto satan napadl základ víry, který Jan položil v prvním kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni. Za těchto okolností musel Ježíš převzít Janovo poslání a odškodněním obnovit základ víry, aby mohl začít druhý kurz obnovení Kanaán na světové úrovni. Když se postil čtyřicet dní v poušti, měl oddělit satana a obnovit právě tento základ víry; proto se snížil a sám přijal pozici Jana Křtitele.

Ježíš, který přišel jako jednorozený Boží Syn a Pán slávy, neměl kráčet cestou utrpení. (1 K 2,8) Naopak utrpením měl projít Jan Křtitel, který se narodil s posláním vyrovnat Ježíšovi cestu. (J 1,23; L 1,76) Ale protože Jan svoji zodpovědnost nenaplnil, musel místo něj snášet utrpení Ježíš. Ježíš přikázal Petrovi, aby Židům neprozrazoval, že je Mesiášem, (Mt 16,20) protože i když Mesiášem byl, přijal Janovu úlohu, aby mohl začít tuto část prozřetelnosti.

3.2.1.2 Ježíšův čtyřicetidenní půst a tři pokušení na poušti

Prozkoumejme přímé i nepřímé příčiny Ježíšova čtyřicetidenního půstu a tří pokušení.

Když stál Mojžíš v kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni před skálou, ztratil víru a udeřil na skálu dvakrát. Následkem toho byla skála symbolizující Ježíše (1 K 10,4) znesvěcena satanem. Tento skutek potvrdil, že až o několik století později přijde Ježíš, aby následoval vzor Mojžíšova kurzu, může Jan Křtitel ztratit víru a satan pak bude moci napadnout Ježíše, který je naplněním skály. Mojžíšův čin také potvrdil, že satan bude moci napadnout základ víry položený Janem Křtitelem. Mojžíšův druhý úder na skálu se tedy stal nepřímou příčinou toho, že v případě Janovy nevíry bude muset Ježíš podstoupit čtyřicetidenní půst a čelit třem pokušením na poušti, aby obnovil základ víry.

Jan Křtitel víru skutečně ztratil (Viz kapitola Mesiáš 2.3) a satan napadl základ víry, který Jan položil. To je bezprostřední příčinou toho, proč musel Ježíš uskutečnit dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana tím, že se čtyřicet dní postil a překonal tři pokušení. Takto z pozice Jana Křtitele odškodněním obnovil základ víry.

Je psáno, že po čtyřiceti dnech satan Ježíše třikrát pokoušel. Nejprve Ježíšovi ukázal kameny a naváděl ho, aby je proměnil v bochníky chleba. Pak vzal Ježíše na vrcholek chrámu a vyzval ho, aby se z něho vrhl dolů. A nakonec ho vyvedl na velmi vysokou horu a nabídl mu všechna království světa, jestliže před ním padne a bude se mu klanět. (Mt 4,1-10)

Proč satan Ježíše třikrát pokoušel? Na počátku Bůh stvořil lidi a dal jim tři velká požehnání – zdokonalit individuální charakter, dát život dětem a vládnout fyzickému světu (Gn 1,28) – jimiž mohou naplnit účel stvoření. Když satan způsobil pád prvních předků, připravil lidstvo o tři velká požehnání a zabránil naplnění účelu stvoření. Ježíš přišel na tento svět, aby tři požehnání obnovil a naplnil účel stvoření. Satan Ježíše třikrát pokoušel proto, aby mu zabránil v obnovení tří požehnání a v naplnění účelu stvoření.

Jak Ježíš čelil třem pokušením a jak nad nimi zvítězil?

Nejdříve se podívejme, jak satan dosáhl pozice, z níž mohl Ježíše pokoušet.

Satan zaujal toto dominantní postavení poprvé v průběhu kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni, kdy získal nárok na skálu a kamenné desky, symbolizující Ježíše a jeho nastávající nevěstu. Mohlo se to stát proto, že Mojžíš rozbil kamenné desky a v hněvu nad nevírou lidu dvakrát udeřil na skálu. Když Jan Křtitel nesplnil svoji zodpovědnost v kurzu na světové úrovni, židovský národ ztratil víru a poslušnost podobně jako Izraelité v Mojžíšově době. Proto se satan, jak už Bůh naznačil v Mojžíšově kurzu, dostal do pozice silnějšího, ze které mohl Ježíše pokoušet.

Poté co Ježíš ukončil čtyřicetidenní půst v poušti, zjevil se před ním satan a pokoušel ho: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ (Mt 4,3) Satan získal kámen do svého vlastnictví.

Nárok na skálu dávající vodu a na kamenné desky si činil na základě podmínky, kterou poprvé vytvořila Mojžíšova chyba a později dovršila nevíra Jana Křtitele. Mojžíš poprvé získal kámen, když v poušti naplnil dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana. Aby Ježíš kámen očistil a získal zpět, postil se v poušti čtyřicet dnů. Satan dobře věděl, že Ježíš šel do pouště s tímto úmyslem, a vystavil ho prvnímu pokušení, proto aby si mohl kámen podržet ve svém vlastnictví. Ježíš trpěl na poušti hladem podobně jako Izraelité v Mojžíšově době. Když Izraelité nedokázali hlad překonat a ztratili víru, stalo se, že si satan mohl činit nárok na kámen. Podobně kdyby Ježíš ztratil víru a utišil svůj hlad přeměnou kamene na chléb, vzdal by se tak své snahy kámen obnovit a satan by kámen vlastnil navěky.

Ježíš na toto pokušení odpověděl: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4) Původně byli lidé stvořeni tak, aby přijímali dva druhy potravy.

Tělo přijímá potravu získanou z fyzického světa, zatímco duch přijímá lásku a pravdu od Boha. Ale protože padlí lidé nemohou obdržet Slovo přímo od Boha, žije jejich duch ze slov Ježíše, který přišel jako ztělesnění Božího Slova. (J 1,14) Ježíš řekl: „Já jsem chléb života..., nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ (J 6,48-53) Vyjádřil tím, že k plnohodnotnému a dobrému životu nestačí jíst pouze chleba, kterým uchováváme při životě své tělo. Náš život není úplný, pokud nežijeme s Ježíšem, který přišel jako životodárná potrava pro ducha.

Kámen v satanových rukou – představující skálu a kamenné desky, jež Mojžíš ztratil – ve skutečnosti symbolizoval Ježíše, (1 K 10,4; Zj 2,17) který byl vystaven tomuto pokušení. Svojí odpovědí Ježíš vyjádřil, že ačkoli měl hlad, o získání chleba, jímž by mohl uchovat své tělo při životě, se zajímal méně než o to, jak se stát ztělesněním Božího Slova, které může naplnit životem každého ducha. S takovým srdcem byl Ježíš odhodlán zvítězit nad satanem. Tato zkouška byla navíc stanovena tak, aby Ježíš mohl překonáním pokušení z pozice Jana Křtitele znovu ustanovit pozici Mesiáše, toho, který dosáhl dokonalosti individuálního charakteru.

Ježíš satana porazil, protože mluvil a jednal v úplném souladu s Principem. Vítězstvím nad tímto pokušením naplnil podmínku pro obnovení individuálního charakteru k dokonalosti a tím vytvořil základ pro obnovení prvního Božího požehnání.

Poté vzal satan Ježíše na vrchol chrámu a pokoušel ho slovy: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů.“ (Mt 4,6) Ježíš o sobě mluvil jako o chrámu (J 2,19) a je psáno, že křesťané jsou Božími chrámy (1 K 3,16) a údy Kristova těla. (1 K 12,27)

Z toho můžeme pochopit, že Ježíš je hlavním chrámem a věřící jsou bočními chrámy. Ježíš přišel jako Pán chrámu. Dokonce i satan musel uznat jeho pozici; postavil ho tedy na vrcholek chrámu. Když satan Ježíše vyzval, aby se vrhl dolů, znamenalo to, že se chtěl zmocnit Ježíšovy pozice jako Pána chrámu a svést ho k tomu, aby z této pozice klesl na nízkou úroveň padlého člověka.

V tomto okamžiku mu Ježíš odpověděl: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“ (Mt 4,7) Původně byli andělé stvořeni k tomu, aby jim vládli lidé, kteří rozvinuli svoji povahu danou Bohem.

Dokonce i padlí andělé by se správně měli podřídit Ježíšovi, svému Pánovi. Když se tedy anděl pokusil od Ježíše získat pozici Pána chrámu, nebylo jeho jednání v souladu s Principem. Ježíšova odpověď znamenala, že satan by neměl zkoušet Boha, který vede prozřetelnost v naprostém souladu s Principem, a pokoušet Ježíše, který je jeho ztělesněním. Ježíš si navíc svým vítězstvím v prvním pokušení a obnovením svého individuálního charakteru jako ztělesnění chrámu už zajistil pozici Pána chrámu. Satan tedy neměl žádnou podmínku, na jejímž základě by mohl Ježíše znovu pokoušet, a proto musel v tomto bodě ustoupit.

Vítězstvím nad druhým pokušením Ježíš jako hlavní chrám, ženich a Pravý rodič lidstva, otevřel cestu všem lidem víry, aby se mohli obnovit do pozice bočních chrámů, nevěst a pravých dětí. Takto vytvořil základ pro obnovení druhého Božího požehnání.

Nakonec vzal satan Ježíše na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a řekl: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ (Mt 4,9) Kvůli Adamovu pádu ztratili lidé oprávnění stát se pány nad stvořením.

Padli pod vládu satana, který se zmocnil Adamovy pozice pána stvoření. Ježíš přicházející v pozici dokonalého Adama byl Pánem stvoření, jak je psáno: „...vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko.‘“ (1 K 15,27) Protože satan to na základě svého pochopení Principu věděl, vedl Ježíše na vrchol hory, čímž uznal jeho pozici Pána nad stvořením. Pak ho pokoušel a doufal, že se mu Ježíš, druhý Adam, také podřídí, jako se mu na počátku podřídil Adam.

Ježíš odpověděl: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ (Mt 4,10) Andělé byli stvořeni jako sloužící duchové, (Žd 1,14) aby uctívali Boha jako svého Stvořitele a sloužili mu.

Ve své odpovědi Ježíš naznačil, že podle Principu by měl dokonce i padlý anděl, jako je satan, uctívat Boha; ze stejného důvodu by si měl vážit i Ježíše, který přišel jako tělo Stvořitele, a sloužit mu. Ježíš už navíc překonáním dvou předchozích pokušení položil základ pro obnovení prvního a druhého Božího požehnání. Na tomto základu mohl přirozeně obnovit třetí Boží požehnání a vládnout stvoření. Ježíš řekl: „Jdi z cesty, satane!“ protože satan se už neměl o co opřít, aby mohl zápasit o fyzický svět s Ježíšem, který stál pevně na základu svého vítězství.

Vítězstvím nad třetím pokušením vytvořil Ježíš podmínku pro obnovení vlády nad fyzickým světem – třetího Božího požehnání.

3.2.1.3 Výsledek čtyřicetidenního půstu a tří pokušení

Podle Principu stvoření se Boží účel stvoření naplní pouze tehdy, když lidé projdou třemi stupni původ – dělení – jednota a vytvoří základ čtyř pozic. Satan však zabránil naplnění tohoto ideálu v době, kdy se první předkové lidstva stále ještě nacházeli v procesu vytváření základu čtyř pozic. Proto se Bůh v kurzu prozřetelnosti obnovení prodlouženém na tři stupně snaží odškodněním obnovit všechno, co bylo ztraceno, naplněním dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana. Ježíš naplnil dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana, když zvítězil nad třemi pokušeními a prošel čtyřicetidenním půstem. Odškodněním tak najednou obnovil podmínky, o jejichž naplnění usiloval Bůh během všech dispenzací čísla čtyřicet pro oddělení satana v průběhu celé historie.

Za prvé, Ježíš v pozici Jana Křtitele odškodněním obnovil základ víry pro druhý kurz obnovení Kanaán na světové úrovni. Takto obnovil všechny oběti, které byly Bohu přineseny v průběhu celé prozřetelnosti za účelem položení základu víry, včetně obětí Kaina a Ábela, Noemovy archy, Abrahamovy oběti, Mojžíšova svatostánku a chrámu krále Šalomouna. Dále Ježíš odškodněním najednou obnovil všechny dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana, které se uskutečnily během čtyř tisíc let od Adama a které byly navzdory maximálnímu úsilí centrálních postav při pokládání základu víry zmařeny. Tyto dispenzace zahrnují: čtyřicetidenní soud potopou v Noemově době, tři čtyřicetiletá období v Mojžíšově životě a jeho dva čtyřicetidenní půsty, čtyřicetidenní výzvědy v kanaánské zemi, čtyřicetileté putování Izraelitů v poušti, čtyři sta let od Noema po Abrahama, čtyři sta let otroctví v Egyptě a všechna další období charakterizovaná číslem čtyřicet, která byla ztracena po odchodu Izraelitů z Egypta.

Za druhé, přechodem z pozice Jana Křtitele do pozice Mesiáše připravil Ježíš cestu pro naplnění tří velkých Božích požehnání a obnovení základu čtyř pozic. Po úspěšném vykonání oběti se Ježíš stal naplněním kamenných desek, archy úmluvy, svatostánku, skály a chrámu.

3.2.2 Substanciální základ

Ježíš přišel jako Pravý rodič lidstva, ale dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana obnovil odškodněním z pozice Jana Křtitele. Poté co obnovil základ víry (a postoupil do pozice Mesiáše a Pravého rodiče), zaujal pozici rodiče. Když si upevnil pozici Ábela za účelem naplnění podmínky odškodnění pro odstranění padlé povahy, stál zároveň v pozici dítěte (pokud jde o tuto podmínku, plnil stále ještě úlohu Jana Křtitele). Svým čtyřicetidenním půstem dosáhl Ježíš stejné pozice na světové úrovni, jakou zaujal Mojžíš bezprostředně poté, co položil základ víry pro druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni, když vytrval čtyřicet let ve vyhnanství v midjánské poušti.

Bůh vedl dispenzaci pro začátek druhého kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni na základě tří zázraků a deseti ran. Dispenzaci pro začátek třetího kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni vedl tak, že lidem poskytl tři projevy Boží milosti – kamenné desky, archu úmluvy a svatostánek – a chtěl, aby dodržovali Deset přikázání. Jak už bylo uvedeno, tyto tři projevy Boží milosti a Deset přikázání dostali Izraelité díky základu pro svatostánek proto, aby obnovili tři zázraky a deset pohrom, které byly kvůli jejich nevíře ztraceny. Ježíš byl ztělesněním tří projevů Boží milosti a Deseti přikázání. Proto Bůh uskutečnil dispenzaci pro začátek druhého kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni na základě Ježíšových vlastních slov a zázraků. Kdyby židovský národ (Kain) uvěřil v Ježíše, který byl v pozici Jana Křtitele (Ábela), a následoval ho, naplnil by podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a obnovil by substanciální základ. Tak by byl položen základ pro Mesiáše. Pokud by Ježíš stál na tomto základu, pozvedl by se z pozice Jana Křtitele do pozice Mesiáše. Kdyby se pak na něj všichni lidé naroubovali, (Ř 11,17) bylo by celé lidstvo znovuzrozeno, očištěno od původního hříchu a s Bohem by se sjednotilo v srdci. Lidé by obnovili svoji původní povahu danou Bohem a za Ježíšových dnů by vytvořili Nebeské království na zemi.

3.2.3 Selhání druhého kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni

Když první kurz obnovení Kanaán na světové úrovni skončil kvůli nevíře Jana Křtitele neúspěchem, převzal Ježíš Janovo poslání na sebe a prošel čtyřicetidenním obdobím strádání na poušti. Tak odškodněním obnovil základ víry pro druhý kurz obnovení Kanaán na světové úrovni.

Je psáno, že satan, který byl poražen ve třech pokušeních, odešel od Ježíše „až do dané chvíle“, (L 4,13) což naznačuje, že ho neopustil natrvalo, ale někdy v budoucnosti se proti němu může znovu postavit. Satan se proti Ježíšovi skutečně postavil a působil převážně prostřednictvím židovských vůdců, kněží a zákoníků, kteří v Ježíše nevěřili. Postavil se proti němu především prostřednictvím Jidáše Iškariotského, učedníka, který Ježíše zradil.

Kvůli nevíře těchto lidí nemohl Ježíš položit ve druhém kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni ani substanciální základ, ani základ pro Mesiáše. Druhý kurz na světové úrovni tedy skončil tragickým selháním.

3.3 Třetí kurz obnovení Kanaán na světové úrovni

3.3.1 Duchovní kurz obnovení Kanaán pod Ježíšovým vedením

Když mluvíme o třetím kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni, měli bychom nejprve pochopit, čím se tento kurz liší od třetího kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni.

Jak bylo podrobně vysvětleno, jádrem víry Izraelitů ve třetím kurzu na národní úrovni byl svatostánek, symbol Mesiáše. I když Izraelité ztratili víru, svatostánek, který stál na základu víry pro svatostánek položeném Mojžíšem během čtyřicetidenního půstu, zůstal nedotčen. Když také Mojžíš ztratil víru, svatostánek zůstal stále nedotčen, protože byl ochráněn Jozuovým postojem a základem pro svatostánek, který Jozue položil během čtyřicetidenního poslání výzvěd v kanaánské zemi. V kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni však byl jádrem víry pro židovský národ Ježíš, který přišel jako naplnění svatostánku. Když dokonce i Ježíšovi učedníci ztratili víru, musel Ježíš kráčet cestou smrti a být ukřižován, jak sám předpověděl: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka...“ (J 3,14) Proto židovský národ ztratil toho, kdo měl být duchovním i fyzickým centrem jejich víry.

Židé už tedy neměli žádný základ, na kterém by mohli začít třetí kurz obnovení Kanaán na světové úrovni jako substanciální kurz, tak jako ho měli Izraelité v době, kdy začínali třetí kurz na národní úrovni. Křesťané, jako Druhý Izrael, však měli tento kurz začít jako duchovní tím, že jako centrum své víry budou uctívat vzkříšeného Ježíše. Ježíš to předvídal a řekl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ (J 2,19) Podobně jako Jozue zdědil Mojžíšovo poslání a dokončil třetí kurz na národní úrovni, zdědí Ježíšovo poslání Kristus při Druhém příchodu. Ten pak duchovně i fyzicky dovrší třetí kurz obnovení Kanaán na světové úrovni.

Pokud tedy navrácený Kristus nepřijde v těle, jako přišel Ježíš, nemůže zdědit Ježíšovo poslání, natož pak naplnit účel prozřetelnosti obnovení.

3.3.1.1 Duchovní základ víry

Když druhý kurz obnovení Kanaán na světové úrovni skončil neúspěchem kvůli tomu, že židovský národ zavrhl Ježíše, základ víry, který Ježíš položil z pozice Jana Křtitele svým čtyřicetidenním půstem, připadl satanovi. Poté co Ježíš vydal své tělo na kříž, duchovně znovu převzal poslání Jana Křtitele. Ve čtyřicetidenním období od svého vzkříšení po nanebevstoupení zvítězil nad satanem a rozbil všechny jeho okovy. Tak obnovil základ víry pro duchovní kurz ve třetím kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni. To je dosud neobjasněný důvod, proč bylo potřebné toto čtyřicetidenní období.

Jak tedy Ježíš položil duchovní základ víry? Bůh vedl svůj milovaný vyvolený národ až do doby, kdy se objevil Ježíš jako Mesiáš. Avšak od chvíle, kdy se Židé proti jednorozenému Božímu Synovi postavili, musel se od nich Bůh s bolestí v srdci odvrátit a dovolit satanovi, aby si na ně činil nárok.

Nicméně Bůh poslal Mesiáše proto, aby spasil židovský národ i celé lidstvo. Byl odhodlaný spasit lidstvo, i kdyby to znamenalo vydat Ježíše do rukou satana.

Satan se naproti tomu soustředil na to, aby zabil jednoho člověka, Ježíše Krista, i kdyby měl Bohu vrátit celé lidstvo, včetně židovského národa. Věděl, že prvořadým cílem Boží prozřetelnosti obnovení, trvající čtyři tisíce let, je poslat Mesiáše. Myslel si, že když zabije Mesiáše, může zničit celou Boží prozřetelnost.

Bůh nakonec Ježíše satanovi vydal jako podmínku odškodnění pro spasení celého lidstva, včetně židovského národa, který se proti Ježíšovi postavil a padl do satanovy říše.

Satan použil svoji nejvyšší moc, aby Ježíše ukřižoval, čímž dosáhl cíle, o který usiloval po celé čtyři tisíce let lidských dějin. Na druhé straně, když Bůh odevzdal Ježíše satanovi, jako náhradu stanovil podmínku, že spasí hříšné lidstvo.

Jak toho dosáhl?

Protože satan už použil svoji největší sílu, aby zabil Ježíše, Bůh měl podle Principu obnovení odškodněním také právo použít svoji největší sílu. Zatímco satan používá svou sílu k zabíjení, Bůh ji používá k tomu, aby přivedl mrtvé k životu. Náhradou za to, že satan použil svoji největší sílu, aby Ježíše zabil, použil Bůh svoji největší sílu a Ježíše vzkřísil. Celému lidstvu tak otevřel cestu k tomu, aby se mohlo naroubovat na vzkříšeného Ježíše a obdržet spasení a znovuzrození.

Z biblického záznamu je jasné, že vzkříšený Ježíš nebyl tím stejným Ježíšem, který před ukřižováním žil se svými učedníky. Vzkříšený Ježíš už nebyl člověkem, kterého bylo možné vidět fyzickým zrakem, protože Ježíš překračoval čas a prostor. Zjevil se svým učedníkům uvnitř místnosti se zavřenými dveřmi. (J 20,19) Dlouhý kus cesty doprovázel dva učedníky, kteří šli do Emauz. Nerozpoznali ho však, až teprve mnohem později, kdy se jim dal sám poznat a pak jim náhle zmizel z očí. (L 24,15-31)

Když Ježíš prošel po svém vzkříšení čtyřicetidenním obdobím pro oddělení satana, položil základ víry pro duchovní kurz. Otevřel cestu k vykoupení hříchů lidstva.

3.3.1.2 Duchovní substanciální základ

Když se Ježíš po svém vzkříšení zjevoval, duchovně naplňoval dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana, přičemž stál v pozici Jana Křtitele. Takto položil v pozici duchovního Pravého rodiče základ víry pro duchovní kurz. Současně si z pozice dítěte zajistil pozici Ábela pro naplnění podmínky odškodnění pro odstranění padlé povahy. Tento duchovní základ víry, který položil Ježíš pro třetí kurz obnovení Kanaán na světové úrovni, odpovídal základu víry, který položil Mojžíš pro třetí kurz na národní úrovni během čtyřiceti let v poušti.

Za Mojžíšových dnů uskutečnil Bůh dispenzaci pro začátek tím, že nechal Mojžíše vytvořit základ pro svatostánek. Vzkříšený Ježíš byl však sám duchovním naplněním kamenných desek, archy úmluvy a svatostánku. Shromáždil své rozptýlené učedníky z celé Galileje a uskutečnil dispenzaci pro začátek, když jim dal sílu konat znamení a zázraky. (Mt 28,16-20; Mk 16,15-18)

Vzkříšený Ježíš stál duchovně v pozici Jana Křtitele a v pozici Ábela. Oddaní věřící stáli v pozici Kaina. Vírou v Ježíše a oddaným následováním naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a obnovili duchovní substanciální základ.

3.3.1.3 Duchovní základ pro Mesiáše

Po Ježíšově ukřižování bylo jeho jedenáct zbylých učedníků zmateno a rozptýleno. Po svém vzkříšení je však Ježíš shromáždil na jedno místo a zahájil nové období prozřetelnosti: obnovení duchovního Kanaán. Učedníci vybrali Matěje, aby nahradil Jidáše Iškariotského a zaujal uvolněné místo mezi dvanácti. Když věřili v Ježíše a následovali ho s nasazením vlastního života, položili duchovní substanciální základ a duchovní základ pro Mesiáše. Na tomto základu postoupil Ježíš z pozice, v níž plnil poslání Jana Křtitele v duchovním světě, do pozice duchovního Mesiáše a seslal Ducha svatého. Proto se Ježíš a Duch svatý stali duchovními Pravými rodiči a začali dávat znovuzrození.

Od okamžiku sestoupení Ducha svatého na letnice (Sk 2,1-4) působili vzkříšený Ježíš jako duchovní Pravý otec a Duch svatý jako duchovní Pravá matka společně tak, že dávali věřícím duchovní znovuzrození, pokud se na ně tito lidé duchovně naroubovali. To je dílo duchovního spasení, (Viz kapitola Mesiáš 1.4) které vytvořilo oblast vzkříšení neposkvrněnou satanem.

Přestože se můžeme vírou duchovně sjednotit s Ježíšem, naše tělo je stále vystaveno satanovým útokům, podobně jako tomu bylo v případě Ježíše. Jinými slovy, naše fyzické spasení stále zůstává nedokončeno. Jestliže však věříme ve vzkříšeného Ježíše, bude nás vést, abychom duchovně vstoupili do jeho oblasti vzkříšení, kterou satan nemůže svými vpády narušit. V této oblasti jsme zproštěni všech podmínek, na jejichž základě nás satan může obviňovat, a jsme duchovně spaseni.

3.3.1.4 Obnovení duchovního Kanaán

Když křesťané věří ve vzkříšeného Ježíše, který stojí na duchovním základu pro Mesiáše, a slouží mu, mohou dokončit obnovení duchovního Kanaán a vstoupit do této říše milosti. Na druhé straně, fyzická těla křesťanů stojí ve stejné pozici jako Ježíšovo tělo, které ukřižováním napadl satan. Křesťané jsou stále poskvrněni původním hříchem (Ř 7,25) a musí být očištěni od satanských vlivů podobně jako lidé, kteří žili před Ježíšovým příchodem. Proto musí stále procházet kurzem oddělení satana, aby se připravili na Druhý příchod Krista. (Viz kapitola Mesiáš 1.4)

Vzkříšený Ježíš je duchovním ztělesněním chrámu. Na světové úrovni uskutečnil ideál svatostánku, který zachoval Mojžíš v kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni. Duchovní podstata svatyně svatých a svatyně, které představují Ježíšova ducha a tělo, se naplnila prostřednictvím Ježíše a Ducha svatého. Ideál příkrovu se naplňuje v díle spasení Ježíše a Ducha svatého a v jejich skutcích se může zjevovat Bůh a předávat svoje Slovo. Na příkrovu, kde je hlásáno Boží Slovo, byli cherubové, kteří nám po pádu bránili v cestě, od sebe odtrženi a uvolnili nám cestu, abychom mohli vstoupit do archy úmluvy a přijmout Ježíše, strom života. Tam se můžeme najíst many darované Bohem a být svědky velikosti Boží moci, která způsobila, že Áronova hůl rozkvetla. (Žd 9,4-5) Jak jsme se dozvěděli při studiu Mojžíšova kurzu, prodloužení Boží prozřetelnosti nebylo předurčeno, ale způsobila ho nevíra lidí. Podobně nebylo původně Bohem předurčeno Ježíšovo ukřižování ani potřeba jeho návratu.

3.3.2 Kurz obnovení substanciálního Kanaán pod vedením Krista při Druhém příchodu

Vysvětlili jsme už, proč třetí kurz obnovení Kanaán na světové úrovni začal jako duchovní kurz a ne jako substanciální kurz, jako tomu bylo v případě třetího kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni.

Tato duchovní prozřetelnost začala v okamžiku, kdy se na duchovním základu pro Mesiáše mohl Ježíš postavit jako duchovní Mesiáš a jeho následovníci v něj uvěřili a následovali ho. Tato prozřetelnost prošla dlouhou dvoutisíciletou historií a rozšířila se, aby vytvořila duchovní vládu na světové úrovni. Zatímco Mojžíš mohl vstoupit do Kanaán jen duchovně, Jozue kráčel substanciálním kurzem na národní úrovni a zaslíbenou zemi skutečně dobyl.

Podobně zatímco Ježíš obnovoval Kanaán na světové úrovni jako duchovní říši, Kristus při Druhém příchodu má tento třetí kurz na světové úrovni dokončit jako substanciální kurz a vytvořit na zemi skutečné Nebeské království. Kristus při Druhém příchodu musí na zemi uskutečnit Boží ideál, který zůstal při jeho Prvním příchodu nenaplněn. Proto se musí narodit na zemi v těle. (Viz kapitola Druhý příchod 2.2)

Protože Kristus při Druhém příchodu musí odškodněním obnovit kurz prozřetelnosti obnovení, který za Ježíšova příchodu zůstal nedokončen, je pravděpodobné, že bude muset procházet podobným kurzem. Ježíš se setkal s nevírou židovského národa a musel kráčet kurzem hořkého utrpení. Podobně jestliže křesťané, Druhý Izrael, Krista při Druhém příchodu odmítnou, bude muset projít podobným utrpením jako Ježíš. Bude muset zopakovat Ježíšův bolestný kurz a odškodněním ho obnovit, avšak tentokrát za svého života na zemi. Proto Ježíš řekl: „Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.“ (L 17,25)

V čase Prvního příchodu musel Ježíš nakonec opustit První Izrael, který byl kvůli němu vyvolen, a zvolit křesťany jako Druhý Izrael, aby zahájil novou duchovní prozřetelnost. Podobně jestliže křesťané v nevíře odmítnou Krista při Druhém příchodu, bude je muset opustit, vychovat Třetí Izrael a pracovat s ním na naplnění prozřetelnosti zde na zemi. Pokud předchůdci Pána pověření podobným posláním jako Jan Křtitel nenaplní svoji zodpovědnost, bude se muset Pán snížit, převzít úlohu Jana Křtitele a vytvořit základ víry pro substanciální kurz ve třetím kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni. V tomto případě bude muset kráčet cestou utrpení.

Jakkoli svízelnou cestou může jít Kristus při Druhém příchodu, nezemře, aniž by naplnil prozřetelnost obnovení. Důvod spočívá v tom, že Boží prozřetelnost seslat Pravé rodiče lidstva (Viz kapitola Kristologie 4.1.1) a jejich prostřednictvím naplnit účel stvoření bude na třetí pokus úspěšná. Tato prozřetelnost začala Adamem, prodloužila se prostřednictvím Ježíše a zcela jistě přinese své plody v čase Druhého příchodu.

Jak vysvětlíme později, (Viz kapitola Podobná období 7.2.6) Boží duchovní prozřetelnost obnovení navíc připravovala během dvou tisíc let od Ježíšových dnů demokratické, sociální a právní prostředí, které Krista při Druhém příchodu ochrání. Ježíš byl zabit poté, co ho Židé prohlásili za kacíře a Římská říše za buřiče. Naproti tomu, i kdyby byl Kristus při Druhém příchodu pronásledován jako kacíř, nebudou v demokratické společnosti, do které přijde, taková obvinění dostatečným podkladem k tomu, aby byl odsouzen k smrti. Proto bez ohledu na to, jak hořkým utrpením může Kristus při Druhém příchodu projít, bude moci na zemi položit základ víry. Na tomto základu shromáždí učedníky nezdolné víry. Povede své následovníky, aby naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a vytvořili substanciální základ. Základ pro Mesiáše pro substanciální kurz třetího kurzu na světové úrovni tak bude určitě vytvořen.

Když byl ve třetím kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni centrální postavou Mojžíš, vedl Bůh dispenzaci pro začátek, založenou na skále. Když byl centrální postavou Jozue, řídil Bůh dispenzaci pro začátek, založenou na vodě ze skály, která je hlubší než skála. Podobně za Ježíšova příchodu řídil Bůh dispenzaci pro začátek prostřednictvím zázraků a znamení, avšak za Kristova Druhého příchodu bude řídit dispenzaci pro začátek, založenou na Slově, které je hlubší než zázraky a znamení. Jak již bylo vysvětleno, (Viz kapitola Poslední dny 3.2) ačkoli byli lidé stvořeni skrze Slovo, (J 1,3) kvůli pádu nemohli naplnit jeho účel. Aby Bůh naplnil účel Slova, vedl prozřetelnost obnovení tak, že stanovoval vnější podmínky, které vyžadovaly poslušnost vůči Slovu. Nakonec v čase dovršení dějin prozřetelnosti pošle znovu Krista, ztělesnění Slova, a dovrší prozřetelnost spasení, založenou na Slově.

Nejhlubší vysvětlení Božího účelu stvoření můžeme odhalit na základě vztahů srdce. Bůh, jako náš neviditelný vnitřní Rodič, stvořil lidi jako své substanciální děti. Adam a Eva byli stvořeni k Božímu obrazu jako substanciální partneři v pozici objektu vůči Bohu podle vzoru jeho dvojích vlastností. Jako první substanciální partneři v pozici objektu vůči Bohu se měli stát Rodiči lidstva. Měli se stát manželem a manželkou, dát život dětem, vychovat je a vytvořit rodinu, ve které by se vzájemně prolínala srdce rodičů, srdce manžela a manželky, srdce bratrů a sester a srdce dětí. V jejich rodině by se projevila pravá láska rodičů, pravá láska manžela a manželky a pravá láska dětí. Taková rodina by byla základem čtyř pozic, který naplňuje účel tří objektů. (Viz kapitola Stvoření 2.3.3)

Bůh chtěl takto vytvořit Nebeské království na zemi prostřednictvím svých vlastních dětí, které se narodily v jeho nebeské rodové linii. Pád v první řadě znamenal, že první předkové lidstva vytvořili pokrevní svazky s archandělem; proto je celé lidstvo připoutáno k satanově linii. (Viz kapitola Pád 1.3.3) Každý člověk se narodil jako dítě ďábla. (Mt 3,7; 23,33; J 8,44) První předkové lidstva upadli do stavu, v němž už neměli žádné spojení s Boží linií. Proto je konečným cílem Boží prozřetelnosti obnovení přeměnit padlé lidi, kteří nemají žádné spojení s Boží linií, na děti zrozené v přímé Boží linii.

Podívejme se nyní do Bible, abychom dokázali tento skrytý smysl Boží prozřetelnosti.

Adamova rodina, jejíž členové se dopustili pádu a spáchali první vraždu, ztratila jakýkoliv vztah s Bohem. V Noemově době nemohl být přímý vztah s Bohem obnoven kvůli chybě Noemova druhého syna Cháma. Ale protože Noe projevil hlubokou oddanost Bohu, jeho rodina mohla vytvořit s Bohem nepřímý vztah z pozice sluhy sluhů. (Gn 9,25) Takto můžeme charakterizovat vztah mezi lidmi a Bohem, kterého bylo možné dosáhnout před věkem Starého zákona.

Abraham, otec víry, vytvořil se svou rodinou základ pro Mesiáše na rodinné úrovni. Abrahamova rodina i její potomci, Boží vyvolený národ, byli pozvednuti do pozice Božích sluhů. (Lv 25,55) Takovou povahu měl vztah mezi lidmi a Bohem, kterého bylo možné dosáhnout ve věku Starého zákona.

V Ježíšově době byli učedníci, kteří stáli na základu víry položeném Ježíšem z pozice Jana Křtitele, pozvednuti z pozice sluhů do pozice adoptivních dětí. Aby se z této pozice dostali výš a stali se dětmi přímé Boží linie, museli nejprve bezvýhradnou službou a následováním Ježíše vytvořit substanciální základ a základ pro Mesiáše. Kdyby Ježíš jako Mesiáš stál na takovém základu, mohli se na něj jeho učedníci duchovně i fyzicky naroubovat a dosáhnout s ním úplné jednoty.

Ježíš je jediným Božím Synem, který se narodil bez hříchu z přímé Boží linie. Je pravým olivovým stromem, který přišel, aby na sebe narouboval celé padlé lidstvo, plané olivové stromy. (Ř 11,17) Kdyby se lidé s Ježíšem sjednotili, očistil by je od původního hříchu a obnovil jako děti zrozené z Boží linie. To je dílo znovuzrození, které měli uskutečnit Ježíš a jeho nevěsta. (Viz kapitola Kristologie 4)

Bohužel, dokonce i Ježíšovi vlastní učedníci ztratili víru a Ježíš zemřel na kříži, aniž opustil pozici Jana Křtitele nebo začal vykonávat službu, která přísluší Mesiáši. Po svém vzkříšení začal svůj duchovní kurz. Během čtyřiceti dnů od vzkříšení po nanebevstoupení – období pro oddělení satana – položil duchovní základ víry, přičemž stál v pozici duchovního Jana Křtitele. Ježíšovi učedníci činili pokání a vrátili se, aby mu s vírou sloužili; takto Ježíš vytvořil se svými učedníky duchovní substanciální základ a duchovní základ pro Mesiáše. Na tomto základu stojí jako duchovní Mesiáš a roubuje na sebe své věrné následovníky – avšak pouze duchovně. V důsledku toho jsou oddaní křesťané pozvednuti na úroveň duchovních Božích dětí. Takto můžeme charakterizovat vztah mezi lidmi a Bohem, kterého je možné dosáhnout od Ježíšovy doby až dodnes.

V této duchovní prozřetelnosti obnovení byl nejprve obnoven duchovní svět, podobně jako Bůh stvořil v procesu stvoření nejprve duchovní svět. Lidstvo bylo pozvednuto na úroveň partnera v pozici objektu vůči Bohu, avšak pouze duchovně. Protože původní hřích, který se přenáší skrze tělo, ještě nebyl odstraněn, neexistuje mezi křesťanem, bez ohledu na jeho oddanost, a věřícím věku Starého zákona žádný rozdíl, neboť jsou oba stále vázáni satanovou linií. (Viz kapitola Mesiáš 1.4)

Protože křesťané nepochází z Boží linie, mohou být nanejvýš v pozici adoptivních Božích dětí. To vysvětluje, proč svatý Pavel naříkal: „...i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny...“ (Ř 8,23)

Kristus se vrátí a obnoví celé lidstvo do pozice pravých Božích dětí. Vrátí se v těle a narodí se na zemi jako za svého Prvního příchodu. Projde znovu kurzem svého Prvního příchodu a tím tento kurz odškodněním obnoví.

Jak už bylo vysvětleno, navrácený Kristus povede dispenzaci pro začátek, založenou na Slově, a poté jak duchovně, tak fyzicky dovrší základ pro Mesiáše. Na tomto základě na sebe naroubuje celé lidstvo, očistí ho od původního hříchu a obnoví ho do pozice Božích dětí zrozených v Boží linii.

Když Ježíš při svém Prvním příchodu vybral dvanáct učedníků a tři z nich určil jako hlavní, položil tak základ na rodinné úrovni. Tímto způsobem chtěl odškodněním obnovit pozici Jákoba, který byl centrální postavou pro vytvoření základu pro Mesiáše na rodinné úrovni. Když Ježíš pozvedl sedmdesát následovníků, rozšířil základ na úroveň kmene. Podobně Kristus při Druhém příchodu nejprve položí duchovně i fyzicky základ pro Mesiáše na rodinné úrovni. Pak tento základ rozšíří na úroveň kmene, společnosti, národa, světa a kosmu. Po upevnění tohoto základu bude Kristus moci nakonec vybudovat Nebeské království.

Bůh pozvedl lid Prvního Izraele, aby připravil základ pro Ježíše, který měl za svého příchodu vybudovat Nebeské království. Když se proti němu Židé postavili, Bůh vyvolil křesťany jako Druhý Izrael. Podobně Bůh pozvedl křesťanství, aby připravilo základ pro Krista při Druhém příchodu, jehož cílem je vybudovat Nebeské království. Ale když se i křesťanský svět proti němu postaví, nezbude Bohu nic jiného než křesťany opustit a vyvolit Třetí Izrael. Přestože se křesťané mohou v Posledních dnech těšit velkému požehnání, jejich situace je ve skutečnosti velice nejistá, podobně jako byla situace židovského národa v Ježíšově době. Jsou vystaveni tomu, že mohou upadnout do nemilosti a velkého neštěstí.

3.4 Poučení z Ježíšova kurzu

Za prvé, Ježíšův kurz nás učí, jakým způsobem Bůh předurčuje svoji vůli. Bůh absolutně předurčí, že se jeho vůle naplní, a pak na jejím naplnění neustále pracuje. Když Jan Křtitel neuspěl ve svém poslání, snažil se Ježíš naplnit Boží vůli za každou cenu, dokonce do té míry, že převzal Janovu zodpovědnost. Když nevíra židovského národa zmařila jeho snahu vytvořit Nebeské království, zůstal ve svém odhodlání absolutní a slíbil, že Boží vůli naplní při svém návratu.

Dále Ježíšův kurz ukazuje, že způsob, jakým se má Boží vůle prostřednictvím jednotlivce nebo národa naplnit, předurčuje Bůh podmíněně, ne absolutně. Přestože tedy může vyvolit určitého člověka nebo národ pro naplnění příslušného cíle v prozřetelnosti obnovení, jestliže tento člověk nebo národ nesplní svoji zodpovědnost, vyvolí Bůh určitě jiného člověka nebo národ, aby v tomto díle pokračoval.

Ježíš si vybral Jana Křtitele, aby byl jeho hlavním učedníkem, ale když Jan svoji zodpovědnost nenaplnil, zvolil Ježíš na jeho místo Petra. Ježíš vyvolil Jidáše Iškariotského, aby byl jedním z jeho dvanácti učedníků, ale když Jidáš selhal, byl na jeho místo zvolen Matěj. (Sk 1,25) Podobně Bůh vyvolil židovský národ, aby naplnil hlavní zodpovědnost v jeho prozřetelnosti obnovení, ale když Židé selhali, přešlo jejich poslání na pohany. (Sk 13,46; Mt 21,33-45) Tyto příklady ukazují, že když Bůh vyvolí člověka nebo národ pro naplnění své vůle, nikdy absolutně nepředurčí, zdali tento člověk nebo národ jeho vůli skutečně naplní.

Ježíšův kurz také ukazuje, že Bůh nezasahuje do úsilí člověka naplnit svůj díl zodpovědnosti, ale jedná s každým na základě výsledků jeho činů. Bůh určitě věděl, že Jan Křtitel a Jidáš Iškariotský ztrácejí víru. Zajisté měl moc, aby jim v tomto hříchu zabránil. Přesto do jejich víry vůbec nezasáhl, ale jednal s nimi na základě výsledků jejich konání.

Nakonec Ježíšův kurz ukazuje, že čím větší má člověk poslání, tím větší zkouškou musí projít. Ježíš přišel jako druhý Adam. Aby své poslání naplnil, musel odškodněním obnovit pozici, ve které se Adam nacházel před pádem. Protože Adam ztratil víru a opustil Boha, musel Ježíš Adamovu chybu napravit tím, že musel po celou dobu, co ho Bůh opustil, vytrvat a prokazovat neměnnou víru. Proto ho pokoušel satan na poušti a Bůh ho opustil na kříži. (Mt 27,46)