Část 2. Prozřetelnost obnovení pod Mojžíšovým vedením
2.1 Přehled prozřetelnosti pod Mojžíšovým vedením
Prozřetelnost obnovení pod Mojžíšovým vedením stála na základu pro Mesiáše, který byl položen v Abrahamově rodině. Podle Principu však bylo nutné, aby také Mojžíš odškodněním obnovil základ víry a substanciální základ a položil tak základ pro Mesiáše. Kdykoliv se centrální postava v prozřetelnosti změní, nová centrální postava v prozřetelnosti nemůže jednoduše zdědit Boží vůli, aniž by nejprve sama naplnila podobnou zodpovědnost. V tomto případě musel být navíc základ položen znovu, protože se rozsah prozřetelnosti rozšířil z úrovně rodiny na úroveň národa. Později uvidíme, že v prozřetelnosti obnovení pod Mojžíšovým vedením byly podmínky odškodnění potřebné pro položení těchto základů zcela jiné než v předchozím období.
2.1.1 Základ víry
2.1.1.1 Centrální postava pro obnovení základu víry
Centrální postavou pro obnovení základu víry byl Mojžíš. Základ víry musel být položen znovu proto, aby mohl po ukončení čtyřistaletého otroctví, jehož příčinou byla Abrahamova chyba při symbolickém obětování, začít kurz návratu do zaslíbené země Kanaán. Dříve než budeme studovat, jakým způsobem Mojžíš vytvořil základ víry, podívejme se na Mojžíšovu pozici v prozřetelnosti ve vztahu k Ježíšovi a v další části prozkoumejme rozdíly mezi Mojžíšem a všemi předchozími centrálními postavami, které byly povolány položit základ víry.
Za prvé, Mojžíš byl postaven do pozice, ve které představoval Boha a jednal místo něho. Bůh řekl Mojžíšovi, že bude Áronovi Bohem. (Ex 4,16) Řekl také: „Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem.“ (Ex 7,1)
Za druhé, Bůh ustanovil Mojžíše, aby byl předobrazem Ježíše. Když postavil Mojžíše do pozice Boha vůči Áronovi a faraonovi, ustanovil ho tak předobrazem Ježíše, jenž byl jediným ztělesněním Boha. Mojžíš, který byl Ježíšovým předobrazem, prošel jako první cestou, po které bude jednou kráčet Ježíš. Mojžíš měl, podobně jako po něm Jan Křtitel, (J 1,23) urovnat Ježíšovi cestu.
Protože Mojžíš byl potomkem Jákoba, který vytvořil základ pro Mesiáše, mohl být centrální postavou ve věku prozřetelnosti obnovení. Na své cestě v prozřetelnosti vycházel z tradice a skutků svého předka Jákoba. Jejich kurzy se staly vzorem pro kurz, kterým měl později kráčet Ježíš.
Mojžíš stál také na základu, který položil Josef, když vstoupil do Egypta. I Josefův život sloužil jako vzor pro Ježíše. Josef jako syn Ráchel (Jákobovy ženy představující Boží stranu) a mladší bratr synů Ley (Jákobovy ženy představující satanovu stranu) stál v pozici Ábela. Jen o vlásek unikl smrti, kterou pro něho chystali jeho starší bratři, a poté, co byl prodán obchodníkům, vstoupil jako otrok do Egypta. Přesto ve svých třiceti letech dosáhl postavení správce Egypta. Později do Egypta přišli i jeho bratři a otec a pokorně se před ním poklonili, čímž naplnili Josefův prorocký sen z dětství. (Gn 37,5-11) Na základě tohoto vítězství v prozřetelnosti vstoupili Izraelité do Egypta a zahájili období strádání, aby se zbavili satanových pout.
Josefův kurz naznačil, kudy bude později kráčet Ježíš. Po svém příchodu do satanského světa bude procházet cestou útrap a ve věku třiceti let se objeví jako Král králů. Ježíš měl přivést celé lidstvo, včetně svých předků, k poslušnosti, zpřetrhat všechny jejich svazky se satanským světem a obnovit je do Boží říše.
Mojžíšovo dětství, mládí a smrt také předznamenaly Ježíšův kurz. Při narození byl Mojžíš v nebezpečí, že bude na příkaz faraona zabit. Poté co ho jeho matka tajně odkojila, vstoupil do faraonova paláce a byl v bezpečí vychováván uprostřed svých nepřátel. Ježíš se také narodil do situace, v níž mu hrozilo, že bude zabit králem Herodem. Jeho matka s ním utekla do Egypta a v tajnosti ho tam vychovala. Později ho přivedla zpět do království krále Heroda, kde pak v bezpečí vyrůstal uprostřed svých nepřátel. Když Mojžíš zemřel, nikdo se nedozvěděl, kde spočinulo jeho tělo; (Dt 34,6) tato situace naznačila, co se stane s Ježíšovým tělem po jeho smrti.
Všechny uvedené skutečnosti ukazují, že Mojžíšův kurz obnovení Kanaán na národní úrovni byl vzorem pro Ježíšův kurz obnovení Kanaán na světové úrovni.
A jak jsme se již zmínili, Bible dosvědčuje Mojžíšovými (Dt 18,18-19) a Ježíšovými (J 5,19) slovy, že Bůh prostřednictvím Mojžíšova života odhalil vzor pro Ježíše a předem naznačil, jakou cestou bude v budoucnosti kráčet.
2.1.1.2 Objekt pro naplnění podmínky v obnovení základu víry
Mojžíš se nacházel v jiné pozici než předchozí centrální postavy, které byly pověřeny položením základu víry. Na rozdíl od Ábela, Noema a Abrahama nemusel vykonat symbolickou oběť. Přesněji řečeno, základ víry mohl obnovit pouze poslušností vůči Božímu Slovu v čase plnění dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana. Existují pro to tři důvody.
Za prvé, Mojžíš stál na základě tří úspěšně vykonaných symbolických obětí Ábela, Noema a Izáka. Ábel, Noe a Izák ukončili prozřetelnost založenou na přinášení symbolických obětí.
Za druhé, symbolické oběti byly objekty pro naplnění podmínky, které měly nahradit Slovo, protože když první předkové lidstva Boží Slovo v čase pádu ztratili, lidé nemohli toto Slovo přijmout přímo. Proto ve věku prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení (věk od Adama po Abrahama) byly jako objekty pro naplnění podmínky při pokládání základu víry přinášeny oběti. Mojžíšovou dobou však tento věk skončil. Lidstvo vstoupilo do nové éry, věku prozřetelnosti obnovení (věk Starého zákona), kdy mohlo znovu obdržet Boží Slovo přímo. Při pokládání základu víry už tedy nebylo potřebné přinášet symbolické oběti.
Za třetí, protože se prozřetelnost, jež začala Adamovou rodinou, stále znovu prodlužovala, bylo potřebné položit určité podmínky odškodnění pro obnovení těch období v prozřetelnosti, která znesvětil satan. Když Noe pokládal základ víry, musel po dobu svého pobývání v arše projít dispenzací čísla čtyřicet pro oddělení satana. Abraham mohl vykonat symbolickou oběť pro položení základu víry pouze poté, co obnovil předchozí čtyřistaleté období a tak mohl stát na základu dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana. Izraelité trpěli čtyři sta let v otroctví v Egyptě, aby naplnili dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana a obnovili tak základ víry, na který si kvůli Abrahamově chybě činil nárok satan. Podobně ve věku prozřetelnosti obnovení mohla centrální postava, pokud pevně stála na završené dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana, položit základ víry dodržováním Božího Slova, protože v té době už objekt pro naplnění podmínky, jenž nahrazoval Boží Slovo, nebyl potřebný.
2.1.2 Substanciální základ
Ve věku prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení se Bůh snažil položit substanciální základ na rodinné úrovni. Když nastal věk prozřetelnosti obnovení, snažil se položit substanciální základ na národní úrovni. Protože Mojžíš stál vůči lidem v pozici Boha a představoval Ježíše, stál při pokládání základu víry na národní úrovni vůči Izraelitům v pozici rodiče. Současně byl prorokem, jehož posláním bylo připravit cestu pro Ježíše. Proto stál vůči Ježíšovi, který měl přijít jako Pravý rodič, v pozici dítěte. Z tohoto důvodu stál Mojžíš, jako centrální postava pro vytvoření substanciálního základu na národní úrovni, vůči Izraelitům v pozici Ábela.
Připomeňme, že namísto Adama přinesl symbolickou oběť z pozice rodiče Ábel, a proto byl oprávněn vykonat substanciální oběť z pozice dítěte. Podobně také Mojžíš stál současně v pozici rodiče i dítěte. Když odškodněním obnovil základ víry, stál v pozici rodiče. Zajistil si tím pozici Ábela pro substanciální základ, kde stál v pozici dítěte.
Jakmile si Mojžíš upevnil pozici Ábela, měli Izraelité, stojící v pozici Kaina, naplnit svojí poslušností vůči Mojžíšovi podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy na národní úrovni. Kdyby tak učinili, vytvořili by substanciální základ na národní úrovni.
2.1.3 Základ pro Mesiáše
Mojžíš měl odškodněním obnovit základ víry na národní úrovni a Izraelité měli pod Mojžíšovým vedením odškodněním obnovit substanciální základ na národní úrovni. Tím by byl vytvořen základ pro Mesiáše na národní úrovni a zároveň základ pro nezávislý národ, do kterého by mohl přijít Mesiáš. Izraelité pak měli Mesiáše přijmout, být skrze něho znovuzrozeni, očistit se od původního hříchu a obnovit původní povahu tak, že se v srdci sjednotí s Bohem. Takto měli dosáhnout konečného cíle a stát se dokonalým ztělesněním Slova.
2.2 Kurz obnovení Kanaán na národní úrovni pod Mojžíšovým vedením
Mojžíš vyvedl Izraelity z Egypta, satanského světa, pomocí zázraků a znamení, vedl je přes Rudé moře, a dříve než vstoupili do zaslíbené země Kanaán, putoval s nimi pouští. To předznamenalo kurz, jakým jednou Ježíš povede křesťany jako Druhý Izrael. Pomocí zázraků a znamení je vyvede ze života hříchu a bezpečně s nimi projde rozbouřeným mořem zla. Dříve než je uvede do zahrady Eden, přislíbené Bohem, projdou pouští, která postrádá životodárnou vodu.
Podobně jako byl kurz obnovení Kanaán na národní úrovni pod Mojžíšovým vedením kvůli nevíře Izraelitů třikrát prodloužen, muselo kvůli nevíře Jana Křtitele a židovského národa dojít ke třem pokusům o naplnění kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni pod Ježíšovým vedením. Abychom se vyhnuli opakování, nebudeme zde Mojžíšův a Ježíšův kurz podrobně srovnávat. Přesto porovnáme-li tuto část s částí následující, snadno objevíme podobnost mezi oběma kurzy.
2.2.1 První kurz obnovení Kanaán na národní úrovni
2.2.1.1 Základ víry
Po čtyřech stech letech otroctví v Egyptě skončilo období odškodnění, kterým museli Izraelité projít kvůli Abrahamově chybě. Aby se Mojžíš stal centrální postavou pro obnovení základu víry a byl kvalifikován, aby vyvedl Izraelity z Egypta, musel jako jednotlivec zdědit čtyřistaleté období odškodnění na národní úrovni a naplnit dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana. Kromě toho měl odškodněním obnovit číslo čtyřicet, které měl původně naplnit Adam, kdyby nepadl, aby vytvořil vlastní základ víry. (Viz kapitola Období 2.4) Aby toho Mojžíš dosáhl, byl přiveden do faraonova paláce, centra satanského světa, a strávil tam čtyřicet let. (Sk 7,23)
Dokud byl Mojžíš v paláci, vychovávala ho jeho matka, která, nikým nepoznána, byla najata jako jeho kojná. Potají vštěpovala Mojžíšovi vědomí a hrdost, že patří k vyvolenému národu. Mojžíš si navzdory pohodlnému životu v paláci uchoval hlubokou věrnost a oddanost rodové linii Izraele. Po čtyřiceti letech palác opustil: „...raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu.“ (Žd 11,25) Takto naplnil během čtyřiceti let svého života v paláci dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana a tím obnovil základ víry.
2.2.1.2 Substanciální základ
Mojžíš byl současně v pozici rodiče i dítěte. Když položil základ víry, upevnil si zároveň pozici Ábela pro substanciální základ. Izraelité, kteří byli v pozici Kaina, měli Mojžíše s vírou následovat a poslouchat ho. Kdyby zdědili od Mojžíše Boží vůli a rozmnožili dobro, naplnili by na národní úrovni podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a položili by tak na národní úrovni substanciální základ. Tento základ měli Izraelité položit následováním Mojžíše po celou dobu od exodu z Egypta až po vstup do požehnané země Kanaán.
Bůh zahájil dispenzaci pro začátek kurzu v okamžiku, kdy Mojžíš zabil Egypťana. Když Mojžíš uviděl, jak egyptský dozorce bije jednoho z jeho bratří, vzplál horoucí láskou ke svému lidu; Egypťana udeřil a zabil ho. (Ex 2,11-12) V jistém smyslu to byl projev Božího Srdce, které při pohledu na soužení svého lidu vzplanulo rozhořčením. (Ex 3,7) V tom okamžiku skutečnost, zda se Izraelité s Mojžíšem sjednotí nebo ne, měla rozhodnout, jestli budou Izraelité moci úspěšně zahájit cestu do Kanaán.
Když Mojžíš zabil Egypťana, Bůh tento skutek použil, aby dosáhl následujícího: Za prvé, archanděl způsobil, že první předkové lidstva padli a že Kain zabil Ábela; na základě těchto dvou podmínek ovládl satan vývoj hříšných dějin z pozice staršího syna. Proto dříve než mohl Bůh začít prozřetelnost obnovení Kanaán, musel nějaký člověk na Boží straně naplnit podmínku odškodnění pro obnovení této situace a zvítězit nad člověkem na satanově straně, který stojí v pozici staršího syna. Za druhé, tento skutek úplně přerušil všechny svazky, kterými byl Mojžíš stále ještě poután k faraonovu paláci, a postavil ho do situace, ze které se už nemohl vrátit. Nakonec chtěl Bůh tímto skutkem přimět Izraelity k tomu, aby Mojžíšovi důvěřovali, když jim ukázal, že Mojžíš je izraelským vlastencem. Jak uvidíme později, z podobných důvodů Bůh ve druhém kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni pobil všechno prvorozené z Egypťanů i z jejich dobytka.
Když Izraelité uviděli, jak Mojžíš zabil Egypťana, měli být hluboce pohnuti jeho láskou k Izraeli, podobně jako byl pohnut Bůh. Kdyby to Izraelité takto vnímali, pak by si Mojžíše vážili, důvěřovali by mu a s nadšením ho následovali. Potom by je Bůh pod Mojžíšovým vedením přivedl přímo do země Kanaán, kde by vytvořili substanciální základ. Ve skutečnosti by nemuseli přejít Rudé moře ani putovat Sinajskou pouští, ale šli by přímou cestou do Kanaán přes zemi Pelištejců. Během jednadvacetidenní cesty by obnovili dvacet jedna Jákobových let v Cháran.
Později měl Bůh ve druhém kurzu na národní úrovni důvod Izraelitům nedůvěřovat, protože předtím nedokázali následovat Mojžíše a zmařili první kurz na národní úrovni. Je psáno: „Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištějců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: ‚Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta.‘“ (Ex 13,17) Ve druhém kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni vedl Bůh lid přes Rudé moře a delší cestou přes poušť, protože měl důvod se obávat, že by Izraelité mohli ztratit víru a vrátit se do Egypta, aniž by svoji cestu dokončili.
2.2.1.3 Selhání prvního kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni
Kdyby Izraelité (Kain) upřímně poslouchali Mojžíše (Ábela) a následovali ho při návratu do Kanaán, naplnili by na národní úrovni podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a položili by tak substanciální základ. Když však Izraelité uviděli, jak Mojžíš udeřil Egypťana a zabil ho, nepochopili ho a pomlouvali ho: Když vyšel druhého dne, spatřil dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který nebyl v právu: „Proč chceš ubít svého druha?“ Ohradil se: „Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?“ Mojžíš se ulekl a řekl si: „Jistě se o věci už ví!“ Farao o tom vskutku uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. (Ex 2,13-15) Mojžíšovi nezbylo nic jiného než od faraona utéct. Jen nerad opustil Izraelity a utekl do midjánské pouště. Substanciální základ byl zničen a kurz Izraelitů pro obnovení Kanaán pod Mojžíšovým vedením se měl opakovat po druhé a nakonec ještě po třetí.
2.2.2 Druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni
2.2.2.1 Základ víry
Když první kurz obnovení Kanaán na národní úrovni skončil kvůli nevíře Izraelitů neúspěchem, získal satan nárok na čtyřicet let Mojžíšova života ve faraonově paláci, v jejichž průběhu Mojžíš položil základ víry. Aby tedy Mojžíš mohl začít druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni, musel opět položit základ víry naplněním dalšího období čtyřiceti let a odškodněním tak obnovit ztracených čtyřicet let svého života v paláci. To byl důvod jeho čtyřicetiletého vyhnanství v midjánské poušti. (Sk 7,30) V tomto čtyřicetiletém období se život Izraelitů v Egyptě ještě více ztížil jako trest za jejich nevíru v Mojžíše.
Mojžíš prošel druhou dispenzací čísla čtyřicet pro oddělení satana v období čtyřiceti let, které strávil v midjánské poušti. Obnovil tak základ víry potřebný pro začátek druhého kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni. Bůh se tehdy Mojžíšovi zjevil a řekl mu: Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců... Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. Nuže, pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta. (Ex 3,7-10)
2.2.2.2 Substanciální základ
Když Mojžíš v midjánské poušti obnovil základ víry, zajistil si zároveň pozici Ábela. Podobně jako v prvním kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni, kdyby Izraelité, stojící v pozici Kaina, Mojžíšovi věřili a následovali ho s absolutní vírou a poslušností, vstoupili by do zaslíbené země oplývající mlékem a medem. Tímto způsobem by naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a položili by tak substanciální základ.
Bůh uskutečnil dispenzaci pro začátek prvního kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni v okamžiku, kdy Mojžíš udeřil Egypťana a zabil ho. Podobně aby uskutečnil dispenzaci pro začátek druhého kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni, obdařil Mojžíše třemi zázraky a deseti ranami, s jejichž pomocí měl zvítězit nad Egypťany.
Jak už bylo vysvětleno, Bůh nechal Mojžíše zaútočit na satanskou stranu z těchto důvodů: Za prvé, aby odškodněním obnovil pozici staršího syna, kterou satan zneuctil; za druhé, aby přerušil pouto, které vázalo Izraelity k Egyptu; za třetí, aby dal Izraelitům poznat, že Mojžíš je poslán Bohem. (Ex 4,1)
Existoval však ještě další důvod, proč mohl Mojžíš na Egypťany udeřit. Ačkoliv Izraelité už prošli potřebným obdobím odškodnění čtyř set let otroctví v Egyptě, prožívali dalších třicet let soužení. (Ex 12,41) Bůh uslyšel jejich nářek a sténání a slitoval se nad nimi. (Ex 2,24-25)
Tři zázraky, které dal Bůh Mojžíšovi a Áronovi, aby je vykonali, (Ex 4,3-9) předznamenaly Ježíšovo budoucí působení.
První zázrak dostal Mojžíš tehdy, když mu Bůh přikázal hodit na zem hůl a ta se proměnila v hada. Když později Áron vykonal na Mojžíšův příkaz tento zázrak před faraonem, povolal faraon své kouzelníky a přikázal jim, aby hodili na zem své hole, které se také proměnily v hady; avšak Áronův had tyto hady pozřel. (Ex 7,10-12)
Tento zázrak symbolicky předznamenal, že Ježíš přijde jako Spasitel a zničí satanský svět. Hůl symbolizovala Ježíše. Podobně jako hůl předvedla zázračnou moc před Mojžíšem, který představoval Boha, měl i Ježíš přijít s takovou mocí a konat zázraky před samotným Bohem. Hůl navíc poskytuje lidem ochranu a oporu těm, kteří se o ni opírají; trestá nespravedlnost a vede lidi po správné cestě. Mojžíšova hůl, symbolizující Ježíše, naznačila poslání, které měl Ježíš za svého příchodu naplnit.
Proměna Mojžíšovy hole v hada také symbolizovala Ježíšovo budoucí dílo. Ježíš se sám přirovnal k hadovi: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka.“ (J 3,14) Dále řekl svým učedníkům: „Buďte tedy obezřetní jako hadi...“ (Mt 10,16) Ježíš těmito slovy vyjádřil, že přišel jako dobrý, moudrý had, který upoutá pozornost padlých lidí a povede je cestou dobra. Měl tak odškodněním obnovit pád, který byl způsoben zlým hadem, jenž úskočně pokoušel první předky lidstva. Proto se učedníci měli od Ježíše naučit moudrosti a vést hříšné lidi cestou dobra. Navíc když Mojžíšův had pozřel hady kouzelníků, znamenalo to, že Ježíš přijde jako nebeský had, aby spolkl a zničil satana, zlého hada.
Druhý zázrak dal Bůh Mojžíšovi, když mu přikázal, aby vložil svoji ruku za ňadra a ruka se stala malomocnou. Pak mu přikázal znovu vložit ruku za ňadra a ruka byla vyléčena. (Ex 4,6-7) Tento zázrak symbolicky předznamenal, že Ježíš přijde jako druhý Adam a spolu se svojí nastávající nevěstou (druhou Evou, která se později projevila v Duchu svatém) (Viz kapitola Kristologie 4.1) vykonají dílo vykoupení.
Když si Mojžíš poprvé vložil ruku za ňadra a ta se stala malomocnou, symbolizovalo to archanděla, který objal Evu na své hrudi, což byl skutek, který poskvrnil lidstvo nevyléčitelným hříchem. Když Mojžíš vložil ruku za ňadra podruhé a ruka byla vyléčena, předznamenalo to, že Ježíš, Pravý otec, přijde a obnoví svoji nevěstu, Pravou matku, a spolu pak obejmou lidstvo, jako „kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla“, (Mt 23,37) aby mu dali znovuzrození. Tak bude obnovení dovršeno.
Aby Mojžíš předvedl třetí zázrak, nařídil mu Bůh vylít na zem vodu z Nilu a ta se proměnila v krev. (Ex 4,9) Symbolika tohoto zázraku spočívá v tom, že voda, anorganická látka, se proměnila v krev, která je podstatou života. Voda je biblickým symbolem pro padlé lidstvo, (Zj 17,15) v němž není života. Tento zázrak předznamenal, že Ježíš a Duch svatý přijdou a vzkřísí padlé lidi zbavené života, aby se stali živými dětmi Boha.
Bůh nechal Mojžíše a Árona předvést tyto tři zázraky, aby naplnil symbolické podmínky odškodnění, na jejichž základě později přijdou Ježíš a Duch svatý do Izraele jako Praví rodiče. Ježíš a Duch svatý obnoví původní základ čtyř pozic, který připadl satanovi, a dají všem lidem znovuzrození jako svým dětem.
Když nevýřečný Mojžíš požádal Boha o někoho, kdo by za něj mohl mluvit, dal mu Bůh jeho staršího bratra Árona (Ex 4,14) a také prorokyni Miriam, Áronovu sestru. (Ex 15,20) Tato skutečnost symbolicky předznamenala, že Ježíš a jeho nastávající nevěsta přijdou jako ztělesnění Slova (J 1,14) a obnoví lidi – kteří pádem Slovo ztratili – aby se také stali ztělesněním Slova. V kurzu obnovení Kanaán bylo posláním Árona a Miriam podporovat vůli Mojžíše, stojícího v pozici Boha, a vést za něho lid. V budoucnosti budou Ježíš a Duch svatý v kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni podporovat Boží vůli a převezmou poslání vykoupit lidstvo z hříchu.
Na Boží příkaz se Mojžíš vydal na cestu, aby se setkal s faraonem. Cestou se mu zjevil Hospodin a pokusil se ho zabít. Mojžíšův život zachránila jeho žena Sipora tím, že obřezala jejich syna. (Ex 4,24-26) Pomohla Mojžíšovi ve zkoušce zvítězit a tak zachránila jejich rodinu. Díky této obřízce bylo možné, aby byli Izraelité vysvobozeni z Egypta. To předznamenalo, že i když Ježíš přijde, Boží dílo spasení nebude završeno, jestliže lidé nepodstoupí vnitřní obřízku.
Podívejme se na hlubší význam obřízky. Když první předkové lidstva padli na základě sexuálního vztahu se satanem, zdědili skrze mužský pohlavní orgán krev smrti. V kurzu obnovení padlých lidí do pozice Božích dětí ustanovil Bůh jako podmínku odškodnění rituál obřízky: obřezání předkožky mužského pohlavního orgánu, při čemž se z něho nechá odtéct krev. Obřízka symbolizuje odstranění krve smrti. Je také znamením obnovení práva člověka vládnout a znamením příslibu, že Bůh obnoví lidi jako své pravé děti. Existují tři druhy obřízky: obřízka srdce, (Dt 10,16) obřízka předkožky (Gn 17,10) a obřízka všech věcí. (Lv 19,22-23)
Bůh umožnil Mojžíšovi osvobodit Izraelity z Egypta pomocí deseti ran. (Ex 7,14-12,36) To také předznamenalo, že v budoucnosti přijde Ježíš se zázraky a znameními, aby spasil Boží vyvolený národ. Když Jákob snášel dvacet jedna let útrap v Cháran, Lában ho desetkrát podvedl a nedal mu náležitou mzdu. (Gn 31,7) Podobně v Mojžíšově kurzu, pro nějž byl Jákobův kurz vzorem, faraon nejenže nepřestal Izraelity sužovat po uplynutí stanovené doby, ale navíc je desetkrát podvedl falešným slibem, že je propustí. Náhradou za to měl Bůh právo udeřit na faraona deseti ranami.
Devátá a desátá rána měly zvláštní význam.
Devátou ranou zahalil Bůh Egypt na tři dny do veliké temnoty, zatímco Izraelci měli ve svých obydlích světlo. (Ex 10,21-23) To předznamenalo, že za Ježíšova příchodu zahalí satanský svět temnota, zatímco na Boží národ bude zářit světlo, a tyto dvě strany budou rozděleny.
Desátou ranou zabil Bůh všechno prvorozené z Egypťanů, včetně jejich dobytka, zatímco Izraelitům přikázal potřít veřeje a nadpraží jejich domů beránčí krví, aby je anděl smrti minul. Prvorození z Egypťanů byli na satanské straně a stáli v pozici Kaina. Bůh je zasáhl touto ranou, aby obnovil Izraelity z pozice druhého syna Ábela do pozice nejstaršího syna. Satan se zmocnil pozice nejstaršího syna, čímž se ujal vedení v dějinách a Bohu nezbylo nic jiného než se snažit tuto pozici znovu získat. (Viz kapitola Podobná období 7) Tato rána naznačila, že za Ježíšova příchodu satanská strana zanikne, zatímco Boží strana v pozici druhého syna bude spasena díky vykoupení Ježíšovou krví.
Mojžíš si z Egypta odnesl obrovské bohatství. (Ex 12,35-36) To předznamenalo, že za Ježíšova příchodu budou obnoveny všechny věci.
Po každé ráně Bůh zatvrdil faraonovo srdce. (Ex 4,21; 10,27) Existovalo pro to několik důvodů. Za prvé, Bůh chtěl opakovanými projevy své síly ukázat Izraelitům, že je jediným Bohem. (Ex 10,1-2) Za druhé, chtěl, aby faraon, dříve než bude přinucen se Izraelitů vzdát, vynaložil na jejich zadržení nejvyšší úsilí; jedině tak si mohl uvědomit svoji bezmocnost a po odchodu Izraelitů přerušit všechny svazky, které ho k nim poutaly. Za třetí, Bůh chtěl, aby Izraelité zpřetrhali veškeré vazby k Egyptu, a proto v nich vyvolal silný pocit nepřátelství vůči faraonovi.
Bůh uskutečnil dispenzaci pro začátek prvního kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni v okamžiku, kdy Mojžíš zabil Egypťana. Tento kurz však byl ukončen, protože lidé Mojžíšovi nedůvěřovali. V dispenzaci pro začátek druhého kurzu na národní úrovni dal Bůh Izraelitům tři zázraky a deset ran. Když Izraelité zázraky viděli, uvěřili, že Mojžíš je skutečně vůdce poslaný Bohem. Věřili Mojžíšovi a následovali ho jako postavu Ábela, která položila základ víry na národní úrovni. Proto mohli zahájit druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni.
Podmínka odškodnění pro odstranění padlé povahy však vyžadovala od Izraelitů více než jen omezenou důvěru a poslušnost vůči Mojžíšovi v době, kdy konal zázraky. Kvůli předchozímu selhání Izraelitů při plnění této podmínky v prozřetelnosti si satan mohl činit nárok na celý kurz obnovení Kanaán. Nyní museli Izraelité kurz obnovit a zůstat Mojžíšovi věrni a poslušni během celé cesty. Pouze takto mohli na národní úrovni naplnit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy. Dokud s neochvějnou vírou v Mojžíše neprojdou pouští a nevstoupí do země Kanaán, nemůže být substanciální základ na národní úrovni vytvořen.
Dispenzace pro začátek druhého kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni byla provázena větší Boží milostí než při prvním kurzu. Protože k prodloužení dispenzace došlo kvůli nevíře Izraelitů, o to těžší byla podmínka odškodnění, kterou měli naplnit. Kdyby Izraelité v prvním kurzu následovali Mojžíše, Bůh by je vedl přímou cestou přes zemi Pelištejců a do Kanaán by vstoupili za dvacet jedna dnů – období odpovídající Jákobovu jednadvacetiletému kurzu v Cháran. Ve druhém kurzu však Bůh nevedl lid přímou cestou. Obával se, že kdyby se setkali s bojovnými Pelištejci, mohli by znovu ztratit víru a vrátit se do Egypta. (Ex 13,17) Místo toho je tedy vedl přes Rudé moře a delší cestou přes poušť. Bůh plánoval, že je přivede do Kanaán za dvacet jedna měsíců.
Izraelité tedy pod Mojžíšovým vedením zahájili jednadvacetiměsíční kurz v poušti.
Prostudujme tento kurz a podívejme se na to, jakým způsobem sloužil jako vzorový kurz pro Ježíše, který měl vést lidstvo kurzem obnovení Kanaán na světové úrovni.
Když faraon jen nerad povolil Mojžíšovi, aby Izraelité vykonali v Egyptě své oběti, žádal Mojžíš více: Nebylo by správné, abychom to učinili. To, co máme obětovat Hospodinu, svému Bohu, je Egypťanům ohavností. Copak by nás neukamenovali, kdybychom před nimi obětovali, co je jim ohavností? Odejdeme do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a tam budeme obětovat Hospodinu, svému Bohu, jak nám nařídil. (Ex 8,22-23)
Mojžíš žádal o tři dny, protože chtěl faraona oklamat a vyvést všechen lid z Egypta. Toto třídenní období mělo stejný význam jako Abrahamovy tři dny cesty na horu v zemi Mórija, které potřeboval, aby před obětováním Izáka přerušil své svazky se satanem. Od Abrahamovy doby existuje na začátku každého kurzu v prozřetelnosti období odškodnění nezbytné pro oddělení satana. Jákob zahájil kurz obnovení Kanaán třídenním obdobím, v němž přerušil svazky se satanem tím, že oklamal Lábana a opustil Cháran. (Gn 31,19-22) Podobně na počátku tohoto kurzu na národní úrovni požádal Mojžíš faraona, aby se Izraelité mohli vzdálit na tři dny cesty, a takto chtěl faraona oklamat a lid osvobodit z otroctví. Také Ježíš mohl začít duchovní kurz obnovení pouze poté, co před svým vítězným vzkříšením prošel třídenním obdobím pro oddělení satana.
Izraelité, kterých bylo podle Bible kolem šesti set tisíc, vytáhli z Ramesesu patnáctého dne prvního měsíce židovského kalendáře. (Ex 12,37; Nu 33,3)
Během tří dnů cesty do prvního tábořiště v Sukótu si uchovali víru v Boží vůli. Od té doby jim Bůh poskytoval milost oblakového sloupu ve dne a ohnivého sloupu v noci, které jim ukazovaly cestu. (Ex 13,21) Oblakový sloup, jenž vedl Izraelity ve dne (jang), symbolizoval Ježíše, který jednoho dne povede kurz obnovení Kanaán na světové úrovni. Ohnivý sloup v noci (jin) symbolizoval Ducha svatého, který je povede jako ženský duch.
Na břehu Rudého moře vztáhl Mojžíš na Boží příkaz ruku s holí nad vodu a rozdělil vody; pak provedl Izraelity středem po suché zemi. Egypťané, kteří je pronásledovali na vozech, se utopili, neboť se vody opět zavřely a pohltily je. (Ex 14,21-28) Jak bylo dříve vysvětleno, Mojžíš představoval před faraonem Boha (Ex 7,1) a jeho hůl symbolizovala Ježíše, který v budoucnosti předvede Boží moc. Proto tento zázrak předznamenal, co se stane, až přijde Ježíš. Satan bude pronásledovat věřící, kteří budou následovat Ježíše a půjdou s ním kurzem obnovení Kanaán na světové úrovni, avšak Ježíš pozvedne železnou hůl (Zj 2,27; Ž 2,9 Železný prut znamená Boží Slovo; viz kapitola Poslední dny 3.2.2) a udeří rozbouřené moře tohoto světa. Vody se rozdělí a objeví se volná cesta, po níž budou kráčet věřící, zatímco satan, který je pronásleduje, zahyne.
Izraelité přešli Rudé moře a patnáctý den druhého měsíce přišli na poušť Sín. Od té doby až do dne, kdy přišli do obyvatelné země, je Bůh živil manou a křepelkami. (Ex 16,13-35) Mana a křepelky představovaly Ježíšovo životodárné tělo a krev, které dal Bůh lidem v průběhu kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni. Proto Ježíš řekl: Vaši otcové jedli na poušti manu a zemřeli... Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky... nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. (J 6,49-53)
Když Izraelité opustili poušť Sín a utábořili se v Refídimu, neměli co pít. Bůh přikázal Mojžíšovi udeřit na skálu u Chorébu, aby z ní mohla vytrysknout voda. Mojžíš tak učinil a dal lidem vodu, která jim zachránila život. (Ex 17,6) Svatý Pavel napsal: „Tou skálou byl Kristus.“ (1 K 10,4) Proto zázrak, při němž ze skály vytryskla voda, předznamenal, že Mesiáš zachrání celé lidstvo vodou života, o které Ježíš řekl: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.“ (J 4,14) Dvě kamenné desky, které dostal Mojžíš na hoře Sinaj, symbolizovaly Ježíše a jeho nastávající nevěstu; skála, která byla původem kamenných desek, symbolizovala Boha.
Když Mojžíš udeřil na skálu a vyvedl lidem vodu, položil základ, na kterém mohl obdržet kamenné desky a vybudovat archu úmluvy a svatostánek.
V Refídimu bojoval Jozue s Amálekem. Dokud měl Mojžíš zvednuté ruce, Izraelité vítězili; když je spustil, prohrávali. Áron s Chúrem vzali tedy kámen, na který se Mojžíš posadil, a každý z jedné strany Mojžíšovi podpírali ruce, čímž Jozuovi umožnili, aby krále Amáleka a jeho lid porazil. (Ex 17,10-13) Také tato situace předznamenala, co se stane, až přijde Ježíš. Jozue symbolizoval věřící, Amálek symbolizoval satanský svět a Áron s Chúrem symbolizovali Ježíše a Ducha svatého. Áron a Chúr, kteří podpírali Mojžíšovy ruce a umožnili tak Jozuemu porazit Amáleka, předznamenali, že věřící lidé, kteří ctí Trojici – Boha, Ježíše a Ducha svatého – porazí každé zlo, které proti nim postaví.
2.2.2.3 Prozřetelnost obnovení a svatostánek
Izraelité obdrželi kamenné desky, svatostánek a archu úmluvy. Podívejme se nejprve, jakým způsobem je dostali. Izraelité přišli na Sinajskou poušť začátkem třetího měsíce po vítězství nad Amálekem. (Ex 19,1) Mojžíš pak vzal sedmdesát starších a spolu s nimi vystoupil na horu Sinaj, aby se setkali s Bohem. Mojžíš sám byl povolán vystoupit na vrchol hory Sinaj, kde mu Bůh přikázal, aby se čtyřicet dnů postil a mohl tak obdržet Deset přikázání vytesaných do kamenných desek. (Ex 24,9-10; 24,18) Během půstu Mojžíš dostal od Boha pokyny, týkající se archy úmluvy a svatostánku. (Ex 25-31) Po ukončení čtyřicetidenního půstu obdržel dvě kamenné desky, na které Bůh vepsal svým prstem Deset přikázání. (Ex 31,18)
Když Mojžíš sestoupil se dvěma kamennými deskami z hory Sinaj a přišel k Izraelitům, našel je, jak uctívají zlatého býčka. Během Mojžíšovy nepřítomnosti naléhali lidé na Árona, aby jim zhotovil zlatého býčka, a když jej vytvořil, prohlásili, že toto je bůh, který je vyvedl z Egypta. Jakmile to Mojžíš uviděl, vzplanul hněvem. Desky pod horou odhodil a roztříštil je. (Ex 32,1-19) Bůh se Mojžíšovi opět zjevil a řekl mu, aby vytesal další dvě kamenné desky, podobné těm prvním, a přislíbil, že na ně znovu vyryje Deset přikázání. Mojžíš předstoupil před Boha na horu a po druhé se postil čtyřicet dní. Bůh nadiktoval Mojžíšovi Deset přikázání a Mojžíš je napsal na kamenné desky. (Ex 34,1; 34,27-28) Pak tyto desky vzal a opět přišel k Izraelitům. Tentokrát brali Izraelité Mojžíše vážně. Poslušni jeho pokynů vybudovali archu úmluvy a zhotovili svatostánek. (Ex 35-40)
2.2.2.3.1 Význam a účel kamenných desek, svatostánku a archy úmluvy
Jaký význam měly kamenné desky? Když Mojžíš obdržel kamenné desky popsané Božím Slovem, znamenalo to, že končí věk prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení, v němž mohli padlí lidé navázat vztah s Bohem pouze na základě oběti, a začíná věk prozřetelnosti obnovení, v němž mohli navázat vztah s Bohem na základě zjeveného Slova. Již dříve bylo vysvětleno, že kdyby Adam a Eva, stvořeni skrze Slovo, dosáhli dokonalosti, stali by se ztělesněním tohoto Slova. Místo toho však padli a Slovo ztratili. (Viz kapitola Obnovení 1.2.1)
Na konci čtyřicetidenního období pro oddělení satana Mojžíš obdržel dvě desky, na nichž bylo vyryto Slovo. Znamenalo to symbolické obnovení Adama a Evy jako ztělesnění Slova. Proto tyto dvě desky symbolizovaly obnoveného Adama a Evu a také Ježíše a jeho nastávající nevěstu, kteří měli přijít jako ztělesnění Slova. Kristus je v Bibli symbolizován bílým kamínkem (Zj 2,17) a je napsáno: „Tou skálou byl Kristus.“ (1 K 10,4) Podobně jako kamenné desky symbolizovaly Ježíše a jeho nastávající nevěstu, byly také symbolem nebe a země.
Dále, co představoval svatostánek? Ježíš přirovnal své tělo k jeruzalémskému chrámu. (J 2,19-21) My, kteří v něho věříme, se nazýváme Božími chrámy. (1 K 3,16) Chrám tedy obrazně představoval Ježíše. Kdyby Izraelité pod Mojžíšovým vedením uspěli v prvním kurzu obnovení Kanaán, pak by po vstoupení do země Kanaán ihned vybudovali chrám a připravili se na přijetí Mesiáše. Kvůli jejich nevíře však první kurz skončil už na samém počátku. Ve druhém kurzu vedl Bůh Izraelity delší cestou přes Rudé moře a přes poušť. Bůh je nemohl nechat vybudovat chrám, ale místo toho se musel spokojit se svatostánkem, který chrám nahrazoval a který bylo možné přenášet z místa na místo. Podobně jako chrám, i svatostánek představoval Ježíše, avšak pouze symbolicky. Když Bůh nařídil Mojžíšovi vybudovat svatostánek, řekl: „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich.“ (Ex 25,8)
Svatostánek byl rozdělen na dvě části: svaté místo (svatyně) a nejsvětější místo (svatyně svatých). Do svatyně svatých mohl vstoupit pouze nejvyšší kněz, a to jen jednou do roka, když přinášel v den smíření oběť. Ve svatyni svatých byla uchovávána archa úmluvy. Na tomto místě byl přítomen Bůh. Svatyně svatých symbolizovala Ježíšova ducha. Svatyně obsahovala svícen, kadidlový oltář a stůl na předkládaný chléb, o nějž denně pečovali kněží. Symbolizovala Ježíšovo tělo. Svatyně svatých dále symbolizovala duchovní svět, zatímco svatyně symbolizovala svět fyzický. Když byl Ježíš ukřižován, chrámová opona mezi svatyní a svatyní svatých se roztrhla vpůli odshora až dolů. (Mt 27,51) Znamenalo to, že Ježíšovo ukřižování položilo základ pro duchovní spasení, které otevřelo bránu mezi duchem a tělem nebo mezi nebem a zemí.
Co symbolizovala archa úmluvy? Archa, která byla uchovávána ve svatyni svatých, obsahovala svědectví o Boží smlouvě. Byly to dvě kamenné desky, které symbolizovaly Ježíše a jeho nastávající nevěstu a také nebe a zemi. Dále obsahovala manu, základní potravinu Izraelitů na jejich cestě pouští, která symbolizovala Ježíšovo tělo. Mana byla uložena ve zlaté schránce, která symbolizovala Boží slávu. Archa úmluvy obsahovala také Áronovu hůl, která ukázala Boží moc, když se zazelenala a vypustila výhonky. (Žd 9,4) Archa takto představovala kosmos a zároveň byla zmenšeným zobrazením svatostánku.
Na vrcholu archy byl umístěn příkrov. Dva cherubové, vytepaní ze zlata, byli umístěni na obou koncích příkrovu a zastírali ho svými křídly. Bůh přislíbil, že se osobně zjeví nad příkrovem mezi cheruby a z tohoto místa bude Izraelity vést. (Ex 25,17-22) To předznamenalo, že až přijde Ježíš a jeho nevěsta, symbolizovaní kamennými deskami, a očistí lidstvo od hříchů, Bůh se objeví nad příkrovem a otevře cestu mezi cheruby, kteří zamezili přístup ke stromu života v zahradě Eden. (Gn 3,24) Každý tak bude moci přijít před Ježíše, strom života, a obdrží úplné Boží Slovo.
Proč dal Bůh Izraelitům kamenné desky, svatostánek a archu úmluvy? Když se Izraelité po ukončení čtyřistaletého období odškodnění, způsobeného Abrahamovou chybou při obětování, vydali na cestu do pouště, udeřil Bůh na Egypťany pomocí zázraků a ran a utopil mnoho egyptských vojáků, kteří chtěli Izraelity pronásledovat přes Rudé moře. Izraelité se nemohli vrátit do Egypta; nejenom proto, že jim to zakazovala Boží vůle, ale i proto, že se stali úhlavními nepřáteli Egypťanů. Neměli jinou možnost než cestu do Kanaán dokončit; Bůh je přivedl do bodu, odkud už nebylo návratu.
Izraelité však během svého putování opakovaně ztráceli víru. Nakonec hrozilo, že by víru ve svém konání mohl ztratit také Mojžíš. Aby mohl Bůh řešit i tuto situaci, ustanovil objekt víry, který se nezmění, i kdyby se změnili lidé. Pokud bude alespoň jeden člověk uctívat tento objekt s absolutní vírou, může Bůh jeho prostřednictvím pokračovat v plnění své vůle v prozřetelnosti. Takový člověk pak zdědí poslání sloužit tomuto objektu víry, podobně jako si běžci předávají kolík při štafetovém běhu.
Objektem víry byl svatostánek, uchovávající archu úmluvy a kamenné desky. Svatostánek představoval Mesiáše, a proto když Izraelité svatostánek vybudovali, znamenalo to, že Mesiáš už symbolicky přišel.
Izraelité si měli svatostánku vážit a ctít ho, jako by to byl Mesiáš, a pod Mojžíšovým vedením se měli vrátit do požehnané země Kanaán. Tak by na národní úrovni vytvořili substanciální základ. I kdyby všichni Izraelité cestou ztratili víru, pokud by Mojžíš svatostánek stále uctíval, mohli by lidé svoji nevíru odškodnit a být díky Mojžíšovu nedotčenému základu obnoveni. Kdyby navíc ztratil víru i Mojžíš, pak pokud by místo něj uctíval svatostánek kterýkoliv jiný Izraelita, Bůh by mohl jeho prostřednictvím obnovit všechny lidi.
Kdyby Izraelité Mojžíšovi důvěřovali a v prvním kurzu na národní úrovni vstoupili do Kanaán, stála by Mojžíšova rodina v pozici svatostánku a Mojžíš sám by naplnil poslání, které měly naplnit kamenné desky a archa úmluvy. Mojžíšova rodina by se stala nositelem nebeského zákona. Izraelité by pak v Kanaán vybudovali chrám, aniž by potřebovali desky, archu nebo svatostánek. Tyto objekty víry dostali jako prostředek pro spasení až poté, co ztratili víru. Svatostánek, jako symbolické zobrazení Ježíše a jeho nastávající nevěsty, byl potřebný pouze do doby, než byl postaven chrám. Chrám, který obrazně představoval Ježíše a jeho nastávající nevěstu, byl potřebný jen do příchodu Mesiáše, který je ztělesněním chrámu.
2.2.2.3.2 Základ pro svatostánek
Podobně jako musíme položit základ před přijetím Mesiáše, musel být položen základ předtím, než mohli Izraelité vybudovat svatostánek, který Mesiáše představoval symbolicky, a uctívat ho. Není potřeba dodávat, že před vytvořením základu pro svatostánek musel být nejprve položen základ víry a substanciální základ pro svatostánek. Podívejme se, jak měli Izraelité pod Mojžíšovým vedením tyto dva základy položit.
Mojžíš se měl řídit Božími pokyny a položit základ víry pro svatostánek čtyřicetidenním půstem a modlitbou, což představuje období pro oddělení satana. Na tomto základu víry pro svatostánek měli Izraelité Mojžíše věrně poslouchat a podporovat ho v jeho snaze uskutečnit ideál svatostánku. Naplnili by tak podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a položili by substanciální základ pro svatostánek. Když zde mluvíme o svatostánku, zahrnujeme do něj i kamenné desky a archu úmluvy.
2.2.2.3.2.1 První základ pro svatostánek
Lidé byli stvořeni šestý den a měli se stát ztělesněním Slova. (J 1,3) Aby tedy Bůh mohl dát padlým lidem pro jejich obnovení Slovo znovustvoření, musel nejprve obnovit číslo šest, představující období stvoření, které znesvětil satan. Proto posvětil horu Sinaj, na šest dnů ji zahalil do oblaku slávy a sedmý den se zjevil a zprostřed oblaku zavolal na Mojžíše. Od tohoto okamžiku Mojžíš zahájil půst, který trval čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. (Ex 24,16-18) Bůh nařídil Mojžíšovi, aby ustanovil čtyřicetidenní období pro oddělení satana a vytvořil tak základ víry pro svatostánek, symbolického Mesiáše. Viděl, že je to nutné, neboť po překročení Rudého moře lid ztratil víru. (Ex 16,1-12; 17,2-4)
Jak už bylo uvedeno, Izraelité nemohli v kurzu obnovení Kanaán naplnit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, protože v Mojžíše věřili a následovali ho pouze ve chvílích, když se jeho prostřednictvím projevovala Boží moc. Naplnění této podmínky naopak vyžadovalo, aby si lidé uchovali víru a poslušnost až do chvíle, kdy vstoupí do Kanaán, vybudují chrám a přijmou Mesiáše. Podobně, aby Izraelité naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy a položili substanciální základ pro svatostánek, měli oddaně poslouchat Mojžíše od chvíle, kdy vystoupil na horu, aby se čtyřicet dnů postil, až do ukončení stavby svatostánku. Avšak zatímco se Mojžíš na hoře postil a modlil, všichni lidé ztratili víru a uctívali zlatého býčka. Proto substanciální základ pro svatostánek nebyl vytvořen.
Protože základ pro Slovo ztratili lidé sami, je jejich dílem zodpovědnosti obnovit základ, na němž mohou Slovo znovu získat. Bůh tedy nezasahuje do konání lidí v době, kdy se snaží obnovit Slovo. Ačkoliv Bůh vedl Izraelity pomocí znamení a zázraků, nezasáhl, když zhřešili. Když Mojžíš viděl, jak se lidé klaní modle a tancují kolem ní, vzplanul hněvem. Odhodil desky a roztříštil je. (Ex 32,19)
Proto základ víry pro svatostánek napadl satan. Jak již bylo vysvětleno, dvě kamenné desky symbolizovaly Ježíše a jeho nastávající nevěstu, kteří mají přijít jako obnovený druhý Adam a druhá Eva. Tato událost předznamenala, že pokud Ježíš při svém příchodu najde izraelský národ v nevíře, bude muset zemřít na kříži, aniž by spolu se svojí nastávající nevěstou naplnil původní poslání dané Bohem.
Nevíra Izraelitů u hory Sinaj zničila Boží prozřetelnost pro vytvoření základu pro svatostánek. Zmařila vytrvalé Boží úsilí oddělit satana od lidí a rozvinout jejich poslušnost vůči Mojžíšovi. Protože Izraelité neustále ztráceli víru, musela být Boží prozřetelnost pro vytvoření základu pro svatostánek prodloužena o druhý a nakonec i o třetí pokus.
2.2.2.3.2.2 Druhý základ pro svatostánek
V dispenzaci pro přijetí kamenných desek a vybudování svatostánku ztratili Izraelité víru, ale protože už pili vodu ze skály v Refídimu – symbolického zdroje desek – dostali ještě jednu příležitost. Poté co Mojžíš rozbil desky, zjevil se mu Bůh a slíbil mu, že napíše své Slovo znovu. Tentokrát Mojžíše požádal, aby sám vytesal čisté desky, na které bude psát. Mojžíš navíc nemohl obnovit kamenné desky, ani kolem nich zbudovat svatostánek, aniž by nejdříve opětovným naplněním dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana obnovil základ víry pro svatostánek. Proto se musel postit dalších čtyřicet dní, než mohl obdržet druhé dvě desky s Deseti přikázáními (Ex 34,28) a ustanovit svatostánek jako objekt víry. Tentokrát Izraelité na Mojžíšův návrat poslušně čekali.
Mojžíšova úspěšná snaha obnovit rozbité desky čtyřicetidenním půstem a víra Izraelitů v Mojžíše předznamenaly, že ačkoliv byl Ježíš ukřižován, může se vrátit a znovu začít své dílo spasení, pokud věřící lidé v průběhu čtyřiceti dnů Pánova vzkříšení – dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana – oddaně naplní podmínku odškodnění pro jeho přijetí.
Když si Izraelité po dobu, kdy se Mojžíš na hoře postil, uchovali víru a plnili jeho pokyny pro vybudování svatostánku, naplnili podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy. Takto vytvořili substanciální základ pro svatostánek, a tedy i základ pro svatostánek. Svatostánek byl vybudován prvního dne prvního měsíce druhého roku. (Ex 40,17)
Jak už bylo řečeno, substanciální základ ve druhém kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni však vyžadoval mnohem více než pouhé vybudování svatostánku. Izraelité měli ve skutečnosti svatostánek ctít více než svůj vlastní život až do chvíle, kdy vstoupí do Kanaán a vybudují chrám; stejnou víru si měli uchovat do doby, než přijmou Mesiáše.
Dvacátý den druhého měsíce druhého roku opustili Izraelité Sinajskou poušť, seřazeni v oddílech kolem svatostánku, vedeni oblakovým sloupem. (Nu 10,11-12) Netrvalo však dlouho a začali si stěžovat na těžkosti a reptat proti Mojžíšovi. Dokonce ani poté, co Bůh v trpkém rozhořčení zničil jejich tábor, nečinili pokání. Dál si stěžovali a naříkali, že kromě many nemají co jíst. Zlobili se na Mojžíše a toužili po masu, ovoci, zelenině a pohodlí Egypta. (Nu 11,1-6) Izraelité tak nezachovali druhý základ pro svatostánek a satan ho mohl napadnout. Prozřetelnost obnovení základu pro svatostánek se prodloužila o třetí pokus.
2.2.2.3.2.3 Třetí základ pro svatostánek
I když satan znesvětil druhý základ pro svatostánek, Mojžíšova víra a oddanost vůči svatostánku se nezměnily. Svatostánek tedy pevně stál na základu víry, který položil Mojžíš, zatímco Izraelité dosud stáli na základu toho, že pili vodu ze skály v Refídimu. (Ex 17,6) Připomeňme si, že skála byla původem kamenných desek, které tvořily střed svatostánku. Díky tomuto základu se Izraelité znovu mohli pokusit o naplnění dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana. Poslušností vůči Mojžíšovi, který svatostánek stále ctil, měli odškodněním obnovit základ pro svatostánek ve třetím pokusu. Aby toho mohli dosáhnout, dostali podmínku čtyřicetidenního průzkumu Kanaán.
Bůh chtěl, aby Mojžíš vyvolil z každého z dvanácti izraelských kmenů jednoho muže a poslal je do kanaánské země na čtyřicetidenní průzkum. (Nu 13,2; 13,25) Po návratu však přinesli všichni zvědové kromě Jozua a Káleba pochybovačné zprávy: Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká! ...je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy... a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví. (Nu 13,28; 32-33) Zvědové usoudili, že Izraelité nemohou kanaánská opevněná města dobýt a jejich lid porazit. Když to Izraelité uslyšeli, začali proti Mojžíšovi opět reptat. Žádali nového vůdce, který by je odvedl zpět do Egypta.
Pouze Jozue a Káleb vyzvali lid, aby se neobával a poslušen Božímu příkazu na Kanaánce zaútočil: Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich! (Nu 14,9) Izraelité tuto výzvu nepřijali a pokoušeli se Jozua a Káleba ukamenovat. V té chvíli se před všemi lidmi zjevila sláva Hospodinova a Bůh řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? (Nu 14,11) Ale vaše děti, o nichž jste tvrdili, že se stanou kořistí, do ní uvedu, takže poznají zemi, kterou jste zavrhli. Avšak vy, vaše mrtvá těla padnou na této poušti a vaši synové budou pastevci na poušti po čtyřicet let. Ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvá těla nebudou do jednoho ležet na poušti. Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak pocítíte mou nevoli. (Nu 14,31-34)
Protože Izraelité ztratili víru, skončil třetí základ pro svatostánek neúspěchem. Jednadvacetiměsíční kurz v poušti se prodloužil na čtyřicet let.
2.2.2.4 Selhání druhého kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni
Kvůli nevíře Izraelitů byl základ pro svatostánek třikrát napaden satanem. Proto nebyla naplněna podmínka odškodnění pro odstranění padlé povahy na národní úrovni a nebyl položen ani substanciální základ pro druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni. Celý druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni tedy skončil neúspěchem. Boží prozřetelnost se prodloužila o třetí kurz na národní úrovni.
2.2.3 Třetí kurz obnovení Kanaán na národní úrovni
2.2.3.1 Základ víry
Protože zprávy nevěřících zvědů Izraelity vystrašily, skončil druhý kurz obnovení Kanaán na národní úrovni neúspěchem. Čtyřicet let, které Mojžíš strávil v midjánské poušti, aby obnovil základ víry, napadl satan. V důsledku selhání výzvěd musel lid putovat pouští čtyřicet let, jeden rok za každý den čtyřicetidenního průzkumu, dokud se nevrátil do Kádeš-barneje. V případě Mojžíše mělo toto čtyřicetileté období oddělit satana, který napadl předchozí základ víry, a odškodněním obnovit základ víry pro třetí kurz. Mojžíš věrně a oddaně ctil svatostánek po celé období čtyřicetiletého putování pouští. Než se Izraelité vrátili do Kádeš-barneje, naplnil Mojžíš základ víry pro třetí kurz obnovení Kanaán na národní úrovni. Proto také zaujal pozici Ábela pro vytvoření substanciálního základu.
2.2.3.2 Substanciální základ
Substanciální základ pro druhý kurz skončil neúspěchem, když satan kvůli stálé nevíře lidí znesvětil základ pro svatostánek. Díky Mojžíšově neochabující oddanosti však zůstal uchován alespoň základ víry pro svatostánek. Kdyby na tomto základě Izraelité během čtyřicetiletého putování pouští Mojžíše věrně následovali a vytvořili tak základ pro oddělení satana, položili by substanciální základ pro svatostánek a dokončili základ pro svatostánek. Kdyby pak ctili Mojžíše, poslouchali ho a s vírou vstoupili do Kanaán, naplnili by substanciální základ pro třetí kurz obnovení Kanaán na národní úrovni.
Z pohledu Mojžíše bylo čtyřicetileté putování pouští obdobím nezbytným pro vytvoření základu víry pro třetí kurz na národní úrovni. Z pohledu Izraelitů bylo cílem tohoto období uskutečnit dispenzaci pro začátek třetího kurzu. Měli to uskutečnit tím, že by vytvořili základ pro svatostánek a tak by znovu získali milost, které se těšili ve druhém kurzu, kdy poprvé podle Mojžíšových pokynů zhotovili svatostánek.
2.2.3.2.1 Substanciální základ v centru s Mojžíšem
Desky, svatostánek a archa úmluvy byly ve druhém kurzu nezbytné pouze proto, že Izraelité ztratili v poušti víru. Brzy po překročení Rudého moře zapomněli na tři zázraky, kterými je Bůh na začátku dispenzace obdařil. Aby Bůh odškodněním obnovil tuto situaci, zkoušel Izraelity během čtyřicetidenního období, kdy byl Mojžíš na hoře. Poté dal Izraelitům tři projevy své milosti: kamenné desky, archu úmluvy a svatostánek. Dále jim dal deset ran, které měly obnovit situaci v Cháran, kde Lában desetkrát podvedl Jákoba. Přestože byli Izraelité svědky těchto událostí, ztratili víru, a proto se Bůh pokusil deset ran obnovit odškodněním tak, že jim dal Deset přikázání.
Kdyby Izraelité obnovili svoji víru uctíváním tří projevů Boží milosti a dodržováním Deseti přikázání, znovu by získali milost, které se těšili, když opouštěli Egypt a byli pod mocným dojmem těchto zázraků. Proto měli Izraelité ve třetím kurzu naplnit čtyřicetileté období odškodnění věrným a poslušným následováním Mojžíše v poušti. Po návratu do Kádeš-barneje měli spolu s Mojžíšem stát na základu pro svatostánek a uctívat desky, svatostánek i archu. Kdyby takto jednali, stáli by ve stejné pozici jako v době, kdy završili dispenzaci pro začátek druhého kurzu, v níž Bůh zasáhl Egypťany třemi zázraky a deseti ranami.
Desky byly zmenšeným zobrazením archy; archa byla zmenšeným zobrazením svatostánku; proto i desky byly zmenšeným zobrazením svatostánku. Archa a svatostánek tedy mohou být představovány deskami, nebo jejich původem, skálou. Třetí kurz obnovení Kanaán na národní úrovni měl tedy začít u Kádeš-barneje po ukončení dispenzace pro začátek, založené na skále. Kdyby Izraelité nadále věrně a oddaně ctili svatostánek a následovali Mojžíše do Kanaán, naplnili by podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, která byla ve třetím kurzu na národní úrovni nezbytná pro vytvoření substanciálního základu.
Jak chtěl Bůh vést dispenzaci pro začátek, založenou na skále? Během čtyřicetiletého putování pouští si Izraelité znovu začali stěžovat a ztráceli víru. Protože Bůh je chtěl zachránit, přikázal Mojžíšovi udeřit holí na skálu, aby dala vodu a lidé se mohli napít. (Nu 20,5; 20,8)
Mojžíš měl na skálu udeřit jen jednou. Izraelité naplněni úctou se pak měli s Mojžíšem sjednotit a tak s ním stát na základu pro svatostánek. Tak by naplnili dispenzaci pro začátek, založenou na skále.
Když však Mojžíš uslyšel, jak lid proti němu reptá a stěžuje si, že nemá co pít, neovládl svůj hněv a na skálu udeřil dvakrát. Bůh mu proto řekl: Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám. (Nu 20,12)
Když Mojžíš udeřil na skálu dvakrát, místo aby udeřil jen jednou, zmařil dispenzaci pro začátek, založenou na skále. Proto mu nebylo dovoleno vstoupit do zaslíbené země. Mohl na ni na konci svého života jen z dálky pohlédnout. (Nu 27,12-14)
Podívejme se na to, proč měl Mojžíš udeřit na skálu pouze jednou a proč bylo hříchem, že na ni udeřil dvakrát.
Skála je symbolem Ježíše Krista. (1 K 10,4; Zj 2,17) Protože Kristus přišel jako strom života, (Zj 22,14; viz kapitola Pád 1.1.1) můžeme skálu také považovat za strom života. Strom života je také symbolem dokonalého Adama v zahradě Eden; proto skála symbolizovala dokonalého Adama.
V zahradě Eden měl Adam dozrát a ztělesnit ideál, který představovala skála. Když však na Adama zaútočil satan a způsobil jeho pád, nemohl se Adam stát stromem života ani skálou, která by dala jeho potomkům vodu věčného života. Skála bez vody před Mojžíšovým prvním úderem tedy symbolizovala padlého Adama. Aby Bůh odškodnil satanův skutek, kterým satan zaútočil na Adama a zabránil mu tak stát se skálou dávající vodu života, chtěl, aby Mojžíš jednou udeřil na skálu. Když Mojžíš udeřil poprvé a skála vydala vodu, naplnil podmínku odškodnění pro obnovení Adama jako skály vydávající vodu.
Skála po prvním úderu symbolizovala Ježíše, který má přijít a dát padlému lidstvu vodu života. Proto Ježíš řekl: Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. (J 4,14)
Bůh tedy chtěl, aby Mojžíš udeřil na skálu pouze jednou, což mělo být podmínkou odškodnění pro obnovení padlého Adama na druhého, dokonalého Adama – Ježíše. Když však Mojžíš udeřil na skálu podruhé poté, co už vydala vodu, znamenalo to, že Ježíš může být vystaven útoku. Jinými slovy, když Mojžíš ve zlobě nad nevěřícími Izraelity udeřil na skálu dvakrát, vytvořil podmínku, na jejímž základě bude mít v Ježíšově době satan právo napadnout Ježíše, ztělesnění skály, jestliže izraelský národ ztratí víru. Proto se Mojžíš svým skutkem dopustil hříchu.
Když Mojžíš rozbil kamenné desky, mohl být tento čin napraven, avšak jeho druhý úder na skálu byl chyba, která se už napravit nedala. Proč?
V souvislosti s prozřetelností obnovení byly kamenné desky a skála ve vztahu vnějšího a vnitřního. Kamenné desky popsané Deseti přikázáními byly jádrem Mojžíšova zákona a podstatou Starého zákona. Ve věku Starého zákona mohli Izraelité obdržet spasení, pokud dodržovali ideály napsané na deskách. V tomto smyslu byly kamenné desky vnějším znázorněním Ježíše, který měl přijít.
Na druhé straně, skála nesymbolizovala pouze Krista; jako původ kamenných desek symbolizovala také Boha, který je původem Krista. Kamenné desky byly vnější a skála vnitřní. Přirovnáme-li desky k tělu, skála odpovídá mysli; přirovnáme-li desky ke svatyni, skála odpovídá svatyni svatých; přirovnáme-li desky k zemi, skála odpovídá nebi. Stručně řečeno, skála jako vnitřní znázornění Krista měla větší hodnotu než kamenné desky.
Kamenné desky jako vnější znázornění Ježíše symbolizovaly také Árona. Áron byl vnějším představitelem Ježíše, když stál před Mojžíšem, představitelem Boha. (Ex 4,16; 7,1) Když Izraelité na Árona naléhali, aby jim zhotovil zlatého býčka, (Ex 32,4) Áron sám ztratil víru, a to pak vedlo k rozbití desek. Áron však mohl být znovu oživen, protože učinil pokání a pil vodu ze skály v Refídimu. (Ex 17,6) Proto mohly být také kamenné desky, symbolizující Árona, díky vnitřnímu základu vody ze skály znovu zhotoveny a obnoveny. Ale protože skála – původ kamenných desek – symbolizovala nejen Ježíše, ale také Boha, jeho původ, nemohl být druhý úder na skálu napraven.
Co bylo důsledkem Mojžíšova druhého úderu na skálu? Mojžíš udeřil na skálu podruhé, protože se ho kvůli nevíře lidu zmocnil neovladatelný vztek. (Ž 106,32-33) Jednal tak pod vlivem satana, dokonce v jeho zastoupení. Proto dispenzace pro začátek, kterou chtěl Bůh uskutečnit na základě skály, byla satanem znesvěcena.
Přestože se Mojžíšův druhý úder na skálu ukázal z vnějšího pohledu jako satanský čin, z hlubšího, vnitřního pohledu dal Mojžíš lidem vodu ze skály, která jim zachránila život. Tím bylo znovu potvrzeno proroctví (Nu 14,28-34) již dříve dané Bohem, podle něhož vnější Izrael, tedy lidé, kteří byli při odchodu z Egypta dospělí, nevstoupí kromě Jozua a Káleba do Kanaán, jak jim bylo přislíbeno. Také Mojžíš zemře, aniž by se vyplnil jeho dlouho vytoužený sen, že vstoupí do zaslíbené země. (Dt 34,4-5) Na druhé straně, vnitřní Izrael, tedy lidé, kteří byli v čase exodu dětmi, nebo se narodili během putování pouští, kdy pili vodu ze skály a ctili svatostánek, vstoupí do Kanaán pod vedením Jozua, (Nu 32,11-12) který nastoupil po Mojžíšovi. (Nu 27,18-20)
Protože Mojžíš udeřil na skálu dvakrát a umožnil tak vpád satanovi, očekávali bychom, že skála vodu nevydá. Jak je tedy možné, že voda ze skály vytryskla? Mojžíš vyvedl vodu ze skály v Refídimu (Ex 17,6) už ve druhém kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni a tak položil základ pro vyvedení vody ze skály. Kamenné desky, svatostánek a archa úmluvy, zhotovené na tomto základu, byly díky Mojžíšově neochvějné oddanosti zachovány i přes nevíru lidu až do třetího kurzu na národní úrovni. Mojžíš věrně zachovával základ víry pro svatostánek, který položil svým čtyřicetidenním půstem. Přestože se Mojžíšova víra ve chvíli hněvu zachvěla, vztah jeho srdce k Bohu se nezměnil. Navíc během čtyřiceti dnů výzvěd položil Jozue svojí absolutní vírou základ pro svatostánek a od té doby desky, svatostánek i archu neustále ochraňoval. Základ pro vyvedení vody ze skály, vytvořený v Refídimu, takto zůstal v centru s Jozuem nedotčen.
Stručně řečeno, přestože druhá dispenzace založená na skále byla kvůli Mojžíšovu vnějšímu projevu nevíry z vnějšku napadena satanem, vnitřně zůstala neporušena. Skála přinesla lidem vodu díky Mojžíšově a Jozuově vnitřnímu postoji neochvějné víry a oddanosti.
Když Mojžíš udeřil na skálu podruhé, udeřil na ni vlastně z pozice satana. Satan si tak přivlastnil kámen. Když tedy lidé v Ježíšově době ztratili víru, musel Ježíš sám jako ztělesnění kamene jít do pouště a tento kámen obnovit. To je důvod, proč satan Ježíše při prvním pokušení vyzval, aby proměnil kameny v chléb.
Kvůli nevíře Izraelitů se Mojžíš rozzlobil a udeřil na skálu dvakrát. Satan tak získal právo na jeho tělo a Mojžíš musel zemřít mimo zaslíbenou zemi. Do Kanaán však mohl vstoupit duchovně, protože na základě neochvějné víry vyvedl vodu ze skály. To předznamenalo, co se může stát, když přijde Ježíš jako skutečné vyjádření skály. Jestliže Židé neuvěří, Ježíšovo tělo bude vystaveno satanovu útoku dokonce natolik, že Ježíš bude přibit na kříž. Zemře, aniž završí obnovení Kanaán na světové úrovni. Přesto bude moci skrze své vzkříšení uskutečnit duchovní část obnovení.
Krátce po této události si Izraelité znovu na své pouti stěžovali a Bůh poslal ohnivé hady, kteří pokousali a zabili mnohé z nich. Když toho litovali, Bůh přikázal Mojžíšovi udělat bronzového hada a připevnit ho na žerď, aby kdokoli se na něj podívá, zůstal naživu. (Nu 21,6-9) Ohniví hadi symbolizovali satana, dávného hada, (Zj 12,9) který zapříčinil Evin pád; bronzový had připevněný na žerdi symbolizoval Ježíše, který měl přijít jako nebeský had.
To předznamenalo, co se může stát v Ježíšově době, jak to Ježíš vyjádřil: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka...“ (J 3,14) I když Bůh dopustil, aby se Izraelité, kteří ztratili víru, stali kořistí satanského hada, přesto jim prostřednictvím bronzového hada zachránil život, když svého jednání litovali a obnovili svoji víru. Podobně, jestliže lidé v Ježíšově době neuvěří, bude muset Bůh dovolit satanovi, aby na ně zaútočil, a Ježíš bude muset jako nebeský had zemřít na kříži, aby lidstvo spasil. Kdokoliv pak bude litovat své nevíry a uvěří ve vykoupení skrze kříž, bude spasen. Událost s ohnivými hady byla ve skutečnosti nepřímou příčinou toho, že Ježíš musel jít cestou kříže, aby zahájil kurz duchovního spasení.
Když Izraelité ztratili víru a Mojžíš udeřil na skálu dvakrát, Bůh prohlásil, že Mojžíšovi nebude dovoleno vstoupit do kanaánské země. (Nu 20,12) Přestože se Mojžíš k Bohu zoufale modlil a prosil ho, aby mu dovolil vstoupit do Kanaán, (Dt 3,25) bylo mu to odepřeno a Mojžíš zemřel na jeho hranicích. Po Mojžíšově smrti bylo jeho tělo pochováno v jednom údolí moábské země, ale nikdo nezná přesné místo, kde je jeho hrob. (Dt 34,6) To také předznamenalo, co se může stát Ježíšovi: pokud ho lidé odmítnou, bude ukřižován. I kdyby se zoufale modlil a chtěl se vyhnout tomuto osudu a vytvořit Nebeské království – což ve skutečnosti udělal, když se v Getsemanské zahradě modlil: „...je-li možné, ať mne mine tento kalich...“ – zemře a nebude moci svůj cíl uskutečnit. Po jeho smrti navíc nikdo nebude znát místo, kde je uloženo jeho tělo.
2.2.3.2.2 Substanciální základ v centru s Jozuem
Když Mojžíš u Kádeš-barneje udeřil na skálu dvakrát, dispenzace pro začátek cesty do Kanaán, která se měla zakládat na skále, se neuskutečnila. Ačkoli satan z vnějšku zaútočil, vnitřní základ, který Mojžíš položil, když vyvedl vodu ze skály v Refídimu, zůstal nedotčen a Mojžíš mohl vyvést vodu ze skály u Kádeš-barneje, aby se lidé napili. Tak byl ustanoven vzor pro budoucí běh událostí. Celý vnější Izrael – lidé, kteří se narodili v Egyptě a ztratili víru v poušti – zahynul, kromě Jozua a Káleba, kteří během čtyřicetidenního období výzvěd v Kanaán prokázali pevnou víru. (Nu 32,11-12) Vnitřní Izrael – mladší generace, která se narodila a byla vychována na poušti, kdy lidé pili vodu ze skály a podporovali svatostánek – vstoupila do Kanaán pod Jozuovým vedením.
Bůh Mojžíšovi přikázal, aby místo sebe pověřil vedením Jozua: Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova, muže, v němž je duch, a vlož na něho ruku. Postavíš ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost a dáš mu před jejich zraky pověření. Předáš mu díl své velebnosti, aby ho celá pospolitost synů izraelských poslouchala. (Nu 27,18-20)
Když zprávy zvědů lid vyděsily, zůstali jen Jozue a Káleb ve své víře pevní, neboť stáli na základu víry, který položil Mojžíš prostřednictvím svatostánku. S absolutní vírou a věrností tak Jozue a Káleb vytvořili základ pro svatostánek a ctili jej až do konce. Ačkoli se Mojžíšova víra později zachvěla, kamenné desky, archa a svatostánek zůstaly nedotčeny díky základu pro svatostánek, který položil Jozue. Proto Bůh znovu pracoval na dispenzaci pro začátek kurzu, tentokrát založené na vodě ze skály, když na Mojžíšovo místo pozvedl Jozua a vnitřní Izrael vedl k tomu, aby Jozua poslouchal a spolu s ním stál na základě pro svatostánek. Na tomto základě měli lidé vstoupit do země Kanaán, kde měli na národní úrovni naplnit podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy. Takto chtěl Bůh vytvořit substanciální základ pro třetí kurz na národní úrovni v centru s Jozuem. (Dt 3,28)
Když Mojžíš úspěšně ukončil období čtyřiceti let v midjánské poušti, zjevil se mu Bůh a přikázal mu, aby vedl Izraelity do země Kanaán, oplývající mlékem a medem. (Ex 3,8-10) Podobně, když Jozue s vírou a oddaností završil období čtyřiceti let putování pouští, Bůh ho osobně povolal, aby sloužil místo Mojžíše, a přikázal mu: Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům... Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. (Joz 1,2; 5-6)
Když Jozue tyto příkazy od Boha vyslechl, svolal správce lidu a oznámil jim Boží nařízení. (Joz 1,10) Odpověděli: Učiníme všechno, co jsi nám přikázal, a půjdeme všude, kam nás pošleš... Kdo se tvému rozkazu postaví na odpor a tvých slov neuposlechne ve všem, co mu přikážeš, je hoden smrti. Jen buď rozhodný a udatný. (Joz 1,16-18) Přísahali na svůj život, že budou Jozua následovat. Jozue, který zdědil Mojžíšovo poslání obnovit Kanaán, představoval Krista při Druhém příchodu, který přijde završit Ježíšovo nedokončené poslání. Podobně jako měl Jozuův kurz odškodněním obnovit Mojžíšův kurz, musí Kristův kurz při Druhém příchodu fyzicky i duchovně odškodněním obnovit Ježíšův kurz duchovního obnovení.
Ve druhém kurzu na národní úrovni vyslal Mojžíš do Kanaán dvanáct zvědů. (Nu 13,1-2) Na základě srdce, položeném dvěma zvědy, kteří svědomitě naplnili své poslání, vyslal Jozue dva muže prozkoumat opevněné město Jericho. (Joz 2,1) Když se zvědové z Jericha vrátili, podali příznivou zprávu: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“ (Joz 2,24) Celá mladší generace Izraelitů, která vyrůstala v poušti, uvěřila slovům zvědů a jejich víra odškodnila hříchy jejich rodičů, kteří nedokázali naplnit předchozí poslání čtyřicetidenních výzvěd v Kanaán.
Když vnitřní Izrael přísahal na svůj život, že bude poslouchat Jozua, stojícího na základě svatostánku, mohl s ním stát na stejném základě. Když Izraelité obnovili dispenzaci pro začátek, založenou na vodě ze skály, zaujali stejnou pozici, jakou měli jejich rodiče v době, kdy se pod Mojžíšovým vedením účastnili dispenzace pro začátek exodu z Egypta a kdy jim Bůh poskytl tři zázraky a deset ran. Podobně jako Izraelité pod Mojžíšovým vedením prošli obdobím tří dnů před překročením Rudého moře, také Izraelité pod Jozuovým vedením prošli třídenním obdobím předtím, než překročili řeku Jordán. (Joz 3,2)
Ve druhém kurzu na národní úrovni vedly Izraelity po ukončení třídenního období k Rudému moři oblakový a ohnivý sloup. Podobně, když Izraelité pod Jozuovým vedením ukončili třídenní období, vedla je k řece Jordán archa úmluvy. (Joz 3,3; 3,6) Jak desky nacházející se uprostřed archy, tak oblakový a ohnivý sloup symbolizovaly Ježíše a jeho nastávající nevěstu.
Mojžíš použil svoji hůl, aby ukazoval cestu a rozdělil vody Rudého moře. Rovněž Jozue umístil archu úmluvy před kráčející zástupy, aby jim ukazovala cestu. Když kněží, kteří nesli archu úmluvy, vstoupili do řeky Jordán, její vody se rozdělily a otevřely cestu pro lidi kráčející za archou, aby mohli projít suchým řečištěm. (Joz 3,16-17) Mojžíšova hůl symbolizovala Ježíše; podobně archa, obsahující kamenné desky, manu a Áronovu hůl, symbolizovala Ježíše a jeho nastávající nevěstu. Proto rozdělení vod řeky Jordán před archou, které umožnilo Izraelitům bezpečně vstoupit do země Kanaán, předznamenalo, co se stane za přítomnosti Ježíše a jeho nevěsty: hříšné lidstvo, symbolizované vodami, (Zj 17,15) bude rozděleno na spravedlivé a hříšníky a bude vystaveno soudu. Všichni oddaní věřící pak završí obnovení Kanaán na světové úrovni.
Když Izraelité překročili řeku Jordán, Bůh Jozuovi přikázal: Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom z každého kmene, a přikažte jim: Vyneste zprostřed Jordánu odtud, kde nepohnutě stály nohy kněží, dvanáct kamenů, vezměte je s sebou a složte je na místě, kde této noci přenocujete. (Joz 4,2-3) A lid tak učinil: Desátého dne prvního měsíce vystoupil lid z Jordánu. Utábořili se v Gilgálu, při východním okraji Jericha. Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, postavil Jozue v Gilgálu. (Joz 4,19-20)
Co tato událost předznamenala? Jak už bylo uvedeno, kámen symbolizoval Ježíše. Když tedy každý z dvanácti mužů zastupujících dvanáct kmenů odnesl kámen zprostřed řeky Jordán poté, co archa její vody rozdělila, předznamenalo to, co má udělat dvanáct Ježíšových učedníků představujících dvanáct kmenů, za Ježíšova příchodu: podporovat Ježíše právě tam, kde jeho Slovo bude soudit tento hříšný svět a rozdělovat ho na dobro a zlo.
Poté co Izraelité vzali dvanáct kamenů a postavili je v táboře u Gilgálu v zemi Kanaán, Jozue řekl: „...aby poznaly všechny národy země, jak mocná je ruka Hospodinova, a abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny.“ (Joz 4,24) To předznamenalo, že dvanáct Ježíšových učedníků by se mělo sjednotit v srdci; pouze pak budou moci završit obnovení Kanaán na světové úrovni, aby mohli všichni lidé věčně chválit Boží moc.
Podobně jako Jákob vybudoval kamenný oltář kamkoliv šel, shromáždili zástupci dvanácti kmenů, potomci dvanácti Jákobových synů, dvanáct kamenů a na počest Boha postavili oltář. Nakonec měli postavit chrám. To předznamenalo, že se dvanáct Ježíšových učedníků mělo spojit a ctít Ježíše jako chrám. Proto když nebyli sjednoceni, Ježíš řekl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ (J 2,19) Dvanáct učedníků se ve skutečnosti nedokázalo sjednotit a jeden z nich, Jidáš Iškariotský, Ježíše dokonce zaprodal jeho nepřátelům. Ježíš dokázal shromáždit rozptýlené učedníky až po svém ukřižování a vzkříšení na třetí den. Učedníci pak vzkříšeného Ježíše ctili jako duchovní chrám. Až v době jeho Druhého příchodu mu budou moci jeho následovníci sloužit jako tomu, kdo ztělesňuje chrám.
Když Izraelité opustili Egypt a vydali se do země Kanaán, pořádali čtrnáctý den prvního měsíce slavnost hodu beránka. (Ex 12,17-18) Podobně Izraelité pod Jozuovým vedením, kteří se utábořili u Gilgálu, uspořádali slavnost hodu beránka čtrnáctý den prvního měsíce toho roku. Poté se vydali k Jerichu. Jakmile začali žít z výnosů země, přestali od Boha dostávat manu, kterou dostávali po čtyřicet let. Od té doby se museli o svoji obživu postarat sami. Kromě toho, dokud neporazili poslední satanské město, museli se snažit naplnit svoji zodpovědnost s maximálním nasazením. Když se Izraelité přiblížili k Jerichu, postavili podle Božího příkazu do svého čela čtyřicet tisíc ozbrojených vojáků a za nimi šlo sedm kněží, kteří troubili na polnice. Za kněžími pak následovala archa úmluvy, kterou nesli lévijští kněží, a zbytek izraelské armády kráčel vzadu.
V tomto seskupení Izraelité obcházeli jednou denně po šest dnů opevněné město, avšak toto počínání ve městě nevyvolalo žádné změny. Lid trpělivě a poslušně odškodněním obnovoval šestidenní období stvoření, které napadl satan. Poté co s vírou vytrvali šest dnů, sedmý den obešlo sedm kněží zdi města sedmkrát a zatroubilo na sedm polnic a Jozue přikázal lidu: „Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal.“ (Joz 6,16) Lid strhl mohutný pokřik a hradby města se zhroutily.
Dobytí Jericha (Joz 6) předznamenalo, že mocí Krista a dílem jeho následovníků padne satanská hráz mezi nebem a zemí. Jestliže byla zeď jednou zničena, už nikdy nebude znovu postavena. Jozue prohlásil: Proklet buď před Hospodinem muž, který znovu vybuduje toto město Jericho. Na svém prvorozeném položí jeho základy, na svém nejmladším postaví jeho brány. (Joz 6,26)
Jozue pak s nesmírnou silou zahájil útok na nepřítele. Celkem porazil třicet jedna králů. (Joz 12,9-24) To předznamenalo, že Kristus přijde jako Král králů a vybuduje sjednocené Nebeské království na zemi poté, co přiměje všechny pohanské krále k naprostému podřízení a získá si srdce jejich lidu.
2.2.3.3 Základ pro Mesiáše
Dozvěděli jsme se, že Izraelité neuspěli ve druhém kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni, protože nedokázali naplnit čtyřicetidenní poslání výzvěd jako podmínku pro oddělení satana. Aby toto selhání odškodnili, putovali ve třetím kurzu na národní úrovni čtyřicet let pouští.
V tomto období položil Mojžíš základ víry pro třetí kurz a Izraelité stáli na základu pro svatostánek. Kvůli nevíře lidu a Mojžíšově chybě, když udeřil na skálu dvakrát, však satan tyto dva základy znesvětil. Proto celá starší generace Izraelitů, až na Jozua a Káleba, zahynula v poušti. Jozue a Káleb s vírou naplnili čtyřicetidenní poslání výzvěd, přičemž stáli na základu víry pro druhý kurz a na základu víry pro svatostánek, který položil Mojžíš. Vytvořili tak základ pro svatostánek. Mladší generace Izraelitů překročila řeku Jordán a s upřímnou vírou nesla archu úmluvy pod vedením Jozua, který nastoupil po Mojžíšovi. Pak Izraelité zničili opevněné město Jericho a vstoupili do zaslíbené země Kanaán.
Na základě tohoto vítězství položili ve třetím kurzu na národní úrovni substanciální základ a vytvořili základ pro Mesiáše pro tento kurz – ačkoli ještě nebyli nezávislým národem. Základ pro Mesiáše na rodinné úrovni byl vytvořen za Abrahamových dnů. Jeho potomci prošli jako otroci v Egyptě čtyřistaletým kurzem odškodnění, dříve než mohli vstoupit do Kanaán a dovršit základ pro Mesiáše na národní úrovni.
Vyžadovalo to více než pouhé vstoupení do Kanaán a jeho dobytí. Jak bylo dříve podrobně vysvětleno, (Viz kapitola Základ 3.3) padlí lidé už založili mocné národy, jako například Egypt, a tyto národy, vedené satanskými panovníky, bránily rozvoji Boží prozřetelnosti obnovení. Přestože už byl pod Jozuovým vedením vytvořen základ pro Mesiáše na národní úrovni, bylo nutné vybudovat samostatné království, z něhož by mohl Mesiáš čelit satanským národům světa. Když mladší generace Izraelitů vstoupila do Kanaán, také ztratila víru. Proto se Boží prozřetelnost znovu prodloužila a trpěla opakovanými nezdary až do Ježíšovy doby.
2.3 Poučení z Mojžíšova kurzu
Po celé dějiny čtou věřící lidé biblický záznam o Mojžíšovi a považují ho za pouhý záznam Mojžíšova života a izraelských dějin. Nikdo ve skutečnosti nepochopil, že Bůh chtěl prostřednictvím tohoto příběhu odhalit určitá tajemství prozřetelnosti obnovení. Ježíš to jen naznačil, když řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.“ (J 5,19) Odešel, aniž by prozradil pravý význam Mojžíšova kurzu. (J 16,12)
Na těchto stránkách jsme odhalili, jak Mojžíš procházel vzorovým kurzem nebo předepsaným kurzem prozřetelnosti obnovení. Srovnáním této části a části následující čtenáři jasněji pochopí, jak Bůh prostřednictvím Mojžíšova kurzu předurčil cestu, po které bude kráčet Ježíš. I když však budeme studovat jen prozřetelnost v centru s Mojžíšem, musíme dojít k závěru, že Bůh existuje a vede dějiny lidstva k jednomu konečnému cíli.
Mojžíšův kurz dále ukazuje, že skutečný úspěch lidského života závisí na tom, zda člověk naplní svůj díl zodpovědnosti, bez ohledu na to, jaký plán pro něho stanovil Bůh. Předurčená Boží vůle se nemůže naplnit, jestliže člověk, pověřený jejím naplněním, nesplní svůj díl zodpovědnosti. Například Bůh předurčil, že Mojžíš dovede Izraelity do Kanaán, země oplývající mlékem a medem, a přikázal mu, aby tak učinil. Když však Mojžíš a jeho lid svoji zodpovědnost nesplnili, vstoupili do Kanaán z první generace jen Jozue a Káleb. Všichni ostatní zahynuli v poušti.
Kromě toho Bůh nezasahuje do lidského dílu zodpovědnosti, ale jedná na základě konkrétního výsledku, který člověk přinese. Přestože vedl lidi úžasnými znameními a zázraky, nezasáhl do jejich počínání, když se klaněli zlatému býčkovi v době, kdy byl Mojžíš na hoře. Nezadržel ani Mojžíše, když dvakrát udeřil na skálu. Ve všech těchto případech lidé plnili pouze svůj vlastní díl zodpovědnosti. Ať už svým jednáním zodpovědnost naplnili, nebo v ní selhali, Bůh se díval na výsledek lidského konání a podle něho jednal.
Mojžíšův kurz ukazuje, že Boží vůle je předurčena absolutně. Bůh absolutně předurčuje naplnění své vůle a neustále o ni usiluje, dokud ji nenaplní. Když Mojžíš nedokázal splnit svoji zodpovědnost, Bůh našel nástupce Jozua a rozhodně usiloval o naplnění své vůle jeho prostřednictvím. Obecně platí, že pokud někdo v pozici Ábela, koho Bůh vyvolil, nenaplní svěřené poslání, nahradí postavu Ábela někdo jiný v pozici Kaina, kdo prokázal největší oddanost, a ten zdědí jeho poslání. Ježíš popsal podobnou situaci, když řekl: „Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12; viz kapitola Mesiáš 2.3)
Mojžíšův kurz ukazuje, že čím větší má člověk poslání, tím větším zkouškám bude čelit. Protože první předkové padli tím, že nevěřili v Boha a odvrátili se od něj, centrální postavy obnovující základ víry musí překonat zkoušku, v níž je Bůh opustí. Dříve než se Mojžíš mohl stát vůdcem Izraelitů, musel obstát ve zkoušce, v níž se ho Bůh pokoušel zabít. (Ex 4,24)
Pád byl podmínkou, na jejímž základě satan k sobě připoutal lidi. Bůh tedy nemůže lidem udělit milost, aniž by naplnili určitou nezbytnou podmínku, protože kdyby tak učinil, mohl by satan vznést obvinění. Proto když chce Bůh někoho obdařit milostí, nechá ho před udělením této milosti nebo potom projít zkouškou, aby tak zabránil satanovu obviňování.
Mojžíšův kurz je toho příkladem. Bůh obdařil Mojžíše milostí, aby začal první kurz odchodu z Egypta pouze poté, co Mojžíš úspěšně prošel zkouškou čtyřiceti let života ve faraonově paláci. Bůh ho obdařil milostí, aby začal druhý kurz odchodu z Egypta až poté, co úspěšně prošel zkouškou čtyřiceti let života v midjánské poušti. (Ex 4,2-9) Bůh udělil Mojžíšovi tři zázraky a seslal deset pohrom (Ex 7,10) až poté, co ho nechal projít zkouškou, ve které se ho pokusil zabít. (Ex 4,25) Teprve po třídenní zkoušce (Ex 10,22) obdařil Bůh Izraelity oblakovým a ohnivým sloupem. (Ex 13,21) Až poté co prošli další zkouškou při překračování Rudého moře, (Ex 14,21-22) jim daroval manu a křepelky. (Ex 16,13) Poté co Bůh zkoušel Izrael v bitvě s Amálekem, (Ex 17,10) obdařil ho milostí a dal mu kamenné desky, svatostánek a archu úmluvy. (Ex 31,18) Až po čtyřicetiletém putování pouští dostali Izraelité vodu ze skály (Nu 20,11) jako další projev Boží milosti. Když Bůh seslal ohnivé hady, museli lidé učinit pokání jako podmínku, na jejímž základě jim mohl dát bronzového hada. (Nu 21,6-9)
To je poučení, které vyplývá z Mojžíšova kurzu.