Část 3. Jednotlivá období ve věku prozřetelnosti obnovení a jejich délka
Věk prozřetelnosti obnovení, který byl věkem obrazných podobností, měl odškodněním obnovit věk prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení, jenž je věkem symbolických podobností. Podívejme se na jednotlivá období tohoto věku a na to, jak byla stanovena jejich délka.
3.1 Čtyřistaleté období otroctví v Egyptě
Noe položil základ víry poté, co prošel čtyřicetidenním soudem potopou, aby se oddělil od satana. Když byl tento základ kvůli Chámově chybě zničen, Bůh se pokusil pozvednout Abrahama do stejné pozice, v jaké se předtím nacházel Noe, a přikázal mu, aby na základě položeném během uplynulého čtyřistaletého období vykonal symbolickou oběť. Kvůli Abrahamově chybě byl však tento základ znesvěcen satanem. Aby Bůh tento čtyřistaletý základ znovu získal, nechal Izraelity projít čtyřistaletým obdobím otroctví v Egyptě (Gn 15,13; viz kapitola Základ 3.1.2.1) a tak je ještě jednou oddělil od satana. Období otroctví v Egyptě se obrazně podobalo období šestnácti set let od Adama po Noema ve věku symbolických podobností. Toto dřívější období mělo obnovit na základě podobných podmínek odškodnění.
3.2 Čtyřistaleté období vlády soudců
Je zaznamenáno, že král Šalomoun začal budovat chrám ve čtvrtém roce své vlády, čtyři sta osmdesát let po exodu z Egypta. (1 Kr 6,1) Protože vláda krále Šalomouna následovala po čtyřicetileté vládě krále Saula (Sk 13,21) a čtyřicetiletém panování krále Davida, můžeme usoudit, že od vstupu Izraelitů do Kanaán až po korunování krále Saula uplynulo přibližně čtyři sta let. Toto období bylo obdobím vlády soudců.
Izraelité si měli pod Mojžíšovým vedením upevnit základ pro oddělení satana, který vytvořili během svého otroctví v Egyptě, a tak na národní úrovni obnovit základ, na kterém stál Abraham – základ pro oddělení satana položený během čtyřistaletého období od Noema po Abrahama. Když však Izraelité pod vedením Jozua, Mojžíšova následovníka, vstoupili do Kanaán, znovu ztratili víru a opět dovolili satanovi tento čtyřistaletý základ znesvětit. Dříve než ho mohli odškodněním obnovit, museli projít dalším obdobím pro oddělení satana. Proto bylo stanoveno období vlády soudců, které trvalo přibližně čtyři sta let od vstoupení Izraelitů do Kanaán až po dosazení krále Saula na trůn.
Období vlády soudců se obrazně podobalo čtyřistaletému období od Noema po Abrahama ve věku symbolických podobností. Toto dřívější období mělo obnovit na základě podobných podmínek odškodnění.
3.3 Stodvacetileté období jednotného království
Věk prozřetelnosti obnovení byl ustanoven proto, aby odškodněním obnovil věk prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení. Abraham, který zahájil věk prozřetelnosti obnovení, byl proto v pozici Adama, Mojžíš v pozici Noema a král Saul byl v pozici Abrahama. Abraham stál na přechodu dvou věků; byl zodpovědný jak za dovršení věku prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení, tak za zahájení věku prozřetelnosti obnovení. Byl povolán, aby položil základ pro Mesiáše na rodinné úrovni, na němž mohl být později vytvořen základ pro Mesiáše na národní úrovni. Bůh musel v Abrahamově době základ pro Mesiáše na rodinné úrovni určitě položit, protože to byl už třetí pokus. Podobně za dnů krále Saula usiloval Bůh už potřetí o vytvoření základu pro Mesiáše na národní úrovni. Proto musel znovu tuto prozřetelnost určitě naplnit.
Kvůli chybě při symbolickém obětování Abraham nedokázal obnovit najednou (horizontálně) podmínky, které zdědil z Noemova kurzu v podobě různých číselných období, nezbytných pro obnovení základu víry: sto dvacet let, čtyřicet dnů, dvacet jedna dnů a čtyřicet dnů. Proto muselo být horizontální obnovení těchto období rozšířeno vertikálně. Tato číselná období odškodnění vytvořila v generacích Abrahamovy rodiny období odškodnění po sobě následující, která trvala sto dvacet let, čtyřicet let, dvacet jedna let a čtyřicet let. Král Saul měl na národní úrovni obnovit pozici Abrahama. Budováním chrámu měl v krátké době obnovit všechny podmínky odškodnění v podobě číselných období odškodnění stanovených pro obnovení základu víry v Mojžíšově době. Mezi tato období patří: sto dvacet let (tři čtyřicetileté kurzy v Mojžíšově životě), čtyřicet dnů (období Mojžíšových půstů), dvacet jedna dnů (první kurz obnovení Kanaán na národní úrovni) a čtyřicet let (cesta pouští v kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni). Král Saul však Boha neuposlechl (1 S 15,11-23) a Boží vůli nenaplnil. Podobně jako tomu bylo v době Abrahama, muselo být i nyní horizontální obnovení těchto období odškodnění rozšířeno vertikálně do období po sobě následujících: sto dvacet let jednotného království, čtyři sta let království rozděleného na severní a jižní království, dvě stě deset let izraelského vyhnanství a návratu a čtyři sta let přípravy na příchod Mesiáše. Po uplynutí všech těchto období byl nakonec lid Izraele připraven přijmout Mesiáše.
Období jednotného království mělo obnovit sto dvacet let Mojžíšova života, během nichž se Mojžíš třikrát pokusil položit základ víry pro kurz obnovení Kanaán na národní úrovni. Podívejme se na tuto podobnost podrobněji.
Poté co Izraelité prošli čtyřistaletým obdobím otroctví, aby oddělili satana, položil Mojžíš během čtyřiceti let svého pobytu ve faraonově paláci základ víry. Pak se pokusil vést národ do země Kanaán, kde měl vybudovat chrám. Kvůli nevíře lidu byl však tento kurz dvakrát prodloužen. Mojžíš musel znovu položit základ víry během čtyřicetiletého kurzu v midjánské poušti a pak ještě jednou během čtyřicetiletého kurzu putování pouští. Podobně Saul byl korunován izraelským králem poté, co Izraelité v průběhu čtyřistaletého období vlády soudců obnovili čtyři sta let období otroctví v Egyptě. Během své čtyřicetileté vlády měl král Saul odškodněním obnovit Mojžíšových čtyřicet let života ve faraonově paláci a položit základ víry. Pak měl vybudovat chrám. Když však ztratil víru, Boží vůle vybudovat chrám se prodloužila o dvě čtyřicetiletá období panování krále Davida a Šalomouna a to dohromady vytvořilo stodvacetileté období jednotného království.
Toto období se obrazně podobalo období sto dvaceti let ve věku symbolických podobností, které trvalo od doby, kdy Abraham opustil Cháran, až do chvíle, kdy Jákob koupil prvorozenství od svého bratra. Období jednotného království mělo předchozí období obnovit na základě podobných podmínek odškodnění. Podobně jako byla dispenzace, která začala Abrahamem, naplněna až po prodloužení o generace Izáka a Jákoba, také Boží dispenzace pro vybudování chrámu, která začala králem Saulem, se nakonec naplnila až poté, co byla prodloužena o vládu krále Davida a Šalomouna.
3.4 Čtyřistaleté období rozdělení na severní království a jižní království
Kdyby král Saul naplnil během čtyřiceti let své vlády dispenzaci pro vybudování chrámu, pak by k obdobím odškodnění, která měl horizontálně obnovit, patřil Mojžíšův čtyřicetidenní půst, kterým Mojžíš mohl znovu získat Slovo, jež bylo zjeveno na kamenných deskách. Když však král Saul ztratil víru, muselo být toto období odškodnění obnoveno jako vertikální prodloužení horizontálního obnovení. To byl počátek období rozdělení na severní království a jižní království, které trvalo téměř čtyři sta let. Začalo v době, kdy bylo jednotné království rozděleno na severní Izrael a jižní Judsko, a trvalo až do doby, kdy byli lidé z Judska odvlečeni do babylonského zajetí.
Toto období se obrazně podobalo období čtyřiceti let ve věku symbolických podobností, které trvalo od chvíle, kdy Jákob koupil od Ezaua právo prvorozenství, až do doby, kdy získal od Izáka a od Boha požehnání (Gn 28,13) a odešel do Cháran. Čtyřistaleté období rozdělení na severní království a jižní království mělo předchozí období obnovit na základě podobných podmínek odškodnění.
3.5 Dvěstědesetileté období izraelského zajetí a návratu
Lid severního království Izraele porušil smlouvu s Bohem a v důsledku toho byl Asyřany odvlečen do zajetí. Také lid jižního judského království zhřešil proti Bohu. V důsledku toho byl odvlečen do zajetí babylonským králem Nabúkadnesarem. Poté co Židé strávili v zajetí téměř sedmdesát let, Babylon padl do rukou perského krále Kýra, který vydal královský dekret, jímž Židy osvobodil. Od té doby se židovský národ začal postupně vracet do Jeruzaléma a znovu budovat chrám. Zákoník Ezdráš vedl poslední skupinu Židů vracejících se do Jeruzaléma a Nehemjáš obnovil městské hradby. Lidé, inspirovaní Malachiášovým proroctvím, (Mal 4,5) se začali připravovat na přijetí Mesiáše. Toto období skončilo přibližně dvě stě deset let poté, co byli Židé poprvé odvlečeni do babylonského zajetí, a asi sto čtyřicet let poté, co byli osvobozeni Peršany. To bylo období izraelského zajetí a návratu.
Kdyby král Saul naplnil dispenzaci pro vybudování chrámu, bylo by jedním z období odškodnění, které by horizontálně obnovil, období jednadvaceti dnů, kdy měl Mojžíš v prvním kurzu na národní úrovni vést Izraelity z Egypta do Kanaán. Poté co král Saul ztratil víru a tato dispenzace se nenaplnila, muselo být zmíněné období odškodnění obnoveno jako vertikální prodloužení horizontálního obnovení. Z tohoto důvodu bylo stanoveno období dvě stě deseti let izraelského zajetí a návratu.
Toto období se obrazně podobalo jednadvacetiletému období ve věku symbolických podobností, které trvalo od okamžiku, kdy Jákob přijal od Izáka požehnání nejstaršího syna, až do jeho návratu do Kanaán, a toto předchozí období mělo obnovit na základě podobných podmínek odškodnění. Mělo obnovit tři sedmiletá období: po svém příchodu do Cháran pracoval Jákob sedm let, aby se mohl oženit s Ráchel, avšak dostal Leu; dalších sedm let pracoval pro Ráchel a pak pracoval sedm let, aby před návratem do Kanaán získal majetek. (Gn 31,41)
3.6 Čtyřistaleté období přípravy na příchod Mesiáše
Když se Židé vrátili ze zajetí do své rodné země Izraele, znovu upevnili svoji víru, vybudovali městské hradby a na základě Malachiášova proroctví se jako národ začali připravovat na příchod Mesiáše. Čtyřistaleté období, které v té době začalo a trvalo až do Ježíšova narození, bylo obdobím přípravy na příchod Mesiáše.
Kdyby král Saul naplnil dispenzaci pro vybudování chrámu, jednou z podmínek odškodnění, kterou by odškodněním horizontálně obnovil, by bylo čtyřicetileté putování pouští ve třetím kurzu na národní úrovni. Poté co král Saul ztratil víru a dispenzace se nenaplnila, muselo být toto čtyřicetileté období odškodnění obnoveno jako vertikální prodloužení horizontálního obnovení. Z tohoto důvodu bylo stanoveno čtyřistaleté období přípravy na příchod Mesiáše.
Toto období se obrazně podobalo čtyřicetiletému období ve věku symbolických podobností, které trvalo od Jákobova návratu do Kanaán až do doby, kdy jeho rodina na pozvání jeho syna Josefa vstoupila do Egypta. Toto předchozí období mělo být obnoveno na základě podobných podmínek odškodnění.
- Část 1. Podobná období v prozřetelnosti
- Část 2. Počet generací nebo let v jednotlivých obdobích ve věku prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení
- Část 3. Jednotlivá období ve věku prozřetelnosti obnovení a jejich délka
- Část 4. Jednotlivá období ve věku prodloužení prozřetelnosti obnovení a jejich délka