Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 1. Kořen hříchu

Nikdo nezná kořen hříchu, který leží hluboko v nás a neustále nás svádí na cestu zla. Na základě Bible křesťané všeobecně věří, že Adam a Eva jedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého a to se stalo kořenem hříchu. Někteří křesťané věří, že ovoce stromu poznání dobrého a zlého bylo ovocem skutečného stromu, zatímco jiní věří, že ovoce je symbolem, protože Bible je většinou psána symbolickým jazykem. Uvažujme nyní o biblickém záznamu pádu člověka a jeho různých interpretacích, abychom dospěli k úplnému vysvětlení.

1.1 Strom života a strom poznání dobrého a zlého

Adam a Eva padli, když jedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. (Gn 3,6) Mnozí křesťané si až do dnešního dne myslí, že to bylo ovoce ze skutečného stromu. Stvořil by však Bůh, milující Rodič lidstva, ovoce na pohled tak lákavé, že by mohlo způsobit pád? Umístil by ho tam, kde by na něj jeho děti mohly lehce dosáhnout?

Kromě toho Ježíš řekl: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ (Mt 15,11) Jak může tedy jídlo, které člověk jí, způsobit jeho pád? Lidstvo je pronásledováno původním hříchem, který zdědilo od prvních předků. Jak by však mohlo něco, co člověk sní, způsobit hřích, který se přenáší na jeho potomky?

Jediný způsob, jak můžeme něco zdědit, je předáváním po rodové linii. Přechodná nevolnost z jídla nemůže přetrvávat v rodové linii navěky. Někteří lidé věří, že Bůh stvořil ovoce stromu poznání dobrého a zlého a přikázal Adamovi a Evě nejíst ho proto, aby vyzkoušel jejich poslušnost. Můžeme se zeptat: zkoušel by milující Bůh lidi tak nemilosrdně, že by to mohlo způsobit jejich smrt?

Adam a Eva věděli, že zemřou ve chvíli, kdy pojí ovoce, protože Bůh jim to řekl. Přesto ho jedli. Adam a Eva neměli nouzi o jídlo. Neriskovali by svůj život a nepřestali by poslouchat Boha jen kvůli tomu, aby získali nějakou pochoutku. Proto se můžeme domnívat, že ovoce stromu poznání dobrého a zlého nebylo obyčejným ovocem. Muselo to být naopak něco výjimečně žádoucího, že ani strach ze smrti jim nezabránil, aby po tom dychtivě sáhli. Jestliže ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého nebylo skutečným ovocem, pak musí být symbolem, který představuje něco jiného. Proč bychom měli tvrdošíjně lpět na doslovné interpretaci ovoce, když se v Bibli na mnoha místech užívá symbolů a metafor? Udělali bychom dobře, kdybychom upustili od tak úzkoprsého a staromódního postoje víry.

Abychom zjistili, co představuje ovoce stromu poznání dobrého a zlého, podívejme se nejprve na strom života, který stál v zahradě Eden vedle stromu poznání dobrého a zlého. (Gn 2,9) Pochopíme-li význam stromu života, můžeme pochopit také význam stromu poznání dobrého a zlého.

1.1.1 Strom života

Nadějí padlých lidí je podle Bible přiblížit se nebo dosáhnout stromu života: „Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.“ (Př 13,12) Izraelité doby Starého zákona tedy pohlíželi na strom života jako na svou naději. Podobně nadějí všech křesťanů od doby Ježíše až dodnes bylo přiblížit se stromu života a stát se jeho součástí: „Blaze je těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.“ (Zj 22,14) Protože největší nadějí lidstva je dosáhnout stromu života, můžeme usoudit, že to bylo i Adamovou nadějí.

Je napsáno, že když Adam padl, Bůh mu uzavřel cestu ke stromu života a usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby strom života střežili. (Gn 3,24) Z toho také můžeme usoudit, že Adam před pádem toužil po stromu života. Adam byl vyhnán ze zahrady Eden, aniž by se naplnilo jeho očekávání, strom života.

Strom života od té doby zůstal pro padlé lidi nenaplněnou nadějí. Co bylo Adamovou nadějí v době, kdy byl nezralý a rostl k dokonalosti? Určitě se chtěl stát člověkem, který uskuteční Boží ideál stvoření a doroste k dokonalosti, aniž by padl. Strom života ve skutečnosti představuje člověka, který plně uskutečnil ideál stvoření. Dokonalý Adam měl být tímto ideálním člověkem. Strom života tedy představuje dokonalého Adama.

Kdyby Adam nepadl, ale dosáhl stromu života, mohli by dosáhnout stromu života také všichni jeho potomci. Vytvořili by Nebeské království na zemi. Avšak Adam padl a Bůh mu plamenným mečem uzavřel cestu k tomuto stromu. Od té doby strom života zůstal, přes všechno úsilí padlých lidí obnovit ideál stvoření, nedosažitelným snem. Padlí lidé, kteří jsou zatíženi původním hříchem, nemohou naplnit ideál stvoření a stát se stromem života pouze svým vlastním úsilím. Aby mohl být tento ideál naplněn, musí jako strom života přijít na zem člověk, který naplnil ideál stvoření. Celé lidstvo se na něj musí naroubovat (Ř 11,17) a sjednotit se s ním. Ježíš byl člověkem, který přišel jako tento strom života. Stromem života, po kterém toužili věřící lidé věku Starého zákona, (Př 13,12) byl tedy právě Ježíš.

Od doby, kdy Bůh uzavřel Adamovi cestu ke stromu života a střeží ji plamenným mečem, nebylo možné ke stromu přistoupit, aniž by cesta k němu byla nejprve očištěna. O Letnicích na svaté sestoupily ohnivé jazyky a svatí byli naplněni Duchem svatým. (Sk 2,3-4) Tato událost je znamením očištění cesty ke stromu života a odstranění plamenného meče, který se před sestoupením Ducha svatého objevil v podobě ohnivých jazyků. Tím byla otevřena cesta celému lidstvu, aby se mohlo přiblížit k Ježíši, stromu života, a naroubovat se na něj.

Nicméně křesťané byli na Ježíše naroubováni jen duchovně. Proto i děti křesťanských rodičů stále dědí hřích, který musí být vykoupen. Ani ti nejvěrnější svatí nebyli zbaveni původního hříchu a nemohou jinak, než přenášet tento hřích na své děti. (Viz kapitola Mesiáš 1)

Proto musí Kristus přijít znovu na zem jako strom života. Musí na sebe znovu naroubovat celé lidstvo a tak ho vykoupit z původního hříchu. Křesťané tedy netrpělivě očekávají strom života, který v knize Zjevení představuje Krista při Druhém příchodu. (Zj 22,14)

Účelem Boží prozřetelnosti spasení je dosáhnout stromu života, o kterém se zmiňuje kniha Zjevení, a tak napravit selhání člověka, který nedosáhl stromu života v zahradě Eden. Kvůli pádu Adam nemohl naplnit ideál prvního stromu života. (Gn 2,9) Aby mohlo být spasení padlého lidstva dovršeno, musí v Posledních dnech přijít Ježíš, „poslední Adam“, (1 K 15,45) jako strom života.

1.1.2 Strom poznání dobrého a zlého

Bůh nestvořil Adama, aby zůstal sám; stvořil také Evu, aby byla Adamovou partnerkou. Podobně jako byl v zahradě Eden strom symbolizující dokonalého muže, měl by tam být také strom představující ženu, která plně uskutečnila ideál stvoření. Strom poznání dobrého a zlého, který stál vedle stromu života, (Gn 2,9) byl stromem, který měl po naplnění svého dobrého účelu představovat ideální ženu, dokonalou Evu.

V souvislosti s Ježíšem užívá Bible metafory vinného kmene (J 15,5) a ratolestí. (Iz 11,1; Jr 23,5) Podobně Bůh použil symboliky dvou stromů představujících dokonalého Adama a dokonalou Evu, aby nám pomohl pochopit tajemství pádu člověka.

1.2 Totožnost hada

V Bibli čteme, že had sváděl Evu, aby zhřešila. (Gn 3,4-5) Co symbolizuje had? Prozkoumejme pravou totožnost hada na základě záznamu v knize Genesis.

Had popisovaný v Bibli měl schopnost hovořit s lidmi. Způsobil pád lidí, jež jsou duchovními bytostmi. Navíc znal Boží vůli, která lidem přísně zakazovala jíst ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. To jasně dokazuje, že bytost symbolizovaná hadem je duchovní bytostí.

Je psáno: A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (Zj 12,9) Ten dávný had je právě tím hadem, který pokoušel Evu v zahradě Eden. Protože ďábel nebo satan žil před svým svržením v nebi, musí být duchovní bytostí. Satan ve skutečnosti od pádu člověka neustále obrací srdce lidí ke zlu. Protože satan je duchovní bytost, had, který ho symbolizuje, musí také představovat duchovní bytost. Tyto nitky biblického svědectví potvrzují, že had, který sváděl Evu, nebyl zvířetem, ale symbolem pro nějakou duchovní bytost.

Vyvstává otázka, zda duchovní bytost symbolizovaná hadem existovala před stvořením univerza, anebo byla stvořena jako jeho součást. Kdyby tato bytost existovala před stvořením univerza a její účel byl v rozporu s Božím účelem, pak by byl konflikt mezi dobrem a zlem v univerzu nevyhnutelný a věčný. Boží prozřetelnost obnovení by pak byla zbytečná. Kromě toho by monoteismus, který věří, že všechno v univerzu stvořil jeden Bůh, ztratil své opodstatnění. Nezbývá nám tedy než uzavřít, že duchovní bytost představovaná hadem byla původně stvořena pro dobrý účel, avšak později padla a stala se satanem.

Která duchovní bytost v Božím stvoření mohla s lidmi rozmlouvat, rozumět Boží vůli a žít v nebi? Která bytost může dokonce i po svém pádu a degradaci na zlou bytost překračovat čas a prostor a ovládat lidskou duši? Kromě andělů žádné jiné bytosti uvedené vlastnosti nemají. Verš z Bible: „Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí...“ (2 Pt 2,4) podporuje závěr, že had, který sváděl lidi a hřešil, je anděl.

Had má rozdvojený jazyk. Zobrazuje tak někoho, kdo jedním jazykem říká navzájem neslučitelné věci a žije životem dvou tváří s jedním srdcem. Had obtáčející své tělo kolem oběti dříve než ji pozře, je obrazným vyjádřením pro někoho, kdo jiné chytá do léčky pro svůj vlastní prospěch. Proto Bible přirovnává anděla, který pokoušel lidi, k hadovi.

1.3 Pád anděla a pád lidí

Je zřejmé, že had, který sváděl lidi k pádu, byl andělem a tento anděl, když zhřešil a padl, se stal satanem. Prostudujme nyní, jaký hřích anděl a lidé spáchali.

1.3.1 Hřích anděla

Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. — Ju 6-7 Z této pasáže můžeme usoudit, že anděl padl v důsledku nedovoleného sexuálního vztahu.

Smilstvo je hříchem, kterého se nikdo nemůže dopustit sám. S kým anděl spáchal nedovolený sexuální akt v zahradě Eden? Abychom odhalili toto tajemství, podívejme se, jaký hřích spáchali lidé.

1.3.2 Hřích lidí

Čteme, že Adam a Eva byli před pádem nazí a nestyděli se. (Gn 2,25) Po pádu se však za svou nahotu zastyděli, spletli fíkové listy a zakryli si jimi spodní část těla. (Gn 3,7) Kdyby spáchali hřích jedením nějakého skutečného ovoce ze stromu nazývaného strom poznání dobrého a zlého, určitě by si zakryli ruce nebo ústa. Lidé mají ve své povaze sklon zakrývat přestupky. Skutečnost, že si zakryli spodní část těla, tedy ukazuje, že zdrojem jejich studu byla tato část těla.

V Jóbovi 31,33 je napsáno: „...jestliže jsem jako Adam své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi.“ Adam si po pádu zakryl spodní část těla; to naznačuje, že jeho poskvrna se týkala této části. Sexuální část těla Adama a Evy byla zdrojem jejich studu, protože se stala nástrojem jejich hříšného skutku.

Jaký skutek by byl člověk ochoten v čase před pádem udělat dokonce i za cenu toho, že by riskoval svůj vlastní život? Mohl to být jedině akt lásky. Božího účelu stvoření, který je popsán v požehnání „ploďte a množte se“, (Gn 1,28) je možné dosáhnout jen prostřednictvím lásky. Z pohledu Božího účelu stvoření je tedy láska tím nejvzácnějším a posvátným aktem. Ale protože sexuální vztah byl samotnou příčinou pádu, lidé na něj často pohlížejí se studem, nebo dokonce pohrdáním. Můžeme tedy uzavřít, že lidé padli kvůli nezákonnému pohlavnímu styku.

1.3.3 Nezákonný sexuální vztah mezi andělem a lidmi

Dosud jsme objasnili, že anděl svedl lidi k pádu a že jak anděl, tak lidé padli v důsledku nedovolené sexuální lásky. Lidé a andělé jsou jedinými duchovními bytostmi v univerzu, které mohou mít vztah lásky. Můžeme tedy usoudit, že nedovolený sexuální vztah se musel týkat anděla i lidí. Ježíš řekl: „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá.“ (J 8,44) Protože ďábel je identifikován jako satan, (Zj 12,9) můžeme prohlásit, že lidé jsou potomky satana, „dávného hada“, který pokoušel lidi.

Za jakých okolností se lidstvo stalo potomky padlého anděla, satana? Mezi andělem a prvními předky došlo k nedovolenému sexuálnímu vztahu. Výsledkem tohoto vztahu je skutečnost, že celé lidstvo pochází ze satanovy pokrevní linie. Když svatý Pavel napsal: „...i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla,“ (Ř 8,23) potvrdil tím, že my, padlí lidé, pocházíme z linie satana a ne z Boží linie. Jan Křtitel káral lidi a nazval je „plemenem zmijím“, (Mt 3,7) což znamená dětmi satana. Ježíš řekl zákoníkům a farizejům: „Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?“ (Mt 23,33) Tyto verše dokazují, že došlo k nedovolenému sexuálnímu vztahu mezi andělem a našimi prvními předky. V tom spočívá podstata pádu člověka.

1.4 Ovoce stromu poznání dobrého a zlého

Jak už jsme ukázali, strom poznání dobrého a zlého představuje Evu. Co představuje ovoce tohoto stromu? Označuje lásku Evy. Podobně jako se stromy rozmnožují ovocem, měla Eva dát na základě Boží lásky život dobrým dětem. Místo toho dala na základě své satanské lásky život dětem zla. Eva byla stvořena jako nezralá; plné zralosti by dosáhla až poté, co by prošla obdobím růstu. Takto tedy mohla přinést na základě své lásky buď dobré, nebo špatné ovoce. Proto je symbolem Eviny lásky ovoce stromu poznání dobrého a zlého a Eva je symbolizována tímto stromem.

Co znamenalo jedení ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého? Když něco sníme, stane se to naší součástí. Eva měla jíst ovoce dobra tím, že by milovala láskou soustředěnou na Boha. Poté měla získat božskou povahu a rozmnožit dobrou linii. Eva však jedla ovoce zla, neboť rozvinula zlou lásku soustředěnou na satana. Proto získala jeho špatnou povahu a rozmnožila linii zla, ze které pochází naše hříšná společnost. Skutečnost, že Eva jedla ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého tedy naznačuje, že s andělem rozvinula satanský vztah lásky, který ji s ním pokrevně svázal.

Bůh proklel padlého anděla slovy: „Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.“ (Gn 3,14) „Polezeš po břiše“ znamená, že se anděl stane zavrženíhodnou bytostí, neschopnou správně existovat či vykonávat svoji původní službu. „Žrát prach“ znamená, že od té doby, co byl anděl svržen z nebe, (Iz 14,12; Zj 12,9) byl připraven o prvky života od Boha. Místo toho musel žít ze zlých prvků získaných z hříšného světa.

1.5 Kořen hříchu

Z předchozího vysvětlení Bible jsme se dozvěděli, že kořen hříchu nespočívá v jedení nějakého ovoce, ale v tom, že první předkové lidstva měli nedovolený sexuální vztah s andělem (jehož symbolem byl had). Proto nemohli rozmnožit dobrou Boží linii, ale místo toho rozmnožili zlou satanskou linii.

Existují dostatečné důkazy, které nám pomohou rozpoznat, že kořen lidského hříchu má původ v sexuální nemorálnosti. Víme, že původní hřích se neustále dědí přímou rodovou linií z generace na generaci. Důvodem je to, že kořen hříchu byl ztvrzen sexuálním vztahem, který člověka váže do pokrevního svazku. Navíc náboženství zdůrazňující potřebu očistit se od hříchu považují smilstvo za nejtěžší hřích a učí čistotě a zdrženlivosti, aby tento hřích potlačila. Z toho vyplývá, že kořen hříchu se nachází ve zvrácených touhách. Izraelité vykonávali obřad obřízky jako podmínku posvěcení. Jako Boží vyvolený národ se kvalifikovali tím, že nechali odtéct krev; kořen hříchu totiž spočívá v tom, že jsme nečistým aktem přijali zlou krev, která koluje v našem těle.

Sexuální promiskuita je hlavní příčinou pádu mnoha hrdinů, vlastenců a národů. Dokonce i v duši těch nejvýznamnějších lidí neustále aktivně působí kořen hříchu – nedovolená sexuální touha – i když si to někdy ani neuvědomují. Může se nám podařit vymýtit všechna ostatní zla tím, že bychom stanovili morální zákony prostřednictvím náboženství, důkladně uplatňovali různé vzdělávací programy a zreformovali společensko-ekonomické systémy, které podporují zločinnost. Nikdo však nedokáže zabránit záplavě sexuální promiskuity, která se stále více rozšiřuje s rozvojem civilizace, jež činí životní styl pohodlnějším a netečnějším. Proto naděje na ideální svět zůstane prázdným snem, dokud nebude kořen veškerého zla úplně vymýcen. Kristus při Druhém příchodu musí být schopen vyřešit tento problém jednou provždy.