Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 2. Druhý příchod Eliáše a Jan Křtitel

Prorok Malachiáš předpověděl, že se Eliáš vrátí: „Hle, posílám k vám proroka Eliáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný!“ (Mal 4,5) Ježíš dosvědčil, že tímto předpověděným Eliášem je Jan Křtitel: „Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo...“ Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli. (Mt 17,12-13) Jan Křtitel však nepoznal, že je druhým příchodem Eliáše, (J 1,21) a nerozpoznal to ani židovský národ. Janova nevědomost umocnila jeho pochybnosti o Ježíšovi. (Mt 11,3) Protože si mnozí Židé Jana Křtitele velice vážili, respektovali také jeho názor. To utvrdilo jejich nevíru v Ježíše. Janova nevědomost byla jednou z hlavních příčin toho, že Ježíš musel jít cestou kříže.

2.1 Víra Židů v návrat Eliáše

V období jednotného království satan na základě přestoupení krále Šalomouna zmařil Boží ideál svatého chrámu. (Viz kapitola Podobná období 3) Aby Bůh chrám obnovil a připravil cestu pro příchod Mesiáše – který je ztělesněním chrámu – poslal do Izraele čtyři velké a dvanáct malých proroků a jejich prostřednictvím pracoval na očištění Izraele od všech satanských vlivů. Kromě nich poslal proroka Eliáše, aby se na hoře Karmel postavil proti Baalovým prorokům; Eliáš je porazil Boží silou a Baalovy oltáře svrhl. Nicméně Eliáš vystoupil ve vichru v ohnivém kočáře do nebe, dříve než mohl své Boží poslání dokončit. (2 Kr 2,11) Satanova síla znovu ožila a dále zasahovala do Boží prozřetelnosti. Cesta pro Mesiáše však není připravena, dokud není odstraněn satanův vliv. Proto dříve než mohl Ježíš uskutečnit ideál ztělesněného chrámu, měl jiný prorok zdědit a dokončit Eliášovo nedokončené poslání a zpřetrhat svazky lidí se satanem. Na základě tohoto požadavku prozřetelnosti prorok Malachiáš předpověděl, že se Eliáš vrátí. (Mal 4,5)

Židovský národ, který věřil v proroctví Písma, si vroucně přál příchod Mesiáše. Měli bychom však vědět, že stejně toužebně očekával návrat Eliáše. Očekával ho, protože Bůh prostřednictvím proroka Malachiáše jasně přislíbil, že před příchodem Mesiáše pošle proroka Eliáše, aby připravil Pánovi cestu. Eliáš vystoupil do nebe asi 850 let před Ježíšovým narozením; od té doby přebývá v duchovním světě. Dobře známe příběh z hory Proměnění, kdy se před Ježíšovými učedníky zjevili Eliáš a Mojžíš jako duchovní bytosti. (L 9,28-36) Mnozí Židé věřili, že Eliáš při svém návratu sestoupí z nebe stejným způsobem, jako na něj vystoupil. Podobně jako dnes existují křesťané, kteří neúnavně hledí k nebi s očekáváním, že Ježíš přijde na oblacích, hleděli Židé té doby na nebe a úzkostlivě vyhlíželi příchod Eliáše.

Avšak dříve než se objevila jakákoli zpráva o Eliášovi, který se měl vrátit, aby naplnil Malachiášovo proroctví, objevil se nečekaně Ježíš a prohlásil, že je Mesiášem. Není divu, že Ježíšův příchod a jeho prohlášení vyvolaly v celém Jeruzalémě velký zmatek. Kamkoli Ježíšovi učedníci přišli, byli zasypáni otázkami o Eliášovi, který měl přijít před Mesiášem. Protože sami nevěděli, jak odpovědět, obrátili se na Ježíše s otázkou: „Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ (Mt 17,10) Ježíš odpověděl, že tím Eliášem, kterého lid tolik očekává, je Jan Křtitel. (Mt 17,12-13)

Protože učedníci už věřili v Ježíše jako Mesiáše, ochotně přijali jeho vysvětlení, že Jan Křtitel je Eliášem. Jak však mohli toto sporné prohlášení přijmout lidé, kteří Ježíše neznali? Ježíš sám očekával, že tomu lidé tak snadno neuvěří, a proto řekl: „A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.“ (Mt 11,14) Skutečnost, že Jan Křtitel už dříve popřel, že je Eliášem, ještě více znesnadnila židovskému národu, aby v Ježíšovo prohlášení uvěřil.

Jan trval na tom, že není Eliášem: „Znovu se ho zeptali: Jak to tedy je? Jsi Eliáš?‘ Řekl: ‚Nejsem.‘“ (J 1,21)

2.2 Směr, který si zvolil židovský národ

Ježíš jasně řekl, že Jan Křtitel je Eliášem, kterého národ tak dychtivě očekával, zatímco Jan Křtitel toto prohlášení kategoricky popřel. Komu měl tedy židovský národ věřit? Je zřejmé, že záleželo na tom, kdo z nich byl v očích lidí té doby důvěryhodnější a váženější.

Prostudujme, jak se židovskému národu musel jevit Ježíš.

Ježíš byl nevzdělaný mladý muž, který vyrůstal v rodině obyčejného chudého tesaře. Tento neznámý mladý muž se náhle objevil a nazval se „pánem nad sobotou“, přičemž zjevně znesvěcoval sobotní den, který zbožní Židé dodržovali s nejvyšší úctou. (Mt 12,1-8) Ježíš si tak získal pověst toho, kdo chce rušit Zákon, který byl pro Židy základem spasení. (Mt 5,17) Proto vůdcové židovské obce Ježíše pronásledovali. Ježíš byl nucen získávat učedníky mezi prostými rybáři, přátelit se s celníky, prostitutkami a hříšníky, se kterými jedl a pil. (Mt 11,19) Ještě horší z pohledu židovských vůdců bylo Ježíšovo prohlášení, že celníci a prostitutky vejdou do Nebeského království před nimi. (Mt 21,31)

Při jedné příležitosti přišla za Ježíšem prostitutka, plakala a začala smáčet jeho nohy slzami, otírat svými vlasy, líbat je a potírat vzácným olejem. (L 7,37-38) Přijmout takovou péči od prostitutky by bylo i v dnešní společnosti nevhodné; v židovské společnosti s jejím upjatým morálním zákoníkem, podle něhož byla cizoložná žena ukamenována k smrti, to byl jistě skandál. Přesto Ježíš s její štědrou službou souhlasil; dokonce ji pochválil a své učedníky pokáral, když jí to vytýkali. (L 7,44-50)

Navíc se zdálo, že se Ježíš staví do stejné pozice jako Bůh, (J 14,9) a tvrdil, že nikdo nemůže vstoupit do Božího království jinak než skrze něj. (J 14,6) Vyžadoval, aby ho lidé milovali více než své vlastní rodiče, sourozence, partnery a děti. (Mt 10,37; L 14,26) A tak se mnohým Ježíšova slova a skutky zdály kacířské. Proto nás nepřekvapuje, že ho židovští vůdcové kárali, vysmívali se mu a obviňovali ho, že je posedlý Belzebulem, knížetem démonů. (Mt 12,24) Z toho všeho se můžeme domnívat, že v očích židovského národa té doby Ježíš rozhodně nebyl člověkem budícím důvěru.

Jak se v té době jevil židovskému národu Jan Křtitel?

Jan Křtitel se narodil v prominentní rodině; byl synem kněze Zachariáše. Zázraky a znamení, které doprovázely Janovo početí a narození, překvapily celou hornatou Judeu. Jednoho dne, když Zachariáš obětoval ve svatyni kadidlo, se mu ukázal anděl a zvěstoval mu, že jeho žena, která už byla stará a neplodná, brzy počne syna. Když andělovým slovům neuvěřil, oněměl a jazyk se mu rozvázal teprve po narození dítěte. (L 1,9-66) Jan kromě toho vedl příkladný život víry a disciplíny v poušti, kde se živil jen kobylkami a medem divokých včel. Z těchto důvodů uvažovalo mnoho Židů o tom, zda snad Jan není Kristem, a zástupci kněží a levitů se ho na to přišli zeptat přímo. (L 3,15; J 1,20) Natolik si židovský národ Jana vážil.

Vezmeme-li v úvahu tyto okolnosti, pak když Židé té doby srovnávali Ježíše a Jana Křtitele, kdo se jim mohl zdát věrohodnější? Janova slova zněla bezpochyby věrohodněji. Židé tedy přirozeně věřili více Janu Křtiteli, který popřel, že je Eliášem, než Ježíšovu svědectví, že Jan Eliášem je. Protože lidé věřili Janovi, považovali Ježíšova slova za vykonstruovaný výmysl, který měl podpořit jeho pochybné tvrzení, že je Mesiášem. Proto byl Ježíš prohlášen za podvodníka.

Jakmile byl Ježíš prohlášen za podvodníka, pochybnosti lidí vůči němu se každým dnem stupňovaly. Jeho skutky a slova shledávali stále více pohoršujícími. Protože důvěřovali Janovým slovům více než Ježíšovým, nezbývalo jim nic jiného než si myslet, že Eliáš ještě nepřišel. Proto je ani nenapadlo, že Mesiáš už přišel.

Pokud si Židé uchovávali víru v Malachiášovo proroctví, museli Ježíše, který o sobě prohlásil, že je Mesiášem, zavrhnout, protože podle nich Eliáš ještě nepřišel. Na druhé straně, aby mohli v Ježíše uvěřit, museli by popřít biblické proroctví, které tvrdilo, že Mesiáš přijde až po návratu Eliáše. Protože zbožné Židy by ani nenapadlo proroctví z Písma popřít, nezbylo jim nic jiného než v Ježíše nevěřit.

2.3 Nevíra Jana Křtitele

Mnozí židovští vůdci a lidé Ježíšovy doby měli Jana Křtitele ve veliké úctě; někteří si o něm dokonce mysleli, že je Mesiášem. Kdyby Jan Křtitel prohlásil, že je Eliášem, jak to tvrdil Ježíš, lidé, kteří netrpělivě očekávali Mesiáše, by Janovu svědectví ochotně uvěřili a shromáždili by se kolem Ježíše. Místo toho Jan, který nepochopil Boží prozřetelnost, trval na tvrzení, že Eliášem není, a to se stalo hlavním důvodem, proč židovský národ k Ježíšovi nepřišel.

Jan Křtitel svědčil o Ježíšovi u řeky Jordán: Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Mt 3,11) A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží. (J 1,33-34) Bůh Janovi přímo zjevil, že Ježíš je Mesiášem, a Jan o tomto zjevení podal svědectví. Kromě toho řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně...“ (J 1,23) a prohlásil, že je tím, kdo byl poslán před Kristem. (J 3,28)

Proto měl Jan na základě své vlastní moudrosti poznat, že je navráceným Eliášem. Dokonce i když to nepoznal, měl na základě Božího zjevení, že Ježíš je Mesiáš, Ježíšovo svědectví přijmout a poslušně se prohlásit za Eliáše. Jan však nechápal Boží vůli. Popřel Ježíšovo svědectví týkající se jeho osoby; navíc se od něho oddělil a šel svou vlastní cestou. Není těžké si představit, jak zarmoucený musel být Ježíš, když se tyto události odehrály. Jak hluboký smutek musel prožívat Bůh, když se díval na svého Syna v tak těžké situaci.

Poslání Jana Křtitele svědčit o Ježíšovi ve skutečnosti skončilo ve chvíli, kdy pokřtil Ježíše a vydal o něm svědectví. Co mělo být jeho posláním poté?

V době Janova narození vyřkl jeho otec Zachariáš, naplněn Duchem svatým, proroctví týkající se poslání jeho syna sloužit Mesiášovi: „...abychom...jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.“ (L 1,74-75) Z tohoto pohledu měl Jan Křtitel poté, co vydal svědectví o Ježíšovi, více než kdokoli jiný po celý zbytek života Ježíšovi sloužit jako jeho oddaný učedník. Jan však Ježíše opustil a dále křtil nezávisle na něm. Není divu, že Židé byli natolik zmateni, že Jana dokonce považovali za Mesiáše. (L 3,15) Také jejich vůdcové byli zmateni. (J 1,19-20) Ba co víc, při jedné události se Žid, který následoval Ježíše, a učedníci Jana Křtitele dostali do sporu, čí učitel křtí více. (J 3,25-26)

Také z Janova prohlášení „On musí růst, já však se menšit“ (J 3,30) jasně poznáváme, že se Jan ve svém srdci nepovažoval za člověka, který s Ježíšem sdílí stejný osud. Jestliže by Jan Křtitel a Ježíš kráčeli bok po boku a sdíleli stejný osud, jak by se potom Jan mohl menšit, zatímco Ježíš by rostl? Jan Křtitel měl být ve skutečnosti Ježíšovým hlavním apoštolem a horlivě hlásat Ježíšovo evangelium. Kvůli své zaslepenosti však své poslání nesplnil. Svůj vzácný život, který měl úplně nabídnout Ježíšovi, nakonec ztratil v relativně bezvýznamné aféře. (Mk 6,14-29)

Pokud se Jan Křtitel ve své mysli soustředil na Boha, rozpoznal v Ježíšovi Mesiáše a svědčil o něm. Později, když ho inspirace opustila a Jan se vrátil do běžného života, vrátila se i jeho nevědomost a probudila v něm pochybnosti. Protože Jan nebyl schopen uznat, že je navráceným Eliášem, začal se na Ježíše dívat se stejnými pochybnostmi jako ostatní Židé, zvláště po svém uvěznění. Každé Ježíšovo slovo a skutek se mu zdály pouze nesrozumitelné a matoucí. V jedné chvíli se Jan pokusil své pochybnosti rozptýlit a poslal k Ježíšovi své učedníky, aby se ho zeptali: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ (Mt 11,3) Když byl Ježíš postaven před tuto Janovu otázku, rozhořčeně a s náznakem výtky na ni odpověděl: Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. (Mt 11,4-6)

Jan Křtitel byl již v matčině lůně vyvolen pro poslání sloužit Ježíšovi. Vedl houževnatý, asketický život v poušti a rozšiřoval své působení, aby připravil cestu pro přicházejícího Mesiáše. Když Ježíš začal veřejně působit, zjevil Bůh Janovi Ježíšovu totožnost dříve než komukoli jinému a vnukl mu, aby o něm svědčil jako o Božím Synovi. Jan však nepřijal náležitě milost, kterou ho nebesa obdařila. Proto když byl Ježíš postaven před Janovu pochybovačnou otázku, neodpověděl přímo, že je Mesiášem; místo toho odpověděl takto zastřeně. Jan Křtitel musel vědět o Ježíšových zázracích a znameních. Přesto Ježíš odpovídá Janovi nepřímo, aby mu připomněl své skutky v naději, že Jan pozná jeho pravou totožnost.

Měli bychom pochopit, že když Ježíš řekl: „...chudým se zvěstuje evangelium,“ vyjádřil tím hluboký žal nad nevírou Jana Křtitele a židovských vůdců. Připravení Židé a zejména Jan Křtitel byli bohatými lidmi, kteří byli požehnáni velkým bohatstvím Boží lásky. Ale protože všichni Ježíše zavrhli, musel Ježíš putovat galilejským pobřežím a Samařskou oblastí, aby mezi „chudými“ hledal ty, jež budou naslouchat evangeliu. Těmito chudými byli nevzdělaní rybáři, celníci a prostitutky.

To však nebyli učedníci, které Ježíš hledal. Protože Ježíš přišel vybudovat Nebeské království na zemi, potřeboval spíše jednoho vůdce, který by dokázal vést tisíce, než tisíc lidí, kteří budou následovat jednoho vůdce. Což nekázal evangelium nejdříve kněžím a zákoníkům v chrámu? Hledal tam připravené a schopné lidi.

Přesto Ježíš musel, jak naznačil v podobenství, vyjít na náměstí a do ulic města a přivést chudé, zmrzačené, slepé a chromé, (L 14,16-24) protože hosté, kteří byli pozváni na hostinu, nepřišli.

Když Ježíš čelil této velmi nešťastné situaci, ve které musel nabídnout bohatství své hostiny nezvaným vyděděncům společnosti, vyjádřil svůj zármutek slovy soudu: „A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Mt 11,6) Třebaže byl Jan za svého života velice obdivován, Ježíš jeho život odsoudil nepřímým výrokem, že kdokoli se nad ním pohoršuje, nebude požehnán, ať je jakkoli velký.

Jan se nad Ježíšem pohoršoval a tak selhal ve svém poslání oddaně Ježíšovi po celý život sloužit.

Když Janovi učedníci přestali klást Ježíšovi otázky a odešli od něj, Ježíš poznamenal, že ačkoli byl Jan největším ze všech proroků, nenaplnil poslání, kterým ho pověřil Bůh: Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. (Mt 11,11) Každý v nebi se narodil z ženy a žil pozemským životem. Mohli bychom očekávat, že Jan, který byl největším mezi všemi, jež se zrodili z ženy, by měl být také největším v Nebeském království. Proč byl tedy menším než i ten nejmenší v království?

V celých dějinách mnoho proroků svědčilo o Mesiáši nepřímo. Na druhé straně Janovým posláním bylo svědčit o Mesiáši přímo. Jestliže hlavním posláním proroků bylo vydat svědectví o Mesiáši, pak Jan Křtitel byl zajisté největším z nich. Ve službě Mesiáši byl však ze všech nejmenší. V Nebeském království i ten nejmenší věděl, že Ježíš je Mesiáš, a s oddaností mu sloužil. Jan Křtitel, který byl povolán, aby sloužil Mesiáši více než kdokoli jiný, se však od Ježíše oddělil a šel svou vlastní cestou. Proto pokud se týká jeho oddanosti vůči Ježíšovi, byl menším než i ten nejmenší v Nebeském království.

Ježíš pokračoval: „Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12) Jan Křtitel byl vyvolen už před svým narozením a vedl houževnatý asketický život v poušti. Kdyby Jan následoval Ježíše s upřímným srdcem, zajisté by pozice Ježíšova hlavního učedníka patřila jemu. Protože však nesplnil svoje poslání sloužit Ježíšovi, pozici hlavního učedníka zaujal Petr, „násilník“. Z výrazu „ode dnů Jana Křtitele až podnes“ můžeme usoudit, že Ježíš v těchto verších (Mt 11,16-19) nemluvil jen obecně k lidem, ale především k Janu Křtiteli.

Ježíš uzavřel slovy: „Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ (Mt 11,19) Kdyby Jan konal moudře, neopustil by Ježíše a na jeho skutky by se navěky vzpomínalo jako na spravedlivé. Jan byl bohužel nerozumný. Zabránil židovskému národu i sobě, aby přišli k Ježíšovi.

Z toho můžeme pochopit, že hlavní příčinou Ježíšovy smrti na kříži bylo selhání Jana Křtitele.

2.4 V jakém smyslu byl Jan Křtitel Eliášem?

Už dříve jsme uvedli, že Jan Křtitel měl zdědit a naplnit poslání, které tady na zemi zanechal Eliáš nedokončené. Jak je zaznamenáno v Bibli, Jan se narodil s posláním jít před Pánem „v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový“. (L 1,17) Proto byl z hlediska svého poslání druhým příchodem Eliáše.

Kromě toho, jak bude dále podrobněji vysvětleno, (Viz kapitola Vzkříšení 2.3.2) Eliáš se ve skutečnosti duchovně vrátil a snažil se Janu Křtiteli pomoci dokončit poslání, které za svého života na zemi nedokončil. Jan Křtitel sloužil současně jako Eliášovo tělo, skrze které Eliáš pracoval na dokončení svého poslání. Proto z pohledu jejich společného poslání můžeme Jana a Eliáše považovat za stejnou osobu.

2.5 Náš postoj k Bibli

Dozvěděli jsme se, že nevědomost Jana Křtitele a jeho pochybnosti o Ježíšovi byly příčinou nevíry židovského národa, která nakonec vedla k Ježíšovu ukřižování. Až do dnešního dne nikdo toto nebeské tajemství neodhalil, protože Bibli čteme s neochvějnou vírou, že Jan Křtitel byl velkým prorokem.

Náš nový pohled na Jana Křtitele nás učí, že bychom měli upustit od konzervativního postoje víry, který nám nedovoluje pochybovat o konvenční víře a tradičních doktrínách. Nebylo by snad omylem považovat Jana za člověka, který své poslání nenaplnil, kdyby ve skutečnosti svoji zodpovědnost naplnil? Podobně je určitě nesprávné věřit, že Jan své poslání naplnil, ačkoli ve skutečnosti selhal.

Měli bychom neustále usilovat o správnou víru a hledat jak v duchu, tak v pravdě. I když jsme své pojednání o Janu Křtiteli založili na studiu Bible, ti, kteří mají schopnost duchovní komunikace, mohou vidět, v jakých podmínkách Jan Křtitel v duchovním světě žije, a potvrdí, že uvedené zjevení o něm je naprosto správné a pravdivé.