Část 1. Princip obnovení odškodněním
1.1 Obnovení odškodněním
Než si vysvětlíme Princip obnovení odškodněním, musíme nejprve pochopit, do jaké pozice vůči Bohu a vůči satanovi se lidé dostali kvůli pádu.
Kdyby první předkové lidstva nepadli, ale dosáhli dokonalosti a v srdci se sjednotili s Bohem, měli by vztah pouze s Bohem. Kvůli pádu však vytvořili pokrevní příbuzenský vztah se satanem, což je přinutilo mít vztah také s ním. Adam a Eva se těsně po pádu, kdy už měli původní hřích, ale ještě nevykonali žádný další zlý ani dobrý skutek, ocitli v pozici uprostřed – v pozici mezi Bohem a satanem, v níž měli vztah s oběma. V důsledku toho se také všichni jejich potomci nacházejí v pozici uprostřed. Vezměme si například člověka z padlého světa, který nevěří v Ježíše, ale žije životem podle svědomí. Žije-li čestně, satan ho nemůže zavléct do pekla; ale dokud neuvěří v Ježíše, nemůže ho ani Bůh přivést do ráje. Zůstává v pozici uprostřed. Jeho duch nakonec přebývá ve střední oblasti duchovního světa, která není ani rájem, ani peklem.
Jakým způsobem odděluje Bůh satana od padlých lidí, nacházejících se v pozici uprostřed?
Satan je s padlými lidmi spojený skrze rodovou linii. Pokud tedy lidé nepoloží podmínku, na jejímž základě si na ně může činit nárok Bůh, není možné, aby je obnovil na nebeskou stranu. Na druhé straně satan uznává skutečnost, že Bůh je Stvořitelem lidí. Pokud satan nenajde nějakou podmínku, na jejímž základě může padlého člověka napadnout, nemůže si na něj libovolně činit nárok. Proto padlý člověk přejde na Boží stranu, jestliže položí dobré podmínky, a na stranu satana, jestliže položí zlé podmínky.
Například když byla v pozici uprostřed Adamova rodina, Bůh nařídil Kainovi a Ábelovi, aby přinesli oběť a dostali se tak do pozice, ve které by mohl Bůh vést svoji prozřetelnost jejich prostřednictvím. Kain však Ábela zabil, a tak byla položena podmínka, která umožnila, aby si na ně místo Boha činil nárok satan.
Bůh poslal padlým lidem Ježíše, aby mohli stát na Boží straně, pokud v Ježíše uvěří. Když Ježíš přišel, mnozí ho bohužel odmítli a zůstali na straně satana. Proto je Ježíš jak Spasitelem, tak Pánem soudu.
Jaký je tedy význam obnovení odškodněním? Když někdo ztratí svoje původní postavení nebo stav, musí položit určitou podmínku pro jejich obnovení. Pokládání takových podmínek obnovení se nazývá odškodnění. Například aby člověk mohl znovu získat ztracenou pověst, postavení nebo zdraví, musí vynaložit potřebné úsilí nebo zaplatit příslušnou cenu. Dejme tomu, že se dva lidé, kteří se měli rádi, nepohodnou; aby znovu oživili lásku, kterou dříve prožívali, musí nejprve položit určitou podmínku pro usmíření.
Podobně je nezbytné, aby lidé, kteří kvůli zkaženosti ztratili Boží milost, položili určitou podmínku, dříve než se budou moci vrátit do své původní pozice. Tento proces obnovování původního postavení a původního stavu na základě pokládání určitých podmínek nazýváme obnovení odškodněním a pokládané podmínky nazýváme podmínky odškodnění. Boží dílo, v němž se Bůh snaží obnovit lidi do jejich původního stavu před pádem tím, že je nechá položit podmínky odškodnění, se nazývá prozřetelnost obnovení odškodněním.
Jaký je vztah mezi podmínkou odškodnění a hodnotou toho, co bylo ztraceno? Můžeme odpovědět tím, že uvedeme tři druhy podmínek odškodnění.
Za prvé, je to podmínka stejného odškodnění. V tomto případě dosáhne člověk obnovení položením podmínky odškodnění v ceně odpovídající hodnotě toho, co bylo ztraceno, když opustil svoje původní postavení nebo stav. Podmínkou odškodnění tohoto druhu je náhrada nebo vyrovnání. Verš: „...dáš život za život, oko za oko, zub za zub...“ (Ex 21,23-24) popisuje tento druh podmínky odškodnění.
Za druhé, je to podmínka menšího odškodnění. V tomto případě dosáhne člověk obnovení položením podmínky odškodnění nižší ceny, než je hodnota toho, co se ztratilo. Například má-li někdo obrovský dluh a věřitel projeví dobrou vůli a část dluhu mu odpustí, pak dlužník může zaplatit méně, než činí celková částka, a přesto splatí celý dluh.
Výstižným příkladem této podmínky odškodnění je vykoupení skrze kříž. Položením pouze malé podmínky odškodnění vírou v Ježíše obdržíme mnohem větší milost spasení, která nás opravňuje k účasti na Ježíšově vzkříšení. Položením podmínky odškodnění křtem vodou se duchovně znovuzrodíme skrze Ježíše a Ducha svatého. Dále přijímáním chleba a vína při svátosti svatého přijímání obdržíme vzácnou milost účasti na Ježíšově těle a krvi. Toto všechno jsou příklady podmínek menšího odškodnění.
Za třetí, je to podmínka většího odškodnění. Když člověk neuspěje při pokládání podmínky menšího odškodnění, musí položit další podmínku odškodnění, aby se mohl vrátit do původního stavu, tentokrát však podmínku vyšší ceny. Když například Abraham udělal chybu při obětování hrdličky, berana a jalovice, musel položit podmínku většího odškodnění, aby svoje selhání napravil. Bůh ho tedy žádal, aby obětoval svého jediného syna Izáka. Když si Izraelité v Mojžíšově době neuchovali během čtyřicetidenních výzvěd v Kanaán víru v Boží zaslíbení, museli položit podmínku většího odškodnění a putovat pouští dalších čtyřicet let, za každý den neúspěšných výzvěd jeden rok. (Nu 14,34)
Proč je při druhém pokládání podmínky odškodnění nezbytné položit podmínku většího odškodnění? Kdykoliv se totiž centrální postava v Boží prozřetelnosti pokouší položit podmínku odškodnění podruhé, nestačí, aby naplnila jenom svoji vlastní nesplněnou podmínku; musí navíc odškodnit selhání lidí, kteří žili před ní.
Dále prostudujme způsob plnění podmínek odškodnění. Aby se každý mohl obnovit do původního postavení nebo stavu, který ztratil, musí položit podmínku odškodnění opačným postupem, než udělal chybu. Například, aby mohl být vyvolený národ, který zlořečil Ježíši a poslal ho na kříž, spasen a obnoven do původní pozice Božího vyvoleného národa, musí jít opačnou cestou: milovat Ježíše a dobrovolně pro něho nést svůj kříž. (L 14,27) To je důvod, proč se křesťanství stalo náboženstvím mučednictví.
Kromě toho lidé způsobili Bohu obrovský zármutek, když porušili jeho vůli a padli. Máme-li to odškodněním obnovit, musíme se snažit oživit naši čistou původní povahu a utěšit Boží Srdce tím, že budeme žít v poslušnosti vůči jeho vůli.
Protože první Adam opustil Boha, skončili jeho potomci v náruči satana. Aby tedy mohl Ježíš, druhý Adam, vzít lidi ze satanovy náruče a přivést je zpátky k Bohu, musel Bohu prokázat úctu a čest, dokonce i v okamžiku, kdy ho Bůh opustil. To je složitá příčina, pro kterou musel Bůh Ježíše na kříži opustit. (Mt 27,46)
Nakonec i světské zákony ukládají tresty zločincům, kteří musí položit podmínky odškodnění, nezbytné pro zachování pořádku ve společnosti.
Kdo by měl pokládat podmínky odškodnění? Už jsme se dozvěděli, že lidé měli dosáhnout dokonalosti na základě splnění své zodpovědnosti; pak by měli právo vládnout dokonce i andělům. První předkové lidstva však svoji zodpovědnost nesplnili a dostali se do stavu, ve kterém je ovládá satan. Abychom unikli ze satanovy nadvlády a obnovili se do stavu, kdy budeme satanovi vládnout, my sami musíme položit nezbytné podmínky odškodnění jako svůj díl zodpovědnosti.
1.2 Základ pro Mesiáše
Mesiáš přichází jako Pravý rodič lidstva, protože pouze on může odstranit původní hřích a dát znovuzrození lidstvu, narozenému z padlých rodičů. (Viz kapitola Kristologie 4.1.1) Mají-li se padlí lidé obnovit do svého původního stavu, musí přijmout Mesiáše. Dříve však než můžeme Mesiáše přijmout, musíme vytvořit základ pro Mesiáše.
Jaké podmínky odškodnění je třeba položit, aby byl vybudován základ pro Mesiáše? Chceme-li nalézt odpověď na uvedenou otázku, musíme nejprve pochopit, jak měl Adam naplnit účel stvoření a jak selhal, neboť položit podmínku odškodnění znamená obrátit proces, kterým došlo k vybočení ze směru původní cesty.
Aby Adam uskutečnil účel stvoření, měl splnit dvě podmínky. Nejprve měl vytvořit základ víry. Tento základ měl položit Adam sám. Předpokladem pro jeho vytvoření bylo bezvýhradné dodržení Božího přikázání nejíst ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Adam měl tuto podmínku naplnit ve stanoveném období růstu, což je doba určená k tomu, aby Adam naplnil svůj díl zodpovědnosti. Toto období představuje určitá čísla prozřetelnostního významu. Proto můžeme období růstu považovat za období pro naplnění určitých čísel.
Druhou podmínkou, kterou měl Adam splnit, aby uskutečnil účel stvoření, bylo vytvoření substanciálního základu. Po vytvoření pevného základu víry se měl Adam sjednotit s Bohem a vytvořit substanciální základ. To znamená, že se měl stát dokonalým ztělesněním Slova, (J 1,14) zdokonalit svůj charakter a naplnit tak první Boží požehnání. Kdyby Adam nepadl, naplnil by tímto způsobem účel stvoření. Má-li padlý člověk vytvořit základ pro Mesiáše, musí projít podobnou cestou: nejprve vytvořit základ víry a poté substanciální základ.
1.2.1 Základ víry
Protože Adam neposlechl Boží Slovo a padl, nemohl vytvořit základ víry. Proto se také nemohl stát dokonalým ztělesněním Slova ani naplnit účel stvoření. Aby padlí lidé obnovili základ pro naplnění účelu stvoření, musí nejprve odškodněním obnovit základ víry, který první předkové lidstva nedokázali vytvořit. Podmínka odškodnění potřebná k obnovení základu víry vyžaduje tři prvky.
Za prvé, musí existovat centrální postava. Od okamžiku, kdy Adam selhal při vytváření základu víry, Bůh hledá centrální postavy, které by mohly tento ztracený základ víry obnovit. Proto Bůh chtěl, aby Kain a Ábel přinesli oběti. Podobně Bůh povolal lidi, jako byl Noe, Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš, králové a Jan Křtitel, aby je vyzdvihl jako centrální postavy.
Za druhé, musí být obětován určitý objekt pro naplnění podmínky. Když Adam ztratil víru v Boha, ztratil také Boží Slovo, které dostal, aby naplnil podmínku pro vytvoření základu víry.
V důsledku toho padlí lidé už nemohli obdržet Boží Slovo přímo a obnovit základ víry. Bylo tedy nezbytné, aby obětovali určité objekty pro naplnění této podmínky jako náhradu za Slovo. V důsledku pádu lidé ztratili svoji hodnotu a dostali se do pozice nižší než věci ve stvoření, jak je psáno: „Nejúskočnější ze všeho je srdce.“ (Jr 17,9) Proto v čase, než dostali Starý zákon, mohli pokládat základ víry přinášením obětí nebo věcí podobné hodnoty, které získali z fyzického světa, jako byla například archa. Tímto způsobem sloužil základ víry současně jako základ pro obnovení všech věcí znesvěcených satanem. Ve věku Starého zákona sloužilo jako objekt pro naplnění podmínky nahrazující původní Slovo buď Slovo zjevené v Mojžíšově zákoně, nebo věci či lidé, kteří Slovo představovali – archa úmluvy, chrám, různé centrální postavy. Ve věku Nového zákona byli těmito objekty pro naplnění podmínky Slovo zjevené v evangeliu a Ježíš jako ztělesnění Slova.
Z pohledu lidí byly tyto objekty pro naplnění podmínky obětovány proto, aby lidé mohli vytvořit základ víry. Z pohledu Boha zaručovalo obětování objektů pro naplnění podmínky Bohu právo, aby mohl řídit dispenzaci.
Za třetí, musí být naplněno určité číselné období odškodnění. Otázky, jako například proč by měla být délka tohoto období odškodnění založena na určitých prozřetelnostních číslech a jak dlouhá jsou tato číselná období, budou podrobně zodpovězeny později. (Viz kapitola Období 2.4)
1.2.2 Substanciální základ
Jak už bylo uvedeno, mají-li padlí lidé naplnit účel stvoření, musí se stát dokonalým ztělesněním Slova, čehož naši první předkové nedosáhli. Abychom se stali dokonalým ztělesněním Slova, musíme být nejprve očištěni od původního hříchu skrze Mesiáše. Před přijetím Mesiáše však pro něj musíme nejprve položit základ, který vybudujeme, jestliže po položení základu víry vytvoříme substanciální základ. Když přijmeme Mesiáše a obnovíme se do pozice prvních předků lidstva před pádem, zůstává před námi stále ještě cesta, kterou je třeba projít: soustředěni na Boží Srdce se musíme sjednotit s Mesiášem, následovat ho po nezmapované cestě na vrchol období růstu a nakonec se stát dokonalým ztělesněním Slova.
Padlí lidé mohou vytvořit substanciální základ položením podmínky odškodnění, podmínky odškodnění pro odstranění padlé povahy. Když první předkové lidstva padli a poskvrnili se původním hříchem, nemohli rozvinout svoji původní povahu danou Bohem. Místo toho začali rozvíjet hlavní znaky padlé povahy. (Viz kapitola Pád 4.6) Položí-li padlý člověk podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy, vytvoří tak substanciální základ a na tomto základě může přijmout Mesiáše, být očištěn od původního hříchu a nakonec obnovit svoji původní povahu. V dalších kapitolách budeme studovat, jak může být tato podmínka naplněna. (Viz kapitola Základ 1.2)