Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 2. Počet generací nebo let v jednotlivých obdobích ve věku prozřetelnosti pokládání základu pro obnovení

2.1 Proč a jak se prodlužuje prozřetelnost obnovení

Boží prozřetelnost, v níž má lidstvo položit základ pro Mesiáše, přijmout ho a dosáhnout konečného cíle obnovení, se prodlužovala ode dnů Adama přes Noema, Abrahama, Mojžíše a nakonec až do doby Ježíšovy. Když byl Ježíš kvůli nevíře národa zabit, aniž by naplnil konečný účel svého příchodu, prozřetelnost obnovení se opět prodloužila až do doby Druhého příchodu.

Proč se prozřetelnost obnovení prodlužuje? Tuto otázku můžeme zodpovědět, pouze když pochopíme princip předurčení. Protože Bůh podle tohoto principu předurčuje svoji vůli absolutně, musí ji jednoho dne naplnit. Naplnění Boží vůle prostřednictvím nějakého člověka závisí na tom, zda kromě Boha naplní svůj díl zodpovědnosti i tento člověk. Když se tedy Boží vůle nenaplní kvůli selhání zodpovědné osoby, vyvolí Bůh v jiné době na její místo jiného člověka. Bůh pokračuje ve svém díle až do jeho úplného dovršení, přičemž prozřetelnost se v tomto procesu prodlužuje.

Dále se podívejme na to, jakým způsobem se prozřetelnost obnovení prodlužuje. Podle Principu stvoření je Bůh Bytím čísla tři. Existence, pohyb a růst všech věcí stvořených k jeho obrazu se projevuje ve třech stupních. Aby jakékoliv bytí naplnilo účel stvoření vytvořením základu čtyř pozic, který se sféricky pohybuje, musí projít třemi stupni činnosti původ – dělení – jednota, zapojit se do vzájemných vztahů se třemi partnery v pozici objektu a tak naplnit účel tří objektů. Prozřetelnost obnovení účelu stvoření je prozřetelností znovustvoření založenou na Slově. Kdykoliv se tedy prozřetelnost obnovení prodlužuje, může se prodloužit až na tři stupně. Na základě Principu stvoření jsou povoleny nanejvýš tři pokusy.

Když například v Adamově rodině Kain a Ábel nepřinesli substanciální oběť, dispenzace se opakovala v Noemově a Abrahamově rodině a naplnila se až na třetí pokus. Když Abraham udělal chybu při symbolickém obětování, dispenzace se prodloužila o Izáka a byla naplněna Jákobem. Oba kurzy obnovení Kanaán pod Mojžíšovým a Ježíšovým vedením se rozšířily na tři kurzy. Když král Saul selhal při budování chrámu, prodloužila se tato dispenzace o další dva krále: Davida a Šalomouna. Boží ideál stvoření, který se neuskutečnil v Adamovi, čeká na druhou a třetí prozřetelnost, aby se mohl naplnit: skrze Ježíše, druhého Adama, a pak skrze Krista při Druhém příchodu.

Lidová přísloví, jako například korejské rčení: „Co se nepovede na poprvé, určitě se povede na potřetí...,“ jsou příkladem tohoto aspektu Principu vyjádřeného v každodenní moudrosti.

2.2 Vertikální podmínky odškodnění a horizontální obnovení odškodněním

Aby centrální postava, zodpovědná za prozřetelnost obnovení, zdědila a završila poslání svých předchůdců v dějinách prozřetelnosti, musí v krátkém čase naplnit všechny podmínky odškodnění, o jejichž naplnění usilovali její předchůdci. Jestliže ani tato centrální postava svoje poslání nenaplní, všechny podmínky odškodnění, které se snažila naplnit, přechází na další osobu, pověřenou stejnou zodpovědností. Podmínky, které se v průběhu dějin prozřetelnosti hromadí kvůli selhávání centrálních postav při plnění jejich zodpovědnosti, se nazývají vertikální podmínky odškodnění. Úkol centrální postavy, který spočívá v naplnění všech těchto podmínek v krátké době, se nazývá horizontální obnovení odškodněním.

Například Abraham měl odškodněním horizontálně obnovit všechny vertikální podmínky odškodnění, které se před ním snažili naplnit členové Adamovy a Noemovy rodiny. Současným obětováním tří obětí na jednom oltáři měl odškodněním horizontálně obnovit vertikální podmínky odškodnění nahromaděné během tří dispenzací prodloužené prozřetelnosti. Tři oběti představovaly všechny podmínky, které Adam a Noe nenaplnili, a také podmínky, které měl naplnit Abraham jako nová centrální postava.

Jákob musel ve svém kurzu naplnit v krátké době podmínku, kterou by odškodněním horizontálně obnovil vertikální podmínky odškodnění nahromaděné v průběhu dvanácti generací od Noema. Z tohoto důvodu měl dvanáct synů, ze kterých vzešlo dvanáct izraelských kmenů.

Ježíš použil tuto metodu, aby odškodněním horizontálně obnovil všechny nahromaděné vertikální podmínky odškodnění, které nenaplnili předkové, proroci a králové, již vedli prozřetelnost během čtyř tisíc let biblických dějin až do jeho doby.

Ježíš si například vybral dvanáct učedníků a sedmdesát následovníků, aby v krátkém čase obnovil vertikální podmínky odškodnění, které se nahromadily z Jákobova kurzu, v němž Bůh pracoval s Jákobovými syny a sedmdesáti příbuznými, a z Mojžíšova kurzu, ve kterém Bůh pracoval s dvanácti izraelskými kmeny a sedmdesáti staršími. Dále se postil čtyřicet dní, aby horizontálně obnovil všechny vertikální podmínky odškodnění nezbytné pro položení základu víry, které měly podobu dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana.

Takto můžeme chápat, že každá centrální postava v prozřetelnosti obnovení představuje nejen sebe jako jednotlivce, ale zároveň také všechny předky, proroky a mudrce, kteří měli v minulosti stejné poslání. Nese v sobě plody jejich úsilí v průběhu celé historie.

2.3 Horizontální obnovení odškodněním, uskutečňované vertikálně

Někdy se horizontálního obnovení dosáhne prostřednictvím vertikální dispenzace, která může trvat několik generací.

To byl případ prozřetelnosti obnovení v Abrahamově rodině. Vykonáním přijatelné symbolické oběti měl Abraham odškodněním horizontálně obnovit všechny vertikální podmínky odškodnění, které se nahromadily kvůli chybám Adamovy rodiny a Noemovy rodiny. Jeho chyba při obětování však způsobila další selhání a prodloužení prozřetelnosti. Jak už bylo vysvětleno, byl to v prozřetelnosti již třetí pokus o obnovení základu pro Mesiáše na rodinné úrovni, a proto bylo podle Principu nezbytné, aby Abrahamova rodina Boží vůli určitě naplnila.

Proto Bůh navzdory Abrahamově chybě hledal způsob, jak by mohl Abrahama považovat za člověka, který neudělal chybu, ale horizontálně obnovil vertikální podmínky odškodnění bez jakéhokoliv prodloužení. Ustanovil tedy zvláštní dispenzaci: vedl Abrahama, Izáka a Jákoba, aby naplnili nezbytné podmínky odškodnění, a s ohledem na svoji vůli považoval tyto tři osoby za jednoho člověka.

Jákobovo a Izákovo vítězství se proto navzdory vertikálnímu prodloužení na tři generace stalo Abrahamovým vlastním vítězstvím, jako by bylo dosaženo v jeho generaci bez jakéhokoli prodloužení. (Viz kapitola Základ 3.1.2.3; 3.3)

Jednota těchto tří generací se projevila v tom, že Bůh sám sebe nazval Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba. (Ex 3,6)

Bůh tedy mohl Abrahamovi přisoudit naplnění horizontálních podmínek odškodnění v jeho vlastní generaci, přestože je Abraham nenaplnil, a to na základě toho, že byly naplněny vertikálně v generacích Izáka a Jákoba. Tento typ obnovení se nazývá horizontální obnovení odškodněním, uskutečňované vertikálně.

2.4 Číselná období odškodnění pro obnovení základu víry

Aby centrální postava mohla obnovit základ víry, musí naplnit jedno nebo více číselných období odškodnění. (Viz kapitola Obnovení 1.2.1) Prostudujme, proč tomu tak je.

Bůh existuje na základě Principu, který má matematickou povahu. Univerzum, v jehož centru stojí lidé, bylo stvořeno na základě matematických principů, aby se jako substanciální partner v pozici objektu vůči Bohu stalo rozvinutím dvojích vlastností neviditelného Boha. Z tohoto důvodu se věda, jež usiluje o odhalení vnějších zákonů řídících univerzum, vyvíjí na základě výzkumu založeného na matematice. První předkové lidstva měli dosáhnout dokonalosti tím, že by prošli obdobím růstu charakterizovaným určitými čísly, a tak by položili základ víry. Jako dokonalí měli ztělesnit povahu těchto čísel.

Těmito otázkami se musíme zabývat proto, že obnovení základu víry od nás vyžaduje nejen obětování objektu pro naplnění podmínky symbolizující univerzum v područí satana, ale také abychom prošli číselným obdobím odškodnění pro obnovení čísel znesvěcených satanem.

Na základě kterých čísel měli první předkové lidstva před pádem položit základ víry? Která čísla měli ztělesnit ve své dokonalosti?

V Principu stvoření jsme se dozvěděli, že žádné bytí nemůže existovat nebo se rozvíjet, aniž by nejprve vytvořilo základ čtyř pozic. Proto měli oba, Adam i Eva, v období své nezralosti vytvořit základ čtyř pozic pro svoji existenci. Každá pozice v základu čtyř pozic má projít třemi stupni období růstu, což dohromady dává číslo dvanáct. Každá pozice v základu čtyř pozic navíc uskuteční účel tří objektů, když se spojí se třemi partnery v pozici objektu, což dohromady dává dvanáct partnerů v pozici objektu a plní účel dvanácti objektů.

Proto období růstu, v jehož průběhu měl Adam vytvořit základ víry, bylo obdobím pro naplnění čísla dvanáct. V období své nezralosti měli první předkové lidstva položit základ víry založený na čísle dvanáct a dosažením dokonalosti měli naplnit účel dvanácti objektů a ztělesnit povahu čísla dvanáct. Kvůli jejich pádu však toto číslo poskvrnil satan. Proto musí centrální postava v prozřetelnosti obnovení projít obdobím odškodnění a při pokládání základu víry obnovit číslo dvanáct. Pouze na tomto základě může položit substanciální základ pro obnovení dokonalého ztělesnění povahy čísla dvanáct.

Uveďme několik příkladů období odškodnění pro obnovení čísla dvanáct: sto dvacet let, které Noe potřeboval na vybudování archy, sto dvacet let prozřetelnosti obnovení Kanaán pod Mojžíšovým vedením, sto dvacet let od chvíle, kdy byl Abraham povolán Bohem, až do okamžiku, kdy Jákob koupil od Ezaua prvorozenství za chléb a čočku. Jak bude vysvětleno později, toto poslední období mělo být ve věku Starého zákona obnoveno stodvacetiletým obdobím jednotného království a ve věku Nového zákona odpovídajícím stodvacetiletým obdobím křesťanské říše za vlády Karla Velikého a jeho synů.

Proces dozrávání, v jehož průběhu Adam a Eva pokládali základ víry, vyžadoval také období pro naplnění čísla čtyři. Adam s Evou měli projít třemi stupni období růstu a vstoupit do oblasti přímé Boží vlády, která je čtvrtým stupněm. Tak by naplnili základ čtyř pozic. Naplněním čísla čtyři se měli první předkové lidstva stát jeho dokonalým ztělesněním. Kvůli pádu bylo toto číslo poskvrněno satanem. Proto musí centrální postavy v prozřetelnosti naplnit při pokládání základu víry období odškodnění pro obnovení čísla čtyři. Pouze na tomto základě mohou položit substanciální základ pro obnovení dokonalého ztělesnění povahy čísla čtyři.

Už bylo vysvětleno, že období odškodnění pro obnovení čísla čtyři jsou nezbytná pro obnovení základu víry. (Viz kapitola Základ 2.1.2) Uveďme několik příkladů: čtyřicetidenní soud potopou za Noema, Mojžíšovy čtyřicetidenní půsty, čtyřicetidenní poslání výzvěd v Kanaán, Ježíšův čtyřicetidenní půst a čtyřicet dnů duchovního působení vzkříšeného Ježíše.

Období růstu je také obdobím pro naplnění čísla dvacet jedna. První předkové lidstva měli během období založeného na čísle dvacet jedna položit základ víry, stát se dokonalým ztělesněním čísla dvacet jedna a naplnit účel stvoření. Kvůli pádu však bylo toto číslo znesvěceno satanem. Proto musí centrální postavy v dějinách při pokládání základu víry naplnit období odškodnění pro obnovení čísla dvacet jedna. Pouze na tomto základě mohou položit substanciální základ pro obnovení dokonalého ztělesnění povahy čísla dvacet jedna.

Abychom pochopili význam čísla dvacet jedna, musíme nejdříve pochopit, jaký význam mají v Principu čísla tři, čtyři a sedm. Bůh, jehož dvojí vlastnosti existují v harmonické jednotě, je Bytím čísla tři. Stvoření se stává dokonalým, když dosáhne v základu čtyř pozic jednoty s Bohem. Aby se tedy člověk mohl stát dokonalým, musí v sobě vytvořit základ čtyř pozic, ve kterém mysl a tělo tvoří trojici, v jejímž centru je Bůh. Aby se muž a žena stali dokonalým manželem a manželkou, musí vybudovat základ čtyř pozic, ve kterém vytvoří trojici v centru s Bohem. Aby univerzum dosáhlo dokonalosti, musí vytvořit základ čtyř pozic, ve kterém lidé a fyzický svět vytvoří trojici v centru s Bohem. Navíc, aby se stvořená bytí mohla sjednotit v centru s Bohem a vytvořit základ čtyř pozic, musí nejprve projít třemi stupni období růstu a naplnit účel tří objektů. Z tohoto důvodu je číslo tři číslem nebe neboli číslem dokonalosti.

Když se partner v pozici subjektu a partner v pozici objektu sjednotí v centru s Bohem a vytvoří trojici, výsledná jednota je individuálním ztělesněním pravdy, které dovrší základ čtyř pozic. Když individuální ztělesnění pravdy takto dosáhne postavení Božího stvoření, zajistí si pozici a prodloužení do čtyř směrů: sever, jih, východ a západ. V tomto smyslu je číslo čtyři číslem země.

Když stvořené bytí projde třemi stupni období růstu a vytvoří základ čtyř pozic, dokonale si upevní svoji pozici v kvalitativních dimenzích času a prostoru. Každé stvoření se tak stává dokonalým ztělesněním čísla sedm, které je součtem čísla nebe a čísla země. Z tohoto důvodu Bible líčí stvoření nebe a země jako období trvající sedm dní. Podobně jako období stvoření naplňuje číslo sedm, můžeme jakékoliv období pro dosažení dokonalosti považovat za období pro naplnění čísla sedm. Podíváme-li se z tohoto pohledu na tři stupně období růstu – období pro naplnění stupně formování, období pro naplnění stupně růstu a období pro naplnění stupně dovršení – zjistíme, že každý z nich je naplněním čísla sedm. Dohromady můžeme celé období růstu považovat za období naplnění čísla dvacet jedna.

Uveďme si některé příklady období odškodnění založených na čísle dvacet jedna. Po potopě nechal Bůh Noema třikrát vypustit holubici, čímž naznačil, že se jeho prozřetelnost měla uskutečnit ve třech stupních. Holubice byla vypouštěna v sedmidenních intervalech; celé období tedy dohromady trvalo dvacet jedna dnů. (Gn 7,4; 8,10; 8,12) Když Jákob procházel kurzem obnovení Kanaán na rodinné úrovni, těžce pracoval ve vyhnanství v Cháran a před svým návratem domů do Kanaán prošel třemi sedmiletými obdobími, jež dohromady tvoří dvacet jedna let. Ve věku Starého zákona existovalo dvěstědesetileté období vyhnanství Izraelitů v Babylonu a jejich návratu do Izraele, které mělo odškodněním obnovit jednadvacetiletý kurz Jákoba. Ve věku Nového zákona nacházíme dvěstědesetileté období od papežského zajetí v Avignonu až k počátku reformace, které také mělo odškodněním obnovit jednadvacetiletý Jákobův kurz.

Období růstu je rovněž naplněním čísla čtyřicet. První předkové lidstva měli položením základu víry založeného na čísle čtyřicet dokonale ztělesnit povahu čísla čtyřicet a tak naplnit účel stvoření. Satanův útok v době pádu toto číslo znesvětil. Proto musí centrální postavy v prozřetelnosti při pokládání základu víry naplnit období odškodnění pro obnovení čísla čtyřicet. Pouze tak mohou položit substanciální základ pro obnovení dokonalého ztělesnění povahy čísla čtyřicet.

Abychom pochopili, jakým způsobem je v období růstu naplněno číslo čtyřicet, musíme nejprve prostudovat význam čísla deset.

Když rozdělíme každý ze tří stupňů období růstu na tři podstupně, získáme celkem devět úrovní. Zde vidíme, jaký význam má v Principu číslo devět. Jako číselné rozvinutí dvojích vlastností neviditelného Boha prochází každé Boží stvoření devíti úrovněmi období růstu. Každé bytí pak naplní účel svého stvoření tím, že se sjednotí s Bohem v oblasti přímé Boží vlády, která tvoří desátou úroveň. Z tohoto důvodu nazýváme číslo deset číslem jednoty. Dříve než Bůh povolal Noema, stanovil po Adamovi deset generací, aby naplnil období odškodnění pro obnovení čísla deset. Bůh si přál, aby Noe na základě této podmínky naplnil vůli, kterou Adam zanechal nedokončenou, a aby se tak s Bohem sjednotil.

V základu čtyř pozic, který měli Adam s Evou vytvořit, měla každá pozice projít během svého dozrávání deseti úrovněmi a dohromady tak měly naplnit číslo čtyřicet. Období dozrávání Adama a Evy tedy bylo obdobím pro naplnění čísla čtyřicet a jejich základ čtyř pozic se měl stát dokonalým ztělesněním čísla čtyřicet.

Uveďme několik příkladů období odškodnění čísla čtyřicet, ustanovených pro obnovení tohoto základu: čtyřicet dní od chvíle, kdy Noemova archa přistála na hoře Ararat až do vypuštění holubice, čtyřicet let Mojžíšova života ve faraonově paláci, Mojžíšovo čtyřicetileté vyhnanství v midjánské poušti a čtyřicet let putování v poušti během kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni.

Můžeme uzavřít, že v prozřetelnosti obnovení se vyskytují dva typy období založených na čísle čtyřicet. Jedním z nich je období odškodnění pro obnovení čísla čtyři; v procesu obnovení je číslo čtyři násobeno číslem deset, číslem jednoty, aby vytvořila číslo čtyřicet. Druhým typem je období odškodnění pro obnovení samotného čísla čtyřicet, které měl naplnit Adam před pádem tak, jak bylo právě popsáno.

Čtyřicet let v poušti stanovených pro kurz obnovení Kanaán na národní úrovni mělo současně obnovit oba typy období čísla čtyřicet. Uvedené období odškodněním obnovilo čtyřicet dnů výzvěd a Mojžíšův čtyřicetidenní půst, což byla období stanovená pro obnovení čísla čtyři. Dále odškodněním obnovilo Mojžíšových čtyřicet let ve faraonově paláci a čtyřicet let v midjánské poušti, což byla období stanovená pro obnovení čísla čtyřicet. Tento jev se vyskytuje v případě, kdy centrální postava základu víry odškodněním horizontálně obnovuje všechny vertikální podmínky odškodnění v dějinách prozřetelnosti.

Když se dispenzace, která má horizontálně obnovit období čísla čtyřicet, znovu prodlouží, prodlužuje se podle pravidla násobení číslem deset, protože požadované období odškodnění se může rozšířit na deset stupňů. Období čtyřiceti let se tak může rozšířit na čtyři sta, nebo dokonce čtyři tisíce let. Jako příklad můžeme uvést: čtyřistaleté období od Noema po Abrahama, čtyři sta let otroctví v Egyptě a čtyři tisíce biblických let od Adama po Ježíše.

Stručně si uveďme všechna číselná období odškodnění, která musí centrální postava v prozřetelnosti naplnit, aby obnovila základ víry. Kdyby první předkové lidstva nepadli, položili by základ víry založený na významných číslech zahrnujících čísla dvanáct, čtyři, dvacet jedna a čtyřicet.

Kdyby lidé naplnili účel stvoření, stali by se dokonalým ztělesněním povahy těchto čísel. Kvůli pádu však na všechna tato čísla získal nárok satan. Proto musí centrální postavy v dějinách prozřetelnosti předtím, než obnoví základ víry, naplnit číselná období odškodnění pro obnovení čísel dvanáct, čtyři, dvacet jedna a čtyřicet. Pouze na tomto základě mohou položit substanciální základ pro obnovení dokonalého ztělesnění povahy těchto čísel.

2.5 Podobná období stanovená počtem generací

Podle Bible deset generací a šestnáct set let po Adamovi vyvolil Bůh Noema, aby převzal zodpovědnost za prozřetelnost. Podívejme se, která významná čísla byla obnovena během těchto šestnácti set let a deseti generací.

Číslo deset je číslem jednoty s Bohem. V procesu dozrávání měli Adam s Evou naplnit číslo deset a stát se jeho dokonalým ztělesněním. Když bylo toto číslo kvůli pádu Adama a Evy znesvěceno satanem, začal Bůh hledat centrální postavu pro obnovení tohoto čísla a pracovat na tom, aby se s ním lidé sjednotili tím, že je obnovoval jako dokonalá ztělesnění povahy čísla deset. Z tohoto důvodu vyžadoval, aby centrální postava naplnila období odškodnění pro obnovení čísla deset. Proto Bůh povolal Noema po uplynutí deseti generací od Adama.

Už dříve bylo řečeno, že první předkové lidstva měli projít obdobím dozrávání, které naplní číslo čtyřicet, a tak se stát dokonalými ztělesněními čísla čtyřicet. Aby se padlý člověk mohl stát centrální postavou, která připraví cestu pro obnovení dokonalého ztělesnění čísla čtyřicet, musí vytvořit základ čtyř pozic nezbytný pro obnovení a pak naplnit období odškodnění pro obnovení čísla čtyřicet. Každá pozice v základu čtyř pozic by měla naplnit období odškodnění pro obnovení čísla čtyřicet, čímž vznikne období odškodnění pro obnovení čísla sto šedesát. Protože padlí lidé měli navíc toto číslo naplnit v deseti generacích – číslo deset znamená jednotu s Bohem – museli dovršit období odškodnění čísla šestnáct set. Proto podle biblických počtů trvalo období od Adama po Noema tisíc šest set let.

Když se prozřetelnost obnovení v Noemově rodině nenaplnila, čekal Bůh čtyři sta let, než uplynulo dalších deset generací, a pak povolal Abrahama, aby nesl tíhu prozřetelnosti. Počtem generací se období od Noema po Abrahama podobalo období od Adama po Noema a mělo toto předchozí období odškodněním obnovit.

Už jsme objasnili, proč období od Noema po Abrahama trvalo čtyři sta let. (Viz kapitola Základ 3.1.1) Bůh nechal Noema projít čtyřicetidenním soudem potopou, aby naplnil cíl prozřetelnosti obnovení, o který usiloval, když ustanovil deset generací a šestnáct set let. Poté co bylo období soudu potopou kvůli Chámovu selhání znesvěceno satanem, musel Bůh pracovat prostřednictvím jiné centrální postavy, aby ho obnovil. V období od Adama po Noema usiloval o to, aby každá z deseti generací naplnila období odškodnění pro obnovení čísla sto šedesát. V podobném období deseti generací od Noema po Abrahama stanovil Bůh pro každou generaci období odškodnění pro obnovení čísla čtyřicet, které bylo odvozeno od soudu potopou.

Selhání čtyřicetidenního soudu potopou muselo být obnoveno jiným obdobím vyjadřujícím číslo čtyřicet. Protože obnovení každé následující generace muselo probíhat po celou dobu jejího trvání, nemohlo být naplněno v pouhých čtyřiceti dnech. Bůh proto stanovil, aby období odškodnění, které měla každá generace naplnit, trvalo čtyřicet let. Jeden den potopy byl odškodněn jedním rokem, podobně jako v Mojžíšově době, kdy bylo selhání čtyřicetidenního období výzvěd v Kanaán obnoveno čtyřiceti lety putování pouští. (Nu 14,34) Protože dispenzace, v níž bylo pro každou generaci stanoveno čtyřicetileté období odškodnění, probíhala v deseti generacích, celé období odškodnění trvalo čtyři sta let.

2.6 Prozřetelnostní období horizontálního obnovení odškodněním, uskutečňovaného vertikálně

Jak už bylo vysvětleno, každá centrální postava v prozřetelnosti je povolána, aby horizontálně obnovila všechny vertikální podmínky odškodnění nahromaděné až do její doby. Proto čím více se dějiny prozřetelnosti prodlužují, tím náročnější budou podmínky odškodnění, které mají centrální postavy pozdějších generací horizontálně naplnit.

V prozřetelnosti obnovení v Adamově rodině nebyly žádné vertikální podmínky odškodnění, protože prozřetelnost právě začala. Kdyby tedy Kain a Ábel správně vykonali symbolické oběti a substanciální oběť, základ pro Mesiáše mohl být položen velice jednoduše. Jediným požadavkem bylo, aby poté co Ábel vykoná oběť způsobem přijatelným pro Boha, Kain Ábela poslouchal a následoval ho, čímž by naplnil podmínku odškodnění pro odstranění padlé povahy. Pokud se týká číselných období odškodnění pro obnovení základu víry, mohla být naplněna v krátké době, nezbytné pro vykonání symbolické a substanciální oběti.

Když však byla prozřetelnost obnovení kvůli selhání v Adamově rodině prodloužena, začaly se vertikální podmínky odškodnění hromadit v podobě různých číselných období odškodnění. Proto ode dnů Adama musela centrální postava při obnovování základu víry plnit číselná období odškodnění, aby obnovila čísla, jako například dvanáct, čtyři, dvacet jedna a čtyřicet. Například Noe měl ve své době obnovit všechny vertikální podmínky odškodnění. Aby obnovil základ víry, musel projít několika číselnými obdobími odškodnění: sto dvaceti lety, kdy stavěl archu, čtyřicetidenním soudem potopou, dvaceti jedna dny, během nichž třikrát vypustil holubici v sedmidenních intervalech, a čtyřicetidenním obdobím od chvíle, kdy archa přistála na hoře Araratu, až do vypuštění holubice.

Noe tato číselná období odškodnění svědomitě naplnil, ale kvůli Chámovu selhání je napadl satan. Tato období tedy zůstala vertikálními podmínkami odškodnění. Abraham měl příležitost obnovit je všechny najednou vykonáním symbolické oběti. Ale protože Abraham při obětování neuspěl, nemohly být tyto podmínky odškodnění horizontálně obnoveny. Pak musely být obnoveny vertikálně: Bůh prodloužil naplnění své vůle prostřednictvím Izáka a Jákoba a usiloval o postupné naplnění období odškodnění pro obnovení čísel dvanáct, čtyři, dvacet jedna a čtyřicet.

V prozřetelnosti s Abrahamovou rodinou se následující období odškodnění pro obnovení základu víry, která měla být naplněna horizontálně, místo toho uskutečnila ve vertikální posloupnosti: sto dvacet let od doby, kdy Abraham opustil Cháran, až do chvíle, kdy Jákob koupil od Ezaua prvorozenství za chléb a čočkovou kaši; čtyřicet let od této chvíle až do doby, kdy Jákob dostal požehnání nejstaršího syna od svého otce Izáka a obdržel Boží požehnání na cestě do Cháran; (Gn 27,1-29; 28,10-14) dvacet jedna let od té doby až do chvíle, kdy skončil těžkou práci v Cháran a vrátil se do Kanaán s rodinou a bohatstvím, (Gn 31,41) a čtyřicet let od doby, kdy se Jákob vrátil do Kanaán, až do okamžiku, kdy jeho rodina vstoupila do Egypta na Josefovo pozvání. Tímto způsobem byly podmínky odškodnění, které nemohly být obnoveny horizontálně, naplněny jako prodloužená vertikální období s pevně stanovenou délkou.