Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 2. Období vlády soudců a období oblastní správy církve

Jozue, který zdědil Mojžíšovo poslání, přivedl Izraelity do země Kanaán. V následujícím čtyřistaletém období vládlo izraelským kmenům patnáct soudců: třináct soudců, počínaje Otníelem a konče Samsonem, kteří jsou zaznamenáni v knize Soudců, a dále Élí a Samuel. Soudcové vykonávali rozdílné povinnosti proroka, kněze a krále, jejichž funkce se později rozdělily do samostatných úřadů. Izrael byl v tomto období feudální společností bez jakékoliv centrální politické moci. Aby se období vlády soudců mohlo obnovit na základě podobných podmínek odškodnění, bylo ve věku Nového zákona ustanoveno období oblastní správy církve. V tomto období vedli křesťanskou společnost správci církevních oblastí – patriarchové, biskupové a opati. Podobně jako soudcové ve věku Starého zákona měli obdobné povinnosti, jaké měl prorok, kněz a král. Podobně jako za času vlády soudců byla také křesťanská společnost v tomto období feudální společností, kterou vedly místní správní úřady.

V době před Ježíšem, kdy Bůh vedl První Izrael, aby duchovně i fyzicky vytvořil základ pro Mesiáše na národní úrovni, převažovaly v politice, ekonomice a náboženství národní zájmy. Na druhé straně, v době po Ježíšovi budovali křesťané duchovní království pod vedením Ježíše, který stál na duchovním základě pro Mesiáše. Jejich oddanost překračovala hranice mezi národy, neboť sloužili vzkříšenému Ježíši jako Králi králů.

Ježíšovo duchovní království se proto neomezovalo na žádný národ, ale rozšířilo se do všech koutů světa.

Období vlády soudců začalo poté, co byli Izraelité vysvobozeni z otroctví v Egyptě a mladší generace se pevně sjednotila pod vedením Jozua a Káleba, aby vstoupila do Kanaán. Zde si Izraelité rozdělili území mezi své rody a kmeny. Lidé se usazovali ve vesnicích sjednocených kolem soudců, formovali se ve vyvolený národ a vytvořili jednoduchou formu feudální společnosti. Rovněž období oblastní správy církve v křesťanské éře začalo osvobozením křesťanů od pronásledování v Římské říši, satanském světě. Křesťané rozšířili evangelium mezi germánské kmeny, z nichž mnohé se ve čtvrtém století stěhovaly do západní Evropy, aby unikly před nájezdy Hunů. V jejich nové zemi, západní Evropě, pozvedl Bůh tyto germánské kmeny jako nový vyvolený lid a vytvořil ranou formu feudální společnosti, která později dozrála ve středověký feudalismus.

Jak už jsme vysvětlili, když se Izraelité vydali na cestu do Kanaán, vybudovali nejprve svatostánek jako symbol Mesiáše a objekt pro naplnění podmínky, která měla rozhodnout, kdo bude stát v pozici Ábela pro substanciální základ. (Viz kapitola Mojžíš a Ježíš 2.2.2.3) V období vlády soudců měli Izraelité uctívat svatostánek a poslouchat příkazy soudců. Avšak Izraelité, místo aby zničili sedm kanaánských kmenů, žili mezi nimi a nechali se ovlivnit jejich zvyky. Začali dokonce uctívat jejich modly, čímž do své víry vnesli velký zmatek. Podobně v období oblastní správy církve měli křesťané uctívat církev, která byla obrazem Mesiáše, a poslouchat příkazy biskupů a představených klášterů. Církev představovala objekt pro naplnění podmínky, která měla rozhodnout, kdo bude stát v pozici Ábela. Křesťané se však dostali pod náboženský a kulturní vliv pohanských germánských kmenů a to do jejich křesťanské víry vneslo velký zmatek.