Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 4. Období rozdělení na severní království a jižní království a období rozdělení na východní království a západní království

Protože se král Šalomoun nechal svést svými ženami a konkubínami k uctívání model, bylo jednotné království Izraele po jeho smrti rozděleno a trvalo pouze tři generace. (1 Kr 11,5-13) Izraelské království na severu, založené deseti z dvanácti kmenů, stálo v pozici Kaina, zatímco judské království na jihu, založené dvěma zbývajícími kmeny, se nacházelo v pozici Ábela. Tak začalo období rozdělení na severní království a jižní království. Křesťanská říše se také začala rozdělovat ve třetí generaci. Vnukové Karla Velikého ji rozdělili na tři království: království východních Franků, království západních Franků a Itálii. Mezi potomky Karla Velikého neustále docházelo k nepřátelským sporům. Zbytky křesťanské říše brzy splynuly ve dvě království poté, co se Itálie opět vrátila pod vládu východních Franků. Za vlády Oty I. království východních Franků velmi vzkvétalo a začalo být nazýváno Svatou říší římskou. Svatá říše římská se prohlásila za dědice Římské říše, ovládla části západní Evropy a usilovala o upevnění vlády jak politické, tak náboženské. Vůči království západních Franků, které se začalo nazývat Francií, stála v pozici Ábela.

Severní izraelské království založil Jarobeám, který žil za krále Šalomouna ve vyhnanství. V průběhu více než dvou set deseti let vládlo Izraeli devatenáct králů. Kvůli opakovaným úkladným vraždám se devětkrát změnila dynastie královské rodiny, která panovala vždy jen krátkou dobu; ani jeden král nebyl v očích Boha spravedlivý. Přesto Bůh poslal proroka Eliáše, který zvítězil na hoře Karmel v zápase s osmi sty padesáti Baalovými a Ašéřinými proroky, když Bůh seslal na oltář oheň. (1 Kr 18,19-40) Také další proroci, včetně Elíši, Jonáše, Ozeáše a Ámose, šířili Boží Slovo s nasazením vlastního života. Ale protože severní království stále uctívalo cizí bohy a nečinilo pokání, dovolil Bůh Asyřanům, aby ho zničili, a navždy mu vzal právo být vyvoleným národem. (2 Kr 17,7-23)

Jižní judské království bylo založeno Šalomounovým synem Rechabeámem. Mezi dvaceti králi, kteří vládli judskému království během jeho téměř čtyřistaleté existence a jejichž královský rod pokračoval v jedné dynastii od Davida až po Sidkijáše, bylo mnoho spravedlivých panovníků. Avšak nástup zlých králů spolu s vlivem ze severního království dovedly Judsko k častému modlářství a ke zkaženosti. Následkem toho byl lid jižního království odvlečen do babylonského zajetí.

Kdykoliv Izraelité v období rozdělení na severní království a jižní království porušili smlouvu s Bohem a odchýlili se od ideálu chrámu, poslal Bůh mnoho proroků – mezi nimi Eliáše, Izajáše a Jeremjáše – aby lid napomenuli a dovedli k lítosti a vnitřní změně. Ale protože králové ani lid nedbali na varování proroků a nečinili pokání, Bůh je přísně potrestal vnějším zásahem a poslal pohanské národy, jako například Sýrii, Asýrii a Babylon, aby na ně zaútočily.

Podobně v období rozdělení na východní království a západní království propadl papežský úřad zkaženosti. Bůh poslal význačné mnichy, jako například svatého Tomáše Akvinského a svatého Františka z Assisi, aby papeže napomenuli a prosadili vnitřní reformu v církvi. Protože papežové ani církev nečinili pokání, ale ještě hlouběji klesli do zkaženosti a nemorálnosti, Bůh je potrestal vnějším zásahem a dopustil, aby jejich lid bojoval s muslimy. To bylo příčinou křižáckých válek z hlediska prozřetelnosti.

Dokud byl Jeruzalém a Svatá země pod ochranou Abbásovského kalifátu, byli křesťanští poutníci přijímáni s pohostinností. Když kalifát padl a Svatou zemi dobyli seldžukovští Turci, ozvalo se volání na poplach, že jsou křesťanští poutníci pronásledováni. Pobouření papežové vyhlásili křižácké výpravy, aby získali Svatou zemi nazpět. Celkem se uskutečnilo osm křižáckých výprav, které začaly v roce 1095 a s přestávkami pokračovaly asi dvě stě let. Navzdory určitým počátečním úspěchům křižácké výpravy opakovaně končily porážkami.

Období rozdělení na severní království a jižní království skončilo v době, kdy pohanské národy odvlekly lid Izraele a Judska do zajetí. Tak v Izraeli skončila monarchie. Rovněž ke konci období rozdělení na východní království a západní království papežský úřad úplně ztratil svoji vážnost a důvěryhodnost kvůli opakovaným porážkám křižáckých výprav. Křesťanství tak ztratilo centrum své duchovní vlády. Protože šlechtici a rytíři, kteří podporovali feudální společnost, byli křižáckými výpravami značně oslabeni, ztratila navíc tato společnost politickou sílu a životaschopnost. Papežové a feudálové se vyčerpali, protože vynaložili obrovské jmění na podporu těchto neúspěšných válek. Křesťanská monarchie se začala rozpadat.