Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 2. Motivace a průběh pádu

Motivace pádu člověka začíná u anděla, který je, jak jsme viděli, symbolizován hadem, jenž pokoušel Evu. Proto dříve než můžeme poznat motivaci a průběh pádu, musíme nejprve zjistit něco o tomto andělovi.

2.1 Andělé, jejich poslání a vztah k lidem

Podobně jako všechna bytí i andělé byli stvořeni Bohem. Bůh je stvořil dříve než jakékoli jiné stvoření. Z biblického záznamu o stvoření nebe a země se můžeme dozvědět, že Bůh mluvil v množném čísle: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26) Není to proto, že by Bůh o sobě mluvil jako o svaté Trojici, jak tuto pasáž vysvětlují mnozí teologové. Naopak mluvil k andělům, které stvořil před lidmi.

Bůh stvořil anděly, aby byli jeho služebníky a pomáhali mu při stvoření a zachovávání univerza. V Bibli najdeme mnoho příkladů, kdy andělé pracovali pro Boží vůli. Andělé sdělili Abrahamovi důležitá slova Božího požehnání; (Gn 18,10) anděl zvěstoval početí Krista; (Mt 1,20; L 1,31) anděl vysvobodil Petra z řetězů, vyvedl ho z vězení a dovedl do města. (Sk 12,7-10) Anděl, který doprovázel Jana v knize Zjevení, se nazývá „služebníkem“ (Zj 22,9) a v listech Židům se o andělech mluví jako o sloužících duších. (Žd 1,14) Bible často líčí anděly, jak oslavují a chválí Boha. (Zj 5,11-12; 7,11-12)

Podívejme se na vztah mezi lidmi a anděly z hlediska Principu stvoření. Protože Bůh nás stvořil jako své děti a dal nám vládu nad celým stvořením, (Gn 1,28) máme vládnout také nad anděly. V Bibli je napsáno, že máme právo soudit anděly. (1 K 6,3) Mnozí lidé, kteří komunikují s duchovním světem, byli svědky toho, jak zástupy andělů doprovází svaté v ráji. Tyto postřehy dokládají skutečnost, že posláním andělů je sloužit lidem.

2.2 Duchovní pád a fyzický pád

Bůh stvořil lidi tak, že mají dvě části: duchovní já a fyzické já. Pád člověka se odehrál také ve dvou dimenzích: duchovní a fyzické. Pád, ke kterému došlo sexuálním vztahem mezi andělem a Evou, byl duchovním pádem, zatímco pád, ke kterému došlo sexuálním vztahem mezi Evou a Adamem, byl fyzickým pádem.

Jak může mezi andělem a člověkem dojít k aktu vášnivé lásky? Pocity a vjemy, které prožívá člověk a duchovní bytost, se nijak neliší od pocitů a vjemů, které navzájem cítí dva lidé na zemi. Sexuální spojení mezi andělem a člověkem je bezpochyby možné.

Jasněji to pochopíme z následujících důkazů. Vyskytly se případy, kdy lidé žijící na zemi vedli manželský život s duchy. V Bibli existuje záznam o andělovi, který zápasil s Jákobem a vykloubil mu kyčelní kloub. (Gn 32,25) Tři andělé navštívili Abrahamovu rodinu a jedli maso, máslo a mléko. (Gn 18,8) Dále dva andělé navštívili Lotův dům a jedli nekvašené chleby, které jim nabídl. Když anděly uviděli lidé toho města, byli vzrušeni smilnými touhami, obklíčili dům a křičeli: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“ (Gn 19,5)

2.2.1 Duchovní pád

Bůh stvořil svět andělů a Luciferovi určil pozici archanděla. Lucifer byl prostředníkem Boží lásky pro svět andělů, podobně jako Abraham byl prostředníkem Božího požehnání pro Izraelity. V této pozici prakticky monopolizoval Boží lásku. Avšak poté, co Bůh stvořil lidi jako své děti, miloval je mnohem více, než kdy miloval Lucifera, kterého stvořil jako svého služebníka.

Boží láska k Luciferovi se ve skutečnosti nezměnila; byla stejná před stvořením lidí i po něm. A přece když Lucifer viděl, že Bůh miluje Adama a Evu více než jeho, měl pocit, jako by se láska, kterou od Boha přijímal, zmenšila. Tato situace se podobá biblickému podobenství o dělnících na vinici. (Mt 20,1-15) Třebaže dělníci, kteří pracovali od rána, dostali spravedlivou mzdu, když viděli, že ti, kteří přišli později, pracovali za stejnou mzdu méně, cítili se nedostatečně vyplaceni. Lucifer měl pocit, že dostává méně lásky, než si zaslouží, a chtěl v lidské společnosti získat stejné centrální postavení, jakému se těšil ve světě andělů, tj. být prostředníkem Boží lásky. Z toho důvodu svedl Evu a to bylo také motivací duchovního pádu.

Všechny věci v univerzu jsou stvořeny tak, aby je Bůh řídil láskou. Láska je tedy zdrojem života, klíčem ke štěstí a podstatou ideálu, o který usilují všechna bytí. Čím více lásky člověk dostane, tím krásnější se zdá druhým. Když se anděl, stvořený jako Boží služebník, díval na Evu, Boží dceru, bylo jen přirozené, že v jeho očích byla krásná. Navíc když Lucifer viděl, že Eva reaguje na jeho pokoušení, byl podnícen její láskou, jež byla velice lákavá. Lucifer v tomto okamžiku sváděl Evu s myšlenkou získat ji bez ohledu na to, jaké to bude mít důsledky. Lucifer, který kvůli přehnané touze opustil svou vlastní pozici, a Eva, která chtěla, aby se jí otevřely oči a podobala se Bohu, (Gn 3,5-6) dříve než dozrála, vytvořili společnou bázi a začali činnost dávání a přijímání. Síla neprincipové lásky, vytvořená jejich dáváním a přijímáním, je vedla k vytvoření nedovoleného sexuálního vztahu na duchovní úrovni.

Všechna bytí jsou stvořena na základě principu, podle kterého mezi nimi dochází k výměně prvků, jakmile se sjednotí v lásce. Proto když se Eva v lásce sjednotila s Luciferem, přijala od něj určité prvky. Za prvé, přijala pocit strachu, který vycházel z výčitek provinilého svědomí, že porušila účel stvoření. Za druhé, přijala od Lucifera moudrost, která jí umožnila poznat, že původně jejím budoucím partnerem neměl být anděl, ale Adam. Eva byla v pozici, v níž měla přijmout moudrost od archanděla, protože ještě nebyla zralá a její moudrost nebyla tak hluboká jako moudrost archanděla, který jako anděl už dosáhl určité zralosti.

2.2.2 Fyzický pád

Dokonalý Adam a Eva se měli stát v Boží lásce věčnými manželi. Avšak Eva, která ještě jako nezralá vstoupila do nedovoleného vztahu s archandělem, se spojila s Adamem jako se svým manželem. Adam tedy také padl v době, kdy ještě nebyl zralý. Tento předčasný manželský vztah satanské lásky mezi Adamem a Evou byl podstatou fyzického pádu.

Jak už bylo řečeno, Eva skrze duchovní pád s archandělem získala pocit strachu, který pramenil z výčitek provinilého svědomí, a nové poznání, že původně jejím budoucím partnerem neměl být archanděl, ale Adam. Eva pak sváděla Adama v naději, že když se s ním sjednotí jako se svým budoucím partnerem, může se zbavit strachu a opět stanout před Bohem. To bylo Evinou motivací, která ji přivedla k fyzickému pádu.

Když se Eva spojila nedovoleným sexuálním vztahem s archandělem, stála vůči Adamovi v pozici archanděla. Adam, který stále přijímal Boží lásku, se jí proto zdál velice přitažlivý. Eva v něm viděla svoji jedinou naději na návrat k Bohu, a tak se k němu obrátila a pokoušela ho, přičemž hrála stejnou roli, jakou hrál archanděl, když pokoušel ji. Adam na to reagoval, vytvořil s Evou společnou bázi a začala mezi nimi probíhat činnost dávání a přijímání. Síla neprincipové lásky, vytvořená v jejich vztahu, způsobila, že Adam opustil svoji původní pozici, a oba přivedla do nezákonného fyzického vztahu sexuální lásky.

Když se Adam spojil s Evou, zdědil všechny prvky, které Eva přijala od archanděla. Tyto prvky byly nepřetržitě předávány všem následujícím generacím. Co by se stalo, kdyby Adam dosáhl dokonalosti, aniž by podlehl Evinu pokušení? Prozřetelnost pro obnovení Evy by byla relativně jednoduchá, protože Adam by jako její dokonalý partner v pozici subjektu zůstal i po jejím pádu nedotčen. Naneštěstí Adam také padl a lidstvo se až do současnosti rozmnožovalo v hříchu a zachovávalo linii satana.