Část 5. Svoboda a pád člověka
5.1 Význam svobody z hlediska Principu
Co znamená pravá svoboda? Ve světle Principu vyvstanou tři charakteristiky svobody. Za prvé, svoboda neexistuje mimo Princip. Svoboda vyžaduje jak svobodnou vůli, tak svobodné konání, které se s touto vůlí shoduje. Obojí stojí ve vztahu vnitřního charakteru a vnější formy a dokonalé svobody dosáhneme tehdy, jsou-li v harmonii. Proto neexistuje svobodné konání bez svobodné vůle a ani svobodná vůle nemůže být úplná bez svobodného konání, které ji doprovází. Svobodné konání je plodem svobodné vůle a svobodná vůle je projevem mysli. Protože mysl původního, bezhříšného člověka nemůže fungovat mimo Boží Slovo, tj. Princip, nikdy neprojeví svobodnou vůli ani nepodnítí svobodné konání oddělené od Principu. Svoboda pravého člověka se bezpochyby nikdy neodchýlí od Principu.
Za druhé, svoboda neexistuje bez zodpovědnosti. Lidé, kteří jsou stvořeni podle Principu, mohou dosáhnout dokonalosti pouze tehdy, splní-li vlastní zodpovědnost na základě své svobodné vůle. (Viz kapitola Stvoření 5.2.2) Proto člověk, který sleduje účel stvoření, jak ho k tomu vede jeho svobodná vůle, neustále usiluje o naplnění svého dílu zodpovědnosti.
Za třetí, svoboda neexistuje bez výsledku. Když lidé uplatňují svobodu a plní svoji zodpovědnost, chtějí dosáhnout výsledků, které naplní účel stvoření a přinesou radost Bohu. Svobodná vůle na základě svobodného konání neustále usiluje o dosažení konkrétních výsledků.
5.2 Svoboda a pád člověka
Stručně řečeno, svoboda neexistuje mimo Princip. Svobodu doprovází zodpovědnost, která je stanovena v Principu, a svoboda usiluje o výsledky, které přinesou radost Bohu. Svobodné konání, vycházející ze svobodné vůle, přináší jen dobré výsledky. Proto není možné, aby svoboda způsobila pád člověka. Je napsáno: „...kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ (2 K 3,17) Tato svoboda je svobodou původní mysli.
Dokud byli Adam a Eva vázáni Božím varováním nejíst ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, měli toto přikázání dodržet na základě své svobodné vůle a bez Božího zásahu. Svoboda jejich původní mysli, která je přirozeně zodpovědná a usiluje o dobro, jim jistě napovídala, aby poslechli. Těsně předtím, než se Eva odklonila od Principu, v ní svoboda její původní mysli vzbudila strach a neblahé tušení, aby tak zabránila jejímu odchýlení. Svoboda původní mysli už od samotného pádu neustále usiluje o to, aby přivedla lidi zpátky k Bohu. Protože toto je podstata svobody, svoboda rozhodně nemohla zapříčinit pád člověka. Pád člověka byl naopak způsoben větší silou neprincipové lásky, která přemohla svobodu původní mysli.
Lidé ve skutečnosti ztratili svoji svobodu v důsledku pádu. Přesto i padlí lidé v sobě mají neporušený zárodek původní povahy, který usiluje o svobodu, a proto je možné, aby Bůh vedl prozřetelnost pro obnovení svobody. V průběhu dějin lidé stále horlivěji usilují o svobodu, a to i za cenu svého vlastního života. To je důkaz, že se nacházíme v procesu obnovení lidské svobody, už dávno ztracené kvůli satanovi. Svobodu hledáme proto, aby nám pomohla naplnit zodpovědnost danou Bohem, což je nezbytné pro naplnění účelu stvoření.
5.3 Svoboda, pád a obnovení
Lidé zajisté mohli přirozeně vytvářet vztahy s anděly stvořenými proto, aby lidem sloužili. Protože Eva však ještě nebyla ve svém srdci a intelektu zralá, přivedlo ji andělovo pokoušení do citového a intelektuálního zmatku. I když v ní svoboda její původní mysli vyvolala neblahou předtuchu, překročila hranici a padla, protože síla lásky mezi ní a andělem byla silnější.
Jakkoliv otevřený byl vztah mezi Evou a andělem, kdyby si uchovala neochvějnou víru v Boží přikázání a nereagovala na pokoušení anděla, nevznikla by síla neprincipové lásky a Eva by nepadla. A tak navzdory skutečnosti, že svoboda umožnila Evě mít vztah s andělem a přivedla ji na pokraj pádu, nebyla to svoboda, ale síla neprincipové lásky, která ji z tohoto okraje srazila.
Protože Eva byla stvořena tak, že mohla svobodně vytvářet vztahy s anděly, bylo přirozené, že měla vztah i s Luciferem. Proto když Eva a Lucifer vytvořili společnou bázi a vstoupili do činnosti dávání a přijímání, síla neprincipové lásky, která vznikla, způsobila jejich pád. Na druhé straně, protože padlí lidé mohou svobodně vytvářet také vztah s Bohem, pak jestliže se řídí slovy pravdy, vytvoří s Bohem společnou bázi a spojí se s ním v dávání a přijímání, síla principové lásky může oživit jejich původní povahu. Svoboda původní mysli ve skutečnosti touží plně rozvíjet původní povahu. Proto lidé v každé době zoufale volají po svobodě.
Kvůli pádu lidé neznají Boha a jeho Srdce. Tato nevědomost způsobuje, že lidská vůle není schopna usilovat o cíle, které jsou Bohu milé. Protože Bůh dává padlým lidem na základě výhod daných dobou v prozřetelnosti obnovení „Ducha a pravdu“ (J 4,23) (ve významu vnitřního a vnějšího poznání), jejich srdce toužící po svobodě původní mysli jsou postupně oživována. Ruku v ruce s tímto rozvojem se obnovují také srdce lidí ve vztahu k Bohu a sílí jejich touha žít podle jeho vůle.
S narůstající touhou po svobodě budou lidé navíc požadovat společnost, která jim svobodu zaručí. Když společenské podmínky nějaké doby nemohou uspokojit touhy lidí milujících svobodu, nevyhnutelně vznikají revoluce. Jedním z příkladů je Francouzská revoluce v osmnáctém století. Revoluce budou pokračovat do doby, než bude plně obnovena pravá svoboda.