Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 3. Období dozrávání politiky, ekonomiky a ideologie (1789–1918)

Náboženské a filozofické konflikty předešlého období vyústily ve světové názory typu Kaina a typu Ábela. Na počátku nového období – období dozrávání politiky, ekonomie a ideologie – tyto dva světové názory dozrály a vydaly se každý vlastní cestou. Postupně vytvořily dvě různé formy společnosti s odlišnou společenskou strukturou: společnost typu Kaina a společnost typu Ábela. Politika, ekonomika a ideologie (oblast náboženství a filozofie) dosáhly v té době úrovně, která těsně předchází vytvoření ideálního světa. Toto období trvalo od Francouzské revoluce přes průmyslovou revoluci až do konce první světové války.

3.1 Demokracie

Když jsme mluvili o demokracii v souvislosti s vývojem dějin, zmínili jsme se pouze o společenských změnách, které vedly k jejímu vzniku. (Viz kapitola Podobná období 7.2) Nyní budeme studovat vnitřní vývoj, který vedl ke vzniku dnešní demokracie, a především ideologické proudy, v jejichž důsledku se demokracie ve víru dějin objevila.

V období křesťanské říše devátého století usiloval Bůh o to, aby se duchovní království, vedené papežem, a světské království, vedené císařem, sjednotilo a utvořilo křesťanskou monarchii jako základ pro mesiánské království. Tak by byl ustanoven základ pro Mesiáše. Silné mesiánské království by v Evropě brzy ukončilo feudalismus. Ale protože se tato prozřetelnost neuskutečnila, feudalismus přetrval a evropská politika, náboženství a ekonomika se ve svém dalším vývoji vydaly rozdílnými cestami. Politická moc feudálů začala po křižáckých výpravách slábnout, v průběhu renesance a reformace ještě více ochabla a v době osvícenství zcela upadla. Do sedmnáctého století se feudální šlechta vzdala velké části své politické moci ve prospěch králů, kteří budovali centralizované národní státy a vládli jim jako absolutní monarchové. Svoji svrchovanou moc králové ospravedlňovali doktrínou o božském právu králů.

Sociální příčiny vzniku absolutní monarchie spočívaly za prvé ve vzniku nové společenské vrstvy – měšťanstva, které se v boji proti feudální šlechtě spojilo s králem. Za druhé, také v ekonomické oblasti vyvstala potřeba mocných států s merkantilistickou hospodářskou politikou, která by chránila a řídila obchod a podpořila tak státní ekonomické zájmy. K překonání feudalismu a ovládnutí ekonomiky, založené na mezinárodním obchodu, byl potřebný silný základ národního státu.

Vznik absolutní monarchie je také spojen s vývojem dějin prozřetelnosti, podle něhož se feudální společnost měla přeměnit v monarchii. Když se však kvůli nejednotě mezi papeži a císaři Boží prozřetelnost pro vytvoření Božího království v karolínském období nenaplnila, feudální společnost vedená papeži se začala rozpadat. Protože si satan přivlastnil vzor, podle něhož se prozřetelnost rozvíjí, vznikly monarchistické společnosti na satanské straně.

Podívejme se nyní na ideologické směry, které stály v pozadí zániku absolutistické monarchie, z pohledu prozřetelnosti obnovení, která směřovala ke vzniku komunistického světa, založeného na světovém názoru typu Kaina, a demokratického světa, založeného na světovém názoru typu Ábela.

Protože středověká feudální společnost bránila rozvoji jak hebraismu, tak helénismu, usilovaly obě ideologie společně o její odstranění a o vytvoření společností opírajících se o světový názor typu Kaina a světový názor typu Ábela. Podobně absolutistické monarchie, jež následovaly po protestantské reformaci, připravily lidi o svobodu vyznání, což byla hodnota, kterou prosazovalo demokratické křesťanství. Absolutistická monarchie se tak dostala do rozporu s účelem světového názoru typu Ábela. Zbytky feudalismu navíc bránily rozvoji měšťanstva, které bylo podporované a vedené ateisty a materialisty, a tím se tato společnost dostala do rozporu s účelem světového názoru typu Kaina. Proto oba světové názory společně usilovaly o svržení absolutistické monarchie. Založily demokracie typu Kaina a Ábela, které se nakonec rozvinuly v komunistický a demokratický svět.

3.1.1 Demokracie typu Kaina

Vznik demokracie typu Kaina byl důsledkem Francouzské revoluce. Francie byla v době Francouzské revoluce pod vlivem osvícenství. Myšlenky osvícenství vycházely ze světového názoru typu Kaina, ale pak se od něho začaly odklánět k ateismu a materialismu. Francouzi, ovlivněni osvícenstvím, si začali uvědomovat nedostatky absolutistické monarchie. Ve společnosti byla všeobecně rozšířena také touha po odstranění zbytků feudálního systému, které v ní ještě stále přetrvávaly.

Francouzští občané, kteří byli ovlivněni osvícenstvím, se dožadovali demokracie a na tomto základě v roce 1789 vzplála Francouzská revoluce. Snažili se svrhnout moc vládnoucí třídy, odstranit zbytky feudalismu a nastolit svobodu a rovnost pro prosté občany, kteří tvořili třetí stav. Francouzská revoluce ustanovila demokracii vyhlášením Deklarace lidských a občanských práv. Demokracie zrozená z Francouzské revoluce však byla demokracií typu Kaina. Přestože svrhla absolutismus, snažila se upevnit světový názor typu Kaina. Předními mysliteli období Francouzské revoluce byli představitelé osvícenství, například Denis Diderot (1713–1784) a Jean Le Rond d'Alembert (1717–1783), kteří byli stoupenci ateismu nebo materialismu. Navzdory tomu, že francouzská demokracie prosazovala ideály osobní svobody a rovnosti, začala ve skutečnosti už v době revoluce, a pak i v pozdějších letech, směřovat k totalitarismu.

Tak zastánci světového názoru typu Kaina podporovali myšlenky osvícenství, podnítili Francouzskou revoluci a ustanovili demokracii typu Kaina. Touha lidského ducha po hledání Boha tak byla zcela potlačena. Myšlenky osvícenství, soustředěné výhradně na vnější aspekty života, se dále vyvíjely a později byly uspořádány do marxismu v Německu a leninismu v Rusku, na jejichž základě byl nakonec vytvořen komunistický svět.

3.1.2 Demokracie typu Ábela

Demokracie, která se objevila v Anglii a Spojených státech, se už od počátku lišila od demokracie zrozené z Francouzské revoluce. Demokracii typu Kaina založili ateisté a materialisté, kteří ve svém úsilí o svržení absolutismu a feudalismu podporovali světový názor typu Kaina. Anglickou a americkou demokracii naopak založili upřímní křesťané, kteří vycházeli ze světového názoru typu Ábela a kteří vedli vítězný boj proti absolutismu za získání náboženské svobody. Proto tato demokracie je demokracií typu Ábela.

Podívejme se, jak byla založena demokracie typu Ábela v Anglii a ve Spojených státech.

Když v Anglii upevnil Jakub I. (1603–1625) absolutistickou monarchii a státní církev, začal pronásledovat puritány a ostatní nekonformní křesťany, z nichž mnozí uprchli do jiných evropských zemí nebo na americký kontinent, kde hledali náboženskou svobodu. Jeho syn Karel I. (1625–1649) se dočkal vzpoury skotských presbyteriánů, kteří se shromáždili kolem Národní úmluvy v roce 1640. Puritáni, kteří tvořili jádro anglického parlamentu, zahájili v roce 1642 pod vedením Olivera Cromwella puritánskou revoluci. Poté co Karel II. (1660–1685) obnovil absolutistickou monarchii a posílil anglikánskou církev proti všem ostatním křesťanům a poté co se jeho bratr Jakub II. (1685–1688) prohlásil za katolíka, pozvali protestantští vůdci Viléma Oranžského (1688–1702), Jakubova zetě, který byl v té době holandským místodržitelem, aby zasáhl. V roce 1688 se Vilém se svým vojskem vylodil v Anglii, aby zde bránil náboženskou svobodu a občanská práva. Po svém dosazení na trůn schválil Deklaraci práv, kterou mu předložil parlament a která přiznávala parlamentu právo na nezávislost. Deklarace se stala základem anglické konstituční monarchie. Protože revoluce v roce 1688 proběhla bez krveprolití, vešla do dějin jako Slavná revoluce.

Ačkoli vnější příčinou anglické revoluce byla touha lidí osvobodit se od politického útlaku vládnoucí třídy, k níž patřila šlechta a anglikánští kněží, mnohem hlubší příčinou této revoluce byla touha získat náboženskou svobodu.

Mnozí puritáni a nekonformní křesťané, kteří byli v Anglii pronásledováni, se vystěhovali na americký kontinent, aby získali náboženskou svobodu. V roce 1776 založili nezávislý stát a ustanovili americkou demokracii.

Demokracie typu Ábela, založená na světovém názoru typu Ábela, se od těchto začátků rozvinula v dnešní demokratický svět.

3.2 Význam rozdělení moci

Myšlenku rozdělení moci na tři vládní složky prosazoval vedoucí myslitel osvícenství Montesquieu (1689–1755). Toto rozdělení mělo předejít soustředění politické moci do rukou jedné osoby nebo instituce, jak tomu bylo v případě politického absolutismu. Tato myšlenka byla vyjádřena v Deklaraci lidských práv v době Francouzské revoluce. Rozdělení moci mělo být od počátku základním rysem politické struktury ideální společnosti, o jejíž vytvoření usiloval Bůh. Sledujeme-li průběh celé prozřetelnosti, můžeme znovu vidět, že satan nedokonale napodobuje prvky Principu dříve, než je uskuteční Bůh. Stručně nyní rozeberme politickou strukturu ideálního světa.

Už jsme vysvětlili, že univerzum je stvořeno podle vzoru dokonalého člověka. Také ideální svět, který má být vytvořen úplně zralými lidmi, odráží strukturu a funkce dokonalého člověka. (Viz kapitola Stvoření 1.1; 1.2; 3.2) Podobně jako pracují všechny orgány lidského těla v souladu s jemnými pokyny mozku, měly by všechny instituce celosvětové ideální společnosti následovat touhy Boha. Podobně jako jsou příkazy mozku předávány do každé části těla periferním nervovým systémem vycházejícím z míchy, je v ideálním světě Boží vedení přenášeno do celé společnosti prostřednictvím Krista, který odpovídá míše v těle, a bohabojných lidí ve vedoucích pozicích, kteří odpovídají perifernímu nervovému systému. Tento systém, vycházející z míchy, odpovídá politickým stranám ve státě. V ideálním světě tedy vytvoří Boží lidé pod Kristovým vedením organizace podobné dnešním politickým stranám.

V lidském těle udržují plíce, srdce a žaludek harmonické vztahy vzájemné spolupráce v souladu s příkazy mozku, které přenáší mícha a periferní nervový systém. Podobně v ideálním světě vytvoří tři vládní složky – zákonodárná, soudní a výkonná – harmonické a principové vztahy na základě Božího vedení, zprostředkovaného Kristem a Božími lidmi. Podobně jako se čtyři končetiny lidského těla pohybují podle pokynů mozku, aby sloužily jedinci jako celku, budou ekonomické instituce ideálního světa, odpovídající končetinám lidského těla, následovat Boží touhu a zajistí blahobyt celému světu. Tak jako játra uchovávají zásobu živin pro celé tělo, bude v ideálním světě vždy nějaká rezerva, kterou bude možné podle potřeby použít pro veřejný prospěch.

Protože každá část lidského těla má vertikální vztah s mozkem, přirozeně vznikají mezi jednotlivými orgány horizontální vztahy, které vytvářejí jeden sjednocený organismus. Podobně v ideálním světě, kde se vzájemné horizontální vztahy mezi lidmi zakládají na vertikálním vztahu s Bohem, vytvářejí lidé jednu sjednocenou propojenou společnost, v níž sdílejí všechny své radosti a strasti. Pokud někdo v takové společnosti zraní svého bližního, bude to vnímat, jako by zranil sám sebe. Proto se lidé jednoduše nebudou chtít dopouštět zločinů.

Podívejme se, jakým způsobem se Bůh v prozřetelnosti obnovení snaží obnovit tuto ideální společenskou strukturu.

V dějinách západní kultury existovalo období, kdy byly všechny tři vládní složky a politické strany soustředěny v jedné osobě, v králi. To se čas od času měnilo, když král řídil vládu, zatímco církev pod vedením papežů měla podobnou úlohu jako politická strana. Politický systém prošel zásadními změnami v době Francouzské a americké revoluce, kdy byla vláda rozdělena na tři složky – zákonodárnou, soudní a výkonnou – a politické strany zaujaly ve společnosti výrazné postavení. Zřízením konstituční demokracie byla vytvořena kostra ideálního politického systému.

Politické systémy se tedy v průběhu dějin mění, protože padlá lidská společnost se postupně obnovuje v ideální společnost, jejíž struktura a funkce se budou řídit podle vzoru dokonalého člověka. Dnešní demokracie, charakterizované rozdělením vlády na tři složky a růstem počtu politických stran, se do jisté míry podobají struktuře zdravého lidského těla. Kvůli pádu se však dnešní demokracie ve skutečnosti podobají spíše tělu nemocného nebo zraněného člověka. Své skutečné schopnosti a funkce nemohou rozvinout v plné míře. Protože politické strany neznají Boží vůli, můžeme je přirovnat k nervovému systému, který není schopen předávat příkazy mozku. Protože ústavy nejsou napsány v souladu s Božím Slovem, fungují v současné době tři vládní složky podobně jako vnitřní orgány, které nemohou kvůli poškození periferního nervového systému vnímat příkazy mozku nebo na ně reagovat. Postrádají řád a harmonii a trpí neustálými vzájemnými konflikty.

Proto Kristus při Druhém příchodu obnovením vertikálního vztahu mezi člověkem a Bohem vyléčí nemoci současného politického systému tak, aby mohl odrážet Boží vzor. Takto bude uvolněn pravý potenciál společnosti.

3.3 Význam průmyslové revoluce

Boží ideál stvoření se nemůže zcela naplnit pouze tím, že bude vytvořen svět bez hříchu. Bůh dal člověku požehnání, aby vládl nad univerzem. (Gn 1,28) Máme objevovat skryté přírodní zákony, rozvíjet vědu a technologii, abychom mohli vytvořit příjemné životní prostředí. Náboženství a věda jsou zodpovědné za to, aby pomohly padlým lidem odstranit vnitřní a vnější aspekt jejich nevědomosti. Proto můžeme v Posledních dnech dějin očekávat nejen zjevení pravdy, která lidi povede k úplnému odstranění jejich nevědomosti v oblasti duchovního světa, ale také rozvoj vědy, která vyřeší všechny záhady fyzického univerza. (Viz kapitola Poslední dny 4.3) Společně přivedou lidstvo na úroveň, která těsně předchází uskutečnění ideálního světa. Z toho můžeme pochopit, že k průmyslové revoluci, která začala v Anglii, došlo na základě Boží prozřetelnosti obnovení životního prostředí na prostředí vhodné pro ideální svět.

Ekonomická struktura ideální společnosti také odráží strukturu zdravého lidského těla. Mezi výrobou, rozdělováním a spotřebou by měl existovat organický vztah vzájemné závislosti, podobný vztahu, který existuje mezi trávicím, oběhovým a metabolickým systémem. Nemělo by docházet k ničivé soutěživosti v důsledku nadvýroby; ani by nemělo docházet k přílišnému hromadění nebo nadměrné spotřebě v důsledku nespravedlivého rozdělování, které brání tomu, aby žili všichni lidé v blahobytu. Měla by existovat přiměřená výroba nezbytného a užitečného zboží, spravedlivé rozdělování, které dostatečně pokryje lidské potřeby, a rozumná spotřeba, jež je v harmonii s účelem celku.

Velkovýroba, jež byla důsledkem průmyslové revoluce, vedla Anglii k tomu, aby si činila nárok na rozsáhlé kolonie jako zdroje nerostných surovin a odbytiště pro své zboží. Průmyslová revoluce tak otevřela rozsáhlá území, kam se mohlo šířit evangelium. Tímto způsobem podpořila jak vnitřní, tak vnější aspekt prozřetelnosti obnovení.

3.4 Vzestup velkých mocností

Sledovali jsme, jak se v době po renesanci rozdělil jednotný světový názor středověké Evropy na názory typu Kaina a Ábela. Ty daly podnět ke dvěma druhům politických revolucí a staly se základem dvou druhů demokracií, které se vlivem průmyslové revoluce značně upevnily. Vytvoření těchto dvou druhů demokracií bylo v souladu s procesem vytváření demokratického a komunistického světa.

Po průmyslové revoluci, urychlené prudkým rozvojem vědy, následovala industrializace, která vytvořila ekonomiku vyznačující se nadvýrobou. Velké evropské mocnosti, které cítily naléhavou potřebu objevovat nová území jako trhy pro své výrobky a jako zdroje nerostných surovin pro své továrny, zesílily tím, že mezi sebou soutěžily v honbě za koloniemi. Uvedené dva faktory – dva směry v ideologii a průběh ekonomického vývoje následující rozvoj vědy – tedy způsobily pozdější politické rozdělení světa do dvou bloků: demokratického a komunistického.

3.5 Náboženské reformy a politické a průmyslové revoluce od počátku renesance

Hnutí typu Kaina, které začalo oživením helénismu, zvrátilo středověký svět a dalo zrod renesančnímu humanismu. S dalším rozvojem se toto hnutí dostávalo na satanovu stranu a podnítilo vznik osvícenství, které můžeme v procesu ideologického vývoje považovat za druhou renesanci. Myšlenky osvícenství v tomto směru dále dozrávaly a staly se základem historického materialismu, který je jádrem komunistické ideologie. Tu můžeme považovat za třetí renesanci.

Protože satanská strana s předstihem napodobuje Boží prozřetelnost, můžeme očekávat, že také Boží prozřetelnost s sebou přinese tři stupně revoluce v každé z těchto tří oblastí: náboženské, politické a ekonomické. Po první renesanci proběhla v oblasti náboženství pod vedením Martina Luthera první reformace. Druhá reformace byla zahájena po druhé renesanci duchovním hnutím, vedeným takovými lidmi, jako byli například bratři Wesleyovi, Fox a Swedenborg. Na základě studia historického vývoje můžeme očekávat, že po třetí renesanci bude následovat třetí reformace. Dnešní křesťanství po takové reformaci skutečně zoufale volá.

Můžeme předpokládat, že také v politické oblasti probíhá reforma ve třech stupních. Nejprve se pod tlakem první renesance a první reformace zhroutila středověká feudální společnost. Poté byla silami, které ve společnosti uvolnily druhá renesance a druhá reformace, zničena absolutistická monarchie. Nakonec byl na základě politických revolucí, které přinesla třetí renesance, vytvořen komunistický svět. Prostřednictvím přicházející třetí náboženské reformace zvítězí v ideologické válce demokratický svět na Boží straně a srazí na kolena komunistický svět na satanově straně. Oba světy se poté pod Božím vedením sjednotí v Nebeské království na zemi.

Ekonomické změny, které následují po náboženských a politických reformách, probíhaly ve třech průmyslových revolucích. První průmyslová revoluce začala v Anglii a jejím základem byl vynález parního stroje. O století později proběhla v mnoha rozvinutých zemích druhá průmyslová revoluce díky objevu elektřiny a vynálezu spalovacího motoru. Třetí průmyslová revoluce se rozvine na základě bezpečného využití atomové energie; vytvoří příjemné životní prostředí pro ideální svět. V období přípravy na Druhý příchod Mesiáše byly tři stupně revoluce v oblasti náboženství, politiky a ekonomie, které následovaly po třech renesancích, nezbytným krokem k vybudování ideálního světa, jak to vyžadoval princip vývoje ve třech stupních.