Předurčení
Teologické diskuse o předurčení způsobily velký zmatek v životě víry mnoha lidí. Prostudujme tedy nejprve, co je příčinou těchto diskusí.
V Bibli nalezneme mnoho pasáží, jejichž obsah je často vykládán tak, jako by se všechno v životě jednotlivce – prosperita i úpadek, štěstí i bída, spása i zatracení, a také vzestupy a pády národů – odehrávalo přesně tak, jak je předurčeno Bohem.
Například svatý Pavel napsal: ...které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,30) ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Ř 9,15-16) Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Ř 9,21) Je také napsáno, že Bůh miloval Jákoba a nenáviděl Ezaua, ještě když byli v matčině lůně, a jejich osud oznámil slovy: „...starší bude sloužit mladšímu.“ (Ř 9,11-13) V Bibli tedy nacházíme dostatek podkladů pro obhájení nauky o Božím absolutním a úplném předurčení.
Přesto v Bibli nacházíme také dostatečné důkazy, které nauku o absolutním předurčení vyvracejí.
Například Bůh varoval první předky lidstva, aby nejedli ovoce, čímž chtěl předejít jejich pádu. (Gn 2,17) Z toho můžeme usoudit, že pád člověka nebyl výsledkem Božího předurčení, ale naopak výsledkem neposlušnosti člověka vůči Božímu přikázání. Dále čteme: „Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ (Gn 6,6) Kdyby Bůh pád člověka předurčil, pak by neexistoval důvod, aby se trápil nad padlými lidmi, kteří by jednali v souladu s jeho předurčením. V Janově evangeliu je navíc napsáno, že žádný, kdo věří v Krista, nezahyne, ale bude mít život věčný, (J 3,16) což naznačuje, že nikdo není předurčen k zatracení.
Učení, že o výsledku lidského konání nerozhoduje Boží předurčení, ale spíše úsilí člověka, podporuje dobře známý biblický verš: „Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.“ (Mt 7,7) Kdyby se veškeré lidské konání mělo odehrát přesně tak, jak to předurčil Bůh, proč by potom Ježíš zdůrazňoval nezbytnost lidského úsilí?
Bible nás vede k tomu, abychom se modlili za své nemocné bratry, (Jk 5,14-15) což naznačuje, že nemoc a zdraví nezáleží pouze na Božím předurčení. Kdyby o všem rozhodoval nevyhnutelný osud předurčený Bohem, neměly by naše úpěnlivé prosby, plné slz, žádný význam.
Protože Bůh je absolutní, mohli bychom předpokládat, že pokud něco předurčí, je to dáno absolutně a lidské úsilí na tom nemůže nic změnit. Jestliže tedy přijmeme tradiční učení, že je všechno absolutně předurčeno Bohem, pak musíme dojít k závěru, že žádné lidské úsilí, včetně modlitby, evangelizace nebo charity, nemůže nijak ovlivnit Boží prozřetelnost obnovení. Jakékoli další úsilí nad rámec přirozeného běhu událostí by pak bylo naprosto zbytečné.
Protože v Bibli nacházíme dostatek podkladů pro obhájení obou protichůdných učení, je diskuse o problému předurčení nevyhnutelná. Jak tento problém řeší Princip? Otázku předurčení budeme rozebírat z několika pohledů.