Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 4. Objasnění biblických veršů, které podporují nauku o absolutním předurčení

Doposud jsme rozebírali různé otázky týkající se předurčení. Nyní se znovu podíváme na ty z biblických veršů, které zdánlivě podporují tvrzení, že výsledek každého snažení je stanoven absolutním Božím předurčením, a objasníme si jejich význam.

Začněme následujícím veršem: Které předem vyhlédl, ty také předem určil...,které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,29-30)

Bůh je vševědoucí a předem ví, kdo má nezbytné předpoklady pro to, aby se stal centrální postavou v prozřetelnosti obnovení. Bůh předurčuje ty, které vyhlédl; potom je povolá ke splnění účelu prozřetelnosti. Boží zodpovědností je povolat určitého člověka, to však tohoto člověka neopravňuje k tomu, aby byl před Bohem ospravedlněn a oslaven. Pouze poté, co je Bohem povolán a naplní svoji zodpovědnost, může být ospravedlněn a uveden do slávy. Boží předurčení, podle kterého má být člověk oslaven, tedy závisí na splnění lidského dílu zodpovědnosti. Protože se uvedený biblický verš o lidském dílu zodpovědnosti nezmiňuje, mohou se lidé na jeho základě mylně domnívat, že všechny události jsou dány výhradně Božím absolutním předurčením.

Je napsáno: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Ř 9,15-16)

Jak už bylo vysvětleno, pouze Bůh předem zná a vybírá nejvhodnějšího člověka pro naplnění účelu prozřetelnosti obnovení. Bůh má právo vybrat člověka a smilovat nebo slitovat se nad ním. Nezáleží tedy vůbec na vůli člověka ani na jeho úsilí. Tento verš byl napsán proto, aby zdůraznil moc a milosrdenství Boha.

Pavel také napsal: Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Ř 9,21)

Bylo už vysvětleno, že Bůh dal lidem díl zodpovědnosti jako podmínku, na jejímž základě je mohl milovat více než jiná stvořená bytí. Když jim Bůh tuto podmínku dával, chtěl, aby lidé zdědili jeho tvořivou povahu a tak si zasloužili stát se pánem stvoření. Lidé však tuto podmínku porušili a padli. Stali se odpadem určeným na vyhození. V takovém stavu padlí lidé tedy nemají žádný důvod stěžovat si, ať s nimi Bůh jedná jakkoli. Právě to nás učí uvedený verš.

Je napsáno, že Bůh miloval Jákoba a nenáviděl Ezaua, už když byli v matčině lůně a nemohli udělat nic dobrého ani zlého. Bůh si jednoho zamiloval a druhého znelíbil a Rebece řekl, že „starší bude sloužit mladšímu“. (Ř 9,10-13)

Proč Bůh takto jednal? Bůh si zamiloval Jákoba a znelíbil Ezaua, aby vytvořil určitý vzor v prozřetelnosti obnovení. Protože se další podrobnosti dozvíme později, (Viz kapitola Základ 3.2) uveďme jen, že Bůh dal Izákovi dva syny, dvojčata, Ezaua a Jákoba, které chtěl postavit do pozice Kaina a Ábela. Oba měli položit podmínky odškodnění, potřebné pro naplnění Boží vůle, aby bylo obnoveno prvorozenství staršího syna, které bylo ztraceno v Adamově rodině, když Kain zabil Ábela. Bůh chtěl naplnit svoji vůli prostřednictvím Jákoba (v pozici Ábela), který měl zvítězit nad starším bratrem Ezauem (v pozici Kaina). Protože Ezau byl v pozici Kaina, Bůh ho „nenáviděl“. Jákob byl v pozici Ábela, a proto mohl obdržet Boží lásku.

Jestli však nakonec získají Boží přízeň, záleželo na tom, zda splní svůj díl zodpovědnosti. Protože Ezau se ve skutečnosti poslušně podřídil Jákobovi, mohl opustit předchozí pozici, ve které ho Bůh nenáviděl, a obdržet požehnání Boží lásky podobně jako Jákob. Na druhé straně, i když byl Jákob od začátku v pozici, v níž se mu dostávalo Boží přízně, ztratil by ji, kdyby nesplnil svoji zodpovědnost.

Lidé jako Jan Kalvín předkládali učení o absolutním a úplném předurčení, kterému ještě dnes mnozí věří. Lpěli na tomto učení, protože nesprávně věřili, že naplnění Boží vůle závisí výhradně na moci a skutcích Boha. Neznali skutečný vztah mezi Božím dílem zodpovědnosti a dílem zodpovědnosti člověka při naplňování účelu prozřetelnosti obnovení.