Část 3. Kam se Kristus vrátí?
Jestliže se Kristus při svém návratu narodí jako člověk na zemi, zajisté se narodí mezi lidmi vyvolenými Bohem ve shodě s jeho předurčením. Které místo zvolil Bůh pro Kristův návrat? Kteří lidé jsou vyvoleni přijmout Pána?
3.1 Vrátí se Kristus mezi Židy?
Někteří křesťané na základě několika biblických pasáží očekávají, že se Kristus vrátí mezi Židy: „Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele,“ (Zj 7,4) a „Amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“ (Mt 10,23; viz Mt 16,28) Vysvětlovat tyto verše takovým způsobem však znamená nepochopit Boží prozřetelnost.
V souvislosti se svým návratem vyslovil Ježíš podobenství o vinařích: „Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijeme ho, a dědictví připadne nám!‘ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ Ježíš jim řekl: „...Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Mt 21,33-43) V tomto podobenství představuje hospodář Boha, vinice představuje Boží dílo, nájemníci, jimž byla svěřena práce, představují židovský národ, sluhové představují proroky, syn hospodáře představuje Ježíše a jiní nájemníci, kteří ponesou ovoce, představují některý jiný národ, který přijme Krista při Druhém příchodu a uskuteční Boží vůli. Tímto podobenstvím Ježíš sdělil, že se nevrátí k lidem, kteří ho pronásledovali. Bůh těmto lidem odejme poslání, které jim dříve svěřil, a dá je jiným lidem, kteří při Kristově návratu ponesou plody.
Proč se tedy zdá, že Bible líčí návrat Krista do Izraele? Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme nejprve zjistit, co znamená slovo Izrael.
„Izrael“ označuje toho, který zvítězil. Jákob obdržel toto jméno poté, co porazil anděla, se kterým zápasil u brodu Jabbok. (Gn 32,28) Jákob s andělem zápasil, aby si zajistil pozici Ábela pro vytvoření substanciálního základu. Když si tuto pozici úspěšně zajistil a vykonal substanciální oběť, položil základ pro Mesiáše na rodinné úrovni. Jeho potomci, kteří na tomto základě zdědili zodpovědnost za Boží prozřetelnost, se nazývají Izrael neboli vyvolený lid.
Termín „Izrael“ označuje Boží lid, který zvítězil svou vírou, a nemusí se nutně vztahovat na každého, kdo pochází z Jákobovy linie. Proto Jan Křtitel řekl Židům: „Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ ‚Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.‘“ (Mt 3,9) Také svatý Pavel řekl: „Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona,“ (Ř 2,28-29) a „Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael...“ (Ř 9,6) Oba kárali Židy, kteří se vychloubali, že jsou vyvoleným národem jen na základě rodového spojení s Abrahamem, ačkoli ve skutečnosti nežili podle Boží vůle.
Můžeme říci, že Jákobovi potomci byli Izraelem v čase odchodu z Egypta pod Mojžíšovým vedením, avšak když se v poušti obrátili proti Bohu, Izraelem už nebyli. Proto je Bůh v poušti zničil a do Kanaán vedl jen mladší generaci; tu považoval za pravý Izrael. Z Abrahamových potomků, kteří vstoupili do kanaánské země, deset kmenů severního království Izraele, jež se proti Bohu prohřešilo, zahynulo, protože ztratilo oprávnění být Božím vyvoleným národem. Pouze dva kmeny jižního království Judska, které nepřestaly zachovávat Boží vůli, zůstaly vyvoleným národem, jenž nakonec mohl přijmout Ježíše. Když však přivedly Ježíše na kříž, také ztratily oprávnění být národem plně zodpovědným za Boží prozřetelnost.
Kdo se stal vyvoleným lidem po Ježíšově ukřižování? Byli to právě křesťané, kteří zdědili Abrahamovu víru a převzali poslání, jež Abrahamovi potomci nenaplnili. Svatý Pavel napsal: „Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.“ (Ř 11,11) Dosvědčil tak, že se centrum Boží prozřetelnosti obnovení přesunulo ze Židů na pohany. (Sk 13,46) Proto vyvoleným národem, který měl položit základ pro Krista při Druhém příchodu, nejsou Abrahamovi potomci, ale naopak křesťané, kteří zdědili Abrahamovu víru.
3.2 Kristus se vrátí do národa na východě
Jak Ježíš vysvětlil v podobenství o vinařích, (Mt 21,33-43) když židovský národ přivedl Ježíše na kříž, ztratil své prozřetelnostní poslání, podobně jako nájemníci v podobenství, kteří zabili syna svého pána. Který národ tedy zdědí Boží dílo a ponese jeho ovoce? Bible naznačuje, že se tento národ nachází na východě.
Kniha zjevení popisuje otevření knihy zapečetěné sedmi pečetěmi: A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ (Zj 5,1-5)
Lev z pokolení Judova označuje Krista; je to on, kdo v Posledních dnech těchto sedm pečetí rozlomí. Po rozlomení šesté pečetě: A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal...: „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“ Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených... (Zj 7,2-4)
Tato pasáž naznačuje, že pečetidlem živého Boha bude na čelech označeno sto čtyřicet čtyři tisíc lidí na východě, kde vychází slunce. Tito vyvolení budou doprovázet beránka při jeho návratu. (Zj 14,1) Můžeme tedy usoudit, že národ, který zdědí Boží dílo a ponese jeho plody ve prospěch Krista při Druhém příchodu, se nachází na východě. Tam se Kristus narodí a bude přijat sto čtyřiceti čtyřmi tisíci vyvolenými Bohem. Který národ na východě je vyvolen, aby přijal Pána?
3.3 Národem na východě je Korea
Od dávných časů byly za východní národy tradičně považovány tyto tři národy: Korea, Japonsko a Čína. Mezi nimi Japonsko uctívalo v celých svých dějinách bohyni slunce Amaterasu–omi–kami. Do období Druhého příchodu vstoupilo jako fašistický národ a krutě pronásledovalo korejské křesťanství. (Viz kapitola Příprava 4.3.3) Čína byla v čase Druhého příchodu ohniskem komunismu a stala se komunistickým národem. Oba národy tedy patřily na satanskou stranu. Proto národem na východě, kam se vrátí Kristus, je Korea.
Podívejme se z hlediska Principu na to, jakým způsobem se Korea kvalifikovala k přijetí Krista při Druhém příchodu. Korea jako národ, do kterého se vrací Mesiáš, musí splňovat následující předpoklady.
3.3.1 Národní podmínka odškodnění
Aby se Korea stala národem vhodným k přijetí Mesiáše, musela na národní úrovni naplnit dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana za účelem obnovení Kanaán na kosmické úrovni. Proč dostala Korea tuto podmínku odškodnění?
Jestliže se Kristus vrátí do Koreje, je korejský národ předurčen stát se Třetím Izraelem. Ve věku Starého zákona byli Abrahamovi potomci, kteří zachovávali Boží vůli a prošli pronásledováním v Egyptě, Prvním Izraelem. Křesťané, kteří byli Židy pronásledováni jako kacíři, protože ctili vzkříšeného Ježíše a naplňovali prozřetelnost obnovení, se stali Druhým Izraelem. Je pravděpodobné, že podobně bude Kristus při svém návratu zavržen jako kacíř křesťany této doby, jak to uvádí proroctví, podle kterého bude muset mnoho trpět a bude od tohoto pokolení zavržen, (L 17,25) jako byl Noe ve své době. Jestliže se tak stane, bude Bůh muset opustit křesťany, kteří Krista pronásledují, podobně jako opustil Židy, kteří odmítli Ježíše. (Mt 7,23) Pak se korejský národ, který bude sloužit navrácenému Kristu a podporovat ho při naplňování třetí kapitoly Boží prozřetelnosti, stane Třetím Izraelem.
První Izrael trpěl čtyři sta let v Egyptě. Měla se tak naplnit dispenzace čísla čtyřicet pro oddělení satana, nezbytná pro ustanovení kurzu obnovení Kanaán na národní úrovni. Druhý Izrael musel projít čtyřistaletým pronásledováním v Římské říši, aby naplnil dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana, nezbytnou pro zahájení kurzu obnovení Kanaán na světové úrovni. Jako Třetí Izrael musel korejský národ také trpět pod nadvládou národa na satanské straně po dobu, která splňuje číslo čtyřicet. Tímto způsobem mohl naplnit dispenzaci čísla čtyřicet pro oddělení satana, nezbytnou pro zahájení kurzu obnovení Kanaán na kosmické úrovni. Bylo to čtyřicetileté období, během něhož Korea jako japonská kolonie zakoušela nevýslovné útrapy.
Korea byla jedním z prvních cílů japonské imperialistické politiky. Ulsaská dohoda o ochraně, uzavřená v roce 1905 mezi Hirobumim Item z Japonska a Wanyongem Leem z Koreje, vnutila Koreji statut japonského protektorátu. Všechna korejská diplomatická práva přešla pod správu japonského ministerstva zahraničních věcí. Japonsko dosadilo generálního guvernéra a do každého kraje jmenovalo vojenské vládní úředníky, kteří měli pod kontrolou všechny korejské vnitřní záležitosti. Zakrátko Japonsko vnutilo korejskému lidu svoji vůli a rozhodovalo o všech jeho politických, diplomatických a ekonomických záležitostech.
V roce 1910 Japonsko anektovalo Koreu. Japonci se dopouštěli na korejském národě mnoha krutostí, uvěznili a popravili mnoho korejských vlastenců a lid připravili o svobodu. Když 1. března 1919 vypuklo hnutí za nezávislost, povraždili Japonci tisíce civilistů na mnoha místech poloostrova. V době velkého zemětřesení v Kanto v roce 1923 udělali Japonci z nevinných Korejců žijících v Tokiu obětní beránky a mnohé z nich zmasakrovali.
Mezitím se mnozí Korejci, kteří japonský útlak už nemohli déle snášet, vzdali svých domovů a utekli do mandžuské pustiny, kde hledali svobodu. Snášeli tam nevýslovná utrpení a celým srdcem a duší usilovali o nezávislost své vlasti. Japonská armáda prohledávala jednu vesnici po druhé ve snaze objevit tyto věrné Korejce. V některých vesnicích nahnali lidi bez rozdílu věku do jedné budovy, kterou pak zapálili a všechny lidi nechali zaživa upálit. Tato tyranie pokračovala až do pádu Japonska.
Korejci, kteří byli zabiti v březnovém hnutí za nezávislost a v mandžuské pustině, byli převážně křesťané. Ke konci své koloniální nadvlády zahájilo Japonsko neblaze proslulou politiku likvidace nezávislého křesťanství v Koreji. Křesťané byli nuceni konat pobožnosti v šintoistických svatyních; ti, kteří se nepodřídili, byli vězněni nebo popraveni. Když se na konci druhé světové války japonský císař Hirohito vzdal, byl korejský lid od japonské nadvlády konečně osvobozen.
Korejský národ trpěl čtyřicet let od uzavření dohody o ochraně v roce 1905 v Ulse až do svého osvobození v roce 1945. Jeho utrpení můžeme srovnat se strádáním Prvního Izraele v Egyptě a Druhého Izraele v Římské říši. Korejské hnutí za nezávislost vedli doma i v zahraničí hlavně křesťané; byli to právě křesťané, kteří nejvíce trpěli pod tyranií Japonska.
3.3.2 Boží frontová linie a satanova frontová linie
V Posledních dnech je svět rozdělen na demokratický svět a komunistický svět. Protože Bůh dal Adamovi požehnání vlády, nezbývalo mu nic jiného, než satanovi umožnit, aby s Adamovými potomky vytvořil neprincipový svět. Bůh musel jít za satanem a pracovat na obnovení neprincipového světa na svoji stranu.
Když se Kristus vrátí, aby obnovil tento padlý svět do jeho původního stavu, stvořeného Bohem, bude se zajisté snažit zachránit komunistický svět. Národ, do kterého se vrátí, bude bezpochyby v této dispenzaci hrát ústřední roli. Korea jako národ, do kterého se Kristus vrátí, je pro Boha nejvzácnějším místem a pro satana místem, které nejvíce nenávidí. Je frontovou linií Boha i satana, místem, kde se kříží síly demokracie a komunismu. Touto konfrontační linií je korejská třicátá osmá rovnoběžka, která byla vytvořena kvůli naplnění Boží prozřetelnosti.
V okamžiku konfrontace mezi Bohem a satanem musí být přinesena oběť jako podmínka, která rozhodne o výsledku jejich zápasu. Korejský lid byl obětí položenou na frontovou linii tohoto zápasu, která měla být obětována pro obnovení univerza. Proto Bůh rozdělil korejský národ, podobně jako měla být rozdělena Abrahamova oběť. To je důvod, proč je Korea rozdělena třicátou osmou rovnoběžkou, která tuto zem rozděluje na dva národy: národ typu Kaina a národ typu Ábela. Třicátá osmá rovnoběžka je frontovou linií bitvy mezi demokracií a komunismem. Současně je frontovou linií bitvy mezi Bohem a satanem. Korejská válka, která zuřila kolem třicáté osmé rovnoběžky, nebyla pouze občanskou válkou; byla konfliktem mezi demokratickým a komunistickým světem. Navíc byla konfliktem mezi Bohem a satanem. Protože tato válka měla celosvětový význam pro naplnění prozřetelnosti obnovení, byly poprvé zmobilizovány ozbrojené síly členských států Spojených národů. Ačkoli zúčastněné státy pravděpodobně nechápaly prozřetelnostní význam této války, konaly ve shodě s Boží vůlí, aby osvobodily duchovní vlast.
V okamžiku pádu prvních předků lidstva se cesty Boží a satanské strany rozdělily v jediném bodě. Život a smrt, dobro a zlo, láska a nenávist, štěstí a žal, dobrý a zlý osud, všechno se rozdělilo v jediném bodě a v lidských dějinách bylo v neustálém vzájemném konfliktu. Tyto rozdílné směry se nezávisle na sobě zformovaly ve svět typu Kaina a svět typu Ábela a ty se nakonec rozvinuly do podoby demokratického a komunistického světa. Když tyto dva světy vstoupily do celosvětového konfliktu, jeho centrem se stal Korejský poloostrov. Náboženství, ideologie, politické síly a ekonomické systémy, všechno se dostalo do konfliktu a způsobilo v korejské společnosti velký zmatek, který pak měl dopad na celý svět. Důvod spočívá v tom, že jevy, které se odehrály v duchovním světě, se v Koreji, v hlavním národě v prozřetelnosti, staly fyzickou skutečností a nabyly celosvětového měřítka. Tento výbuch společenského a ideologického chaosu byl jasným znamením, že se rychle blíží nový světový řád. Jak jednou Ježíš řekl: „Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.“ (Mt 24,32)
Když se učedníci ptali Ježíše na místo jeho návratu, odpověděl: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“ (L 17,37) Věčný život a věčná smrt se kříží v Koreji, na frontové linii zápasu mezi Bohem a satanem. Ďáblové, symbolizováni supy, se v této zemi shromáždí, aby hledali duchovně mrtvé, zatímco Pán při svém návratu přichází do této země, aby hledal lidi plné života.
3.3.3 Partner v pozici objektu vůči Božímu Srdci
Abychom se stali partnerem v pozici objektu vůči Božímu Srdci, musíme nejprve projít cestou krve, potu a slz. Od doby, kdy lidé padli pod vládu satana a postavili se proti Bohu, Bůh ve svém Srdci truchlí jako rodič, který ztratil své děti. Neustále se v hříšném světě snaží zachránit nemorální a ubohé lidi, kteří jsou přesto jeho dětmi. Ve svém úsilí získat zpátky své vzpurné děti musel Bůh navíc opakovaně obětovat ty nejspravedlivější a nejmilovanější satanskému světu a Ježíše, svého jediného milovaného syna, dokonce poslat na kříž. Od pádu člověka takto truchlí každý den. (Gn 6,6) Proto se jednotlivec, rodina nebo národ, kteří bojují za Boží vůli se satanským světem, nemohou vyhnout cestě krve, potu a slz.
Jak můžeme jako věrné a zbožné děti žít bezstarostně a spokojeně, a přesto si myslet, že jsme stále partnerem v pozici objektu vůči Nebeskému Otci, který trpí tak velkou bolestí? Národ, který může přijmout Mesiáše, by se měl stát partnerem v pozici objektu vůči Božímu Srdci tím, že prokáže svoji oddanost. Proto musí kráčet cestou krve, potu a slz. První i Druhý Izrael kráčely cestou utrpení. Korejský lid, Třetí Izrael, šel stejnou cestou.
Jeho dějiny plné bídy byly cestou, kterou musel nevyhnutelně kráčet Boží vyvolený národ. Nikdo si nedokáže představit, jak velká požehnání může cesta plná utrpení nakonec přinést.
Národ, který má právo být partnerem v pozici objektu vůči Božímu Srdci, musí tvořit dobří lidé. Korejský národ, homogenní rasa se čtyřtisíciletou historií, jen výjimečně napadl jiné národy. Dokonce během období dynastií Koguryo a Silla, kdy se honosil impozantní vojenskou mocí, využil ozbrojené síly jen k tomu, aby se bránil před útočníky. Vzhledem k tomu, že charakteristickou vlastností satana je agresivně napadat jiné, je jasné, že korejský lid je oprávněn stát na Boží straně. Bůh používá strategii, podle níž může získat vítězství až poté, co byla jeho strana napadena jako první. Přestože byli v průběhu dějin obětováni nesčetní proroci a svatí, a Ježíš dokonce zemřel na kříži, Bůh na konci vždy získal vítězství. Ačkoli v první a druhé světové válce byla satanova strana útočníkem, vítězství získaly nakonec národy na Boží straně. Podobně byl korejský národ nesčetněkrát napaden cizími mocnostmi. Bůh ho nechal projít utrpením, protože ve skutečnosti chtěl, aby stál na jeho straně a získal konečné vítězství.
Korejci jsou obdařeni přirozenou zbožností. Jejich náboženské cítění je vedlo k tomu, aby vždy usilovali o věci překračující hmotnou skutečnost a mající hlubší hodnotu. Od dávných dob, kdy byla jejich kultura ještě primitivní, projevovali silnou touhu uctívat Boha. Neuznávali příliš náboženství, která pověrčivě zbožšťovala přírodu nebo hledala štěstí v dočasném životě. Vždy si velice cenili takových ctností, jako jsou věrnost, synovská úcta a čistota. Jejich láska k lidovým legendám, které o těchto ctnostech mluví, jako např. „Příběh o Šimdžong“ a „Příběh o Čunjang“, pramení z těchto silných stránek jejich kultury.
3.3.4 Mesiánská proroctví
Korejský lid si v sobě dlouho vroucně uchovával mesiánskou naději, kterou povzbuzovala jasná svědectví jeho proroků. První Izrael věřil svědectvím proroků, (Mal 4,2-5; Iz 60,1-22) že Mesiáš přijde jako jejich král, vytvoří království a přinese jim spasení. Druhý Izrael dokázal projít svízelnou cestou víry částečně díky naději na návrat Krista. Podobně korejský národ, Třetí Izrael, věří v proroctví, že se zjeví spravedlivý král a založí v této zemi slavné a věčné království. Drží se této naděje a tak nachází sílu, aby dokázal vytrvat v soužení. Tato mesiánská myšlenka byla korejskému národu zjevena prostřednictvím prorocké knihy Čongamnok, napsané ve čtrnáctém století na začátku dynastie Ji.
Protože proroctví předpovídalo, že se objeví nový král, snažila se vládnoucí třída tuto knihu zakázat. Japonský koloniální režim se pokusil tuto představu zničit tím, že knihu spálil a věřící utiskoval. Poté co bylo křesťanství všeobecně přijato, byla tato myšlenka terčem výsměchu jako pověra. Přesto tato mesiánská naděje, hluboko zakořeněná v duši korejského lidu, žije dál. Očekávaný spravedlivý král, jehož příchod byl předpověděn v prorocké knize Čongamnok, je nazýván Čongtorjongem (tím, který přichází s pravým Božím Slovem). Ve skutečnosti je to korejské proroctví o Kristovi, který se má vrátit do Koreje. Ještě před příchodem křesťanství do Koreje Bůh prostřednictvím prorocké knihy Čongamnok zjevil, že Mesiáš přijde do této země. Dnes učenci potvrzují, že se mnoho pasáží této prorocké knihy shoduje s proroctvími v Bibli.
Mezi věrnými stoupenci všech náboženství v Koreji jsou navíc lidé, kteří měli zjevení, že se zakladatelé jejich náboženství vrátí do Koreje. Při studiu vývoje kulturních oblastí (Viz kapitola Poslední dny 4.2) jsme se dozvěděli, že všechna náboženství splývají do jednoho. Boží touhou je, aby se křesťanství v Posledních dnech stalo konečným náboženstvím, které může převzít zodpovědnost za naplnění cílů mnohých náboženství v dějinách. Navrácený Kristus, který přichází jako centrum křesťanství, naplní všechny cíle, o jejichž uskutečnění usilovali zakladatelé jednotlivých náboženství. Z hlediska Kristova poslání může být Kristus při svém návratu považován za druhý příchod zakladatelů všech náboženství. (Viz kapitola Vzkříšení 2.4) Když v Koreji dojde ke druhým příchodům zakladatelů různých náboženství, aby se naplnila rozmanitá zjevení, nepřijdou jako různí jedinci. Jeden člověk, Kristus při Druhém příchodu, přijde jako naplnění všech těchto zjevení. Pánem, jehož příchod byl zjeven věřícím různých náboženství, včetně Maitreye Buddhy v buddhismu, Pravého člověka v konfucianismu, navráceného Če Su-una, který založil náboženství Čondogyo, a příchodu Čongtorjonga z knihy Čongamnok, bude právě Kristus při Druhém příchodu.
Nakonec jsme svědky toho, že zjevení a znamení, která dostávají duchovně připravení křesťané, svědčí o tom, že Druhý příchod Krista se uskuteční v Koreji; těchto znamení přibývá jako hub po dešti. V korejském národě se naplňuje Boží příslib, že Bůh vylije svého ducha na každého člověka. (Sk 2,17) Protože oddaní křesťané jsou ve spojení s duchovními bytostmi na různých úrovních duchovního světa, od nižších úrovní až po ráj, mají mnozí jasná zjevení, že Pán přijde do Koreje. Avšak současní představitelé korejských křesťanských církví jsou v hlubokém spánku. Postrádají duchovní poznání, a tak se zajímají jen o svůj kněžský úřad a nestarají se o tato znamení doby. K podobné situaci došlo v době Ježíše. Kněží, rabíni a zákoníci měli jako první rozpoznat narození Mesiáše, ale zůstali v úplné nevědomosti, protože byli duchovně slepí. Astrologové a pastýři, kteří dostali zjevení, byli ti, kteří se o Ježíšově narození dozvěděli.
Ježíš řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.“ (Mt 11,25) Bědoval nad duchovní nevědomostí židovských vůdců své doby, zatímco na druhé straně byl vděčný, že Bůh udělil svoji milost čistým a nevzdělaným věřícím tím, že jim zjevil svoji prozřetelnost. V dnešním korejském křesťanství, v čase podobném Ježíšově době, dochází k podobným jevům, třebaže ve složitější podobě. Bůh odhaluje mnohá nebeská tajemství, týkající se Posledních dnů, prostřednictvím čistých a nevinných laických věřících. Ale protože by byli přísně potrestáni jako kacíři, kdyby tyto pravdy hlásali veřejně, nechávají si je pro sebe.
Mnoho křesťanských kněží se zatím pyšní svojí znalostí Bible a schopností jejího výkladu, podobně jako kněží, rabíni a zákoníci v Ježíšově době. Libují si ve váženosti, které se jim dostává od jejich následovníků; jsou spokojeni, že vykonávají impozantní povinnosti svých úřadů; k Božímu zármutku však vůbec neznají Boží prozřetelnost v Posledních dnech.
3.3.5 Vyvrcholení všech kultur
Duchovní kultura, založená na náboženství, a materiální kultura, založená na vědě, které se snaží odstranit dva aspekty lidské nevědomosti, se musí dostat do souladu. Jen poté můžeme vyřešit základní problémy lidského života a uskutečnit svět Božího ideálu. (Viz kapitola Poslední dny 5.1) Ve světě, který Kristus přichází uskutečnit, bude vysoce rozvinutá věda. Bude to společnost s nejvyšší úrovní kultury, v níž budou všechny kultury, jež se vyvíjely vertikálním kurzem dějin prozřetelnosti, horizontálně obnoveny pod vedením Pána. Duchovní a materiální aspekty kultury, které se vyvinuly z náboženství a vědy a vzkvétaly po celém světě, se tedy setkají a zharmonizují v Koreji pod vedením nové pravdy. Potom přinesou plody v ideálním světě, jenž je Boží nejhlubší touhou.
Nejprve by v Koreji měly přinést plody základy všech kultur, které se vyvíjely na kontinentu. Starověké kontinentální kultury, které vznikly v Egyptě a Mezopotámii, zanechaly své plody poloostrovním kulturám Řecka, Říma a Iberie a odtud ostrovní kultuře Velké Británie. Ta svoji kulturu předala Spojeným státům, kontinentální kultuře. Pak se směr obrátil a Spojené státy předaly svoji kulturu ostrovní kultuře Japonska. Nyní by se měly tyto plody sklízet v poloostrovní kultuře Koreje, kde se má narodit Kristus.
Dále by měly v kultuře Tichomoří, do které Korea náleží, přinést své plody kultury, zrozené na březích řek a moří. Říční kultury, které vznikly na březích Nilu, Eufratu a Tigridu, předaly své plody kulturám v okolí Středozemního moře: Řecku, Římu, Španělsku a Portugalsku. Ty své plody předaly kulturám Atlantského oceánu: zejména Velké Británii a Spojeným státům. Všechny tyto plody budou sklizeny v kultuře Tichého oceánu, která spojuje dohromady Spojené státy, Japonsko a Koreu.
Nakonec by měly v Koreji nést své plody kultury zrozené v různých podnebních pásech. V cyklu ročních období živé organismy vznikají a rozmnožují se na jaře, kvetou v létě, na podzim nesou plody a v zimě ukládají zásoby. Cyklus jaro, léto, podzim a zima se opakuje nejen každý rok, ale také každý den: ráno odpovídá jaru, odpoledne létu, večer podzimu a noc zimě. Čtyři etapy lidského života – dětství, mládí, dospělost a stáří – také odpovídají tomuto modelu. Lidské dějiny se také odvíjejí podle ročních období, protože jedním aspektem Božího Principu, charakteristickým pro jeho stvoření, je harmonický cyklus života podobný opakování čtyř ročních období.
Bůh stvořil Adama a Evu v jarním období lidských dějin. Proto měly dějiny začít vytvořením kultury mírného pásu v Edenu. Pak se měla v letním období vytvořit kultura tropického pásu; v podzimním období kultura chladného pásu a vyvrcholení by bylo dosaženo vytvořením kultury polárního pásu odpovídající zimnímu období. V důsledku pádu však lidé klesli na velmi primitivní úroveň. Místo aby vytvořili kulturu mírného pásu, začali předčasně žít jako primitivní lidé v tropickém pásu. Na africkém kontinentu vytvořili egyptskou kulturu tropického pásu. Tato kontinentální kultura předala své plody poloostrovům a ostrovům, kde se rozvinuly kultury chladného pásu. Své plody odevzdaly kultuře polárního pásu, Sovětskému svazu. Nyní má tento proud vyvrcholit vytvořením kultury mírného pásu, nového Edenu. To by se mělo zajisté uskutečnit v Koreji, kde mají nést ovoce všechny civilizace.