Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 4. Podobnosti mezi Ježíšovou dobou a současností

Období Druhého příchodu se podobá Ježíšově době. Situace v dnešním křesťanství odpovídá tomu, co se odehrávalo v judaismu za Ježíšovy doby. Podívejme se na některé z těchto podobností.

Současné křesťanství, podobně jako judaismus v Ježíšově době, příliš strnule lpí na svých úředních pravomocích a náboženských obřadech, zatímco uvnitř je zkažené. V Ježíšově době se mnozí kněží a zákoníci stali otroky rituálů a zdůrazňování vnějšího dodržování příkazů, zatímco jejich duchovní život byl zkažený. Proto se Židé s upřímnou vírou shromáždili kolem Ježíše obviněného z kacířství, aby uhasili svoji duchovní žízeň. Podobně v současném křesťanství jsou mnozí duchovní vůdci a kněží oběťmi svých úřadů a zahleděni do svých rituálů, zatímco jejich duch každým dnem uhasíná. Proto oddaní křesťané bloudí po duchovních horách a planinách a pátrají po pravé cestě. Hledají nové vůdce, kteří by je mohli vyvést z duchovní pouště a ukázat jim cestu vnitřního světla.

Dnešní křesťanští vůdcové, podobně jako židovští vůdcové v Ježíšově době, budou pravděpodobně jako první pronásledovat Krista při Druhém příchodu. Ježíš přišel založit nový věk, který naplní slova Starého zákona, zvěstovaná proroky. Neomezoval se jen na opakování slov Starého zákona, ale přinesl slova pravdy, odpovídající novému věku. Židovští kněží a zákoníci kritizovali Ježíšova slova a skutky, protože jen v omezené míře chápali Písmo Starého zákona. Jejich špatný názor je vedl k tomu, že vydali Ježíše na kříž.

Podobně má Kristus při Druhém příchodu vybudovat nové nebe a novou zemi (Zj 21,1-4) na základě duchovního spasení položeném křesťanstvím ve věku Nového zákona. Když se vrátí, nebude pouze opakovat slova Nového zákona, pronesená před dvěma tisíci lety, ale zajisté přidá nová slova pravdy, nezbytná pro založení nového nebe a nové země. Avšak křesťané dnešních dnů, kteří se ve svém myšlení přísně drží litery Nového zákona, budou na základě svého omezeného chápání Písem kritizovat slova a skutky Krista při jeho návratu. Proto můžeme očekávat, že označí Pána za kacíře a budou ho pronásledovat. Z tohoto důvodu Ježíš předpověděl, že Kristus při Druhém příchodu bude nejprve mnoho trpět a bude zavržen od tohoto pokolení. (L 17,25)

Když lidé budou mít zjevení o Kristově Druhém příchodu, nebo uslyší jeho slova, zachovají se stejně jako Židé v Ježíšově době. Bůh nezjevil zvěst o Ježíšově narození kněžím a zákoníkům, ale pohanským astrologům a pastýřům čistého srdce. Podobá se to situaci otce, který musí kvůli nevědomosti vlastních dětí více důvěřovat adoptivnímu dítěti. Podobně Bůh může zjevit zvěst o návratu Krista nejprve laikům, okrajovým duchovním skupinám a církvím, s nimiž tradiční církve zacházejí s pohrdáním, nebo nevěřícím lidem svědomí. Až později může tato zvěst dojít k tradičnímu křesťanskému duchovenstvu, které se bezmyšlenkovitě přidržuje konvenčních způsobů víry. Za Ježíšových dnů ti, kteří upřímně přijali evangelium, nebyli židovští vůdcové, ale prostý lid a pohané. Podobně za Kristova návratu přijmou Pánova slova prostí křesťané a nekřesťané dříve než křesťanští vůdcové, kteří se považují za vyvolené Bohem. Takový má význam Ježíšovo podobenství o svatební hostině. Když pozvaní hosté, vůdcové společenství, nepřijali pozvání krále: ...potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. (Mt 22,8-10)

Jak za Ježíšových dnů, tak v čase Druhého příchodu se mnoho oddaných věřících, kteří se vydali na cestu víry s nadějí, že vstoupí do nebe, ve skutečnosti ocitne v pekle. Protože kněží a zákoníci měli v Ježíšově době zodpovědnost vést Boží vyvolený národ, měli být první, kteří poznají, že přišel Mesiáš, a měli k němu vést židovský národ. Aby jim Ježíš pomohl splnit jejich poslání, převzal iniciativu; navštívil chrám a učil je evangelium, dříve než učil kohokoli jiného. (L 2,42-47) Když ho však nepřijali, nezbylo Ježíši nic jiného než hledat na Galilejských březích a vyvolit učedníky z tamních rybářů. Musel být duchovním vůdcem spodiny společnosti a stýkat se s hříšníky, celníky a prostitutkami. Nakonec ho kněží a zákoníci pronásledovali a dohnali ho tak daleko, že musel přijmout osud kříže. Spáchali tuto vraždu a věřili, že vykonali spravedlivý skutek, protože odstranili nebezpečného kacíře a rouhače. Pak po zbytek života pokračovali v obvyklých kněžských povinnostech, předčítali Písmo svaté, platili desátky, přinášeli oběti v chrámu, a to všechno s jistotou, že míří do nebe. Místo toho se po své smrti naprosto neočekávaně ocitli v pekle. Je ironií, že právě cesta, kterou se vydali, aby dosáhli nebe, je zavedla na scestí.

Když si uvědomíme, že podobné události se mohou vyskytnout v Posledních dnech, měli bychom se nad sebou vážně zamyslet. Dnes se mnoho křesťanů žene po cestě, o které věří, že vede do nebe. Jestliže však udělají nesprávný krok, může je tato cesta ve skutečnosti přivést do pekla. Proto Ježíš jednou řekl, že v Posledních dnech pokárá mnoho zbožných věřících, dokonce i ty, jejichž oddanost je tak veliká, že v jeho jménu dokáží vyhánět démony a konat zázraky: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Mt 7,23)

Ve skutečnosti nikdo není v choulostivější situaci než věřící, kteří žijí v takovém přechodném období dějin, jako je dnešek. Bez ohledu na to, jak velkou víru jsme ve svém životě prokázali, pokud jako židovští vůdcové v Ježíšově době učiníme nesprávný krok a obrátíme se proti navrácenému Kristovi, všechno naše úsilí vyjde nazmar. O těchto lidech Daniel řekl: „Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí.“ (Da 12,10)