Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 2. Ježíš a člověk, který naplnil účel stvoření

2.1 Dokonalý Adam, Ježíš a obnovení stromu života

Dějiny lidstva jsou dějinami prozřetelnosti obnovení. Jejich cílem je vytvořit Nebeské království na zemi, ve kterém lidé na konci dějin znovu dosáhnou stromu života ztraceného v zahradě Eden. (Zj 22,14; Gn 3,24) Vztah mezi dokonalým Adamem a Ježíšem pochopíme, srovnáme-li strom života v zahradě Eden se stromem života, který má být obnoven v Posledních dnech.

Jak již bylo uvedeno, (Viz kapitola Pád 1.1.1) kdyby Adam plně uskutečnil ideál stvoření, stal by se stromem života a také všichni jeho potomci by se stali stromem života. Adamův pád však Boží vůli zmařil a od té doby padlé lidstvo touží po svém obnovení na strom života. (Př 13,12; Zj 22,14) Protože padlí lidé se nemohou nikdy obnovit na úroveň stromu života jen svým vlastním úsilím, musí přijít člověk, který jako strom života naplnil ideál stvoření, a všechny lidi na sebe naroubovat.

Tímto stromem života, popsaným v Bibli, je Ježíš. Kdyby Adam naplnil ideál dokonalosti symbolizovaný stromem života v zahradě Eden, byl by totožný s Ježíšem symbolizovaným stromem života v knize Zjevení v tom smyslu, že by oba naplnili cíl stvoření. Jako takoví by měli stejnou hodnotu.

2.2 Ježíš, lidé a naplnění účelu stvoření

Srovnejme hodnotu Ježíše s hodnotou člověka dokonalého individuálního charakteru.

Z hlediska účelu stvoření je plně zralý člověk dokonalý, jako je dokonalý Bůh. (Mt 5,48) Protože má stejnou povahu jako Bůh, je nekonečně vzácný. Bůh je věčné Bytí, a proto i člověk stvořený tak, aby se po dosažení dokonalosti stal ztělesněným partnerem v pozici objektu vůči Bohu, musí mít věčný život. Plně zralý člověk je v celém kosmu jedinečný. Protože je navíc pánem celého fyzického světa, který bez něho nemůže plně realizovat svoji hodnotu, má hodnotu celého kosmu.

Neexistuje vyšší hodnota než hodnota člověka, který naplnil ideál stvoření. Taková je hodnota Ježíše, který bezesporu dosáhl nejvyšší možné hodnoty.

Tradiční křesťanská víra v Ježíšovo božství je opodstatněná, protože Ježíš jako dokonalý člověk dosáhl úplné jednoty s Bohem. Prohlašujeme-li, že Ježíš je člověk, který naplnil účel stvoření, ani v nejmenším nesnižujeme jeho hodnotu. Princip stvoření ve skutečnosti pozvedá pravou hodnotu všech lidí, kteří naplnili účel stvoření, na úroveň srovnatelnou s Ježíšem.

Prostudujme nyní několik biblických důkazů podporujících názor, že Ježíš je člověkem, který naplnil účel stvoření. Je psáno:

Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš. —1 Tm 2,5 Jako se neposlušností jednoho člověka (Adama) mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného (Ježíše) mnozí se stanou spravedlivými. (Ř 5,19) A jako vešla do světa smrt skrze člověka (Adama), tak i zmrtvýchvstání skrze člověka (Ježíše). (1 K 15,21) Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. (Sk 17,31) Bible jasně ukazuje, že Ježíš je člověk. Ježíš musel přijít jako člověk především proto, aby se mohl stát Pravým rodičem, který může dát lidem znovuzrození.

2.3 Je Ježíš Bůh?

Když Filip požádal Ježíše, aby mu ukázal Boha, Ježíš odpověděl: „Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?“ (J 14,9-10) O Ježíšovi je také psáno: „Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.“ (J 1,10) A Ježíš sám řekl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ (J 8,58) Na základě těchto biblických veršů mnoho křesťanů věří, že Ježíš je Bůh, Stvořitel.

Ježíše můžeme právem nazývat Bohem, protože jako člověk, který naplnil účel stvoření a který žije v jednotě s Bohem, má božskou povahu. Není však Bohem samotným. O vztahu mezi Bohem a Ježíšem můžeme uvažovat podobně jako o vztahu mezi myslí a tělem. Protože tělo je substanciálním partnerem v pozici objektu vůči mysli, podobá se jí a koná v jednotě s ní, můžeme ho považovat za druhé já mysli; není však myslí samotnou. Protože Ježíš je sjednocený s Bohem a je jeho ztělesněním, můžeme ho podobně považovat za druhé já Boha; Bohem však není. Je pravda, že ten, kdo viděl Ježíše, mohl říci, že viděl Boha, (J 14,9-10) ale Ježíš tím nechtěl říci, že on sám je Bůh.

Bible mluví o Ježíšovi jako o Slovu, které se stalo tělem. (J 1,14) Tento verš znamená, že Ježíš je ztělesněním Slova, tj. člověkem, v němž Slovo ožilo. Čteme, že všechno povstalo skrze Slovo, a dále, že svět povstal skrze Ježíše. (J 1,3; 1,10) Proto můžeme říci, že Ježíš je stvořitelem.

Máme-li však pochopit, co tyto verše znamenají, musíme si uvědomit, že univerzum je podle Principu stvoření substanciálním rozvinutím vnitřního charakteru a vnější formy člověka dokonalého charakteru. Plně zralý člověk v sobě obsahuje všechny prvky univerza a je centrem jejich harmonie. V tomto smyslu můžeme říci, že univerzum je stvořeno skrze dokonalého člověka. Bůh navíc chtěl, aby se lidé stali stvořiteli a pány nad fyzickým světem, a proto je obdařil vlastnostmi a mocí Stvořitele; mělo se tak stát poté, co lidé naplněním své zodpovědnosti dosáhnou dokonalosti. Z tohoto pohledu se uvedené verše shodují s naším pojetím Ježíše jako člověka, který naplnil účel stvoření; neznamenají, že Ježíš sám je Stvořitelem.

Ježíš také řekl: „...dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ (J 8,58) Ježíš byl potomkem Abrahama. A přesto z hlediska prozřetelnosti obnovení je Abrahamovým předkem, protože přišel dát všem lidem znovuzrození, a je tedy v pozici jejich prvního předka. Měli bychom pochopit, že tímto výrokem Ježíš nechtěl říci, že on sám je Bůh.

Dokud byl na zemi, nijak se od nás nelišil kromě toho, že neměl původní hřích. I v duchovním světě, kde Ježíš od svého vzkříšení přebývá, žije jako duchovní bytost podobně jako jeho učedníci. Jediný rozdíl mezi nimi je v tom, že Ježíš zde přebývá jako božský duch, zářící oslnivými paprsky světla, zatímco jeho učedníci na úrovni ducha života toto světlo odrážejí.

Je psáno, že se Ježíš za nás od svého vzkříšení přimlouvá u Boha, (Ř 8,34) jak to činil i za svého života na zemi. (L 23,34) Kdyby byl Ježíš Bohem, jak by se za nás mohl přimlouvat sám u sebe? Kromě toho nazval Boha „Otcem“, čímž potvrdil, že on sám není Bůh. (J 17,1)

Kdyby byl Ježíš Bohem, jak by ho satan mohl pokoušet tak, jako pokoušel Ježíše? Také ze slov, která Ježíš vyslovil na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46) můžeme s jistotou uzavřít, že Ježíš nebyl Bohem.