Studium a praxe Principu
Moje záložky

Zatím nemáte žádné záložky.

Část 3. Ježíš a padlí lidé

Padlý člověk nemá nic z hodnoty pravého člověka, který naplnil účel stvoření. Padlý člověk navíc upadl do stavu tak nízkého, že vzhlíží dokonce i k andělům, kteří byli původně stvořeni jako jeho služebníci. Na druhé straně, protože Ježíš přišel jako pravý člověk, který naplnil účel stvoření, Bůh „pod nohy jeho podřídil všecko“. (1 K 15,27) Padlý člověk je poskvrněn původním hříchem, jenž je podmínkou, skrze kterou na něj může zaútočit satan. Na druhé straně Ježíš původní hřích neměl, a tak neexistovala podmínka, aby na něj satan zaútočil. Padlý člověk nechápe vůli a Srdce Boha. V nejlepším případě z nich může zachytit jen nejasný odraz. Naproti tomu Ježíš nejenže úplně rozuměl Srdci a vůli Boha, ale také jeho Srdce zažíval ve svém každodenním životě.

Pokud člověk zůstává v padlém stavu, jeho hodnota je ve srovnání s jeho původní hodnotou nulová. Kdyby se však duchovně i fyzicky znovu zrodil skrze Ježíše, Pravého rodiče, a stal se jeho dobrým dítětem, očištěným od původního hříchu, byl by obnoven jako pravý člověk, který dovršil účel stvoření podobně jako Ježíš Kristus. Jeho vztah s Ježíšem by se pak podobal vztahu mezi dítětem a rodičem v lidské společnosti. I když si jejich vztah navždy zachová vertikální řád rodiče a dítěte, původní hodnota obou se ani v nejmenším nebude lišit.

Kristus je tedy hlavou církve (Ef 1,22) a my jsme jeho tělem a údy. (1 K 12,27) Ježíš je hlavním chrámem a my jsme chrámy bočními. Ježíš je vinným kmenem a my jsme jeho ratolestmi. (J 15,5) My, olivy plané, dříve než se sami můžeme stát pravými olivovníky, musíme být naroubováni na Ježíše, pravý olivový strom. (Ř 11,17) Proto nás Ježíš nazval svými přáteli (J 15,14) a je napsáno: „...až se zjeví, že mu budeme podobni.“ (1 J 3,2) Ježíš sám je „prvotinou“, my však, kteří mu náležíme, ho budeme při jeho příchodu následovat. (1 K 15,23)